Bořivoj Brdička: Učit se znamená zamazat si ruce

Článek se věnuje významu konstrukcionismu jako odkazu Seymoura Paperta pro současnost. Propojuje zavádění různých vlastnoručních badatelsky a prakticky orientovaných aktivit ve světě s děním u nás a upozorňuje na iniciativu Eduforum.

K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce.

Seymour Papert (profesor MIT, žák Piageta, autor Loga), The Children's Machine, 1993

Toto je můj nejoblíbenější citát Seymoura Paperta, největšího guru nás vzdělávacích technologů. Připomínám ho, kde se dá – poprvé v recenzi The Children's Machine z roku 1993, později ve výběru citátů Kudy se ubírá vývoj vzdělávacích technologií? z roku 2001, v mých přednáškách i jinde. Zkusím vysvětlit, proč.

Na počátku 60. let minulého století studoval Papert konstruktivismus přímo u jeho duchovního otce Jeana Piageta ve Švýcarsku a implementoval ho do tehdejšího světa počítačů ve formě Loga. V roce 1967 se stal profesorem MIT a byl u zrodu MIT Artificial Intelligence Laboratory i známé MIT Media Lab. Byl to on, kdo si spolu se snahou zavádět konstruktivistické metody do výuky ve vyspělých zemích (u nás RVP) již v 80. letech začal jako první uvědomovat, že školské prostředí je tak strašně konzervativní, že dokáže místo reformy klidně vyprodukovat jen tuny textových dokumentů a utopit v nich obrovské peníze, a to bez podstatné změny výukových postupů. Jemu ale šlo o něco jiného.

Uvědomil si, jak rozdílné je konstruování vlastních poznatků pouze v hlavě od toho, které je spojeno s nějakou tvůrčí činností mající skutečný výstup ve formě produktu. Asi právě proto již od počátku mohla jeho programovatelná robotická želva spustit pero a zanechávat za sebou stopu. Byl to počátek hnutí, kterému dnes říkáme podle Paperta konstrukcionismus.

Turtle draw, Valiant Technology Ltd.

Samozřejmě se za těch 40 let leccos změnilo. Celou řadu úloh dnes konstruujeme virtuálně v počítačovém prostředí, bez problémů pracujeme s grafikou i multimédii, roboty a další objekty si sestavujeme sami a můžeme je na dálku bezdrátově řídit. Mluvíme o informatickém myšlení. Podstata však zůstává stejná, i problémy s implementací do výuky bohužel přetrvávají.
Proto je nanejvýš nutné si Papertův názor, že učení není vůbec možné bez skutečné práce, neustále připomínat. Naštěstí na to není sám – má celou řadu následovníků (včele s MIT Media Lab). Konstrukcionistické hnutí se má čile k světu a rozrůstá se, nejvíce bohužel stále v mimoškolním prostředí. Má i jiné zdroje, než je teorie Seymoura Paperta. Je možné ho propojit třeba s velmi rozšířenou iniciativou DIY (Do it yourself) podporující vlastní tvorbu či s hnutím Maker, které má ve Spojených státech ke školám docela blízko (Maker Education Initiative). O tom, co se děje v cizině, jsme ale již v minulosti informovali (odkazy pod článkem). Možná bude mnohem zajímavější se podívat, co se děje u nás doma.

Navzdory skutečnosti, že jsme v minulém období zastarale koncipované praktické činnosti z našich škol téměř úplně vytěsnili, je o čem referovat. Duch konstrukcionismu je přítomen například v činnosti platformy Eduforum. Ta sdružuje lidi snažící se zavádět inovativní výukové metody. Podle Papertova vzoru se neomezuje na aktivity realizované v rámci formálního výukového procesu a hledá si i jiné cesty. Podstatou je snaha o propagaci netradičních postupů a o výměnu informací, která má své místo na pravidelných setkáních konajících se na různých místech.

Měl jsem to potěšení se 22. ledna osobně účastnit 20. setkání Edufora v Praze. Bylo věnováno přírodním vědám (Časová osa). Překvapivě mnoho příspěvků představovalo nápady, jak učit děti důležité principy formou experimentů spojených s vlastním aktivním poznáváním (zamazáním rukou).

Celý článek je na adrese spomocnik.rvp.cz.