Přečtěte si: Vědí vůbec rodiče, jakou chtějí školu?

Zápisy skončily a s nimi období zvýšené rodičovské zjitřenosti. Což pro ty, kteří se okolo vzdělávání pohybují, znamená úlevu, protože mají za sebou několiměsíční období telefonátů nervózních maminek, které shánějí informaci, kam dát své dítě, aby mu těch devět let školní docházky k něčemu bylo. Poradit bývá docela obtížné. O těch lepších školách se ví a bývají nacpané po střechu, mezi těmi zbylými je těžké vybírat. Mimo velká města navíc nemusí být žádná přijatelná škola v dosahu.

Z článku Tomáše Feřteka v RESPEKT.CZ vybíráme:

Nejčastěji rodiče zmiňují, že chtějí, aby škola respektovala osobnost dítěte, chovala se k němu jako k partnerovi v učení. Což v praxi znamená, že učitel je v takové škole spíš průvodce při poznávání, nikoli jen sdělovač informací, a vede děti k samostatnému rozhodování a odpovědnosti za to, co dělají. Pod individuálním přístupem si rodiče představují, že učitel bere v úvahu, že každé dítě se učí trochu jinak a jiným tempem - a umí hodinu zorganizovat tak, aby se děti navzájem nezdržovaly.

Pokud jde o samo vyučování, chtějí takoví rodiče, aby se ve škole pokud možno neznámkovalo, aby učitel uměl pracovat s vnitřní motivací, a ne jen s odměnami a tresty, ať už mají podobu známek nebo bonbónů za správnou odpověď. A často chtějí, aby děti nebyly veřejně srovnávány, aby se v takové škole nesoutěžilo, spíš spolupracovalo. Byli by rádi, kdyby při vyučování převažovaly činnosti postavené na aktivitě dítěte, ne na poslouchání výkladu a procvičování. Aby učení děti bavilo a škola je vedla k řešení problémů a učení v souvislostech.