Matematika nás vede k vytrvalosti a logickému myšlení. Nepotřebujeme ji o nic míň než třeba tělocvik.
Z článku Terezy Holanové v Aktuálně.cz vybíráme:
Matematika je také testem vytrvalosti. Kromě několika talentovaných jedinců, kteří obvykle následně míří na pražskou nebo brněnskou techniku, se k dobrým matematickým dovednostem musí každý propracovat – pravidelným a dlouhodobým tréninkem. Na rozdíl od biologie nebo dějepisu, které se dají večer před písemkou nebo o „svaťáku“ nadrtit (a pak podobně rychle zapomenout), rozhodně nestačí umět pár vzorových početních příkladů. Chce to pochopit princip, získat cvik, umět pružně reagovat. To se nelze naučit jinak, než že otevřete Petákovou, Matematické minimum či další sbírku a budete počítat a procvičovat.
S argumentem, že „někdo ale na matematiku prostě nemá buňky“, nesouhlasím. Po celou střední školu jsem doučovala studenty různého věku, znalostí i sociálního původu. Někteří z nich balancovali na hraně propadnutí, o dalších mi jejich vyučující říkali, že jsou to beznadějní potížisté. Doučování se sice mnohdy účastnili jen proto, že tak rozhodli jejich rodiče, když ale počítali dvacátý či třicátý příklad, sami věděli, jak na to. A nikdo z nich si neudržel původní špatný prospěch.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
81 komentářů:
A co, když je to takto:
Povinná maturita z matematiky je správná, protože zabetonuje to, s čím nejsou někteří spokojeni.
A k článku:
U této autorky je na rozdíl od Feřteka cítit, že výuce matematiky rozumí, a to setskramentsky.
Povinná maturita z matematiky je především naprosto nezbytná. Předloni bylo pozdě. Bez diskuse.
Jen mám problém s tím souslovím 'logické myšlení'. Říkám si, jak by asi vypadalo 'nelogické myšlení', nebo spíš, dalo-li by se to nazývat myšlením. Něco jako 'zdravé sebevědomí'. Sebevědomí nemůže být nezdravé. To je pak něco zcela jiného.
Naprosto souhlasím s autorkou a přidávám pár dalších textů k přečtení a úvaze.
1. Proč studenti neumí matematiku
1970: Dřevorubec prodává náklad dřeva za 100 dolarů. Produkční náklady jsou čtyři pětiny ceny. Jaký je jeho zisk?
1980: Dřevorubec prodává náklad dřeva za 100 dolarů. Jeho produkční náklady jsou čtyři pětiny z ceny, t. j 80 dolarů. Jaký je jeho zisk?
1990 (nová matematika): Dřevorubec vymění množinu D dřeva za množinu P peněz. Udělej 100 teček představujících prvky množiny P. Množina N výrobních nákladů obsahuje o 20 bodů méně než množina P. Znázorni množinu N jako podmnožinu množiny P a ukaž množinu zisku.
2000: Dřevorubec prodává náklad dřeva za 100 dolarů. Jeho produkční náklady jsou 80 dolarů, zisk 20 dolarů. Tvůj závěr: podtrhni číslo 20
(Zde bych jen dodal, že v tomto stádiu výuky matematiky lze podle nových učebních metod a nové statistiky EU a Unesco dosáhnout stavu, kdy je v dotyčném státě 70 % obyvatel úspěšnými absolventy vysoké školy.)
2010 (cílená výchova): Zkácením krásných lesních stromů vydělá dřevorubec 20 dolarů. Co si myslíte o tomto způsobu získávání živobytí? [Námět pro diskuzi ve třídě: Jak se cítí lesní ptáčci a veverky?]
Převzato z http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-matematika-pro-trojkare-dkj-/p_spolecnost.aspx?c=A131113_215336_p_spolecnost_wag.
2. P. Vopěnka: Chybný směr české pedagogiky (http://www.fd.cvut.cz/department/k611/PEDAGOG/Memorandum_Vopenka.pdf)
Autorka obhajuje prospěšnost výuky matematiky. S tou nikdo nepolemizuje. Co vím, tak se matematika učí všude.
