V mnoha internetových diskuzích věnovaných školství se ozývají hlasy, že učitel by měl být především osobnost. Problém je v tom, že rodiče často očekávají, že vzorem a osobností pro jejich dítě bude někdo jiný než oni sami. Jaké je to pak zklamání, když zjistí, že učitel je také obyčejný člověk s problémy a charakterovými vadami, jako každý jiný.
Z článku Miriam Čekalové na MiriamČekalová.webnode.cz vybíráme:
Zdá se ale, že osobnost studenta běžného učitele nezajímá. Zajímají ho hlavně známky, protože nějak musí studenty ohodnotit. Je v pořádku, že lepší hodnocení získá ten, kdo chodí do hodin pravidelně a učí se, než ten, kdo na školu okázale kašle a dělá jen to nejnutnější, ale zdá se mi, že v tomto směru dělá škola pro studenty hrozně málo. Mezi studenty je spousta takových, kteří jsou zakomplexovaní, nevyrovnaní nebo nezvladatelní a škola může v lepším případě nabídnout psychologa a v horším jen výchovného poradce. Kolik studentů využívá tyto služby a jsou pro ně vůbec určeny? Myslím, že jedním ze způsobů, jak rozvíjet osobnost studenta je rozvíjet nejen vědomostní, ale i tvůrčí složku studia. Sedmihodinové sezení v lavici a poslouchání výkladu a zapisování nedává hlubší smysl a ve studentovi zůstane jen zlomek toho, co slyší. Někde jsem četla názor jednoho ze studentů, že škola v podstatě spoléhá na samostudium, protože nic z toho, co si student ve škole zapíše, si nemůže pamatovat, a musím mu dát za pravdu. Pokud je to tak, nebylo by lepší studentům rozdat písemný záznam z hodiny k samostudiu doma, aby se nemuselo nic diktovat a v hodině se věnovat spíše praxi než teorii?
Přečtěte si: Proč ve školství chybějí osobnosti?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
To však předpokládá, že student bude zvládat samostudium. Ale takový student může chodit do jakékoliv školy a naučí se sám cokoliv, co potřebuje (i bez školy nebo dokonce škole navzdory). Škola je tedy pro tu většinu, která potřebuje, aby je někdo "donutil" něco dělat, k čemuž je nejlepší kolektivní práce (jako ve třídě). Kvalitu kantora ani studenta nezlepší elektronický studijní materiál. Kvalitu zlepší pozitivní motivace, ale na tu kašlou jak úředníci (strašák státní maturita), tak rodiče (nechávají vše na škole, hrozí dítěti za špatné známky a nakonec rezignují).
Pozitivní motivaci můžete dělat třeba tak, že studenty zapojíte do různých soutěží, ale to chce nejdříve zlepšit kantory. Takže vyčleníte čas kantorům na konzultace, další vzdělávání, zavedete za to finanční odměny. Ale budete muset snížit počet hodin a tím dát více peněz, což je problém. Proto žijeme ve stavu, kdy se "vymyslí" ty státní maturity, jednotné přijímačky atd. Je to prosté nařízení a politik "má splněno" (skoro) zadarmo.
"Nadiktovat" a "probrat" není totéž, jakkoliv se z vnějšku může několik rysů jevit podobně.
Bylo by jistě mimořádně užitečné, kdyby někdo vysvětlil, jak se rodí učitel - osobnost ve stále více standardizovaném školství.
ani osobnost nemůže existovat v prostředí, které je pro ni nepřátelské
Skutečná osobnost může existovat kdekoli právě proto, že je osobnost. To je jeden z jejích charakteristických znaků.
Zajímají ho hlavně známky, protože nějak musí studenty ohodnotit.
Další chybka. Zajímá jej míra zkompetentnění. Nevím, co by na klasifikačních symbolech mělo být zajímavého.
