Poslanecká sněmovna v těchto dnech pracuje na novele školského zákona. Po projednání v podvýboru pro předškolní a základní školství se v něm ocitl návrh na rozšíření okruhu dětí, kterým bude možné navrhnout přeřazení do bývalých zvláštních škol, mimo hlavní vzdělávací proud. Nově budou děti definovány jako děti s „oslabenými kognitivními schopnostmi“. Na jednání podvýboru vystoupil v diskuzi i doktor Pilař z Asociace speciálních pedagogů, jejichž zájmem je zachování současné sítě základních škol praktických.
Poradenský systém pedagogicko-psychologických poraden je po rozpadu jeho řídící struktury a metodické podpory zánikem Institutu pedagogicko-psychologického poradenství velmi oslaben. Data ze samotných poraden ukazují, že fungování systému vzhledem k dětem vykazuje vysokou míru nahodilosti. V každém kraji funguje systém jinak. V Praze poradny nejčastěji pracují s diagnózou „vývojové poruchy učení“, v ústeckém kraji s diagnózou lehké mentální disfunkce. Nefunkčnost systému a vliv tradičního diagnostického nálepkování je pravděpodobným důvodem rozdílné praxe v jednotlivých městech.
Terénní sociální pracovníci Člověka v tísni spolupracují se stovkami rodin ve více než padesáti městech v ČR. Jedním z jejich důležitých úkolů je podporovat rodiny v získání vzdělání pro děti v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Nekonkrétní budoucí zákonná definice dále znejistí roli poradenských zařízení i rámec pro jejich konkrétní práci.
Že je systém v krizi potvrdila ve svém rozhovoru i doktorka Zapletalová, bývalá ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství a současná náměstkyně s náměstkyní ředitele Národního ústavu pro vzdělávání. Pro respektovaný portál Česká škola uvedla, že „problém způsobuje nedostatek kompetentních odborníků v institucích na úrovni krajů, tedy v poradnách, ve speciálně pedagogických centrech (SPC) či ve střediscích výchovné péče (SVP). Také chybí standard činností jednotlivých zařízení i profesí, které tam pracují, postrádáme dostatek intervenčních a obzvlášť diagnostických nástrojů a určitě postrádáme strukturovanou metodickou podporu“.
Jan Černý, ředitel programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, k tomu dodává: „Každodenní zkušenost našich terénních pracovníků je v souladu s poznatky doktorky Zapletalové. Výstupy poradenského procesu, tzv. Zpráva o dítěti vzniká v řádu pouhých hodin od prvního kontaktu pracovníka s dítětem. Zprávy o dítěti s našimi pracovníky rodiny sdílí a nedostatečná podpora, absence systému či „nekompetence“, kterou systému přisuzuje doktorka Zapletalová, je z výstupů poradenství patrná. Další úbytek konkrétnosti v zákonném vymezení poradenského procesu je velmi riskantní pro děti, které podporu a radu potřebují.“ Zákon bude po čtvrtku 20. 11. pokračovat do druhého čtení. „Apelujeme proto na zákonodárce, aby tento návrh přehodnotili a zabránili tak dalšímu zbytečnému vyřazovaní dětí z běžných základních škol,“ uzavírá Jan Černý.
Navrhované znění § 16a odst. 5:
V čl. I v dosavadním bodu 7 se v § 16a odst. 5 věta druhá nahrazuje větou „Při posuzování případného oslabení kognitivních schopností dítěte nebo žáka používá školské poradenské zařízení v souladu s větou první postupy a nástroje, které za účelem objektivního zjištění stavu dítěte nebo žáka hodnotí tyto schopnosti v souvislostech jeho adaptability, vývoje a sociálního a kulturního prostředí.“.Rozhovor s náměstkyní NVU Janou Zapletalovou
Analýza Role diagnóz LMP a VPCh v systému speciálního školství
K problémům diagnostického nálepkování například v textu Prof. MUDr. Jána Praška CSc.
8 komentářů:
On ten pokračující rozvrat poradenského systému má ještě další nepříjemný důsledek. A to ten, že v běžných základkách zůstávají děti, kterým by popravdě bylo lépe ve školách speciálních.
Tak já jsem si přečetla toho Praška, protože jsem od něj četla několik knih. A můžu říci, že autoři článku asi tohoto pána vůbec nepochopili.On právě hovoří o tom, o čem se snažím přesvědčovat na školských portálech. To ti ostatní stigmatizují mentálně postižené. To ti ostatní stigmatizují praktické školy a vytváří neuvěřitelné mýty. A těmi ostatními myslím ty "odborníky" z různých organizací, co se také zabývají školstvím.
Mentálně postižený je takový od narození.on si své postižení nepřivodil Rodiče tím také trpí. A teď ještě musí poslouchat, jak praktické školy "zneschopňují" tyto děti a neumožnňují jim skoro nic. To je naprosto nehorázné.
Je to móda či co? To už fakt nejsou na světě důležitější věci?
