Dalibor Martišek: O rádoby intelektuálech, profesionálech a učebnicích

Onehdy mi přistál na stole jakýsi magazín. Už už letěl spolu s balíkem ostatních nevyžádaných reklam do krabice se sběrem, když tu jsem zaregistroval, že je „pro rodiče a učitele“. Tak jsem to namátkou otevřel.

„Firmy mají dost rádoby intelektuálů, kteří ve vypjatých situacích zalezou do kouta, stáhnou hlavu mezi ramena a vymlouvají se na špatný den. Hledají šikovné, sebevědomé lidi, kteří dokáží vyjednávat, komunikovat… V každodenním životě je jim schopnost vypočítat tečnu kružnice k ničemu a nikoho tím neohromí,“ píše paní učitelka. Představuji si, jak asi ohromují její žáci: „Nemám ponětí, jak takový výpočet vypadá, ale najdu si to na internetu…“ Měla by se začít modlit, aby ji podobně neohromili za dvacet let. Třeba takto: „Já nejsem žádný rádoby intelektuál, a tak nemám ani tušení, co a kde v tom břichu máte. To víte, žlučníkem dnes v žádném špitále nikoho neohromíte. Pěkně vypjatá situace, že? Ale já nezalezu nikam do kouta a to břicho vám celé rozříznu. No a pak se uvidí. Nebojte se, jsem sebevědomý a mám skvělý den…“

Dál jsem to raději nedomýšlel a přestal číst. Obrátil jsem pár stránek - učebnice prý není od toho, aby se z ní učilo. Zajímavé. Proč se jí tedy říká učebnice? A k čemu je? „Zkuste si odpovědět, co je učebnice. Nejčastěji se určitě objeví slova jako souhrn informací, které je třeba se doslovně naučit.“

Pan autor asi dělal svoji anketu někde na Marsu. Učím už téměř čtyřicet let *), viděl a slyšel jsem už leccos, ale s něčím tak pitomým jsem se setkal poprvé až v jeho článku. Zkrátka - aby bylo s kým polemizovat, tak se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne čtenáři Čapkovo imago. Hastroše s názory zcela debilními, které se vyvracejí samy. Reálně je sice nikdo nezastává, ale hloupému čtenáři to nedojde a pisatel je mistrem světa. Snadno a rychle.

Učebnice prý tvoří prvotřídní profesionálové. Špičkoví učitelé, kteří učí i na univerzitách, odborní redaktoři, nedostižní grafici, ilustrátoři, fotografové, animátoři, programátoři, režiséři, kameramani, lektoři, pilotující učitelé a další spolupracovníci. Viděl jsem řadu podobných profesionálních produktů. Třeba tzv. dětský logopedický kalendář, na jehož vzniku se kromě všech výše uvedených profesionálů podílelo dle tiráže navíc ještě šest předních českých básnířek. Titul této pomůcky do českého jazyka, obrovský a profesionálně vystínovaný, zněl: „O hláskách, které chtěli, abychom je rádi měli“. Ano, čtete dobře. To první i bylo skutečně měkké. Další tmavomodrý text byl sice skoro nečitelný, protože se krásně a profesionálně ztrácel v téměř stejně tmavomodrém podkladu, přesto jsem jen na první straně objevil dalších pět gramatických chyb.

Ano, mezi profesionálním a amatérským produktem je velký rozdíl. Profesionálové, jak jsem se dočetl, to jsou stovky autorů, kteří mají na učebnice pracovní smlouvy. Na jednu prý tři roky. Tak nevím. Kdo asi odvede lepší práci - amatér, který, jak již samo slovo napovídá, pracuje proto, že svoji práci miluje, anebo člověk, který začne pracovat až tehdy, když se mu bude dlouhá léta hodně těžce platit?

Ve vrcholně profesionálním produktu se dočteme, že v pravé poledne máme slunce přímo nad hlavou a neuvidíme žádný stín. Takové tříleté práci stovek špičkových profesionálů bych se vysmál už jako desetiletý skautík. Copak ani jeden ten odborník nebyl nikdy v poledne venku? Zobrazovaný objekt prý může být promítán až na šest navzájem kolmých průměten. Vsadím svoje boty, že šest navzájem kolmých průměten neuvidíte ani po vypití šesti lahví navzájem různého alkoholu.

Skoro půlstránkový text - Cheopsova pyramida coby příklad jehlanu. Obří rozměry, hrany míří na světové strany, OK. Co je toto? Neznám. Google, pomoc! První odkaz a hle - do písmene stejný text! Kontaktuji autory webu. Jednodenní délka stínu? Nevíme, my jsme to taky jenom opsali. Stránka, na kterou mě odkázali, už neexistuje. Hle, jakým způsobem dnes píší stovky profesionálů tři roky jednu učebnici!

Řekl jsem si, že panu Profesionálovi možná křivdím - výše uvedené citáty totiž nejsou z jeho dílny. A tak jsem sáhl speciálně po jeho kouscích. Ani zde jsem nemusel hledat dlouho. „Země má tvar koule, která je na pólech zploštělá.“ A skříň má tvar válce, který má obdélníkové podstavy, dodal bych jízlivě jako žák.

A propos – definicemi hranolu a válce poslouží „profesionální, všestranná a sofistikovaná podpora vzdělávacího procesu“ rovněž: „Hranol je geometrické těleso, které má dvě shodné rovnoběžné podstavy tvořené mnohoúhelníky. Boční stěny hranolu tvoří plášť hranolu.“ Paráda! Takže špičkový učitel může zazářit: „Pohleďte, milé děti, na tento svidřík. Podstavy jsou dva shodné a rovnoběžné čtverce, plášť pak čtyři krásné šroubové plochy. Hle, jak úžasný a praktický příklad hranolu!“
Tak vypadá práce stovek profesionálů.

„Válec je geometrické těleso, které má dvě shodné kruhové podstavy. Spojnice středů podstav je kolmá na obě podstavy.“

Takže třeba vinný sud je válec. Také zašmodrchaná zahradní hadice. Stačí jen najít její konce a dát je šikovně proti sobě.

Slovo profesionál mi začíná pomalu znít jako nadávka.

„Kolmá úsečka narýsovaná z vrcholu trojúhelníku na přímku, na níž leží protější strana, se nazývá výška. Všechny tři výšky se protnou v jednom bodě.“ Dejte mi libovolný trojúhelník a já se, vy jeden profesionále, vsadím s jedním každým ze stovek vašich odborníků o milion, že podle této definice sestrojím výšky, které se neprotnou.

Konstrukční úlohy? „Rozbor“ není rozbor. Diskuse? Všechno špatně.

Takové učebnice by prý mohly být zdarma. Že by další nevyžádaná pošta? Děkuji, nechci. Ani zdarma. To si raději učebnici napíšu zase sám. Na koleně. Tedy způsobem, kterému se profesionál tak lacině vysmívá. Nebudu žádat ani pracovní smlouvu, ani snížený úvazek. A nebude mi to trvat tři roky. Už několikrát mi na to i při plném pracovním vytížení stačily tři měsíce. Ono totiž i tady platí, že pořádný mořský vlk v neckách dojede dál než banda břídilů na zaoceánském parníku.

---

*) Nevim proč, ale zrovna teď mě napadlo, že bych měl vyměnit fotku. Jen jestli to ještě stoji za to :-) Tak možná až budu mít nějakou po ruce...

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na iDNES.cz