Proč je z ní ale potřeba povinně maturovat? Proč včera bylo pozdě? Proč je povinná maturita z Ma naprosto nezbytná?
Bude svět lepší? Bude lepší vzdělávání? Budou maturanti v roce 2019 více hodni maturity a vš studia, než dnešní??
Pokud ano, tak proč?
Znamená to, že vysokoškoláci a maturanti, kteří nemají maturitu z matematiky jsou méněhodnotní pro společnost než ti, kteří ji mají??
Pokud ano, tak proč?
Lze spekulovat, že se ještě zvýší procento dětí kteří doplatí na mizerné matikáře, zvýší se stres na základních a středních školách a preventivně zavede apriori selekce u přijímaček?
Vlastnosti, které dle autorky matematika rozvíjí, nabízí třeba i dílny. Přesto se z dílen povinně nematuruje.
"Pokud ano, tak proč?"
Protože studenti jsou od přírody z valné části mršky líné a makají jenom na tom z čeho maturují. Až po příchodu na VŠ, kde mnozí matematiku potřebují, začnou přemýšlet o tom, kde udělali soudruzi z NDR chybu. A to už bývá mnohdy pozdě, protože, jak uvádí správně autorka, matematika není dějepis, který se dá doma vcelku snadno po večerech doučit. Matematika je o dlouhodobé systematické a usilovné práci.
Navíc jsme se dostali do situace, kdy každý nástroj, který naše zpovýkané žáčky a studentíky přinutí k jakékoliv práci, je dobrý. Ať je to SCIO test na základce, jednotné přijímačky nebo maturita z matematiky.
Tajný Učitel
Autorka obhajuje prospěšnost KVALITNÍ výuky matematiky. S tou nikdo nepolemizuje. Všude, kde autorka píše matematiky je má být matematika by měla být (ale často není)
Jen se podívejte kolem sebe, kolik lidí matematiku neumí. A kdo učí ty děti, co přicházejí na střední školy a neumějí, co umět mají. A jak k tomu přijdou ty děti, co mají špatného učitele matematiky?
Jsem matematik, velmi dobře vím (lepe než autorka), co všechno by matematika mohla rozvíjet, ale jsem zásadně proti povinné maturitě z matematiky, alespoň do doby, kdy nebudeme mít špatné učitele matematiky od první stupně až po maturitu.
Já bych pro maturitu z dílen byl - od pokácení stromu přes přípravu polotovaru až k vytvoření výrobku nebo od těžby rudy přes tavbu po odlitek. Bohužel to ale není praktické. A tak nám zbývá matematika.
Jen se podívejte kolem sebe, kolik lidí neumí napsat větu bez pravopisné chyby a kolik lidí neumí říct českou větu, aby měla hlavu a patu. A kdo učí ty děti, co přicházejí na střední školy a neumějí, co umět mají.
A jak k tomu přijdou ty děti, které mají špatného učitele češtiny?
Já jsem tedy zásadně proti povinné maturitě z českého jazyka, alespoň do doby, kdy nebudeme mít špatné učitele českého jazyka od prvního stupně až po maturitu.
Paní Adamová, existuje poměrně velká skupina učitelů na všech typech škol, kteří na prohlášení, "Dnešní děti jsou líné se učit a proto je každá páka dobrá." reagují souhlasným přikývnutím a povzdechem "já bych mohl vyprávět". Pak existují učitelé, které maximy tohoto typu přivádějí do varu, protože vnímají snahu autora hledat viníka svých profesionálních nedostatků všude jinde, než tam kde je. Dítě, které se nám nedaří oslovit je: hloupé, drzé, rozmazlené, líné, pasivní, ADHD, ADD, disněco, z rozvedené rodiny, z nízkopříjmové rodiny atd, atp... Takže, soudruzi z NDR udělali chybu tím, že neposlali matematiku učit dobré a kvalitní soudruhy matematikáře.
