Přečtěte si: Tablet je pro dítě mrtvá, placatá máma. Dědu taky nenahradí

Pokračuje debata o dětech a tabletech. Přičemž „tablet“ je zkratka pro různé druhy kompjůtrů, od notebooku až po chytrý počítač do kapsy, který umí taky fotit a volat. Ta debata souvisí se základními školami: mají se tam tablety zavádět ve velkém? Neuškodí dětem? Nemají už tak techniky kolem sebe moc? Nejsou uhranutí televizí a dalšími obrazovkami (protože jde o živé, hýbající se obrazy) natolik, že tak trochu přestávají být lidmi?


Z komentáře Martina Fendrycha s podtitulem Tablet je krásná a přepychová věc. Ale dítě si za něj nekoupíš. v Aktuálně.cz vybíráme:

A ještě dál. Nejde jen o historky a o pohádky. Jak už řečeno, jde o to, abychom se s dětmi bavili. Děti jsou neskutečně zvědavé, všecko je zajímá, na všecko se ptají. Každý rodič to zná: „Proč je vrána černá? Proč taky nemůžu lítat? Co je přitažlivost? Proč prší? Proč je smrt? Co je umřít?“ Nekonečné přívaly otázek. Když si nenajdeme čas na ty otázky znovu a znovu odpovídat, můžeme se dopustit vážného zločinu: zabít ve vlastním dítěti zvídavost. Proč? Protože na ně „nejsme zvědaví“. (A pak přijdou děti do školy, která v nich taky mnohdy neumí zvídavost pěstovat.)

Problém není v tabletech, v noteboocích, v esemeskování a chatování a facebookování, nýbrž v našem (ne)zájmu. V tom, kolik si na vlastní děti, ale i na děti ve škole uděláme času. V naší schopnosti zajímat se o to, o co se děti zajímají, odpovídat na jejich otázky, probouzet jejich fantazii a s ní jim pomoct hledat, co jsou, k čemu inklinují, co je zajímá. Protože teprve až na tohle dítě přijde, začne tušit, po jaké cestě by mělo jít.