Z článku Zdeňky Trachtové v iDNES.cz vybíráme:
Také za loňským vznikem škvorecké školy Purkrabka byla původně nespokojenost skupiny rodičů s klasickými školami. „Ve státní škole je to o učitelích. Systém nám nezaručuje vůbec nic. Věděli jsme, že buď tam budeme mít štěstí na dobrého učitele, anebo ne,“ říká Vladimíra Burianová, jedna ze zakladatelek. Na veřejných školách jim také vadil velký počet dětí ve třídě
„To nás motivovalo, abychom začali jednat sami. V první skupině zakladatelů bylo asi devět rodin. Za klíč našeho úspěchu považuji, že jsme složili dobrý, abych tak řekla, projektový tým, který měl potenciál dotáhnout to do cíle,“ domnívá se Burianová. Všichni rodiče na přípravách pracovali při zaměstnání ve svém volném čase.
16 komentářů:
Souhlasím, a to bezvýhradně.
Pokud se mi nepozdávají ty zgňaby, které mi nabízejí v marketu, vypěstuji si s nemalým nadšením a uspokojením svých potřeb vlastní řepu.
Združstevnění školství, to je naše budoucnost.
Slušovice náš vzor. Místo chovu krav, výroba IQ151.
Stát je nesvobodný. Založíme si svůj vlastní.
Co si představit pod větou "Státní škola je nesvobodná."? Co ty tisíce učitelů, kteří na státní škole pracují? Jsou to propagátoři nesvobody? Dobře, studovali na systémové vš, okoukávali metody od konformních praktiků vzdělaných v systému. Dodržují systémový RVP a ŠVP. Znamená to, že systém = nesvoboda a anarchie = svoboda? Anebo je to tím, že systém určuje metodiku a didaktiku vzdělávání na základě systémových priorit, nikoliv na základě priorit pedagogických? Je-li zásadní při určování způsobu vzdělávání dítěte potřeba zaměstnavatele, politika, psychometrika či učitele/odboráře a ne potřeba dítěte samotného, pak je systém vskutku ze své podstaty nesvobodný a zdá se, že rodiče myslící-na rozdíl od učitelů a úředníků-na to konečně přišli.
Tak nevím, pročítal jsem stránky té "svobodné" školy a viděl jsem i jejich ŠVP. Pokud jej dodržují a asi ano, když je školní inspekce nevylila, tak nějak pořád nevidím ten rozdíl za 100 litrů od rodičů ročně.
Znám tu v okolí jednu "nesvobodnou" státní školu. je celá čarodějnická a ředitelka ke hlavní čarodejnice. Děti jsou ve škole od rána do večera, kroužky mají zadara. O přestávce tu hrajou Kabáti a děti při nich tancují. Je tam moc příjemná atmosféra, která na Vás dýchne už při příchodu. Pořádají spousty společných akcí, dílniček všeho druhu, prostě se dětem věnují naplno.
Tak nevím, není ta svoboda a nesvoboda tak trochu v lidech než ve slovíčku státní a nestátní?????
Tajny ucitel: Moc pekne řečeno.
Zdenek Nutz: Nepochyne. Lide dokazou velke veci, i navzdory systému.
rodiče myslící-na rozdíl od učitelů a úředníků-na to konečně přišli.
No to to trvalo!!! Ale lepší o pár desítek let později než nikdy.
V tom krátkém článečku je zmíněna většina atributů té správně moderní školy pro dvacáté první století měkkých dovedností, o kterých neustále promlouvají všichni skuteční pedagogové a odborní konzultanti, a které slýchávám právě od dob zavádění kurikulární reformy. Proč jen mám zase ten skličující pocit, že se ta reforma pořád tak nějak nenaplňuje.
Ještě kdyby se tak zadařilo i pokračování v zakládání druhých a třetích stupňů regionálního vzdělávání.