Doporučuji pana tajného kolegu jako aspiranta na pokračování "doku-reality show" 8. A.
Rád bych viděl jak to nám, magisterským neumětelům, natře.
Nechcete se přihlásit?
Mimochodem, je škoda, že každý prd "odborných blogerů" je tady na webu. Že v TV je pořad, který za posledních XY let nemá obdobu, o tom ani zmínka.
Pokud učitel neví, proč musí být povinná maturita z matematiky, nechť jde instalovat plastová okna nebo rozvážet pizzu. Lidé, kteří nemají maturitu z matematiky, odpovídající pedagogické vzdělání, a kteří neprošli psychologickými testy, samozřejmě, neměli by být k dětem vůbec puštěni.
Jinak se z tím naším vzděláváním nedostaneme vůbec nikam. Už v minulém století bylo pozdě. Bez dis-ku-se.
Mám k Tajnému učiteli pár dotazů.
Máte děti? A v jakém jsou věku? Neříkejte hop, dokud jste nepřeskočil. Jenom abyste si za pár let taky neříkal, kde udělal soudruh Tajnej z NDR ohledně výchovy svých ratolestí chybu, že jsou z nich mršky studentské líné, matematicky nevzdělané.
Zdá se mi, že existující problémy s výukou matematiky (ale i češtiny, jak napsala Eva Adamová 29. října 2014 v 16:13, a nejspíš i mnoha dalších předmětů) mají společnou příčinu.
Škole – až na výjimky – přestalo záležet na tom, zda žáky vůbec zajímá to, co se mají naučit. Už dávno. Dříve ten nezájem nebyl tak vidět, protože na cestě k výučnímu listu, k maturitnímu vysvědčení nebo k vysokoškolskému diplomu existovalo hodně překážek. Školský systém fungoval jako husté síto, a tak si žáci museli nechat líbit i hodně nezajímavou, nudnou výuku. Alespoň na některých školách a každý v tom předmětu, na němž mu zvlášť záleželo.
Oka toho systémového síta už ovšem dávno nejsou tak malá jako dřív, radikálně a nevratně se změnily společenské poměry a především došlo k nevídanému rozvoji technologií. Kalkulačka je jen jeden příklad za mnoho ostatních. Potíž je v tom, že přesvědčit žáky po dobrém o užitečnosti toho, co po nich škola vyžaduje, bude stále obtížnější. Myslím si, že opravdu do hloubky rozumím tomu, proč je důležité, aby děti uměly počítat z hlavy. Přinuťte je ale k tomu, když to není součástí důstojných úkolů, které by před ně škola postavila! Takové, které představují výzvu a které by nahradily výpadek tréninku, který přinesla kalkulačka.
S jazykem je to podobné. Spell-checker už umí velmi dobře najít pravopisné chyby a je pouze otázkou času, kdy začne kontrolovat i interpunkci a třeba také shodu podmětu s přísudkem – to všechno jsou algoritmizovatelné problémy. Ve sporných případech pak textový editor nabídne uživateli výběr možností, třeba i s vysvětlením rozdílných významů, na něž jednotlivé možnosti vedou. Podívejte se ale, co musejí trénovat žáci během přípravy na slohové práce ve státní maturitě z češtiny!
To, že se svět školy zcela míjí se světem žáků, je výsledkem mnohaletého degenerativního procesu. Degenerace ovšem probíhá na straně školy a její hlavní příčinou je skutečnost, že se o zájem žáků nemusela de facto (a vlastně i de iure) nikdy ucházet. Dnes už žáci dávají svůj nezájem najevo téměř okázale. Je příznačné, že tolik učitelů volá po návratu právě těch podmínek, které nezajímavost výuky a její odtrženost od života žáků způsobily. Protože umožnily donutit žáky „hrubou silou“ k nějakým činnostem – bez ohledu na to, zda jsou ty činnosti pořád ještě vhodné a přiměřené.
