Dana Kočková, Zoja Franklová: Jednotné závěrečné zkoušky pro učně nejsou žádným diktátem

Reagujeme na včerejší článek Pavla Jíšky „Jak vychovávat řemeslníky - jednotná zkouška není řešení“. Autor tu prezentuje názor, že by se žáci měli hodnotit individuálně podle portfolia kompetencí, nikoli na základě zkoušky, kterou složí podle jednotných měřítek.

Pan Jíška popisuje svou představu využití portfolia žáka u závěrečné zkoušky: „K závěrečné zkoušce by žák předstoupil se svým portfoliem a měsíc dopředu by mu bylo sděleno zadání závěrečné zkoušky projednané s firmou, ve které bude po skončení studia pracovat. Hodnocení závěrečné zkoušky žáka by bylo součástí jeho portfolia. Kde by bylo konstatováno: žák umí toto …, v průběhu studia se choval takto … S tímto portfoliem by odcházel na trh práce. Byla by zřejmá přidaná hodnota v průběhu studia. Toto ovšem není v duchu nové jednotné závěrečné zkoušky. Proč?“ Možná je využití portfolia dobrý nápad, ale ve školách se s tímto přístupem běžně nesetkáváme. Pan Jíška je také pedagog a bylo by zajímavé vědět, do jaké míry se jeho přístup aplikuje ve škole, kde učí.

Při přípravě nové závěrečné zkoušky jsme také zvažovali větší využití portfolia kompetencí, protože umožňuje provázat průběžné a závěrečné hodnocení žáků, což je jistě žádoucí. NÚV ověřoval funkci portfolia v roce 2006/2007 a přitom se ukázalo, že jeho organizační zajištění ve škole je velmi náročné a vyžaduje, aby učitel ve výrobním provozu věnoval prostor a čas záznamu o kompetencích jednotlivých žáků. V rámci nové závěrečné zkoušky jsme proto od plošného zavedení portfolia kompetencí upustili. Ale ať už jde o rozvíjení individuálního vzdělávání, vedení portfolia kompetencí nebo realizaci závěrečné zkoušky ve firmě – to vše je v kompetenci ředitele školy a jednotná závěrečná zkouška do nich nijak nezasahuje.

Sjednocení zkoušek prosazovali zaměstnavatelé i školy

Koncepce závěrečné zkoušky je založena na tématech jednotného zadání, která zaručují srovnatelnost závěrečné zkoušky ve všech školách, které daný obor vzdělání vyučují. K této koncepci se přiklonilo ministerstvo školství a reagovalo tak zhruba před deseti lety na požadavky škol a zaměstnavatelů, kteří volali po zvýšení kvality a srovnatelnosti závěrečných zkoušek.

Pan Jíška klade řečnické otázky: „Zvýším kvalitu odborných škol ukončených maturitou tím, že zadám jedno téma ročníkové práce, třeba projekt na jeden rodinný dům všem žákům, končícím stavební průmyslové školy? Chtějí rektoři vysokých škol svým studentům zadávat jednotné téma bakalářských a diplomových prací? Jak by se chovali rektoři vysokých škol, kdyby jim stát chtěl omezit jejich rozhodovací práva? Proč se tento experiment musí realizovat u učňovských závěrečných zkoušek?“

Školy, které využívají jednotná zadání (a možná k nim patří i ta, kde pan Jíška učí), vědí, že se nejedná o jedno téma, že jednotné zadání obsahuje širokou nabídku témat, srovnatelných co do kvality a náročnosti. Ředitel školy z nich vybírá témata k závěrečné zkoušce s ohledem na zaměření oboru a podmínky školy. Např. jednotné zadání pro obor Strojní mechanik obsahuje 20 témat pro písemnou zkoušku (ředitel vybere nejméně tři), 20 témat pro praktickou zkoušku (ředitel vybere nejméně jedno téma) a 45 témat pro ústní zkoušku (z nichž je třeba vybrat nejméně 25 témat). To vše odpovídá vyhlášce č. 47/2005 Sb.

