Tomáš Chrstoš: Konec síťové neutrality?

Článek informuje o aktuální problematice zachování rovného přístupu k internetu pro všechny uživatele i poskytovatele služeb v podobě internetové neutrality. Tato otázka se silně dotýká i online vzdělávání.

Poslední dobou se opět do popředí internetové komunity, převážně však té americké, dostává otázka internetové neutrality. Americký odvolací soud totiž v lednu 2014 rozhodl, že Federální komise pro komunikace (FCC) nemá právo po poskytovateli internetového připojení zásadu internetové neutrality požadovat. [1]

Co je internetová neutralita? Jedná se o to, že poskytovatelé internetového připojení dosud nesmějí jakkoli upřednostňovat obsah přenášených dat, to znamená, že stránku firmy X stáhnete stejně rychle jako stejně velkou stránku firmy Y, i když je firma X bohatá a ráda by zaplatila za lepší dostupnost své prezentace či obchodu. Toto pravidlo tedy zajišťuje naprostou rovnoprávnost pro všechny weby a technologie. V praxi to tedy znamená, že poskytovatelé internetového připojení nesmějí za přístup k datům vybírat. [2]

Jinými slovy poskytovatel internetu musí všechna data přenášet se stejnou prioritou. Nemůže dojít tedy k tomu, že by jeden datový paket dostal na síti přednost před jiným pouze na základě obsahu, původu, majitele nebo platby. Toto pravidlo se ovšem některým poskytovatelům internetového připojení nelíbí. Rádi by za prioritní přístup vybírali. To by znamenalo výrazné omezení konkurence, kdy velcí provozovatelé webů by si mohli zaplatit výsadní právo pro své služby a volně dostupné služby by byly v nevýhodě.

Samozřejmě, že princip síťové neutrality má své zastánce i odpůrce. Odpůrci tohoto principu zdůrazňují, že pokud provozovatelé sítí budou mít možnost dodatečného zisku, dojde k mnohem většímu rozvoji infrastruktury. Otázka je, zda by se zvýšené zisky těchto společností do lepšího rozvoje infrastruktury skutečně promítly?

Největší argument pro síťovou neutralitu je to, že tento princip podporuje inovace na internetu. V prostředí, kde každý datový paket má stejnou prioritu, je pro novou konkurenci mnohem jednodušší prosadit se proti zavedeným firmám. V prostředí, kde rychlý přístup k informacím mají pouze velcí poskytovatelé služeb, je velmi složité vytvářet pro malé provozovatele webový obsah. Takový obsah by také byl pro většinu lidí hůře dostupný a některé služby by nemusely vůbec fungovat.

Omezení síťové neutrality by mělo také fatální důsledky pro vzdělávání. Pokud by nová pravidla začala platit, měla by negativní důsledky pro vzdělávací instituce, které téměř neustále bojují s nedostatkem financí. Tyto instituce by si nemohly dovolit platit poskytovatelům internetu za nadstandardní služby a vzdělávací obsah na internetu od těchto institucí by byl hůře dostupný.

Mnoho volně dostupných webových služeb by mohlo být vytlačeno těmi, kteří svůj obsah nabízejí primárně pro zisk. Mnoho neziskových iniciativ, které poskytují zdarma knihy a učebnice, by tak bylo pro uživatele mnohem hůře dostupných. Mnohé školní knihovny, které poskytují služby online, by se dostaly do pozadí díky větším nakladatelstvím. [3] Pro žáky, jejichž školy mají své vzdělávací kurzy dostupné na webu a uzavřely smlouvu s nějakým poskytovatelem internetu, by mohl být obsah dostupný pouze v případě, že by měli připojení od stejného poskytovatele. Ve školství a vzdělávání by díky zrušení pravidla síťové neutrality nastal velmi významný průlom, kdy by se žákům ztížil přístup k informacím, snadno by získávali jen určité informace.

Tento článek vznikl jako studentská práce.

Celý článek si přečtěte na Učitelském spomocníkovi na adrese spomocnik.rvp.cz.