A podobně příznačné je, jakými nedostatky ve znalostech a dovednostech žáků nejčastěji argumentují učitelé, kteří státní maturitu tak vítají. Jsou to převážně ty, které – pokud se převládající výuka velmi rychle a zásadně nezkvalitní – dokážou mnohem levněji a efektivněji vyučovat stroje. Už dnes, případně v blízké budoucnosti. Návrat ke stavu, ve kterém byla škola suverénním pánem nad osudem žáků, se však velmi pravděpodobně nepovede. To ovšem zásadně změní situaci na učitelském trhu práce: žádaní budou především ti učitelé, kteří dokážou žáky zaujmout, motivovat a poradit jim i ve složitějších situacích, než je počítání procent nebo psaní i/y.
Re: Paní Adamová. Dětí mám několik. Matiku na zš nějak přežijí. Naštěstí známe a máme na střední škole výborného matematika. Snad ještě pár let vydrží.
pan Anonymní.
Na 8.A jsem se na váš podnět podíval.
Zábavné, a vaše pointa je? Máte pocit, že jsou ty děti nevzdělavatelné?
Nemyslím, že v televizi lze dělat zázraky, krom pořadů jako je Jamie's Kitchen. Učitelé i děti se chovají jinak v přítomnosti čtyř asistentů a filmového štábu.
Ovšem i toto je způsob jak zajistit aby učitelé ze sebe dostali to nejlepší a udělali přípravy ve třídě, která je na každé jiné škole předem odepsaná.
"Škole – až na výjimky – přestalo záležet na tom, zda žáky vůbec zajímá to, co se mají naučit. Už dávno." - O.Botlík
Asi jsem byl vždycky divnej, zajímaly mě exponenciální rovnice apod. Když jsem je pak učil, tak jsem měl pocit, že předávám něco zajímavýho a vzrušujícího. Teprve po létech mi došlo, že to zpravidla zajímalo jen mě. Naštěstí už jsem důchodce (nedoučuji!).
Pan Pytlík,
Zatím jste argumentoval asertivními proklamacemi typu "včera bylo pozdě" a "každý učitel to musí vědět". Tak nevím, třeba je to sarkazmus či ironie. Já měl průjem, když se toto ve škole probíralo.
Tak ještě jednou. Proč povinná maturita z matematiky? Polopatisticky jako pro humanistu, prosím.
Eva Adamová řekl(a)... 29. října 2014 16:13
Já jsem tedy zásadně proti povinné maturitě z českého jazyka, alespoň do doby, kdy nebudeme mít špatné učitele českého jazyka od prvního stupně až po maturitu.
V tom s Vámi ovšem plně souhlasím.
I když mezi matematikou a českým jazykem je přece jen rozdíl. Češtině se v životě vyhnout nelze.
Povinná maturita je blbost, protože maturita z nějakého předmětu nezajistí, že dotyčný bude mít užitečné vědomosti. Kvůli zajištění znalosti trojčlenky není přece nutné vyžadovat maturitní zkoušku. Nebo snad jo? Ale tím pádem je učitelstvo matematiky nějak mimo realitu všedního dne.
BTW: jsem aprobovaný učitel matematiky
Tak jinak. Celé svoje dětství jsem trpěl při hodinách češtiny. Naprosto nezajímavý obsah předmětu, nesympatické učitelky, které nás buzerovaly nějakými pravidly pravopisu, větnou stavbou, vyprávěním o veselých příhodách z prázdnin, a nedejbože úvahami o prázdných tématech. Vše završeno povinnou maturitou. Vůbec nechápu proč, jako.
Traumata z češtiny mne pak provázela celý život. Nejsem schopen napsat víc než deset, možná dvacet vět v kupě, takže tak akorát příspěvky do webových diskusí, potíže mi činí navázat verbální kontakt s děvčaty. Na vysokou jsem šel radši do Ruska. Ruštinářky byly vždycky veselé, a měly drdoly! Hele, kaníkuly, bůločka s mjaslom, katáťsja na kaňkach, ja ljubljů těbjá... No není to paráda?
A k čemu mi kdy ta slavná čeština byla, i s jejími úvahami? Po škole jsem léta sloužil v armádě, a teď učím informatiku. Hele, bajty, vindousy, dislej, mejl, lajkovat... pohoda, prostěěě.