A tak bychom mohli pokračovat téměř větu po větě. Nadhození nějakého dojmu přechází do nepodloženého závěru. Spíš než, proč ve školství nejsou osobnosti, se vtírá otázka, proč o školství píše kdejaké trdlo. Ale nebudu tak příkrý. Mám podezření, totiž, že se jedná o podklady k výběrovému řízení do eduínu.
Jinak, pane Lippmane, učitel - osobnost se rodí v podstatě stejně, jako každý jiný člověk v kterémkoli prostředí. Proces zrodu bývá zahájen početím.
Hezký den pane Lippmanne, dovolte mi komentář ke dvěma chybám ve Vašem nepříliš rozvitém příspěvku:
(1) osobnosti i neosobnosti se rodí dnes již většinou v porodnicích a nikoli ve školství; učitelé neosobnosti se pouze snaží svým působením udělat z narozených osobností další neosobnosti; a občas se jim daří.
(2) české školství patří ke vzdělávacím systémům s vysokou mírou kurikulární i didaktické autonomie škol; ta však má svá rizika a pokud se dlouhodoběji neošetřují, vystoupí na scénu politici, kteří řeknou "vidíte, kam jsme to s tou svobodou dotáhli? Musíme utáhnout šrouby". Je pak jedno, zda má či nemá takový politik pravdu, lid laický mu bude rozumět. A v této fázi se právě nacházíme.
Vy sám jste velmi aktivním bojovníkem proti ošetřování rizik jinak bezpochyby užitečného liberálního konceptu české školy. Vězte, že bez funkčních výstupních kontrolních mechanismů dojde dříve či později k útoku na samu podstatu liberálního konceptu a nastane opravdu vážná diskuse o návratu k jednotným osnovám. Politici chtějí rychlá a jednoduchá řešení, chtějí rychlý úspěch. A virtualizace světa nahrává řešení typu "bouchnout do stolu". Zdání řešení sice nahradí faktické řešení, ale na to se přijde až za deset, patnáct let. A to už se v politice nepočítá.
S "byrobruselem" v zádech zničí neošetřená autonomie zejména zde ve středoevropském, postrakousko-uherském kontextu sama sebe. V tom je obrovská chyba všech českých romantických liberárních reformátorů.
Děkuji za poučení o významu slovesa rodit. Doporučuji však vzít si napřed do ruky Slovník spisovné češtiny. Jinak jsem přesvědčen, že CERMAT útočí nejen "na samu podstatu liberálního konceptu", ale hlavně na samotný smysl vzdělání, a to v duchu Orwellova výroku: "Zdravý rozum lze měřit statisticky, jde jenom o to, naučit se myslet tak, jak myslí oni." Jednotná škola vzniká tím, že se všichni musí učit totéž, aby uspěli u maturity, která se stává jakousi spartakiádou ducha. Všichni ve stejnou dobu musí pochodovat stejně. Osobností je pak zřejmě učitel, který znalosti svých žáků co nejčastěji testuje, aby si zvykli. Zkouší se to, na jsou jsou autoři testů schopni se zeptat. Atd.
Děkuji za poučení o významu slovesa rodit. Doporučuji však vzít si napřed do ruky Slovník spisovné češtiny. Jinak jsem přesvědčen, že CERMAT útočí nejen "na samu podstatu liberálního konceptu", ale hlavně na samotný smysl vzdělání, a to v duchu Orwellova výroku: "Zdravý rozum lze měřit statisticky, jde jenom o to, naučit se myslet tak, jak myslí oni." Jednotná škola vzniká tím, že se všichni musí učit totéž, aby uspěli u maturity, která se stává jakousi spartakiádou ducha. Všichni ve stejnou dobu musí pochodovat stejně. Osobností je pak zřejmě učitel, který znalosti svých žáků co nejčastěji testuje, aby si zvykli. Zkouší se to, na jsou jsou autoři testů schopni se zeptat. Atd.
Okomentovat