Přečtěte si: Souvislosti novely školského zákona aneb co je skutečnou zkratkou k cíli?

Poslanecká sněmovna dnes projednává novelu školského zákona. Její součástí je i ustanovení, které představuje nemalé riziko. Hrozí, že nálepku mentálního postižení získá mnohem větší počet dětí než doposud.


Z článku Tomáše Habarta v DeníkReferendum.cz vybíráme:

Nasnadě je řešení, kdy takovým zvláštním dětem nabídneme samostatné, třeba zvláštní, školy. A dlouhá léta to tak bylo, do doby, než na takové praktiky začali upozorňovat lidé, které by prof. Štech označil nejspíše za magické realisty.

V civilizovaném světě se tomu říká ochrana dětských práv. A přišly mezinárodní rozsudky a zahraniční tlak a politici museli reagovat. Na národní a mezinárodní úrovni mluvíme o inkluzi, na lokální se toho ovšem tolik nemění. Čímž se vracíme zpět k rizikům pátého odstavce zmiňovaného paragrafu.

Města, alespoň ta větší, si nadále vydržují své zvláštní školy – školy, do nichž jsou odsouváni nepohodlní žáci. A nemyslím doslovně bývalé zvláštní školy, mám na mysli školy „se špatnou pověstí“ – prostě školy, o nichž všichni obyvatelé města vědí, že své dítě by tam nedali.

A tyto školy často doplácí na špatnou politiku svých zřizovatelů: není-li zájem řešit chudobné ghetto na okraji města, nebude nejspíš zájem ani na řízení lokální vzdělávací politiky tak, aby edukační břímě neleželo na jediné škole, z níž se zákonitě musí stát škola vyloučená, běžnou populací nechtěná. Čest výjimkám z řad politiků a školám, které nerezignují a snaží se o pozitivní změnu.