Text Boba Kartouse o iracionálním přístupu kritiků vzdělávání romských dětí v běžných školách hodnotím lépe než předchozí, přesto v něm chybí cosi podstatné. Když říkám jsem pro inkluzi (A) musím taky říct (B): potřebujeme mít ve školách větší počet učitelů a asistentů, a to dobře zaplacených a nepřetěžovaných. Učitelé v roli štvané zvěře nemohou zvládnout integraci zanedbaných dětí do škol.
Inkluze je prostě dražší než segregace. A pokud na to nemáme peníze, nemůžeme chtít po přetížených (a ze ztráty místa ustrašených učitelích), aby dělali, co je nad jejich síly. Jak mají a to zvláště ženy učitelky zvládnout přerostlé propadlíky, kterým je vše úplně jedno, protože pro sebe nevidí žádnou budoucnost?
Věřte, že každý speciální i obyčejný pedagog na praktické škole je v principu pro inkluzi. Denně totiž pozoruje, jak si jeho žáci svá postižení vzájemně "předávají", aniž by měli možnost okoukat ve třídě vzory normálního chování. Zvláště učitelky jsou štvaná zvěř. Mají na starosti příliš mnoho dětí se zvláštními potřebami a s kázeňskými problémy, věčně suplují, dozorují na chodbách, jsou neustále a mnohdy zbytečně proškolovány, doplňují chybějící (formální) učitelskou kvalifikaci. Zvláště ženy přitom všem jen těžko stíhají péči o rodinu a vlastní potomky.
A je tu ještě jedna podstatná věc. S rozvírajícími se nůžkami mezi bohatými a chudými už to nejsou jen děti Romů, které přichází zanedbané do prvních tříd praktických škol. Jsou to také děti sociálně slabých rodičů, nezaměstnaných, gamblerů, alkoholiků, narkomanů, jejichž děti přicházejí do prvních tříd nezralé a ve třídě pak představují hlavně kázeňský problém. Přibývá jich v praktických školách z roku na rok. Před "listopadem 89" chodily do zvláštních škol hlavně Romové, ale to se postupně po listopadu měnilo, a nyní, když se ze zvláštních škol staly praktické, je tam Romů zhruba třetina, kdežto ostatní mentálně zaostalí jsou "našinci" ze sociálně slabých rodin - jsou postiženi chudobou svých rodičů.
Apel Boba Kartouse, aby se učitelé víc snažili o inkluzi, mi připadá úsměvný. Především je třeba, aby byl v každé škole dostatečný počet kvalifikovaných učitelů, kteří by pak měli čas věnovat se své práci, tedy vyučování, a nebyli jako štvaná zvěř bez autority, bez podpory vedení a nežili z roku na rok v obavách, že přijdou ne vlastní vinou o místo, tak jak se to dnes běžně děje. Inkluze je prostě dražší než segregace. Říkáme-li (A), jsme pro inkluzi, musíme říci i (B): přijmeme a zaplatíme více učitelů a asistentů, navýšíme v rozpočtu peníze na jejich platy.
V rozhovoru Saši Uhlové se švédským novinářem Hynkem Pallasem jsem objevila nový termín "ekonomická segregace", který výstižně pojmenovává problém s praktickými školami u nás. V jádru se nejedná o rasovou segregaci, byť jsou klienty praktických škol stále asi z třetiny Romové. Jenže Romové byli a jsou právě z té vrstvy nejchudších, kam se nyní stále častěji propadají i neromské rodiny.
Jak ukazují švédské zkušenosti, ekonomická segregace bude tím větším problémem, čím více se budou rozvírat nůžky mezi bohatými a chudými. Pedagogické problémy spojené s ekonomickou segregací jsou barvitě popsány v knize Džungle před tabulí amerického spisovatele Evana Huntera. Tam taky vidíte, jak to dopadne, když se postaví jeden učitel proti systému. Je to heroické, je to hodné úcty, je to průkopnické. Ale v jádru kniha poukazuje na vadně nastavený systém. A ten systém není žádná přírodní nutnost, ten nastavují politici, což je třeba si uvědomit.
Převzato z Britských listů
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
pozoruje, jak si jeho žáci svá postižení vzájemně "předávají", aniž by měli možnost okoukat ve třídě vzory normálního chování
Nevím, existuje-li nějaká studie o 'předávání' a 'okoukávání'. Nezbývá tedy, než věřit, že úspěšnost okoukávání vzorů normálního chování bude četnější než okoukávání vzorů nenormálního chování ze strany žáků 'nepostižených'.
Ze svojí praxe vím, že nakažlivost nenormálního chování je podstatně vyšší, než nakažlivost normálního chování. Tam je prakticky nulová.
Nakonec, stačí se podívat třeba na zasedání sněmovny parlamentu čr v rozmezí několika let.
Ekonomická segregace je přesně to, oč v celém tom inkluzivním šílení běží: rozdělit školy na inkluzívní, kam budou chodit děti ekonomicky slabé, postižené a různě jinak handicapované a na školy exkluzivní, kam budou docházet ty ostatní, to znamená děti rodičů, kteří si budou moci vzdělávání svých potomků podle svého výběru a podle svých ekonomických možností zaplatit.
Pokud jde o to "předávání a okoukávání" pozitivních vzorů chování, to by mohlo v určité velmi malé míře platit pro žáky s poruchami chování, kteří často ani nevědí, jak se má slušný člověk chovat. Jak píše pan Pytlík a jak ví mnoho učitelů ze své praxe, "nakažlivost nenormálního chování je podstatně vyšší, než nakažlivost normálního chování".
Předávání pozitivních vzorů učení a jednání pochopitelně neplatí pro žáky s mentální retardací, kteří těžko budou schopni od svých spolužáků " okouknout" jak se řeší rovnice o dvou neznámých, jestliže nedokáží pochopit základní početní operace, nebo jak se provádí větný rozbor, když slovo "podmět" je pro ně naprosto nepochopitelný abstraktní pojem.
Je těžké pochopit, proč u nás musíme za každou cenu zavádět něco, co se v mnoha zemích neosvědčilo a působí tam velké problémy.
Okomentovat