Oldřich Botlík:
"Škole přestalo záležet na tom, zda žáky vůbec zajímá to, co se mají naučit."
Škole na tom nezáleželo nikdy.
Zaplaťpámbu!
Protože kdyby Vám osobně tehdy coby mladému absolventovi MFF, který nás měl (spolu s jistým OŠ ;-)) na matiku, záleželo na tom, co nás zajímá, jen byste nám v hodinách pouštěl Zappu nebo Floydy a přitom zasněně hleděl přes Letenskou pláň na Petřín...
Místo toho jste do nás neúprosně drtil otravné limity a posloupnosti, za což jsem Vám (jakož i Vašemu tehdejšímu kolegovi OŠ) vděčen.
Všichni jsme nakonec z matematiky úspěšně odmaturovali a pokud vím, na nikom to nezanechalo žádné negativní následky. (Na mě nehleďte, já jsem výjimka.)
Nedomnívám se, že by během uplynulých cca 30 let došlo k tak výraznému genetickému driftu, že by dnes ve škamnách seděl úplně jiný živočišný druh. Jen ta lenost má holt mnohem lepší podmínky. My bychom si samozřejmě tehdy rádi váleli mozky také, ale vaše tehdejší knuta v ruce nám nedovolila.
Zaplaťpámbu!
Škole – až na výjimky – přestalo záležet na tom, zda žáky vůbec zajímá to, co se mají naučit.
Nu, pane Botlíku, je to zdrcující představa. Vzhledem k tomu, že se tu přetřásá maturita, dovozuji, že se výsledek Vašeho statistického šetření týká středních škol. Takže paralela.
'Restauraci - až na výjimky - přestalo záležet na tom, zda hosté chtějí jíst to, co má v jídelním lístku.'
Nedokážu si představit, že zarytý vegan vleze do fástfůdu, nebo stejkožrout do zdravé výživy. Ledaže by do obou vstoupili s úmyslem poklábosit s přáteli u sklenky dobrého vína, nebo navodit atmosféru k pobláznění děvčete. V obou případech bych ale nejspíš doporučil vyšetření u odborníka.
Proč bych si měl myslet, že se někdo přihlásí na střední školu, aniž by si na webu přečetl její vzdělávací nabídku, a že navíc bude očekávat, že se třeba elektoprůmyslovka bude živě zajímat o to, jestli by náhodou radši spíš balet.
Tedy, jestli jsem to poměrně nesmlouvavé vyjádření správně pochopil.
Pane Pytlíku,
voni vám ale opáčí, že na rozdíl od fástůdu jsou ty školy placený z jejich daní (dříve se říkalo z dělnickejch mozolů).
Takže každý daňový poplatník (kromě učitelů ovšem) má právo určovat, co budeme za jeho peníze dělat.
Stejně jako můžeme vesele kafrat do dopravních předpisů, výzkumu léčiv a dalších státních tentononc.
Nechci se do tématu pokládat víc, než je zdrávo, ale pokud kdy našel někdo odvahu mi vmést do tváře, že jsem placen z jeho daní, pak:
1. byl-li fyzicky slabší, zle jsem mu vyčinil, že platí málo,
2. byl-li fyzicky silnější, ve vší slušnosti jsem mu vysvětlil, že z jeho daní jsou placeny veřejné lázně, a že mne platí Kropáček s Musilovou.
Bývaly doby, kdy jsem se žáků ptal, čemu by se chtěli naučit. Vyšlo najevo, že ten, kdo o dané vzdělávací oblasti moc neví, neví ani, co by se mohl naučit víc, natož pak co by je z toho mohlo zajímat. A tak vesměs padala témata, která si pamatovali ze základní školy. Tak nakonec, proč ne. Poslední dobou ovšem začali žáci přesně vědět, co je tedy rozhodně nezajímá, a čemu se tedy rozhodně učit nechtějí. Nakonec jsem takového dotazování zanechal, protže si žáci stěžovali, že jsem dotěrný nadmíru, a že je ztrapňuji dotazy, na které je přece blbé odpovídat už z podstaty. Prý co nás zajímá, a co se chceme učit! No to už přestává všechno, kdo to má snášet!
