Vysvětlení pojmu, který popisuje formu online sdílení výsledků práce a má hodně blízko k příbuzné vlastnosti online odborníků včetně učitelů, a sice k návodnosti. Článek je příspěvkem k Týdnu otevřeného vzdělávání 2015.
Již nějaký čas se snažím vysvětlovat, co je návodnost, jako umožnění ostatním sledovat, co děláme. Vnímám ji jako počáteční krok na cestě ke skutečné „informační společnosti“ a zároveň jako jednu ze zásadních podmínek existence kolektivní inteligence lidí žijících v kyberprostoru (Thomas Malone o kolektivní inteligenci). Návodnost chápeme hlavně jako záležitost výchovnou (podle Beth Kanter viz Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí). Disponuje jí dnes většina skutečných odborníků, kteří umožňují komukoli sledovat jejich vlastní cestu za poznáním, a přebírat tak jejich know-how (Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!). Na straně příjemců mluvíme o budování osobního vzdělávacího prostředí.
Podobné myšlenky se ovšem šíří různými cestami a mohou nabývat různých forem. Podívejme se dnes na to, jak stejnou záležitost vidí expert na sociální podnikání Bryce Williams (When will we Work Out Loud? Soon! [1]). Bryce místo návodnosti (původně anglicky emergence ve významu zjevení) zavádí pojem „pracovat nahlas“, jenž taktéž dokonale vystihuje podstatu. Přitom navazuje na celou řadu dříve vyslovených názorů podporujících zviditelňování výsledků vlastní práce (např. Jim McGee - Observable Work: The Taming of the Flow).
Pracuje-li někdo nahlas, znamená to, že umožňuje svým spolupracovníkům okamžitě vidět, co dělá, a reagovat. Korigovat nesprávný směr vývoje je pak možné okamžitě, což má jistě pozitivní dopad na výsledek. Tento druh kolaborace samozřejmě známe i ze školního prostředí, zatím jsme si ale úplně nezvykli na to, že by se mohla odehrávat i zcela online. Pro případ, že by někdo mohl mít problém výsledky práce pochopit, je vhodné své publikované výstupy navíc ještě vysvětlovat v komentářích, podobně jako to běžně dělají programátoři při psaní kódu. Komentování odborné činnosti ale může mít i mnohem širší záběr – třeba tvíty, blogy apod. Takto Bryce dospívá k následující definici:
Pracovat nahlas = Publikovat výstupy + Komentovat svou práci
Pracovat nahlas (či aplikovat návodnost) většinou znamená dělat kromě své běžné práce ještě něco navíc. Dá se tedy očekávat, že dokud bude takováto forma sdílení chápána jako nepovinná nadstavba pracovních povinností, bude existovat poměrně dost těch, kteří se jí budou vyhýbat. Proč je třeba tento tradiční přístup opustit, vysvětluje své knize a na webu [2] John Stepper:
„Pracovat nahlas začíná tím, že svou činnost zviditelníte tak, aby vaše sdělení mohla pomoci jiným. Jenže když to uděláte, když pracujete otevřeně a propojeně, vytvoříte si užitečnou síť, která vás dovede k vyšší efektivitě a rozšíří vaše příležitosti.“
Podle vylepšené definice Johna Steppera znamená pracovat nahlas naplnit 5 hlavních znaků:
- Zviditelnit svou práci – základní nezbytný počáteční krok.
- Zlepšit svou práci – je-li viditelná, musíte se více snažit, a zároveň vám to dává možnost ji zdokonalovat na základě reakcí ostatních.
- Nechat se vést šlechetností – sdílení je třeba koncipovat jako pomoc druhým, nikoli jako vlastní propagaci.
- Budovat sociální síť – pracovat nahlas znamená interagovat s lidmi, což by mělo vést k bližší spolupráci a k jejich ochotě vám na oplátku pomáhat.
- Vše dělat smysluplně – je-li vaším cílem pracovat efektivněji a zlepšovat se, je třeba svou přítomnost online realizovat promyšleně, protože ne všechna sdělení o tom, co děláte, musí být přínosná.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat