Bohumil Kartous: V ničem ČR nezaostává tak hluboce, jako ve vzdělávání

Nejde zde o výsledky PISA nebo podobných měření, na která poukazují povrchní média (včetně těch západních). Ostatně Singapur, vůbec nejúspěšnější stát, uvažuje, že se z této dost zpochybňované a drahé „legrace“ napříště odhlásí. I když je Finsko v těchto soutěžích pravidelně mezi nejlepšími, neměli bychom se snažit „dohnat a předehnat“, to nemá smysl. Způsob, jakým finská společnost funguje, usnadňuje jakékoliv sociální procesy, vzdělávání nevyjímaje. Ta česká toho prostě není schopna a ještě desítky let nebude. Nejhorší je, že současný kurz vzdělávání směřuje přesně opačným směrem než ten finský. Měřeno tímto prizmatem, vzdělávání je skutečně nejzaostalejším odvětvím lidské činnosti, srovnáme-li ČR a Finsko či další skandinávské země.


Finský přístup, jak dokumentuje článek v deníku The Independent, je založen na prostém poznání, že chcete-li změnit vzdělávací systém, musíte tak učinit ve třídě a v prvé řadě u učitelů. Reforma, která započala v 70. letech, byla soustředěna výhradně na učitele. Stát tehdy velmi zpřísnil podmínky pro vstup na pedagogické fakulty, koncentroval studium učitelství na nejlepších univerzitách, přísně kontroloval obsah vzdělávání. Když vychoval generaci učitelů podle stanovené vize, restrikce zcela uvolnil. Dnes nemají ve Finsku ani plošná testování, ani školní inspekci. Učitelům se plně důvěřuje a oni jsou si své odpovědnosti velmi dobře vědomi.

Současná reforma je z hlediska principu úplně stejná. Finsko se rozhodlo, že zcela zvrátí dosavadní, světově rozšířený model vzdělávání v rámci předmětů a plošně přechází na vzdělávání po skutečných, živých a aktuálních tématech, na něž jednotlivé znalosti a dovednosti navazuje. Nikoliv simulace na příkladech. Práce bude probíhat tak, jak běžná lidská činnost probíhá, tedy ve skupině. Ne v podobě zcela artificiální, která předpokládá vytržení dítěte z reálného světa a podrobení diktátu „autority“ školy, která zadává, vyžaduje a hodnotí. Jak prosté. A opět je celá reforma zaměřena na učitele, učitel je médium, nosič reformy. Znovu, jak prosté.

Je znepokojující uvědomit si, co se děje v českém vzdělávání. Za posledních dvacet let zde proběhlo několik tzv. reforem, jedna skutečně velká, přechod z osnov na vzdělávací programy. Všem těmto pokusům ale bylo vlastní, že zcela selhaly v prvopočátku, v přípravě učitelů a v jejich motivaci skutečnou změnu provést. Místo toho se reformy (kterým se tak ve skutečnosti nedá říkat) soustředily na formální kroky a tak nějak se doufalo, že se to tak nějak udělá samo. Směšné. Žel, nastavený kurz pokračuje. Současný ministr opět zavádí formální opatření, která jsou vzdálena obsahu vzdělávání, třídám, učitelům. Nic z toho, co dělá, se nezaměřuje na skutečně zlepšení vzdělávání uvnitř škol, jako se tomu děje ve Finsku. Kde je ten finský poradce, kterého s takovou hrdostí představoval po svém jmenování do funkce? On přece musel vědět, co se ve Finsku už dva roky připravuje, vždyť pan Chládek v úřadu tak dlouho ani není?

Jestli někde chceme dokumentovat tzv. český Kocourkov, pak je vzdělávání horkým kandidátem. Naši kocourkovští mocně drží velkou i malou ručičku na radničních hodinách, protože se jim líbí svět, v němž jsou zvyklí žít. Vpředu pan starosta, za ním v jednom šiku páni radní. A taky škola se přišla na rozkaz pana starosty zapojit. Vždyť to přece kocourkovští dělají pro ně...

Převzato z Britských listů