Marta Semelová: Rozšířením individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy dochází k naprosté degradaci povolání učitele

Z projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání v Poslanecké sněmovně dne 21. ledna 2015.


Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych se chtěla vyjádřit ke dvěma problémům týkajícím se školského zákona, a to jsou přípravné třídy a dále individuální vzdělávání, které by mělo být rozšířeno na druhý stupeň základních škol.

Pokud jde o přípravné třídy, přihlásím se potom ke svému pozměňovacímu návrhu, který je pod číslem 1599, a nyní bych to krátce odůvodnila. Předškolní vzdělávání má velký význam pro rozvoj dítěte ve věku, kdy se formují základy jeho osobnosti a tvoří se i základní předpoklady pro další vzdělávání. Kromě toho plní mateřská škola i funkci výchovnou a sociální. Proto rozvíjení dítěte by se pochopitelně kromě rodiny mělo odehrávat právě v mateřské škole pod vedením učitelek, které mají kvalifikaci zaměřenou na toto věkové období a jeho specifika. Kromě toho odpovídají potřebám předškolního vzdělávání i prostory a jejich zařízení včetně hygienických, a pochopitelně i pomůcky a vybavení vůbec.

Pokud jde o přípravné třídy na základních školách, vnímám jejich zřizování jako nutnost řešit nedostatečnou kapacitu mateřských škol v důsledku jejich dřívějšího masivního a nesmyslného rušení. Určeny by měly být dětem se sociálním znevýhodněním, respektive s odkladem školní docházky, tak aby úspěšně zvládly následný nástup do první třídy základní školy. Ovšem v případě dostatečného počtu míst v mateřských školách by i tuto úlohu měly plnit právě ony a ne školy základní. Na druhou stranu uznávám, že je pro dítě vždy lepší, když jeho předškolní příprava proběhne v přípravné třídě základní školy, než kdyby prošlo pouhou hlídací službou v dětské skupině.

V žádném případě však nemohu souhlasit s návrhem Ministerstva školství rozšířit okruh těch, kdo mohou zřizovat přípravné třídy základních školu, o školy církevní a náboženské společnosti. Garantem za předškolní vzdělávání by měl být stát společně s kraji a obcemi. Navíc je v současné době rozšířena možnost navýšení kapacit mateřských škol vyšší finanční podporou obcí ze státního rozpočtu, národního fondu či z evropských fondů. Kromě toho demografický vývoj naznačuje, že v budoucích letech dojde ke snižování počtu dětí v mateřských školách. Rozšiřování okruhu těch, kdo mohou přípravné třídy zřizovat, tak považuji za zcela zbytečné.

Proto navrhuji, aby zůstal tento paragraf v dosavadním znění, to znamená, aby pravomoc zřizovat přípravnou třídu měla obec, svazek obcí nebo kraji. Církve a náboženské společnosti navrhuji z paragrafu 47 odstavec 1 vypustit. Tolik k mému návrhu týkajícímu se přípravných tříd na základních školách.

Nyní k tolik diskutovanému pozměňovacímu návrhu, který některé kolegyně a kolegové předkládají, to znamená rozšíření domácího, tedy individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy. K tomuto problému jsem vystupovala už v průběhu prvního čtení, kdy jsem upozornila na to, že základní škola kromě poskytování vzdělávání, což je samozřejmě základní, plní i další úkoly.

Souhrnně by se možná daly označit jako příprava pro život. Spadá sem kromě jiného sociální gramotnost, to znamená umění žít s ostatními, respektovat a tolerovat jejich různosti a odlišnosti, vycházet s lidmi různé povahy a názorů. Patří sem tolik potřebná lidská solidarita, vzájemná úcta a respekt. Výchova k tomu vzájemně si pomáhat. Součástí je i rozvíjení schopnosti týmové práce. Střídání a přijímání různých rolí v kolektivu, zdravé sebevědomí i pokora, ale také učit se společně řešit problémy, diskutovat, obhajovat vlastní názor a přijímat argumenty druhých, překonávat překážky, ale i držet při sobě a táhnout za jeden provaz a zároveň, pokud je potřeba, umět říci ne. Bez významu není ani prožívání společných zážitků na školních akcích, výletech, exkurzích, na školách v přírodě. O to všechno děti vyloučené ze školní docházky přicházejí.

Zastánci individuálního vzdělávání paradoxně na jednu stranu hlasitě horují pro integraci, resp. inkluzi žáků s různým druhem a stupněm postižení, prostě pro jejich začlenění do běžných tříd, na druhou stranu navrhují možnost a rozšíření vyčleňování žáků ze školního prostředí do domácí výuky jen pro to, že si to někteří rodiče přejí. Nemyslím si, že by to bylo v zájmu dítěte, a nemohu souhlasit s argumentem, že hodiny strávené se svými vrstevníky ve škole lze pro získávání sociální gramotnosti jednoduše nahradit účastí v zájmových aktivitách. Dítě nemůže být neustále ve skleníku. Jednou se ocitne v běžném životě a mělo by být na to připraveno.