A tak vycházím z úvahy, že pokud se žák nechá přijmout na všeobecně vzdělávací školu, historicky přípravku pro vysoké vzdělávání, pak je to z toho důvodu, že chce být všeobecně vzdělán a být připraven pro profesní dráhu vzdělance. Pokud se jim to nedaří, jak bych si představoval, docházím k závěru, že jim do toho proti jejich vůli něco závažného a neodvratitelného přišlo. Takže všichni za jedna i přesto, že se někteří pobloudilci ohražují, že si takové hodnocení nezaslouží. To mám pak takový hezký pocit, že recesiti ještě nevymřeli.
Ale abych se vrátil k tématu. Už s nástupem perestrojky bylo pozdě. Bez diskuse.
Škole – až na výjimky – přestalo záležet na tom, zda žáky vůbec zajímá to, co se mají naučit.
Sice se tady přetřásá maturita, ale zrovna tahle moje věta se vlastně daleko víc týká základního vzdělávání. A možná úplně nejvíc prvního stupně. Protože tam škola napáchá na populačním ročníku největší škody vůbec. Jsou obvykle nevratné – na střední by s tím už moc nenadělal ani J.A.K.
Pokud jde o moje (naše) výukové postupy před 35 lety, jsem rád, milý Hrabáči kapský, že dosvědčujete naše vysoké nároky. Když píšu o tom, že by se škola měla víc ucházet o zájem žáků, rozhodně nemám na mysli, že by se jim měla podbízet. Představoval bych si například, že toho Zappu nebo Floydy, kteří vás tak zajímali, by s vámi překládali angličtináři… A s velkými nároky, například na rytmus a frázování. To nejspíš nedělali, že? Proč asi?
Jednou od nás dostali žáci v matice za úkol přemýšlet o tom, jak by odhadli dobu, která uplyne při hustém lijáku mezi dvěma dopady kapky na totéž místo. Dodnes si pamatuju jméno sedmnáctiletého gymnazisty, který za čtrnáct dní sestrojil přístroj, jenž dopad kapky na malou destičku detekoval a oznámil zabzučením.
Jindy, ve fyzice, jsme jim dali za úkol proměřit mechanismus u splachovadla na záchodě s cílem, zda se dá pomocí získaných hodnot nějak odhadnout tlak přiváděné vody. Jedna dívenka přinesla potvrzení od rodičů, že nemohla úkol splnit, protože doma mají jen suchý záchod. Pořád však vidím čtyři kluky, kteří ani nečekali, až na konci hodiny skončí zvonění, a běželi rozebrat splachovadlo na chlapeckých záchodcích ve škole. Jeden z nich je téměř čtvrt století mým nejbližším spolupracovníkem. A už dávno se mnohem víc učím já od něho než on ode mne.
Mladých lidí, které mohou učitelé pro něco nadchnout, podle mého názoru rozhodně neubylo. Zdá se mi ale, že rychle ubývá učitelů, kteří se tomu chtějí a umějí věnovat. Přibývá naopak těch, kteří touží po jiných, podle mého názoru zcela nevhodných cestách. Maturita z matematiky nebyla povinná ani před 35 lety. Já si samozřejmě myslím, že určitá skladba matematických znalostí a dovedností k všeobecnému vzdělání patří. Ale současně si myslím, že vynucovat si ji „silou“ by neprospělo ani matematice, ani žákům.
A také si jsem zcela jist, že ta vhodná skladba matematických znalostí a dovedností nemá mnoho společného například s obsahem testů, které už připravil Cermat pro matematiku nepovinnou. Chápu, že je Cermat nemůže pojmout jinak – ty testy věrně odrážejí to, jak se, bohužel, matematika vyučuje. Žáci, kteří jednou absolvují matfyz a možná ještě tři čtyři typy inženýrského studia, to nějak skousnou, ostatní ne – ti ostatní to ale nebudou nikdy potřebovat. Škodí to však všem. A právě proto si jsem zcela jist, že z matematiky se za současného stavu povinně maturovat nemá.
