Petr Jakubčík: MOOC za MucQ :*

(Kurz za hubičku)

Jak o internetovém vzdělávání přemýšlí jeden kvintán.

Máme to všichni a učíme se tam na střílečkách, jak zabíjet lidi, nebo si tam můžeme koupit trávu, perník i bombu. Co je to? Internet! Přesně ten internet, kam si zkuste naťukat coursera.org, edX.org nebo třeba FutureLearn.com. Za čtyřiadvacet hodin získejte například kompletní přehled z fyzikální chemie, která se v kvintě bere půl roku. Nemluvě o tom, že na vás po celou dobu bude mluvit profesor z manchesterské univerzity, přední autorita svého oboru. Místo psaní esejů na sešroubovaná témata a nesmyslné překládání sáhodlouhých anglických textů za domácí úkol si za čtyři víkendy udělejte kurz academic writing. K tomu všemu si na své jméno nechejte vyrobit certifikát podepsaný vedoucím kurzu. Ten je účinnou motivací i fešným obohacením životopisu. A to vám k tomu všemu ještě zatajuji, že za to nezaplatíte ani vindru.

Je to prostě free, cool, easy a trendy, tak co tady ještě všichni děláme? Proč se učíme všechny ty zbytečnosti, které stejně zapomeneme? Proč prostě nevydefenestrujeme všechny ty komunistický účy, který nás buzerujou tím, že se rýsuje tužkou číslo tři a vytahuje číslem jedna? Proč je normálně nedrapeme za flígr a nehodíme z okna? Proč si z baťohů nepovytahujeme tablety a neděláme si poslušně zápisky z coursery, Khanovy školy nebo jednoduše z youtubu? Měli bychom jednoho profesora, který by v popisu práce měl jen, že nás má dobře znát. Nebyl by to ani matematik ani biolog a němčinář už vůbec ne. Byl by prostě a jenoduše psychlog, který by rozeznal, že Honzu zajímá ekopolitika a má dobrou vizuální paměť, a tak by ho odkázal na online kurz o emisích oxidu uhličitého, kde instruktor hojně studentům předkládá obrázky a grafy. Na druhou stranu je možná dobře, že dráha ke vzdělávací revoluci ve znamení této filosofie učení je roubená nesčetným množstvím Taxisových příkopů, jež se vynořují při detailnější úvaze.

První z těchto příkopů, nebo snad v tomto případě spíše Irských lavic, názorně ilustruje případ britských ostrovů. Angličané se rozhodují o svém povolání a vybírají si příslušné předměty mnohem dříve než my. Výsledkem je sice špičkově odborně vzdělaná společnost, ale už Hercule Poirot komentoval u svých ostrovních přátel otřesnou znalost oborů patřících do jakéhosi všeobecného přehledu, nemluvě o mizérii ohledně zeměpisu. Máme-li na paměti, jaký porod to byl, aby česká společnost přijala alespoň diskusi o povinné maturitě z matematiky, není možné děti nechat si volně vybrat, jestli se chtějí dobrovolně zaobírat například právě matematikou.

Zdá se také, že celosvětovým problémem naší generace je asocialita. Nebo lépe jakási chladná socialita. Ne že bychom spolu netrávili čas nebo nekomunikovali, ale je to takové jiné, chladnější a nespraví to ani stovky smajlíku a nesmrtelné LOL. Čím dál méně spolu trávíme reálný čas a pokud by si každý z nás celý den seděl jenom za počítačem, komunikaci s vrstevníky by to zřejmě neprospělo. Ze třídy jako pulsujícího a vnitřním životem žijícího organismu by se náhle stalo společenstvo jednotlivců. Soubor nad obrazovkami shrbených homo sapiens sapiens.

Suma sumárum, ta škola zkrátka něco do sebe má. Ten chemismus tam prostě je, ať už si Štefflové a jiní proroci říkají co chtějí. Přiznat jim ovšem musíme, že naše ministerstvo panuje krutovládou bezkonkurenčních nesmyslností. Ruku na srdce, využíváte jako absolventi základní školy při tvořivých činnostech prvky lidových tradic a prokazujete základní znalost chovu drobných zvířat tak, jak to požaduje MŠMT? Bylo by chucpe chtít po školách, aby připravovaly do života generaci 21. století, když jim kraluje tak rigidní a nedynamická instituce. Škoda je to hlavně při pomyšlení na to, jak výbornými sociálními prvky školy jsou. Doufejme jen, že mráz, který ministerstvo vytvale sesílá na všechny pokusy o modernizaci, se časem promění v alespoň trochu příjemný chládek...

Na doporučení Ondřeje Šteffla (text přebíráme z jeho blogu na Aktuálně.cz) zveřejňujeme text pana Petra Jakubčíka, studenta kvinty z libeňského PORGu. Text je převzat s laskavým souhlasem autora, šlo původně o čtvrtletní školní práci.