K minulému článku, ve kterém jsem kritizoval úpadek státního školství jako systémový jev, přidávám ještě jeden ve stejném duchu: současné školství nás zabetonovává v pozici zaostalé, banánové republiky.
Vede mě k tomu včerejší nerozumné spuštění televizního přijímače, kde na pozvání nějakého redaktora exhibovala nějaká mluvicí hlava, mám pocit, že to byl ministr školství a tělovýchovy Chládek.
Nevím, jaká nadpozemská síla jej vyzvedla do vysoké, výtečně placené byrokratické funkce, ale nepochybně to nebyla vůle lidí mít ve vedení státního sektoru vysokého odborníka dbajícího o rozvoj této části národních zájmů.
Ta sprška zcela prázdných frází a floskulí socialistického střihu jej usvědčuje z toho, že nepochopil zhola nic z dnešního komplikovaného světa a podporuje recepty, které škodí jednomu každému jedinci, příměrem: nadšeně se vleče za tradičním volským potahem, zatímco k dnešnímu světu jsou nezbytné prostředky pohybující se rychlostí mezikontinentálních střel.
Za tzv. reálného socialismu nám svět ujel. Dívali jsme se smutně za koncovými světly rychlíku, stojíce na perónu se socialistickým kufírkem v ruce a na očích stále jakési růžové brýle světlých zítřků (snad doufající, že ten mašinfíra si nás všimne a zařadí zpátečku, aby nám umožnil také jet).
Současný stát blahobytu, tzv. welfare state, je spíše než cokoliv jiného komplikované uspořádání, kde nikdo neplatí vzdělání svých vlastních dětí, ale všichni platí vzdělání dětí všech ostatních; kde nikdo neplatí účty za své zdravotní výdaje, ale všichni platí zdravotní výdaje všech ostatních; kde se nikdo nestará o zajištění svého stáří, ale všichni se starají o zajištění stáří všech ostatních.
Henry Hazlitt
Předpokladem k tomu, abychom se nemuseli doprošovat jiných nějakého výjimečného spoje, který sice jede pomaleji, ale je to zato o hodně delší a dražší trasa, je umět si pomoci sami. Právě zcela zkostnatělý, byrokratický systém státního socialistického školství je tou nejsilnější brzdou.
Vzdělávací systémy v rukou státu jsou naprosto nepružné. Byly založeny v době zmíněných volských potahů, zalekly se nebezpečných sentinelů a dalších stále rychleji vpřed se řítících a páchnoucích strojů. Lejno z volského zadku je přesně symbolem té doby.
Školství není možné nadále jen opravovat, reformovat a draze resuscitovat. Školství se neobejde bez rozchodu se starým systémem vzdělávání, kdy jsou dětem do hlav lita nějaká penza zastaralých informací.
Pokud použiji příměru z oblasti IT, spíše technologie Microsoftu, pak se vlastně chováme tak, že nějakých šedesát let používáme nějaký pomyslný MS-DOS, do nějž občas přidáme příkaz „dir“, pak jej nahradíme příkazem „directory“, znovu se vrátíme k „dir“, aby jej další vláda nahradila lokalizovaným prompt příkazem „složka“.
Princip se nemění. Ten systém je směšně nepoužitelný. (Právě příklad z IT výtečně ukazuje neudržitelnost takového postupu. Jsou různé jiné operační systémy, dokonce i MalýMěkký dávno zahodil celý MS-DOS, aplikoval systém New Technology, se všemi výhradami k němu.)
Jen ministři státního školství dále preferují břidlové tabulky a pisátka (státní nákup tabletů dětem na tom nemění nic, to je přesně jen ta samoúčelná záměna příkazu za jiný). Jako byste lovci mamutů dali do ruky samopal. Bez nábojů a bez pochopení účelu.
Stejným nesmyslným pokusem o vylepšení MS-DOS je domněnka, že chyba je ve mzdovém ohodnocení, tedy, že lépe placení státní kantoři budou učit lépe. Nesmysl. Budou učit stejně špatně, nebo s malými výsledky, dokud nebudou hodnoceni přesně za kvalitu poskytnuté služby.
Protože soudobý stát setrvale odmítá měřit odměny tržními způsoby, ale aplikuje nejrůznější tabulkové a výsluhové mechanismy, učitelé, lektoři a profesoři jsou vlastně docela normálními státními byrokraty, jejichž výkony nelze měřit, protože chybí (pro socialismus typická) možnost ekonomické kalkulace.