A kdo ten systém podkopal? Kdo chce zničit speciální školství, které není (jak se píš v mnoha médiích ) výdobytkem komunismu,ale vznikalo zde již za první republiky? Tady se pořád jen ukazuje jednou na východ podruhé na západ. Říká se A a vždy se nějak zapomene na to B.
Viz finské školství - děti mentálně postižené jsou tam ve speciálních školách a pro ty méně nadané jsou speciální edukační skupiny při ZŠ s pár dětmi a několika učiteli. To tady taky jako bude? Když chceme to Finsko? Hurá...
Je to móda či co?
Je to naprosto standardní pokus o zviditelnění se pár blbečků, kteří by jinak byli pro svoji neschopnost činit smysluplné, tedy prospěšné věci nakopání do zadku.
V naší společnosti se zakořeňuje povědomí, že pro její zdárný rozvoj je nezbytné neustále chrlit nové nápady. Že je třeba dobře a především dělat věci funkční ti blbečci nevědí. Nebo spíš vědí, ale nechce se jim pracovat každodenně a řádně.
Poradenský systém pedagogicko-psychologických poraden pochopitelně není po rozpadu metodické podpory a zániku Institutu pedagogicko-psychologického poradenství velmi a už vůbec ne oslaben. IPPP ČR nebyl nikdy řídícím orgánem a o celostátním řízení poraden či SPC nelze uvažovat. Kdo si to v NÚV myslí, je bloud a blouznivec našich hor. Bylo by to i humorné. Paní náměstkyně v poradenství nikdy nepracovala, je sui generis školní psycholožka z učňáku. Ostatní spolupracovníci jsou ve většině případů bez jakékoli poradenské praxe, ale na druhé straně tak krásně mladí a současně krásní (tedy spíše krásné), že nutno jim jejich krásné mládí závidět. Snad je snem paní náměstkyně Zapletalové řídit poradenství v celé republice, ale každopádně to je a bude sen, Bohu díky, nenaplněný.
Kdosi z analýzy jakýchsi dat ze samotných poraden usuzuje, že fungování poradenského systému vzhledem k dětem vykazuje vysokou míru nahodilosti, a není pochyb o tom, že by měl dostat okamžitě na chrám Páně, "na budku", nebo přinejmenším pár pohlavků.
V každém kraji prý funguje poradenský systém jinak. To je ovšem dokladem metodické neschopnosti NÚV, kde nyní funguje divize vedená paní náměstkyní Zapletalovou, která se pokouší "řídit" celé poradenství a není schopna řídit sebe sama, ani divizní jednotku, které velí. Když se poradny a SPC scházejí s "řídící strukturou" jednou ročně (a to často ani ne), celý slavný poradenský systém pak podle tak i vypadá.
V Praze poradny prý nejčastěji pracují s diagnózou „vývojové poruchy učení“, v ústeckém kraji s diagnózou lehké mentální disfunkce. Tedy, dysfunkce jedině s tvrdým "y", dámy a pánové!
Údajná nefunkčnost systému a vliv tradičního diagnostického nálepkování je pouze jedním z dalších výmyslů "teho blbce-novináře", který tento horko-těžko text uštrykoval na PC, neboť nikoli pravděpodobným, ale dlouhodobě zjevným důvodem rozdílné praxe v jednotlivých městech je metodická impotence NÚV a potažmo i MŠMT ČR, které raději hovoří o "nekompetenci" pracovníků v poradnách a SPC v jednotlivých krajích naší krásné vlasti.
Možná by zasloužili speciální péči všichni, kteří rozpatlávají otázku bezesporu kvalitní péče v českých praktických školách tímto logicky beznadějným způsobem. Zkraje by možná stačila péče ambulantní, a teprve kdyby nedošlo u dotyčných k nějakému výraznému zlepšení rozpoznávacích funkcí, doporučil bych péči ústavní.
Myslím, že stačí běžný pohled laika, aby si člověk uvědomil, že takové hodnocení procesů je na hranici lží, ne-li už za ní. Řekl bych, že dítko musí někdo k vyšetření doporučit, nejspíš asi pedagog hlavního proudu, někdo musí dítko do poradny přivést, nejspíš asi rodič, někdo stav dítěte posoudit, dát do-po-ru-če-ní, někdo o přeřazení rozhodnout, a někdo s tím vším souhlasit. Posčítal jsem si, že třikrát do procesu vstupuje státní správa ve školství, dvakrát zákonní zástupci. Odhaduji, že jediný, kdo může posledních dvacet pět let něco nařídit, je soud. A i na ten se dá úspěšně vykašlat, je-li občan dostatečně otrlý.
A tady to skoro vypadá, že každé dítě, které se poškrábe na zadku, je lapeno a odvlečeno do nejbližší praktické školy, a tam doživotně bržděno ve vývoji. Tady fakt někdo někomu brání, aby navštěvoval školu hlavního proudu? Tady někdo někomu brání v zkompetentňování se napadrť a zkonkurenceschoňování se pro dvacáté první století v tvrdých, měkkých i středně měkkotvrdých dovednostech???
To už je fakt na palici.
