Jan Wagner: Jak je to s těmi tablety?! 1.

Tablety a takzvané chytré telefony se stávají běžným vybavením domácností, kanceláří i škol a jejich vybavení z nich dělá universální mobilní zařízení pro práci, zábavu i vzdělávání. Nenahrazují v domácnosti osobní počítače, digitální fotoaparáty či kamery, televizní nebo rozhlasové přijímače, ale stávají se často jejich doplňkem. Ovládání dotykem se stalo v kategorii mobilních zařízení standardem, dotykové obrazovky ale mají nyní i notebooky či stolní počítače a objevilo se s ním i mnoho dalších zařízení. Přesto všechno ale některé školy a někteří učitelé brání využití tabletů a chytrých telefonů ve škole a někde jejich použití i zakazují. Má smysl se digitalizaci vzdělávání bránit?

S každou vlnou technologických novinek se objevuje současně celá řada nadšených i pochybovačných prognóz. Když se na počátku osmdesátých let minulého století objevily osmibitové domácí počítače, byly dlouho brány především jako prostředek zábavy a hraní her. Ale vyrostla s nimi celá generace programátorů a informatiků, která se dodnes podílí na rozvoji implementace informačních a komunikačních technologií ve většině oborů. V prvním roce výroby osobních počítačů IBM PC se jich vyrobilo necelých sto tisíc a předpokládal se meziroční růst výroby v řádu desítek procent, v roce 1999 však překročily prodeje PC sto milionů kusů a v roce 2008 počet používaných PC ve světě překročil miliardu. Chytrých telefonů se pak nyní prodává 150 milionů měsíčně a tabletů přes 50 milionů za kvartál s více než desetiprocentním meziročním růstem...

V českém dlouhodobě podfinancovaném školství se samozřejmě obtížně prosazuje jakékoli systémové řešení, navíc vzdělávací oblast Informačních a komunikačních technologií je v RVP tak trochu otloukánkem. Kombinace malých hodinových dotací, nedostatku kvalifikovaných informatiků a moderního vybavení, spolu s odložením revize RVP a zrušením státní maturity z Informatiky, se samozřejmě projevuje i v dalších oblastech. K tomu musíme zmínit i omezené prostředky na DVPP... Mimopražské školy se sice v rámci projektů v EU peníze školám v posledních letech vybavily převážně interaktivními tabulemi a notebooky pro učitele, kteří získali i řadu školení v rámci těchto dodávek. Technologický vývoj je ale stále rychlejší a z řady pohledů jsou pár let "nové" interaktivní tabule již zastaralé a jsou možná i slepou uličkou ve vývoji. Aktuálně realizované projekty z Výzvy 51 sice školí učitele v používání moderních dotykových zařízení, účastní se jich ale jen přes tisíc mimopražských škol a odhadem deset tisíc učitelů.

Zajímavé jsou v této souvislosti výsledky průzkumu ICILS 2013: "...podle více než poloviny českých učitelů používání ICT při výuce není považováno za prioritu (55 %), což je více než průměr zemí ICILS (46 %). S tím souhlasí častěji ti učitelé, kteří se za poslední dva roky zároveň nezúčastnili žádné aktivity dalšího vzdělávání v oblasti ICT (67 %). Souhlas s tímto tvrzením také častěji vyjadřoval ti učitelé, kteří používají počítač ve výuce méně než jednou za týden, příp. méně než jednou za měsíc či nikdy (65 %). Dále v průměru téměř polovina českých učitelů uvedla, že není dostatek času na přípravu hodin zahrnujících práci s ICT, s čímž ve vyšší míře souhlasili učitelé z víceletých gymnázií (59 %, oproti tomu 44 % učitelů ze základních škol). Rozdíly mezi druhy škol se projevily také v názoru na nedostatečnost ICT vybavení a zastaralost počítačového vybavení, s tím souhlasilo 33 %, resp. 32 % učitelů z víceletých gymnázií a 20 %, resp. 19 % učitelů ze základních škol."

Ministerstvo školství připravilo v poslední době tři strategické materiály:

• Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 (označovaná jako Strategie 2020),
• Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020,
• Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na období 2015-2020.

Ve Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 je podrobně popsáno sedm nutných směrů intervence do vzdělávacího systému:

1. Zajistit nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům
2. Zajistit podmínky pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení žáků
3. Zajistit podmínky pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení učitelů
4. Zajistit budování a obnovu vzdělávací infrastruktury
5. Podpořit inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků
6. Zajistit systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy
7. Zvýšit porozumění veřejnosti cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání

V Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na období 2015-2020 ve verzi z 5. února 2015 je pro zlepšení podmínek základního vzdělávání jako implementace Opatření Strategie 2020 uveden bod:

B.6.1 Provést obsahové úpravy rámcových vzdělávacích programů (RVP) v základním a středním vzdělávání tak, aby

a) zdůrazňovaly očekávané výstupy v rozhodujících složkách vzdělávání,
b) respektovaly výstupy Národního programu vzdělávání,
c) směřovaly ke zřetelnějšímu vymezení cílů (např. ve formě standardů) v jednotlivých RVP,
d) podpořily matematické, jazykové, polytechnické a ICT vzdělávání.

Ministr školství Marcel Chládek nyní propaguje využití tabletů ve školách, v jakési, jak nedávno uvedl, "mediální zkratce". Zdálo by se, že jsou jeho četná vystoupení, ve kterých neustále propaguje jeden projekt ověřování tabletů ve výuce, v souladu se sedmou oblastí intervencí ze Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020: Porozumění veřejnosti cílům a procesům integrace digitálních technologií do vzdělávání.

Chládkova představa integrace je však vrcholně nebezpečná a je identická s pokusy o ovládnutí školství v Internetu do škol před patnácti lety: chce podle všeho  prosadit centrální nákup vzdělávacího digitálního obsahu, který budou moci školy používat dobrovolně, podobně jako centrální testovací systém vyvinutý Českou školní inspekcí nebo systém jednotných přijímaček. Podobně se choval i ministr školství Josef Dobeš, jeho pokusy o prosazení od samého počátku cinknutých systémových projektů národních v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost mu ale naštěstí rychle zlámaly politický vaz.  Chládkův postup inspirovaný podobně jako u Dobeše řešením na Slovensku, který je kromě jiného i v příkrém rozporu s první oblastí intervence dle Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, by byl cestou do pekel.