Hlavně bychom ale chtěly reagovat na poslední dva odstavce, kde už nejde o vyjádření alternativního názoru, ale o dedukce, které se nezakládají na pravdě. Uvádíme je tedy na pravou míru:

• Jednotná závěrečná zkouška se vytváří a testuje téměř deset let. Na její realizaci a tvorbě se použilo nemálo prostředků z ESF (řádově stovky milionů korun!).
  
  V průběhu 10 let bylo na vývoj NZZ vynaloženo 150 mil. Kč. Přitom po celou dobu jsou vytvořená jednotná zadání předávána školám k přímému využití u závěrečných zkoušek. Jednotné zadání tedy ulehčuje školám přípravu závěrečných zkoušek, učitelé nemusí sami vymýšlet jejich zadání.
  
• Zvýší se počet úředníků MŠMT, nebo zaměstnanců NUV. Zvýší se administrace závěrečných zkoušek pro učební obory s VL.
  
  Počet úředníků MŠMT, ani počet zaměstnanců NÚV se nezvýšil. V NÚV zajišťují novou závěrečnou zkoušku stávající odborní pracovníci a garanti oborů vzdělání.
• Zvýší se výdaje ze státního rozpočtu. Naroste státní dluh.
  
  Roční výdaje státu na zajišťování NZZ (aktualizace témat a vývoj nových témat, provoz informačního systému atd.) činí 6 126 tis. Kč.
• Zvýší se výdaje z rozpočtů škol na realizaci závěrečné zkoušky. Není řečeno, kdo zaplatí.
  
  Výdaje na závěrečné zkoušky se ve většině škol nezvyšují. Náklady na praktickou zkoušku, která v některých školách může být finančně náročnější na vybavení a materiál, než zkouška podle dřívějšího zadání školy, nese zřizovatel.
• Sníží se tvůrčí přístup žáků k závěrečným zkouškám.
  
  Při řešení úkolů jednotného zadání žák prokazuje zvládnutí standardu příslušného oboru a tam, kde je to vyžadováno (např. umělecké obory), i tvůrčí přístup k řešení. V některých oborech žáci připravují samostatné odborné práce, které jsou výbornou příležitostí ukázat tvůrčí přístup a další kompetence potřebné pro úspěšné uplatnění v praxi.
• Zúží se prostor pro spolupráci škol a budoucích zaměstnavatelů.
  
  Nová závěrečná zkouška je založena na spolupráci s odborníky z praxe, kteří posuzují a schvalují témata jednotných zadání. Reformu závěrečných zkoušek podporuje Hospodářská komora ČR. V šetřeních uvádí většina škol, že jednotné zadání přispívá ke spolupráci se zaměstnavateli.
• Opatření není systémové. Platí pro některé učební obory a některé střední školy.
  
  Jednotná zadání jsou připravena pro všechny obory vzdělání s výučním listem, ve kterých se připravují žáci, a jsou závazná pro všechny školy.
• Zvýší se podíl teoretické části závěrečné zkoušky. Odděluje se teorii od praxe.
  
  Struktura závěrečné zkoušky ani její délka se nemění (vyhláška č. 47/2005 Sb.). Zůstává zkouška písemná, praktická a ústní. Stěžejní význam má zkouška praktická.
• Závěrečné hodnocení žáků nebude objektivní.
  
  Hodnocení zkoušky se provádí ve škole podle kritérií a pravidel, která jsou součástí tématu. Pravidla pro hodnocení body a jejich převod na klasifikační stupně, jsou pro všechny obory (příslušné kategorie H a E) stanoveny jednotně, rovněž tak hranice úspěšnosti.

Ing. Dana Kočková, hlavní manažerka projektu Nová závěrečná zkouška 2
PhDr. Zoja Franklová, PR projektu