Opomenout bychom neměli ani význam každodenní docházky do školy v souvislosti s ochranou jeho zdravého vývoje a bezpečnosti. V žádném případě nechci podezírat rodiče, kteří v současné době vzdělávají své děti doma, že jim ubližují, případně že by chtěli jejich zdravý vývoj nějak poškodit. Nelze si však zakrývat oči před tím, že jsou případy zanedbávání a týrání dětí, ale i možnost, že se mohou dostat pod vliv různých náboženských sekcí. Právě tady sehrává škola a pedagog významnou roli při včasném odhalování rizikových jevů.

Dalšími argumenty, které svědčí v neprospěch individuálního, tedy domácího vzdělávání, je prostředí, v němž je žák vzděláván. Těžko může výuka v bytě nahradit prostorové a materiální vybavení základní školy, chemické a fyzikální laboratoře, kde žáci provádějí pokusy, biologické a další odborné pracovny, jazykové posluchárny, tělocvičny, hudebny, výtvarné pracovny, ale také například interaktivní tabule.

Z výroční zprávy České školní inspekce za rok 2013/2014 vyplývá, že zajištění odpovídajících prostorových a materiálních podmínek představuje jeden ze základních předpokladů škol k uskutečňování základního vzdělávání. Z finančních prostředků získaných z různých projektů se 86 % škol navštívených Českou školní inspekcí vybavilo moderními technologiemi, stále víc vyučujících běžně využívá datovou projekci pro prezentaci a názorné zobrazení učiva, zařazují interaktivní úlohy nebo vytvářejí pro žáky webové aplikace. Dobré vybavení českých škol dokládají i zjištění z mezinárodních šetření PISA a TIMSS.

A konečně nemohu nezmínit fakt, že rozšířením individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy, k čemuž směřují některé pozměňovací návrhy, dochází k naprosté degradaci povolání učitele, o jehož kvalifikaci jsme tak bouřlivě diskutovali v rámci projednávání zákona o pedagogických pracovnících. Překvapuje mě, že právě ti poslanci a poslankyně, již prosazovali bezpodmínečně patřičnou kvalifikaci na všech školách bez výjimek, dnes se stejnou vehemencí prosazují vzdělávání žáků rodiči, kteří tyto požadavky na kvalifikaci a aprobovanost nesplňují. Návrhem tak dochází k narušení rovnosti přístupu ke vzdělání, ať už jde o možnost využívat moderní vybavení škol či o to, kdo a s jakými odbornými znalostmi žáka vyučuje. Zda rodič bez patřičného vzdělání, či kvalifikovaní, kteří pro tento předmět, nebo ten který předmět, mají svoji aprobaci. To znamená učitelé, kteří absolvovali minimálně magisterské studium na pedagogické fakultě či dalších vysokých školách připravujících učitele. A připomínám, že tím jejich studium nekončí. Průběžně po celou dobu vykonávání své pedagogické činnosti se účastní různých forem dalšího vzdělávání. Učitelé nejen že dobře znají svůj obor, resp. předmět, který vyučují, ale také didaktiku, metodiku a psychologii dítěte daného věku. Mají přípravu ze speciální pedagogiky, což je velmi důležité, protože v populaci je značný počet dyslektiků, dysgrafiků, dysortografů, dyskalkuliků a žáků s dalšími specifickými poruchami učení a chování. Mají tyto potřebné znalosti rodiče, kteří by měli své děti vzdělávat? Pedagogové zahrnují do výuky různé metody a formy práce. Skupinové vyučování, aktivizující metody, práci v týmu, což je důležitá kompetence pro život, problémové úlohy. To vše s ohledem na individuální potřeby žáků.

Zásadně tak nemohu souhlasit s tvrzením paní poslankyně Jermanové, že domácí vzdělávání má vyšší efektivitu než vzdělávání ve škole. Toto její tvrzení není opřeno o žádný relevantní výzkum ani poznatky skutečných odborníků. A pokud jde o vyjádření paní kolegyně Putnové, že školský výbor projevil v záležitosti individuálního vzdělávání značnou shodu na jeho rozšíření, musím říci, že návrh na rozšíření individuálního vzdělávání na druhém stupni základní školy prošel o jeden jediný hlas, což možná paní poslankyně neví, protože tam nebyla přítomna.

Klub KSČM s individuálním vzděláváním nesouhlasí z důvodů, které jsem tady uvedla. Ojedinělé případy, kdy žák z důvodů zdravotních, případně proto, že je dlouhodobě s rodiči v zahraničí, jsou ošetřeny už dnes a není kvůli tomu potřeba rozšiřovat individuální vzdělávání. Proto návrh na jeho rozšíření i na druhý stupeň klub KSČM nepodpoří. Děkuji.

Zdroj: PSP.cz