Absolutní většina tuzemských zaměstnavatelů a podnikatelů (98 %) se shoduje v tom, že hlavním viníkem stavu českého školství je přímá platba školám na žáka bez ohledu na jeho schopnosti a uplatnitelnost na trhu práce. Potvrdil to březnový průzkum Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) mezi jeho členy. Tento široce rozšířený názor podpořilo i dnešní diskusní setkání na téma Financování vzdělávání, které proběhlo v Národní technické knihovně v Praze za účasti podnikatelů, ředitelů škol a zástupců institucí. Akce se uskutečnila v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, který vyhlásil SP ČR se svými partnery.
„Financování na žáka je přežité,“ uvedl v diskusi rektor VŠCHT Praha Karel Melzoch. Stejný názor vyslovil i další z panelistů statutární zástupce hejtmana Středočeského kraje Milan Němec. „Poptávka a nabídka na trhu práce se nepotkávají. Pokud bude dál existovat normativní financování vzdělávání, systém se nezmění,“ řekl. SP ČR při diskusním setkání zastupoval člen představenstva Jiří Holoubek a výkonný ředitel společnosti ELCOM. „Chceme odchod od normativu,“ uvedl.
Diskuse se zabývala i tím, čím nahradit současný systém. Účastníci setkání se shodli, že nezbytné bude změnit nyní existující normativy a princip - kolik žáků, tolik prostředků. Upravit se podle nich musí také koeficienty financování vysokých škol, kdy například faktor uplatnitelnosti absolventů má v celkovém normativu jejich financování váhu pouze 4 %. Přitom právě to, jak se absolvent dokáže uplatnit na trhu práce, by podle SP ČR i účastníků diskuse mělo mít na financování VŠ mnohem větší váhu. „Prosazujeme kvalitativní parametry, které by vystihovaly i specifika jednotlivých škol, či společenskou poptávku,“ uvedl náměstek ministra na MŠMT Jaromír Veber.
Postoj (poly)technických vysokých škol hájil při debatě rektor Karel Melzoch, podle něhož tyto školy dostávají od státu jen malou část prostředků na svou existenci a zbytek si musí samy vydělat. „Příspěvek od státu nám pokrývá zhruba 30 procent nákladů. Prostředky získáváme výzkumem a vývojem, spoluprací s firmami a dalšími aktivitami,“ uvedl.
Panelisté se shodli na tom, že změna systému je nutná co nejdříve. Návrh nového systému financování regionálního školství (tj. mateřských, základních a středních škol), by měl být hotov ještě letos. „Návrh by měl být předložen vládě v lednu příštího roku,“ uvedl Václav Pícl, pověřený řízením Národního ústavu vzdělávání. Jak naznačil, nový systém financování by mohl začít platit od roku 2017. „Upínáme se k roku 2017,“ shrnul názory ostatních řečníků zástupce hejtmana Milan Němec.
Změny principů financování vysokých škol byly přislíbeny také, ovšem bez určení termínu platnosti.První kolo jednání o tématu financování VŠ by však mělo být zahájeno mezi odpovědnými resorty, školami a zástupci zaměstnavatelů již ve druhé polovině května. „Chceme zahájit debatu. Nevylučuji však riziko střetu zájmů na kvalitativních kritériích,“ poznamenal na závěr Jaromír Veber.
