Z článku Zuzany Taušové v iDNES.cz vybíráme:
S psychologem, přesněji řečeno školní výchovnou poradkyní, chce dění kolem obědů řešit i ředitel školy Leopold Trněný. Zveřejnění fotek totiž chápe jako pedagogický problém.
Potíž ale podle něj nespočívá v tom, co chlapci kritizovali a zda nemohou mít pravdu, byť třeba jen částečnou. Poukazuje hlavně na to, že mají Facebook, ačkoliv je jim teprve dvanáct let. Oba sice sociální síť používají po dohodě s rodiči, v jejích interních pravidlech se ale píše, že je přístupná až od třinácti let.
Problém je podle ředitele školy také v tom, že jeden z chlapců fotil obědy v době, kdy na ně nebyl přihlášený. „A podle školního řádu se ve škole nesmí fotit vůbec,“ dodává Trněný.
19 komentářů:
A co jako poznali? To bude asi na Nobelovu cenu.
No, podobne jako nema smysl vybirat v ankete nejlepsiho ministra skolstvi, neni asi dobre hodnotit kvalitu jidla podle fotografii a dalkoveho vyjadreni dvou vyzivovych poradkyn. A udelat z toho celostatni aferu. To ukazuje celkem ubohou uroven nasi zurnalistiky.
Docela by mne taky zajimalo, co znamena veta: "Chlapec je synem redaktorky MF DNES Kláry Kubíčkové. Redakce nicméně fotky a příběh zveřejnila bez ohledu na tuto skutečnost"
Jak by to vypadalo, pokud by Mlada Fronta 'pribeh' zverejnila s ohledem na tuto skutecnost? Treba tak, ze by ji uvedla uz v prvnim ze serie clanku? To je jen dalsi bod k te kvalite nasich pisaru...
Za normálních okolností by to mělo skončit v ředitelně té školy, kde kluk uzná, že zveřejněním na FB přestřelil a s jídly manipuloval. Kuchařka naopak přizná, že by mohli věnovat úpravě jídel větší pozornost. A ředitel by měl veřejně prohlásit, že znesvářené strany se dohodly, že pochybení byla na obou stranách a dál to budou řešit jen interně, protože veřejně to školu poškozuje. Všechny strany se přestanou vyjadřovat, protože to je součástí dohody. Jenže zatím vidíme expresivní vyjádření všech stran v tisku včetně toho chlapce, který srdnatě prohlašuje, že s jídlem před focením nemanipuloval, i když je na první pohled jasné, že jo (např. ty šišky s mákem byly částečně snědené a omastkem pokryté ("začerněné") ze všech stran, což při výdeji prostě neuděláte (leda by kuchařka každou zvlášť obalila v sypání a pak promnula v ruce namočené v omastku). Prostě ředitel to neumí řešit, chlapec se neumí chovat, rodiče stojí za ním, kuchařka má potřebu to pitvat a celé je to v kelu. A zde by mělo zasáhnout ministerstvo (nebo město) jako nadřízený orgán a situaci uklidnit, jenže stejně jako ředitel nevědí co s tím a média z toho mají opakovaně extrašpek do okurkové sezóny v čele s matkou toho chlapce. Prostě blbý na všechny strany.
Milane, bez znalosti věci to opravdu nejde. U těch šišek s mákem je na FG komentář "Zázrak!!! První POŽIVATELNÉ jídlo". Takže jste vedle, jak ta jedle ;-)
jeden z chlapců fotil obědy v době, kdy na ně nebyl přihlášený.
„A podle školního řádu se ve škole nesmí fotit vůbec,“
Tak tohle sdělení převaluji, jako chcíplou myš lopatou, a vůbec nevím, jak s ním naložit.
Nakonec jej asi hodím standardně za plot.
A tak má školství své Snowdeny a škola svůj Abu-Graib. A dodám své obligátní: hora porodila myš.
Jeste teda k nadpisu - "skolaci poznali, jak dospeli reaguji na kritiku"
Co se jim mohlo lepsiho stat? Vzdyt to je priprava na zivot jaky je par excellence... Jeste tam mohla prijit nejaka hlaska reditele ve smyslu, ze by nevadilo, kdyby si chlapci chteli najit nejakou skolu.
Predstavte si, ze by ten jeden z nich nemel maminku redaktorkou a resili to nejak pres skolni parlament a nasli nejake reseni, jak navrhuje pan Kerslager. Co by je cekalo? Vetsi zklamani pozdeji s vaznejsimi nasledky...
Pokud si matně vzpomínám, jak na kritiku reagovali a zřejmě dodnes reagují někteří nedospělí, pak z toho kluci vyšli ještě dobře. Děti se naštěstí ještě nenaučili být "politicky" korektní, takže mají hned jasno.
