Přečtěte si: Vzdělání je nástroj emancipace

Smyslem všeho školství je žáky neotrávit a nezdeptat, naopak v nich podporovat a probouzet zájem o studium, také je utvrzovat v sebevědomí, že studium zvládnou, a dát jim k němu příležitost, umožnit jim trénink, zpřístupnit informace.


Z komentáře Jana Macháčka v BritskéListy.cz vybíráme:

U nás už na základní škole vylučujeme nepohodlné žáky ze vzdělávacího procesu, zřídili jsme praktické školy jako praktické odpadní kontejnery, kam můžeme ty nepohodlné jedince prakticky odložit. Pro ty, kteří neskončili v odpadu hned, zavádíme další a další testy, kterými je roztřídíme na elitu a méněcenné. Řeči Miloše Zemana o tom, jak máme příliš mnoho studentů na vysokých školách, jsou součástí tlaku na takové vylučování méněcenných.

Přitom některé lepší postupy ani nemusíme vymýšlet a hledat, stačí je převzít ze zemí, kde se osvědčily, v současnosti zejména z Finska. Tam nejen že žáky, kteří se hůře učí, neodkládají do praktických odpadních škol, oni ani nenechávají toho, kdo v závěru školního roku propadne, opakovat ročník. Proč opakovat výuku, která mu napoprvé nepomohla? Žáky, kteří mají s učením problémy, posílají Finové do zvláštních tříd, kde jim věnují zvýšenou péči, aby jim umožnili látku zvládnout, dohnat vrstevníky a vrátit se co možná nejdříve do normální třídy k nim. Takový přístup je drahý, ale Finové říkají, že nechtějí mít školství laciné, nýbrž účinné; pěkně to zní v angličtině: not efficient, but effective. Měli bychom si vzít z Finů příklad a utrácet raději za vzdělávání než za dálnice, budovat školy místo "optimalizace‟ školské sítě, namísto slučování škol dělit třídy, aby se učitelé mohli lépe věnovat potřebám jednotlivých žáků, zaměstnat více učitelů a zvednout jim platy.