Maličko ucouvnu v toku myšlenky: vědět ještě neznamená umět. Soudobé školství dlouhodobě preferuje statický způsob výuky: dílčí poučky, i dosti zastaralé informace. Jenže informace stárnou nejrychleji.
Kdysi, už před nějakými 40 lety, jsem kritizoval pana profesora, že nás učí (v příměru) příčkám na žebříku. Co poučka, to příčel. Ale že nemáme ty boční latě, které dávají těm poučkám (a žebříku) smysl a kontinuitu, vaznost.
Školství je dosud chápáno v tom pruském modelu výcviku poslušných, disciplinovaných a eráru oddaných jedinců, které vlastně erár ani pořádně nezná vlastním jménem. Jsou to jen kusy.
Školský systém se stále oddává vizi, že nejdůležitější je vědět zpaměti, že Zlatá bula sicilská byla zpečetěna roku 1212. Nepožaduje umět logicky odvozovat důvody, které k ní vedly, jaké byly faktory a její důsledky. 1212 stačí.
To je vlastně stěžejní: státní školství nepodporuje (z principu) dovednosti logiky, argumentace, rozhodování se, spolupráci, osobního posuzování jevů. Státní školství preferuje uniformitu. Byrokraticky a statisticky měřitelnou. Jenže to přesně není účelem školství.
Stát setrvale připravuje děti na dobu už dávno minulou a neumí si toho faktu všimnout. Dokonce (a to už je varující), nechce.
A pokud tedy stát neumí (nechce) poskytovat mladým lidem použitelné vzdělání, ať se na to vykašle. Ať to nechá v pravomoci nabídky a poptávky trhu. Ať táhne do kopru s tím konceptem Marie Terezie, Viléma II, či KSČ.
Mezi námi: stojí to „nepoužitelné vzdělání“ obrovské peníze, nějakých 127 mld. ročně. Ani nechtějte vědět, jaká je „výnosnost“ takové investice. Malá. Jako vždy, když investuje, anebo se pokouší „podnikat“, stát.
Těm, kteří by rádi byli vzdělaní, stát byrokraticky brání dosažení cíle, těm, kterým je vzdělání lhostejné, je vnucuje za cizí peníze s nulovým efektem. Rovnostářství, etatismus, socialismus.
Pane marxistře Chládku, tudy cesta nevede. Uznejte to! Pokud máte nějakou kvalifikaci učit, tak jděte učit. A pokud ji nemáte, tak ustupte ostatním ze slunce. A pokud si s sebou vezmete celé Ministerstvo školství, bude to nejrozumnější krok za posledních cca 100 let.
Argumentů je samozřejmě mnohem více, ale článek už je dlouhý, takže asi napíšu ještě druhý díl.
Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na iDNES.cz
Článek byl původně napsán pro portál Svobodný svět.
13 komentářů:
Jako projev na shromáždění lidu - dobrý.
Ale jinak je to na obvyklé úrovni Rudého práva - trochu pravdy, pár polopravd, zbytek lži, floskule a prázdné kecy.
Proč bojovníci za autentický kapitalismus bez přívlastků neumí ani nastudovat dostupnou ekonomickou teorii?
Vlastně už vím. Může za to špatné, socialistické školství.
"Školský systém se stále oddává vizi, že nejdůležitější je vědět zpaměti, že Zlatá bula sicilská byla zpečetěna roku 1212. Nepožaduje umět logicky odvozovat důvody, které k ní vedly, jaké byly faktory a její důsledky. 1212 stačí."
Lžete.
1212 je jen začátek! Poradí autor článku, jak naučit děti řadit chronologicky události, když to po nich odborníci ve vymazlených testech chtějí?
I bez těch testů bych se přimlouval za sem tam nějaký letopočet, aby nám bula nepředběhla Karla Velikého a zároveň mohla potvrdit dědičný královský titul třeba pro Přemysla Otakara II.
Dříve nám mozková kapacita stačila na jinačí borcoviny. To se pak hledaly příčiny a důsledky a odvozovalo se a vyvozovalo téměř instantně, bez zbytečných prodlev způsobených digitalizací školství. Dneska si ten recept holt musí nejdřív vygůglit.