Rdím se jak růžička, ale musím se zeptat pana Wagnera, kde že je ten komentář? Co je FG? Znám jen figu borovú.
Omlouvám se za překlep, mělo tam být FB, tedy Facebook. Odkazy viz http://www.ceskaskola.cz/2015/02/blivajzy-ze-skolni-jidelny.html.
to je přejde,až se budou hrabat v kontejnerech nebudou ta outlocitní a ani nebudou mít čím fotit svou stravu,pokud se jim zadaří něco najít,u nás za supermarketama je někdy pěkná rvačka
Stále mně nikdo nevysvětli jednu věc. Co lze pokazit na polotovarech masově rozvážených do školních jídelen po celé ČR? Obědy v jídelnách se podobají jako vejce vejci. A bohužel moc dobře vím o čem píši. Bohužel.
Nedá mi to, a tak jen pár poznámek k dosavadní diskuzi:
1) Polotovary
Pro kolegu (?) Fandu Moudrého - to, že je něco z polotovaru, ještě neznamená, že je to blivajz. Když máme v naší školní jídelně například (polotovarového) smaženého lososa s hořčičnou omáčkou v medové krustě a k tomu vařený brambor, tak je mlaskání strávníků slyšet až do horního patra. Takže ono to nebude v polotovarech. Spíše v tom, jak vedoucí jídelny umí sestavit jídelníček, jak dochucuje a jak se umí jídlo na talíři upravit.
2) Vzhled jídla
Jídlo musí na talíři hezky vypadat. Takže vydávajícím kuchařkám musí někdo říct, klidně i přikázat, že jídlo musí vkusně naaranžovat. Případně jim musí ukázat, jak to mají dělat. Opět nezastupitelná úloha VŠJ nebo i ŘŠ. Z počátku se některé diví (k čemu takové novoty), ale zakrátko si zvyknou. A pak už to jede samo. Taky není špatné jednou za čas všechny kuchařky vyslat na školení, případně si pozvat školitele přímo do kuchyně. Byste se divili, čeho jsou pak schopny :-)
3) Zapojení žáků do tvorby jídelníčku
Dva roky jsme jeli systém, kdy každý měsíc měla jedna třída právo (a povinnost) sestavit jeden týdenní jídelníček. Zbylé týdny v měsíci pak měla VŠJ na to, aby dala do pořádku spotřební koše :-) Třídy to pojaly různě - někde se hlasovalo (a následně i hádalo), někde se udělal širší výběr a následně losovalo, ještě jinde udělali týden mezinárodní kuchyně, kdy každý den se vařilo jídlo z jiného státu a čtvrťáci k tomu udělali plakát o daném státě... Samozřejmě že na jídelníčku pak bylo vždy velkým písmem uvedeno "Tento týden připravili jídelníček žáci ... třídy". Nejenže pak mají žáci k obědům jinačí vztah, ale navíc se taky seznámí se zásadami tvorby jídelníčku.
(Máme 9 tříd, měsíců školní docházky je 10 - v červnu tvořily jídelníček děti naší MŠ.)
4) Volba z více jídel
Již rok jedeme v naší jídelně systém, kdy v úterý, středu a čtvrtek mají strávníci možnost volby ze dvou jídel. Tím se naskytla možnost vařit i jídla méně obvyklá. Tedy pokud hlavní jídlo žákovi nechutná, může volit druhé jídlo. Že tohle funguje, je doloženo tím, že nezůstávají zbytky.
5) Zbytky
Vypozorovali jsme zvláštní věc - v pondělí a úterý nezůstávají žádné zbytky, a to bez ohledu na druh jídla. To uvádím jen jako zajímavost.
6) Základem je schopná VŠJ a dobré kuchařky
Občas se člověk dostane například v rámci různých školení a seminářů na jinou školu a občas i do jiné školní jídelny - někdy mi chutná, jindy ne. Protože jsem zvědavý, tak vždy kouknu na jejich jídelníček. Někdy najdu inspiraci, jindy strávníky spíš polituju. Zkrátka pokud ve školní jídelně nejsou kuchařky, které umí vařit, tak to za moc stát nebude. A také vedoucí školní jídelny, která musí chtít mít chutná a zajímavá jídla.
pur
Kluci fotili šmakulády, ale fotit ve škole se nesmí. Jeden obědy fotil, ale nezaplatil. Česká škola. Připosraní kantůrci s vyseděným pozadím, obávající se o pověst a prestiž, které nikdy neměli.
Tys nám tu chyběl Tajnej. Tykám, protože je to na férovku.
