Richard Lukáš: Chybí nám hodnocení kvality dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

V tomto článku se věnujeme tomu, jaké faktory na straně státu, ředitele i učitele ovlivňují funkčnost a kvalitu systému DVPP. Cestou ke zlepšení stavu může být mimo jiné důraz na kvalitu učitelů při prezentaci školy, vzdělávání nejen mimo školu, ale i v rámci školy a také společná a důsledná identifikace vzdělávacích potřeb každého učitele a nastavení jejich individuálních plánů dalšího vzdělávání.


Pro kvalitní výuku na českých školách potřebujeme pedagogy, kteří se průběžně vzdělávají po celý život. Měnící se svět kolem, nové výukové metody a výzvy staví před učitele nemalé nároky na průběžné celoživotní vzdělávání. Tento fakt reflektuje i česká legislativa, v níž je zakotvena pro učitele povinnost dalšího profesního vzdělávání, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci. Pro tyto účely mají během školního roku dvanáct dnů volna. Problém je však v tom, že subjektivně vnímaná potřeba tohoto vzdělávání je u českých učitelů nižší než v zahraničí. Vyplývá to z analytické zprávy k výsledkům mezinárodního průzkumu TALIS 2013, kterou zveřejnila Česká školní inspekce. Co je důvodem tohoto stavu?

Faktory, které nezvyšují efektivitu DVPP a ochotu učitelů se v něm vzdělávat jsou například:

• povinná účast na školeních,
• absence individuálních cílů dalšího vzdělávání učitele,
• malá vnitřní motivace se dál vzdělávat,
• absence náhradního volna,
• kolize s rozvrhem,
• nedostatek informací o nabídce DVPP,
• vysoká pracovní zátěž,
• předchozí negativní zkušenost s dalším vzděláváním,
• či neuhrazení účastnického poplatku a cesty ze strany školy.

Je důležité, aby ředitelé vytvořili podmínky a ten, kdo chce na vzdělávací akce, byl v této své volbě podpořen či alespoň nebyl ten špatný, za něhož se musí suplovat, uhradit účastnický poplatek či ještě samotná cesta

Pokud jde o hodnocení kvality DVPP, skutečnost je taková, že postrádáme vodítka pro hodnocení kvality dalšího vzdělávání učitelů. Ministerstvo definuje standardy pro udělování akreditací DVPP. Tyto standardy však definují pouze cílovou skupinu, hodinovou dotaci a témata, která musí být v rámci programů pokryta. Podrobnější standardy kvality tohoto vzdělávání či očekávané výstupy zde nenajdeme, což má za důsledek, že akreditaci DVPP dostávají téměř všechny vzdělávací programy. Na trhu je tak mnoho subjektů, nikdo nabídku školám nemonitoruje. Učitelé i ředitelé jsou tak nuceni dát na osobní doporučení, omezenou nabídku ověřených lektorů či hledat v nepřehledné a široké nabídce různých organizací a institucí (NIDV, krajské vzdělávací organizace, neziskové a komerční organizace).

Řešením může být tvorba pravidel a vytvoření systému DVPP souvisejícího s kariérním řádem a následná certifikace a hodnocení kvality kurzů a poskytovatelů DVPP. Tyto plány leží již několik let na stole NIDV.

Pomoct by mohlo také vnímání důležitosti DVPP mezi ředitel i rodičovskou veřejností. Školy se často radši pochlubí nově vybavenými učebnami a podlahami místo toho, jak často a na jaké vzdělávací akce jezdí její učitelé. Vypíchnout se to dá i ve výroční zprávě školy, je tam na to speciální kapitola. Ředitelé mohou místo do nového vybavení investovat do profesního rozvoje učitelů. Interaktivní tabule, se kterou učitel neumí náležité zacházet, je k ničemu.

Zásadní roli tak hraje ředitel školy a jeho schopnost plánovat profesní rozvoj svých učitelů. Měl by mít přehled o jejich individuálních vzdělávacích potřebách a o tom, jaké školení je pro ně vhodné, aby svojí prací dobře naplňovali vizi a cíle školy. U dětí mluvíme o potřebě individuálního přístupu. Nezaslouží si ho také učitelé a jejich vzdělávání? Ředitel by měl učitele motivovat k dalšímu učení a k seberozvoji, jejich individuální plány rozvoje by s nimi měl osobně probírat, hodnotit společně jejich výkon a stanovovat rozvojové cíle pro další
období.

Pomoci v tom může také redefinice samotného DVPP. Výzkumy ukazují, že je u nás v drtivé většině případů chápáno jako několikadenní seminář či kurz mimo školu, případně samostudium. Škála a možnosti jsou ale mnohem větší a mnoho z nich je realizovatelných v samotné škole: návštěvy v hodinách kolegů, supervize; výměna zkušeností s kolegy z jiných škol; interní vzdělávání na škole pro tým učitelů od externích lektorů či od samotných pracovníků škol (např. školní psycholog); týmové vzdělávání ve škole při práci na nějakém výzkumu či projektu; vzdělávání otevřené pro učitele, rodiče i žáky (např. na téma profesní orientace aj.). Nestačí tyto činnosti a akce jen realizovat, ale také je s učiteli reflektovat a využívat pro jejich profesní růst. Je na ředitelích a učitelích, aby společně vytvářeli ve škole prostředí učící se organizace, která se nebojí sdílet své chyby i úspěchy, učit se od sebe navzájem a tak růst.

EDUin provozuje již několik let portál DVPP.info, který si klade za cíl prezentovat na jednom místě ucelenou nabídku vzdělávacích akcí od různých vzdělavatelů, ať již státních, neziskových či komerčních. Cílem portálu je řešit některé z výše nastíněných problémů: chceme koncentrovat informace o kurzech DVPP na jednom místě a nabídnout tak učitelům možnost vybrat si opravdu kvalitní kurz, který jim bude prospěšný na jejich osobní vzdělávací cestě. V blízké budoucnosti bychom se rádi věnovali tvorbě systému hodnocení kvality kurzů DVPP. Pomožte nám s nastavením tohoto systému tak, aby reflektoval vaše potřeby a byl pro vás užitečný. Sdílejte s námi své názory, jak by mělo vypadat hodnocení kvality DVPP, aby pro vás bylo užitečné. Své názory a náměty prosím pište na adresu richard.lukas@eduin.cz.

Richard Lukáš je koordinátorem portálu DVPP.info.