Martin Kovalčík: Co trápí ředitele českých škol? Finance a administrativa...

Podle mezinárodního šetření TALIS drtivá většina ředitelů zároveň učí. Většinu času pak tráví různými administrativními úkony, které jim zabírají až polovinu jejich pracovní doby.


O tom, že na učitele jsou v současné době kladeny vysoké nároky, není třeba dlouze polemizovat. Své žáky musejí vybavit dovednostmi, které jim umožní najít v neustále se měnícím a vyvíjejícím světě životní uplatnění. Při práci přitom musejí svůj přístup přizpůsobovat individuálním potřebám jednotlivých žáků, kteří do školy přicházejí z různého kulturního a sociálního prostředí. V podobně náročných podmínkách však pracují nejen učitelé, ale i ředitelé škol. Chceme-li, aby byli učitelé a ředitelé ve své práci úspěšní, musíme jim k tomu vytvořit patřičné podmínky. A ruku na srdce, ne vždy tomu tak je.

Ředitel a učitel v jednom

Jedním z prvních kroků, který povede k nápravě často neutěšeného stavu, je zjistit, jak sami učitelé či ředitelé škol svoji situaci vnímají. Právě tomu se věnuje mezinárodní šetření o vyučování a učení TALIS (Teaching and Learning International Survey). V České republice ho naposledy uskutečnila Česká školní inspekce v roce 2013 a zúčastnilo se ho 220 ředitelů a 3219 učitelů. V tomto čísle časopisu Zvoní se podíváme na to, jak hodnotí podmínky, ve kterých vykonávají svoji práci ředitelé škol.

V České republice působí ředitelé ve své funkci v průměru 10 let, čímž se významně neodlišují od mezinárodního průměru. Začínající ředitelé s praxí do 3 let tvoří v ČR 18 procent, jsou však země, které mají třetinu a více začínajících ředitelů. Šetření také potvrdilo, že ve většině zemí včetně Česka se ředitelé rekrutují z pozic učitelů. Jako učitelé pracovali/pracují ředitelé v Česku v průměru 18 let.

Na rozdíl od jiných zemích však čeští ředitelé práci učitele zastávají i během řízení školy. Společně s Bulharskem, Malajsií a Slovenskem patří Česká republika ke státům, kde 90 procent a více ředitelů kombinuje ředitelské a vyučovací povinnosti. Průměrný podíl ředitelů, kteří zároveň vyučují, se přitom v zemích zapojených do šetření pohybuje okolo 35 procent.

Jak sami ředitelé uvádějí, největší podíl svého pracovního času věnují administrativním úkonům a poradám. Společně s Dánskem, Nizozemskem a Švédskem se tak ČR řadí mezi země, kde je tento podíl nejvyšší. „Administrativním úkonům věnují ředitelé celou polovinu svého pracovního času,“ řekl k tomu ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal a dodal, že daleko méně prostoru pak zbývá na činnosti zaměřené na řízení pedagogického procesu (22 %), komunikaci s žáky (10 %) či rodiči (8 %), na jednání s místní komunitou lidí či představiteli obchodu či průmyslu ze stejné obce či kraje (5 %). Jiným činnostem věnují ředitelé v České republice v průměru 5 procent ze svého pracovního času.

„Navíc 94 procent ředitelů škol uvedlo, že často nebo velmi často kontrolují školní dokumentaci a řeší různé administrativní záležitosti. Jde o nadprůměrný a v mezinárodním srovnání nejvyšší podíl, který čeští ředitelé škol musí věnovat této oblasti,“ doplnil k tomu ústřední školní inspektor. Mezinárodní průměr přitom činí 61 procent.
Sdílení odpovědnosti

Ve srovnání s mezinárodním průměrem, reprezentovaným šetřením TALIS, nižší podíl ředitelů v České republice spolupracoval s řediteli dalších škol (37 %) a řešil problémy s rozvrhem hodin (20 %). Téměř devět desetin ředitelů pracovalo na plánu profesního rozvoje svých zaměstnanců a využívalo výsledky žáků a hodnocení jejich úspěšnosti při tvorbě vzdělávacích cílů školy a jejích programů. Účast ředitelů v profesních sítích, výzkumných skupinách a při mentorování byla za sledované období v Česku ve srovnání s mezinárodním průměrem poměrně nízká (28 % v ČR oproti 51 % v mezinárodním průměru). Naopak vysoký podíl ředitelů (více než 80 % v ČR i v mezinárodním průměru) se zapojil do vzdělávacích kurzů, konferencí nebo hospitací určených pro ředitele školy.

A jak je to se sdílením odpovědnosti? Ředitelé českých škol konzultují svá rozhodnutí s ostatními aktéry (vedení školy, učitelé, školská rada, správní orgány...) nejčastěji u nabídky a obsahu předmětů a seminářů, při určování kázeňských zásad a u postupů pro hodnocení žáků (78 %). Naopak nejméně tak činí při rozhodování o přijetí žáků, při stanovování nástupních platů učitelů a při rozhodování o jejich dočasném či trvalém propouštění. Zde se tato hodnota pohybuje pouze v rozmezí 19 – 25 procent.

Spokojený ředitel

Zajímavý je údaj, který popisuje spokojenost ředitelů se svojí prací. Ta velmi často souvisí s pedagogickým stylem vedení školy a sdíleným vedením. Ředitelé, kteří tyto způsoby využívají ve větší míře, vykazují v zaměstnání vyšší spokojenost. To samé bylo zjištěno také v dalších sledovaných zemích. Spokojenost ředitelů ve většině zemí, včetně České republiky, pozitivně souvisí také se školním klimatem. Obecně lze říci, že čím více v něm převládá vzájemný respekt, tím je klima přívětivější a tím pádem roste i spokojenost v zaměstnání. Mimochodem, téměř všichni ředitelé v ČR (98 %) by svou školu doporučili jako dobré pracoviště a nechtěli by přejít na jinou školu, kdyby to bylo možné.

A čím se v ČR cítí ředitelé nejvíce omezeni? Nedostatečnými finančními prostředky a rozpočtem školy (93 % ředitelů), vládními nařízeními a předpisy (89 %), velkou pracovní zátěží a odpovědností v práci (82 %) a platovým systémem založeným na kariérním postupu (73 %). Tyto překážky uváděli ředitelé v ČR oproti mezinárodnímu průměru ve větší míře. Naopak nejméně je efektivita jejich práce omezena absencemi učitelů (32 %) a nedostatkem příležitostí a podpory pro vlastní profesní vzdělávání (29 %).

Článek vyšel v 5. čísle časopisu Zvoní, který vychází v rámci projektu Pojďte do školky.