V každém případě, mít v opatrování malé dítě a zjistit, že ve škole, do které chodí, musejí mít po učebnách rozvěšeno, jak se žáci mají chovat nejen obecně, ale především i k sobě navzájem, okamžitě dávám to moje nebožátko z takového chlívu pryč.
A kdyby snad vyšlo najevo, že někdo na mém dítěti páchá taková zvěrstva, jako je třeba autoevaluace, podávám trestní oznámení na dotyčné učitele i ředitele školy.
Na veřejných školách jim také vadil velký počet dětí ve třídě
A co s tím může veřejná škola dělat? Místo keců o nesvobodě nabídněte řešení.
Zrovna teď řešíme v komunále jednu školu: ředitel preferuje vyšší platy učitelů a 1. třídy udělal po 27 žácích. Takže někde se dá.
A co na ní, pane Wagenere, řešíte?
Jen navrhujeme alternativy, aby se to již neopakovalo.
Je jednou z alternativ příspěvek na plat učitele?
To by mě zajímalo.
Obec již škole na mzdy přispívá, ale jen na družinu. Pokud myslíte příspěvek rodičů, tak by při aktuálním počtu žáků musel být cca 5000 Kč ročně na žáka. Vzhledem k tomu, že řada rodičů platí i 10000 Kč měsíčně za soukromou školku, i to není nereálné. Samozřejmě optimální bude kombinace všech zdrojů.
"Čím dál víc rodičů nemá peníze na obědy pro děti"; "zakládáme školu, protože chceme méně dětí ve třídě a izolaci od problémových jedinců; přijďte, stačí zaplatit" (volně parafrázuji). Takže už ani v tom nejzákladnějším nejsme schopni dát VŠEM STEJNOU ŠANCI? K jakému školství to vlastně směřujeme?
Až nám ti hladoví a nemajetní povyrostou, budeme pro ně mít jiný program než "Osoby bez domova mimo obytné zóny" (volební heslo z Prahy, tuším ODS)?
Přeplněné třídy či nedostatková místa ve školce jsou důsledkem dlouholetého podfinancování školství na úrovni státu i obcí. Méně dětí ve třídě je podle mne vhodné především na počátku prvního stupně a chápu, že za určitých podmínek to možné nebude (mám-li třeba 27 žákům těžko budu otvírat třídy pro 13 a 14). Na řadě míst je ale tlak zřizovatelů i nevůle ředitelů a učitelů (další třída jim kromě jiného snižuje platy). Všem stejnou šanci berou politici a povinnost mít horší šanci snad obhajovat nebudete?
Chtěl jsem říct především to, že je třeba se zasazovat o systémové řešení. Nepřijde-li, bude role peněz větší a větší.
"Přeplněná třída" je především problém velikosti prostoru, více žáků vyžaduje větší pracovní plochu. Když ji máte, může být počet žáků větší. Pak jsou důležité otázky didaktické - metody, prostředky formy, organizace výuky. Například Komenský uvažoval o možnosti svěřit učiteli několik desítek žáků. Měl by však k dispozici tzv. decuriony - desátníky. Na vzdělávání a výchově mladších žáků by se podíleli starší. Učitel by vyučování především organizoval.
Základním problémem je vnitřní motivace k učení. Je-li dostatečně silná, podaří se vhodnými metodami pracovat s větším počtem žáků. V našem školství je ten problém, že se sází spíš na motivaci vnější. Také se zanedbává řešení problémů vyplývajících z odlišností. Individuální přístup je možné zajistit i jinak, než že se sníží počet dětí ve třídě.
Ano, motivace může být problém i v dnešní době, kdy se dá proti většině dětských nemocí účinně očkovat, takže z našeho života prakticky vymizely.
Můj brat slyšel o člověku, kterému prý vyprávěl jeden porybný, že jeho švagr chodil do školy s chlapcem, jehož kamarád se měl někdy v padesátých letech údajně nakazit akutní vnitřní motivací od jakéhosi neznámého člověka na železniční zastávce u Kaprounu. Ale věřte mému bratrovi.
Okomentovat