Před týdnem jsem skypoval téměř hodinu s jedním Němcem ze Severního Porýní Westfálska, který tam učil matematiku na gymnáziu, a pak u nás dělal řadu let ředitele německé větve na jednom gymnáziu. Nechal jsem si podrobně popsat, jak se z matiky maturuje tam.
Připomínám, že v Německu se maturuje jen na gymnáziích. Na odborných školách se skládá jiná zkouška, která opravňuje jen ke vstupu na VŠ "technického" směru – tedy nikoli ke klasickému univerzitnímu vzdělání. Můj německý kamarád říkal, že gymnaziální maturitu složí cca 60 procent populačního ročníku, další středoškoláci (u nás také maturanti) neskládají ve skutečnosti maturitu, ale tu odbornou zkoušku. Maturant se přihlásí buď k "obyčejné" matice, anebo k matice pro ty, kteří se jí chtějí v budoucnu věnovat víc.
Délka zkoušky je myslím 3, resp. 5 hodin, žák řeší celou dobu jednu (nebo možná dvě – musím to ještě ověřit) dlouhé úlohy, sestávající se z řady otevřených podúkolů. Zapisuje se postup, práci hodnotí učitel, který žáka vyučoval, a potom znovu učitel na jiné škole (který nezná připomínky toho prvního učitele).
„Maturující“ učitelé dostanou těsně před zkouškou možnost vybrat si ty úlohy z několika tradičních témat (průběh funkce, vektorový počet, statistika a pravděpodobnost ap.) podle toho, čemu se věnovali nejvíc. Žáci se pak musejí zabývat tím, co vybral jejich učitel. Na nižší úrovni jde jen o "čistou" matiku – tedy například o tu analýzu průběhu funkce a nějaké doplňující úlohy s tím související (například Co se stane, když se zvětší ten a ten koeficient? Zůstane absolutní maximum pořád v bodu X0?).
Na vyšší úrovni pak následuje aplikace: ve třídě funkcí, kterou reprezentuje ta analyzovaná, se vybere jedna, která popisuje například závislost počtu množících se bakterií na čase, na teplotě ap. Žák pak řeší interpretační úlohy, tj. otázky na vztah mezi tou reálnou situací a matematikou.
Problém naší státní maturity je právě v tom, že ověřuje buď jen kalkul (tím teď nemyslím diferenciální), nebo velmi přímočaré aplikace vzorců vyžadující nanejvýš pár jednoduchých kroků. Od ní se k německému pojetí nedá vůbec přejít, protože je založená na tom, co mohou hodnotit stroje, resp. rychle pracující vyškolení hodnotitelé, kteří musejí zvládnout jeden test za minutu (nebo tak nějak).
Jednou německou klauzurní (maturitní) prací se učitel zabývá cca 1 hodinu, nejspíš i víc – podle toho, jak je vnitřně poctivý a jak rychle pracuje.
z matematiky se za současného stavu povinně maturovat nemá
Dokud maturita z matematiky nebude povinná, současný stav se nezmění.
Pokud nebude maturita z matematiky povinná, pak bude lepší žádná maturita.
Už za normalizace bylo pozdě. Bez diskuse.
"Mladých lidí, které mohou učitelé pro něco nadchnout, podle mého názoru rozhodně neubylo. Zdá se mi ale, že rychle ubývá učitelů, kteří se tomu chtějí a umějí věnovat."
Dobře si zapamatujte slova "podle mého názoru" a "zdá se mi".
Pro vysvětlení byste se musel vrátit do reality, která se dramaticky za posledních 25 let změnila.
Člověk si na pár dní odskočí od internetu a hned taková závažná témata... Tak taky moje troška do pranice:
Maturita z matematiky má být povinná pro všechny středoškolské studijní obory, které primárně připravují k VŠ studiu, tedy gymnázium, lycea, atd. U ostatních oborů o tom můžeme diskutovat.