Ve škole se může všechno. Minimálně s kolegou Pytlíkem nemáme problém s tím, že budeme učit klidně on-line. Teprve potom bude jasné, co někteří poseroutkové v lavicích předvádí za komedii. I bez prestiže (mne se netýká, protože do školy chodím výhradně v pracovní obuvi tradiční české značky Prestige) se snažíme učit řešit problémy asertivně. Zdá se, že o případu víme mnoho a děláme dalekosáhlé závěry. O řešení problému nevím zhola nic. Zřejmě všechno začalo až fotkami na FB.
Použil jsem článek ve výuce ICT v šesté třídě. Byl jsem spokojen. Naši žáci se bez nápovědy podivili věku uživatele FB a konstatovali, že jídlo na fotkách nevypadá špatně (vzhledem ke kvalitě fotek) a mnohem důležitější je chuť a vůně jídla. Já už dokážu ocenit i čisté a slušivé oblečky paní kuchařek. Usmívám se a ony na mne. Za jídlo poděkuji a dobré pochválím (často a bez přetvářky). Vycházíme si vstříc a dětem jdeme příkladem. Je to naše práce.
Bohužel rodiče jsou v tomto směru pro děti mnohem důležitější.
Tak se ptám Tajnej, čeho se bojíš ty? Sem drsnej, že jo?
Jirko, jsi zářným vzorem nám všem tajným. Pokud nejsou "koše" dotované rodiči a kuchařky pravidelně posílané na školení a téměř neustále kontrolované, školní jídelny vaří stejně, jako se pracuje v jiných státem dotovaných zařízeních a institucích a to nepracně, nedobře, nezdravě a nechutně. Eat this, Prestige.
Když jsme si potykali, tak můžu prozradit, že ani čtvrtstoletí ve škole mi nevzalo přesvědčení, že člověk se nezmění, jen se vybarví.
Dobrá a pracovitá kuchařka se dokáže učit sama (nic proti kvalitním školením a hlavně příkladům z praxe). Pokud paní vedoucí jídelny podlehne svodům dárků od dealerů šmakulády, pak je načase asertivně jednat na patřičných úrovních. Kdo není bonzák, tak ví, že se vždycky začíná odspodu. Tohle děti učím, ale proti rodičům tahám za kratší konec.
Pokud máš na mysli spotřební koš, pak ho samozřejmě jako rodič dotuji také, platím obědy.
A pokud jde o ty pracovníky dotovaných institucí. Vždycky je to o konkrétním člověku. Pokud jsi v životě nepotkal výborného a skromného doktora, přesného, úslužného a usměvavého úředníka, znalého a empatického učitele nebo třeba geniálního starostu, tak je mi to líto, ale já pořád věřím, že jich ještě pár sedí v lavicích. Pokud to budou ty naše, pak jsem nepracoval zbytečně.
Jirko, tykat jsi začal ty. Rčení "ono je to vždy o člověku" zní tak pěkně, oduševněle a lidsky. Ovšem máme-li deset a více člověků dohromady, lze činit obecné závěry. Například o zaměstnancích státního aparátu.
Převládá spíše přístup co nejméně práce a úsilí, protože bakšiš je stále stejný, tak co. Pokud jsi pracoval ve více než jedné státní instituci například škole či nemocnici, nebo jsi v takovéto instituci studoval víš, že to tak je, byť je to vždy i o člověku.
Zkusím to otočit. Kamarád říká, že kdo má chalupu, má "hýždě" v kalupu. Něco už zvládnu sám, ale jsou věci, které bych v době tržní ekonomiky měl zadat odborníkům a sám na to "vydělat" ve svém oboru. Vždyť se přece stále vzdělávám, abych svým žákům mohl nabídnout to nejlepší, co dokážu.
Bože, kolik mi už prošlo barákem soukromých "příživnostníků", pyšných budižkničemů líných až by člověk brečel. Statistiku si nedělám, ale rád vzpomínám na všechny machry bez ohledu na věk a vzdělání, od kterých se člověk může přiučit, rádi odpoví na všetečné dotazy učenlivého učitele a jsou skromní právě proto, že jsou mistři svého oboru a mají tomu odpovídající sebevědomí.
Když jsem jich poznal víc, ještě víc jsem se utvrdil v názoru, že si netroufám soudit, dokud nemám osobní zkušenost. Jsem rád, že to zní lidsky a oduševněle, ale žádná práce neurčuje člověka. Každý člověk dělá svou práci podle své nátury a vychování. Někdo dobře, jiný špatně. Štěstí je, když se shodnu s těmi, kteří mne soudí.
Okomentovat