Česká školní inspekce zjišťovala na základě úkolu Vlády České republiky stav zajištění základní bezpečnosti ve školách a školských zařízeních. Tematická inspekční činnost byla zaměřena na bezpečnost dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Úkolem tematické inspekční činnosti bylo dále zjistit, jaké podmínky mají školy pro zajištění bezpečnosti. Inspekční činnost probíhala v termínu od 20. října do 13. listopadu 2014.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
A je to tady.
Bude předpis.
Prý "Nejvíce škol by uvítalo jasné legislativní nebo metodické stanovení požadovaného bezpečnostního standardu pro školy..."
Z údajů ovšem vyplývá, že takových škol je jen 44 %, tedy zřetelná většina škol by nic takového neuvítala. Ale graf vypadá přesvědčivě.
U nás byli také. Když se mě (zastupoval jsem t. č. nepřítomného ředitele) inspektorka zeptala, zda bychom chtěli nějaký předpis o bezpečnostních opatřeních, podíval jsem se na ni jako na Marťana: "Skutečně si myslíte, že budeme dobrovolně chtít další svazující předpis, jehož plnění budete kontrolovat?"
Pochopila.
Je smutné, že 44 % ředitelů nepochopilo a bezelstně přiznali, že nejsou schopni samostatně posoudit, jak nejlépe zajistit bezpečnost žáků. Co na těch místech ještě dělají, ptám se. (Asi sedí na řiti a nemajíce co na práci, radostně plní předpisy.)
Takže bude edikt, kde bude (jak se dočítám) stanovena mimo jiné i povinnost zajistit "kontinuální dohled" nad každým pazďochem, dokud neopustí areál školy. Odpolední dozor na nádvoří, kde děti na lavičkách tlachají klidně i několik hodin, než je to přestane bavit, bude jistě vítaným zpestřením existenciální prázdnoty, kdy kantoři zoufale bloumají po škole a nudou si ohryzávají zápěstí.
A ještě vysekat zeleň "pro zvýšení přehlednosti prostor" (očekávám přesnou definici minimální průhlednosti roští). Konečně v praxi uplatním ladem ležící vědomosti z vojenské katedry:
"Orientační bod prvý, vpravo pěst, níže tři - úchyl v okopu. Lafetovaným, krátkými dávkami - PAL!"
Bude předpis.
Slávááá. Typickým řešením čehokoli je lejstro.
1. Děti nejsou vedeny k povědomí, že za svoje zdraví a bezpečí si odpovídá jedno každé samo. Přebujelý systém zákazů, příkazů, dozorů a všelijakých opatření nebezpečí sníží, ale neodstraní, zejména pro nepostižitelnou pestrost všech možných problémů.
Vždycky jsem dětem říkal, že pokud se neohlídají především ony samy, tak mne pro moje zanedbání něčeho patrně zavřou. Na dva, tři, čtyři roky? Ale postiženy budou ony, a nikdo, nikdo jiný to za ně neodžije.
2. Vůbec nechápu, že je možné, aby ozbrojený(!) útočník svoje řádění mezi dětmi přežil!!!
Zajímavé bude, až v následujícím desetiletí zaútočí podobně pošahaná osoba na děti čekající na vlak, autobus, v nákupním centru...
Přibližně 10 dětí zahyne na silnicích každý rok, co s tím uděláme?
Pěkný blog k tomu zde:
Souhlasím, že můj syn/dcera uslyší názor učitele
Ač se to nezdá, jsou pitomé a stále se množící předpisy jednou z vážných překážek dobrého vzdělávání dětí. Děti je třeba vést k samostatnosti a zodpovědnosti, ale to jde dělat jen tak, že jim poskytneme samostatnost a dáme zodpovědnost. Ale to podle předpisů nejde, neb jim učitel musí stát za zadkem. A čím víc se jim stojí za zadkem, tím větší je riziko, že se utrhnou.
Společnost, rodiče, zákonodárci i EU by se měli smířit s tím, že život je riskantní věc a nelze z něj eliminovat všech rizika.
Pane Šteffle velice souhlasím,
ale "bál" bych se to sám říci, aby nějaký zdivočelý rodic nebrblal, že se učitelé zase zbavují nějaké odpovědnosti.
Když dětem celý den stojím za zadkem a potom při cestě domů vidím, jak rajzují po silnici na kolech, připadám si jako blbec.
Život je zkrátka pro jedince velice nebezpečný podnik. Důkazem je i to, že končí smrtí.
Ale buďme spravedliví.
Pokud výsledkem oné nešťastné události bude to, že se zpřísní a v některých případech vůbec poprvé stanoví pravidla pro průběh ambulantní léčby duševně nemocných a potenciálně nebezpečných jedinců, pak je to snad dobře.
Pokud MŠMT vydá nějaký standard pro zajištění bezpečnosti ve školách, samo o sobě to nemusí být jen ke škodě. Například ředitel může konečně získat argument pro zřizovatele k realizaci nezbytných stavebních úprav apod.
Je ale také nutno připodotknout, že v některých případech nebude možné technicky ani organizačně takový standard dodržet. A co pak? Přibude jen další "buzerační kolonka"?
Kromě toho mám obavy, že zase něco typicky česky přeženeme do extrému. Už teď se děsím představy, že někde ve škole dojde k požáru a dítka se navzájem ušlapou v sice zabezpečeném, ale jediném vstupu do budovy.
Vlastně mě ten současný humbuk tak trochu překvapuje. Na bezpečnost školního prostředí se přece dohlíželo vždycky.
Vzpomínám si, že jako gymnazisté v osmdesátých letech jsme držívávali jednodenní službu u vchodu a zapisovali příchozí. Dnes by to určitě nešlo, protože děti přece nesmějí být pověřovány podobnými činnostmi.
Na mnohých základkách bývalo dřív běžné, že u vchodu stával školník aby kontroloval, jestli jsou žáci přezutí a po osmé hodině školu zamknul.
Jistě, dnes potřebujeme na vše předpis, protože nám chybí zdravý rozum.
Ale existence předpisu samo o sobě nemusí být špatná. Pokud ovšem ten zdravý rozum nebude při jeho tvorbě absentovat.
Situace by měla být řešena nějakou zákonnou normou. Nejlépe jako přílepek k zákonu o vývozu hovězího.
Okomentovat