Z článku Stanislava Lorence, duchovního Křesťanského společenství K. Šenov, v NeviditelnýPes.cz vybíráme:
Jako křesťan nemohu zapřít, že těmi tradičními hodnotami myslím to, co vychází z hodnot křesťanských. Nemůžeme zavírat oči před tím, že naši společnost právě křesťanství přes tisíc let formovalo a kultivovalo. Dnes žijeme ve zmatené postmoderní době, kdy často ani nevíme, co je vlastně dobré a špatné. (Ovšem o to více jsme pyšní sami na sebe a sebejistí ve svých postojích.) Proto tedy několik příkladů z Nového zákona, co je dobré: láska k Bohu a bližnímu, radost, trpělivost, pracovitost, sebeovládání, laskavost, dobrota, věrnost, obětavost, pokládání druhého za přednějšího sebe, poslušnost, podřízenost, odvaha v dobrém, nemít svobodu za příležitost k prosazování sebe atp… Co je naopak špatné: necudnost, nečestnost, sexuální nečistota (patří sem i pornografie, promiskuita, nevěra…), duchovní nečistota (okultismus, astrologie, spiritismus, východní mystika…), bezuzdnost, rozbroje, žárlivost, vášeň, domýšlivost, podlost, závist, opilství, nestřídmost, sobectví, netrpělivost, vzpoura, nepodřízenost, neposlušnost autoritám atp… To je jen malý výčet. Zamysleme se nad tím, čím a jak formujeme naše děti. Jakými žáky zásobují naše rodiny ty kritizované školy: často sebevědomými lenochy zaměřenými na svůj vlastní prospěch, neschopné a neochotné spolupracovat s autoritami. Bible takovým říká hlupáci.
3 komentářů:
Jakápak byla asi tisíciletá praxe církve(í)? Kterou z těch ctností nepošlapala? Nevoní východní mystika? Co asi bylo původní křesťanství? Nebo že by strach z konkurence?
Pane Sotoláři, chápu vaše výhrady. Ale především bych chtěl upozornit, že pan Lorenc zmiňuje určité hodnoty, nemluví o církvi. Souhlasím s tím, že se v dějinách pod praporem křesťanství dělo mnoho krutostí. To ale bylo v rozporu se zmiňovanými hodnotami, nelze tvrdit, že se krutosti děly důsledným uplatňováním původních křesťanských hodnot. (Dovolím si podotknout, že zásady typu "oko za oko, zub za zub" nejsou křesťanské, byla to židovská praxe, kterou Ježíš výslovně odmítá, viz např. Matoušovo evangelium, 5. kapitola od verše 38.)
Původní křesťanství je popsáno v Novém Zákoně. Najdeme tam jak poselství a vzorový příklad jeho naplnění (evangelia), tak praxi prvotní církve, v té době ještě nezkorumpované státní mocí (Skutky apoštolů, listy Pavla a ostatních církevním obcím). Doporučuju např. 5.--7. kapitolu Matoušova evangelia nebo list Efezským 4. a 5. kapitolu.
Přestože nemohu a nechci vzdělávat své děti doma a vzdělávám je spolu s kolegy mezi mnoha cizími dětmi ve veřejné škole, došel jsem i bez Boha a církve ke stejným závěrům. Rodiče jsou strůjci úspěchu svých dětí. Někteří to mají snadné, jiným to nezávidím, ale bez jejich pomoci bych raději suploval za Sisyfa.
Okomentovat