Učitelé mohou chyby žáků využít jako příležitosti k učení s použitím následujících postupů:
- přestaňte opravovat písemky bez vysvětlení, proč je něco špatně,
- dejte žákům příležitost zopakovat test a napravit chyby – tím se žáci více naučí,
- při hodnocení musí být důraz kladen na zlepšování studijních výsledků – zlepšování je dokladem toho, že se žák učí z chyb,
- udělá-li žák chybu při diskuzi ve třídě, neříkejte „špatně“ ani nevolejte jiného žáka, aby chybu napravil – dejte žákovi možnost se zamyslet a chybu najít sám,
- v chybné odpovědi vždy napřed hledejte zrnko smyslu,
- dejte žákovi možnost požádat o pomoc spolužáka, kterého si vybere,
- kromě nástěnky se záznamem úspěchů žáků vymezte i místo, kde se mohou „chlubit“ svými chybami a sdílet je se spolužáky,
- jednou za dva týdny se scházejte s celou třídou, každý žák se podělí s ostatními o chybu, co následovalo a jak se z ní poučil,
- povězte žákům o chybách, kterých jste se dopustili, a co jste se díky nim naučili.
Zdroj: Edutopia.org
Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání provedlo výzkumné oddělení společnosti Scio.
6 komentářů:
Jsem nadšen. Je tak skvělé, že někdo konečně učitelům poradil, jak mají pracovat s chybami žáků.
Úplně jsem prozřel. Tento článek zásadně ovlivní můj další pedagogický život.
Představte si, že já hlupák doposud nechával každého žáka, který udělal chybu, klečet na hrachu pod obrázkem osla a spolužáci se mu museli posmívat.
To jste celý Vy, lidumil...
Od jaktěživa se chybující žák přetáhne holí po hřbetě, přeceee?
Představuji si chudáka dítě, které chyby nedělá. Ono se vlastně nemá ani šanci nic naučit, ani ničím pochlubit, stojí na okraji učitelova zájmu. V hodnocení má pak uvedeno, že se vůbec nezlepšuje. Už jej vidím, jak se mu to konečně jednoho krásného dne podaří, a běží radostně domů, že jej dnes ve škole pochválili, a i po vláskách pohladili.
Jen po mně, probůch, nechtějte, abych dával ve třídě k lepšímu svoje životní chyby a poučení se z nich. To by pak děti taky nemusely jít dál studovat, neženili by se, nemluvily by pravdu, a nestávaly by se učiteli.
Už jsem chtěl jít snít o hledání zrnek smyslu v žákovských odpovědích, ale nějak mi to nedá.
Tady už nezbývá, než se těšit, až nám školští experti a odborní konzultanti začnou radit, abychom pro lepší klima ve škole nespílali dětem do zdegenerovaných debílků a nefackovali je přes obličejíčky.
A při této příležitosti bych chtěl připodotknout, že vyvěšování jakýchkoli, opakuji jakýchkoli záznamů o žácích na nástěnku považuji za téměř stejné zvěrstvo, jako je vybízet k autoevaluaci.
"jednou za dva týdny se scházejte s celou třídou, každý žák se podělí s ostatními o chybu, co následovalo a jak se z ní pouči."
Taková soudružská chvilka sebekritiky. Jenom nevím, jaké prostředí zvolit a jak se žáci zatváří, až jim řeknu: "Vážení žáci, člověk se učí z chyb, někdo ze svých, někdo z chyb ostatních. A tak dnes po vaší poslední hodině v 15:40 se sejdeme ve třídě a chyby probereme společně."
'Tak, milé děti, uděláme si teď soutěž o největší chybu za poslední týden. Tak třeba Ty, Vlastíku, udělal jsi nějakou chybu?'
'Ano, pane učiteli, udělal. Řekl jsem o Vás, že nejste žádný blbec.'
Dneska byl vyloženě špatný den.
Nikdo se v podstatě nic nenaučil, protože nikdo neudělal žádnou chybu.
Okomentovat