Přečtěte si: Úvod do praktické sociologie: Odpor k inkluzi zaplatíme všichni

Debata o nerovnostech v Česku se často redukuje na jejich stav a ignoruje mobilitu – tedy například nakolik se může člověk vymanit z nuzných podmínek, pokud se v nich narodí. Zde hraje výraznou roli vzdělání. Oproti zbytku Evropy u nás dosud několikanásobně silněji předurčuje, zda bude člověk v dospělosti trpět chudobou a nezaměstnaností. Problém je, že zároveň patříme mezi země, kde vzdělání a výsledky v testech kompetencí nejsilněji závisí na socioekonomickém zázemí jednotlivých žáků. Školství v takovém případě vstupní nerovnosti často reprodukuje, spíš než aby šance dorovnávalo.


Z článku Daniela Prokopa v SALON, Právo/Novinky.cz vybíráme:

Výskyt diagnózy LMP geograficky souvisí i s výskytem sociálně vyloučených oblastí. Nelze to ale číst nutně jako biologickou danost. Výzkumy už před lety ukázaly, že i výsledky dětských kognitivních testů, které jsou považovány za kulturně nezatížené, jsou ovlivněny znalostmi z předškolní doby. Konkrétně tím, nakolik jsou děti zvyklé na řešení úkolů, didaktické hračky, práci s obrázky apod. Romské děti ze sociálně vyloučených domácností dopadají hůře kvůli jiným rodinným zvykům a nižší docházce do předškolních zařízení. Pokud je dítěti poskytnuta šance hendikep z výchovy částečně dohnat, v testu se většinou zlepšuje. Školství by jako nástroj socializace mělo rozdílné vstupní sociální podmínky překonávat, segregace v prvních stupních však vede k opaku.

Bez ohledu na to, zda si je Miloš Zeman sociálních aspektů svého výroku vědom, přihlásil se k tendencím, jež vedou k posilování nerovností a sociálního vyloučení. To se přitom v důsledcích netýká jen vylučovaných, ale celé populace, z níž podle zářijového výzkumu CVVM zhruba třetina podporuje oddělené vzdělávání Romů.