Komentář k závěrům šetření SPČR: Firmy v ČR odmítají financování škol na žáka
Kolik žáků, tolik prostředků. Základní, střední a vysoké školy jsou totiž českým státem financovány normativně. Ovšem takto fungující systém odmítá absolutní většina Svazem průmyslu a dopravy ČR oslovených členských firem. V jeho březnovém průzkumu jen necelá 2% respondentů z řad zaměstnavatelů se domnívá, že systém je nastavený správně a není třeba jej měnit. Téměř polovina z nich (48 %) soudí, že je vhodné zavést platbu na třídu daného oboru či realizovat „krajskou objednávku“ na konkrétní školu. Druhá polovina zástupců firem vnímá sice systém financování “na hlavu“ jako dostatečný, nicméně současně dodává, že platbu na žáka by bylo vhodné upravit. Cestou by podle nich bylo zavedení koeficientu uplatnitelnosti absolventů na trhu práce či koeficientu hodnotícím kvalitu školy. Právě na nutnosti propojení vzdělávacího systému s praxí prostřednictvím koeficientů vládne mezi všemi respondenty vzácná shoda, a to ať už jde o koeficienty náročnosti oborů, jejich potřebnosti podle poptávky na základě predikcí trhu práce, podle kvality školy či kvality výuky.Vedle toho se v komentářích hojně objevují návrhy motivovat studenty stipendii ke studiu, tak i k tomu, aby se právě stipendium stalo u nedostatkových profesí jeho dobrovolným závazkem zůstat alespoň na určitou dobu ve firmě či v České republice.
Výsledky zjištění potvrdily postoj Svazu průmyslu a dopravy ČR, že financování a efektivita využívání veřejných prostředků a počet otevíraných tříd oborů technického vzdělávání by měl být navázán na očekávané uplatnění na trhu práce. Zaměstnavatelé v České republice jasně deklarovali názor, že je nezbytné odbourat honbu za každým žákem vzhledem k tomu, že jsou školy placeny „na hlavu“.
Od počátku loňského roku mohou firmy využívat daňové zvýhodnění pro investice a vzdělávání žáků středních a vysokých škol. Patří k nim zrychlené odpisy pro investice, odpočet 200 korun na hodinu a žáka na praxi, či zvýšené limity na firemní stipendia. Přestože opatření je v platnosti již od počátku loňského roku, nevěděly o něm téměř dvě pětiny respondentů. O daňovém zvýhodnění naproti tomu věděly více jak tři pětiny zástupců firem (zhruba 63 %).
Zaměstnavatelé, kteří ho využívají, se z valné části shodují v tom, že je poměrně motivační. Ovšem nezřídka se jim nedostává potřebných časových a personálních kapacit ve firmě pro zajišťování odborného vzdělávání. Někteří z nich upozorňují na nedostatečný zájem škol a žáků a studentů využívat například praxe ve firmách a na potřebu budovat úzkou spolupráci se školou. Naproti tomu jedním z omezujících faktorů motivace některých firem pro takovou spolupráci je obava z toho, aby nevzdělávali na vlastní náklady budoucí pracovníky pro konkurenci.
Vzhledem k tomu, že firmy dlouhodobě nenacházejí na trhu práce vhodné absolventy, některé z nich by řešení viděly ve zřízení vlastní firemní školy nebo převzetí některé z existujících škol, které by naplnily potřebnými obory. S tím, že to jedna z možných cest jak řešit chronický problém nedostatku technicky vzdělaných pracovníků souhlasí polovina respondentů. Druhá část zaměstnavatelů takový postup nepovažuje za vhodný nebo na něj nemá vyhraněný názor.
Při bližším pohledu na odpovědi účastníků průzkumu, kteří souhlasí s možností zřízení či převzetí školy svou firmou, lze však zjistit daleko nižší zájem o uskutečnění tohoto záměru. Přibližně šestina majitelů či vrcholového managementu tuzemských firem zvažují tuto alternativu jako pro ně reálnou. I tak jde o poměrně širokou skupinu firem, což podtrhuje dramatičnost nedostatku pracovníků v technických profesích. Současně zájemci o své firemní školy poukazují na řadu bariér, které jim brání v jejich záměru. Jedním z nich je například neochota některých krajů předat jim do rukou střední odborné školy i na znevýhodnění financování soukromých škol oproti krajským školám. Firmy proto volí cestu spolupráce s již existujícími školami na vyšším či středním stupni vzdělávání, ale stále častěji se obracejí už i na základní školy.
Zdroj: Svaz průmyslu a dopravy ČR
0 komentářů:
Okomentovat