Ten příměr ze žebříkem sedí jak zadek na hrnec. Mimochodem pěkný článek k tématu školství a inkluze zde: http://www.blisty.cz/art/77237.html
Á pan tajný.Ten článek je také hoden tak Rudého ppráva před rokem 1989.Snůška polopravd a blábolů.Inkluze se nám tu scvrkává na pohopouhou otázku Romové verzus zbytek obyvatelstva.Jestliže někdo píše o inkluzi, měl by o tom něco vědět a brát inkluzi jakocelek pro zdravotně postižené děti. Dnes se do toho zamotaly ještě děti sociálně postižené a začíná to být dost divné.Především začínám cítit velmi drsnou a reálnou diskriminaci dětí opravdu postižených.
Co se vám na tom jako líbilo? Třeba totální ignorace obecné i vývojové psychologie dítěte?
Česká novinařina je v systémovém úpadku. Kdekdo ke odborníkem na všechno, zejména na školství. Bez ohledu na míru stupidity je kdejaký blábol publikován jako odborně filozofická úvaha, hodná Nobelovy nebo alespoň Pulitzerovy ceny.
Příměr se žebříkem možná na některé učitele sedí. Nebudeme si malovat, že nejsou třeba dějepisáři, kteří se spokojí s výčtem historických datumů.
Osobně si ale myslím, že většina vyučujících vyučuje právě onen kontext a datové údaje vyžaduje pouze pro účely správného zasazení události v časové ose. Pokud autor tvrdí opak, pak doufám, že může své tvrzení nějak hodnověrně doložit.
Jenže naši oblíbení "experti" si poněkud neuvědomili, že příklad se žebříkem lze použít i opačným způsobem.
Na vysvětlenou.
Předpokládejme, že
"Co poučka, to příčel."
a "ty boční latě, dávají těm poučkám (a žebříku) smysl a kontinuitu, vaznost."
Neustále všude kolem slyšíme, že výuka "encyklopedických informací" je zbytečná, zastaralá a že je potřeba především umět informace vyhledávat, zasazovat do souvislostí a následně z nich umět vyvozovat. Pomiňme fakt, že právě schopnost vyvozovat závěry se někdy nazývá inteligencí, která je spíše vrozená, nežli vyškolená.
Pakliže přijmu logiku, že výuka pouček, údajů a dat je zbytečná, zůstanou mi ze žebříku jen ty dvě boční latě. Tak to jsem zvědav, jak vysoko se dá vylézt po žebříku bez "příčlí".
Přesněěě!!!
A latě jim ani nebudou držet pohromadě. Na zem se svalí jako pytel votrub.
"Česká novinařina je v systémovém úpadku. Kdekdo ke odborníkem na všechno, zejména na školství. Bez ohledu na míru stupidity je kdejaký blábol publikován jako odborně filozofická úvaha, hodná Nobelovy nebo alespoň Pulitzerovy ceny."
S tím souhlasím a označil bych to za jeden z důvodů, proč je školství tam kde je.
Hledají se praví odborníci. Prý že je jeden z důvodů úpadku českého školství publikování "kdejakých blábolů".
Pokud jsou mocní moudří otevření blábolům, pak asi nejsou tak moudří, že. Samozvaní odborníci označují jiné za samozvané odborníky. Jak ale zjistit, kdo je skutečný odborník a kdo ne? Jsou skuteční odborníci ti, kteří učí? Co když jim jejich každodenní práce znemožňuje vidět věci z potřebného nadhledu? Nebo jsou to akademici z Pedf? Úředníci na ministerstvu? Rodiče? Konzultanti? Studenti? Majitelé testovacích firem? Internetoví lumpen pindalové? Kdo to sakra je? Běda, není již naděje k nalezení pravého odborníka.
Neboj Tajnej, ty to nejsi :-)
Na tebe to ani nikdo házet nezkouší.
není již naděje k nalezení pravého odborníka
Takový starý, a zdůrazňuji, že hloupý vtip:
"Jsou ta prsa pravá?"
"Ne. Tohleto je levé."
Ale Pepíku, tak mi to neberte. U nás na škole je za "odborníky" příplatek 250.-Kč. Odbornost se odvíjí od počtu příspěvků na internetových diskuzích a lajků na FB.
Okomentovat