Jane, pokud se nemýlím, tak PhDr. Jana Zapletalová má dvanáctiletou praxi školní psycholožky na SŠ, od roku 2002 do sloučení s NÚV v roce 2011 byla ředitelkou IPPP ČR (http://www.ippp.cz/) a nyní šéfuje sekci NÚV http://www.nuv.cz/kontakty/sekce-pedagogicko-psychologickeho-poradenstvi. Otázkou je, od kdy vámi kritizovaný stav trvá, a jaký je rozdíl v pravomocích IPPP a NÚV? Nebo je chybou, že se pracovníci primárně "realizovali" v projektech OP VK?
Milý pane šéfredaktore, pokud já se nemýlím, tak PhDr. Jana Zapletalová má …ctiletou praxi školní psycholožky na SOU U Vinohradského hřbitova, kterému my, učitelé, říkáme lidově učňák. Ostatní funkce nelze bohužel popřít, ani zpochybnit.
Slovní spojení, kterému jste použil (...„vámi kritizovaný stav“…) není přesné. Primárně je neutěšený stav v poradenství zmiňován v textu anonyma, který zveřejnil na Vašem portálu článek s názvem „Terénní pracovníci varují poslance: Pokračující rozvrat poradenského systému zbytečně přivede další děti do ZŠ praktických“ . Na tento účelově zaměřený text jsem pouze reagoval drobným upřesněním příčin neutěšeného stavu poradenského systému, který autor deklaruje málem jako rozpad poradenského systému. Poradenský systém se pochopitelně nerozpadl a ani nerozpadne, pouze každý kraj řídí svůj poradenský systém podle svých představ. To ovšem není vinou krajských poraden, ale vinou koordinátora, kterým by měl být NÚV jako či koordinační útvar MŠMT ČR a konkrétně pak divizní jednotka, které velí paní doktorka Zapletalová. To, že paní náměstkyně, jako sui genesis školní psycholožka, ze srdce nesnáší poradny a speciálně pedagogická centra se bohužel obráží na stavu poradenského systému, jehož součástí nejsou školní psychologové.
To, že se pracovníci IPPP ČR primárně "realizovali" v projektech OP VK je jen dílčím problémem. Většina realizovaných projektů samotnému poradenství bohužel nic významného nepřinesla. Většina z nich byla totiž věnována školním psychologům na školách, což je hobby paní náměstkyně, původně školní psycholožky. Školní psychologové v rámci projektů VIP I-II do škol přišli a zase bohužel odešli. Jepičí životnost těchto projektů měla význam spíše jen pro pracovníky IPPP ČR a několik desítek škol, které se projektů zúčastnily, ale metodicky poradenský systém v podstatě příliš neovlivnily. Bohužel.
CPIV
Centra podpory inkluzivního vzdělávání (CPIV) je celorepublikový individuální projekt národní financovaný ze zdrojů ESF zaměřený na partnerskou spolupráci se školami v oblasti zavádění inkluzivních principů do vzdělávání. Projekt je realizován v rámci OPVK.
Projekt zahájil svou činnost v roce 2009. Rozhodnutím ministra školství byl projekt prodloužen do 31. 7. 2013. Projekt pomohl žákům, nikoli poradenskému systému.
VYNSPI
Tvorba systému modulárního vzdělávání v oblasti prevence sociálně patologických jevů pro pedagogické a poradenské pracovníky škol a školských zařízení na celostátní úrovni
financovaný ze zdrojů ESF. Řešitelem projektu je Centrum adiktologie 1. LF UK v Praze. Jeho hlavním partnerem je Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, který bude mimo jiné zajišťovat další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) pro pedagogické pracovníky v zařízeních ÚV, OV a v preventivně výchovné péči (SVP). Realizace projektu byla zahájena dne 1. 10. 2009 a ukončen 30. 6. 2012. Projekt pomohl kolegům v oblasti ústavní péče, nikoli poradenskému systému.
DIS – Diagnostika dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Hlavním cílem projektu je rozšířit a zkvalitnit nástroje pro psychologickou a speciálně pedagogickou diagnostiku dětí a adolescentů. Tohoto cíle se přitom snaží dosáhnout standardizací, adaptací či tvorbou 10 diagnostických nástrojů z 8 oblastí. Mezi tyto diagnostické oblasti, pro které v současné době v ČR kvalitní nástroje chybějí, patří například diagnostika kognitivních schopností, vyhledávání nadaných děti, vyšetřování školní zralosti apod. Projekt DIS se tak snaží vycházet především z potřeb praxe a poskytnout tak odborníkům v terénu kvalitní nástroje, které jsou nezbytné pro jejich práci.
Kolik takových nástrojů skutečně vzniklo a kdo je v poradenství vlastně používá není doposud známo?
VIP I-II-III Kariéra a RAMPS byly systémové projekty, které měly pomoci kariérovému a pedagogicko-psychologickému poradenství na školách stejně jako i projekt ŠPP – Školní poradenská pracoviště.
Projekty pomohly bohužel jen velmi krátkodobě ke zlepšení psychologického, výchovného a kariérového poradenství na školách. Opět nikoli poradenskému systému.
Okomentovat