Ve vztahu mezi rodiči a školou „vykopává“ škola

Ve čtvrtek 16. října proběhl další ze série kulatých stolů Stalé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) a EDUin. Jeho tématem byl vztah mezi školou a rodiči a základní otázka diskuse zněla: Jak mohou rodiče ovlivňovat vzdělávání ve školách. Nápadů a projektů na rozvoj je dost, ale chybí systémová podpora. Vše je tak nejvíce závislé na řediteli, učitelích a přístupu zřizovatele.

Panelisty kulatého stolu byli:

• PhDr. Ondřej Andrys, MAE (náměstek ústředního školního inspektora)
• Mgr. Magdaléna Marešová (Pedagogická fakulta TUL, Liberec)
• Mgr. Jindřich Monček (ředitel ZŠ Jedna radost; Člověk v tísni, o.p.s.)
• Mgr. František Tomášek (zástupce Asociace ředitelů ZŠ ČR)
• Milada Tomková (zástupce rodičů a předsedkyně školské rady, ZŠ Mikoláše Alše Praha-Suchdol)

Na videozáznam debaty se podívejte ZDE.



Zvukový záznam kulatého stolu v délce 120 minut si můžete stáhnout ve formátu mp3 ZDE.

Shrnutí s diskuse:

• Zájem rodičů o to, co se děje ve školách je velmi různorodý a je závislý nejen na jejich motivaci, ale na otevřenosti a prostředí školy, přístupu učitelů a zejména ředitele, jehož osobnost může ovlivnit vztah rodičů ke škole oběma směry. Iniciativa rodičů osciluje mezi úplnou apatií, standardním vztahem jednosměrného toku informací škola - rodič, až po ochotu strávit většinu víkendů o prázdninách přípravou školy (škola Jedna radost, Poděbrady).
• Role rodičů je zásadní a jejich přínos k vytváření školního prostředí může být velmi podnětný. Musejí ale vědět, jaká je jejich role a je nutné, aby našli společný modus operandi se školou, jak navázat partnerský vztah. Škola musí být ochotná učinit vůči rodičům první krok. Na začátku hry je míč na jejich straně.
• Rodiče vysoce oceňují, pokud vnímají, že škola a učitel o jejich dítě pečuje, že dítě je ve středu jejího zájmu a když učitelé vědí, jak navázat s dítětem vztah.
• Významnou roli v utváření prostředí, v němž rodiče aktivně vstupují do školního vzdělávání, hraje zřizovatel. Existují příklady zřizovatelů, kteří podporují své školy nad rámec standardních vztahů, a to i ve vztahu k rodičům a zprostředkování jejich potřeb vůči školám spadajícím pod jejich působnost (např. městská část Prahy 6).
• Chybí systémová podpora. Projektů, které pomáhají (např. RAMS) není málo, ale jejich účinnost končí většinou s vyčerpáním grantů. A to je špatně. Ministerstvo o tom ví, leccos navrhuje, ale výsledek je nejistý.
• Existují skupiny rodičů, typicky ti, jejichž děti potřebují speciální podporu, kteří narazí na byrokratické bariéry, které je často stavějí do bezvýchodné situace, a to i tehdy, jsou-li sami aktivní a oslovují zainteresované instituce. Opět závisí na individuálním přístupu a ochotě vyjít rodičům vstříc. 

Nápady na praktické zapojení rodičů:

1. Několik stupňů jednání mezi rodiči a školou. Má rodič problém? Prvním krokem je jednání s třídním učitelem, následně s výchovným poradcem, se zástupcem, ředitelem, zřizovatelem. Podstatné jé, aby škola takový postup důsledně dodržovala a aby se rodič dobral řešení.
2. Při schůzkách rodičů s učiteli by měly být přítomny děti. Otupuje se tím alibismus a neporozumění a obě strany se snaží daleko více dbát na zájem dítěte, nikoliv na vzájemné osočování a zbavování se odpovědnosti.
3. Je dobré, pokud ředitel a jednotliví učitelé navážou s rodiči více osobní, neformální vztah. Nejjednodušší je zajít občas posedět někam mimo školu, ale proč nejet někam na víkend, je-li zájem? Pro obě strany je pak vztah příjemnější, nápomocnější a ve výsledku s pozitivním dopadem na výchovu a vzdělávání dětí.

Bob Kartous, vedoucí komunikace (EDUin), řekl: „Je jistě pravda, že tam, kde ředitel či ředitelka školy, její učitel a rodiče mají ochotu podílet se společně na vzdělávání, takový vztah funguje bez jakékoliv nutnosti podněcovat jej. Nicméně to není většinový případ. Tam, kde z různých důvodů podobná symbióza nefunguje, by měl pomoci systém. A ten to dosud nedělá.“