Výjimku bych povolil možná tak pro konzervatoře a následné JAMU, DAMU, FAMU a jiné -AMU, neboť se zdá být léty prověřeným faktem, že umělecké duše nesnesou těžká pouta nesmlouvavého odvozování a formální logiky. A pokud k tomu snad byly v minulosti násilím systémem přinuceny, zanechalo to na nich doživotní stopy a způsobilo traumata, která si i v dospělosti musejí kompenzovat. Třeba dehonestováním svých učitelů.
Pouze tato maturita by byla podmínkou nutnou, (nikoliv však postačující) pro přijetí k VŠ studiu technických a jiných oborů, kde na základech matematické gramotnosti spočívá výsledek toho, zda se utrhne výtah, shoří motor, nebo spadne most.
Mluvím tedy o maturitě z MATEMATIKY. U ostatních oborů bych dopřál studentům možnost alternativně výběru maturity ze STŘEDOŠKOLSKÝCH POČTŮ, nebo vyhnutí se cestou cizího jazyka, jak je tomu doposud.
Od budoucí zdravotní sestry například neočekávám znalost integrálů, ale dozajista by mne potěšilo, kdyby u roztoku infuze rozlišovala procenta a promile, nebo uměla použít trojčlenku při přepočtu množství účinné látky na hmotnost pacienta. A to i tehdy, když nefunguje nemocniční počítačová síť a kalkulačka má vybité baterie.
Víte, pane Anonymní z 21:30, mně už 20 let procházejí rukama výsledky testů z většiny předmětů od deváťáků, sedmáků, páťáků a v posledních letech i od třeťáků – každý test za tisíce dětí. Nejdřív ty testové úlohy pomáhám připravit a rediguji, potom analyzuji získané výsledky a komentuji je pro učitele.
Posledních cca 10 let dělám totéž s dotazníky (pro žáky, pro rodiče a pro učitele) – i těch už bylo několik set tisíc.
Pokud neděláte něco podobného, pak si troufám říct, že mám o dost větší přehled o stavu v ČR než Vy, navíc podložený empirickými daty. Výrazy „podle mého názoru“ a „zdá se mi“ vkládám do svých vyjádření proto, že to pokládám za korektnější – nemám čas připravovat si detailní podklady pro každý komentář v této diskusi. Účastním se jí, protože doufám, že si mnozí učitelé můj komentář přečtou. Nikoli proto, že bych měl jako jiní například potřebu předvádět svůj cynismus (skutečně trefně a s vtipem tak jednou za tři měsíce).
Znám základní školy, kde na sobě všichni už více než 20 let tvrdě pracují – namísto věčného naříkání. Takové školy pak například úspěšně konkurují i místnímu osmiletému gymnáziu, protože žáci raději zůstávají na základce.
Já netvrdím, že Váš dojem z žáků Vaší školy není pravdivý. Nenapadlo Vás ale třeba jednoduché vysvětlení, že žáci, o které byste stál třeba Vy, prostě naopak nestojí o Vaši školu? Protože jim k tomu neposkytla dostatek důvodů? Že šli raději jinam?
Pan Botlík se opět nemýlí. Najít však způsob výuky matematiky či jiných přírodovědných předmětů, jež by děti zajímal zdá se být těžkým oříškem. Těžším, než zpřístupnit a zatraktivnit třeba čj či cj.
Povinná státní maturita z matematiky v tomto stavu znamená totéž, co snažit se nabrousit nůž častějším krájením.
k poste.restante:
Já si opravdu myslím, že příčina současného stavu není v tom, že nějaká zkouška chybí. Řekl bych, že jedna naopak přebývá…
Zavedení povinné maturity, ať z matematiky nebo z jednoduchého matematického aparátu, problém neodstraní – nanejvýš ho ještě na chvilku zamaskuje. Protože znovu utvrdí učitele matematiky v tom, že problém není v převládající výuce tohoto předmětu, ale v dětech.
A v dětech teda fakt není.
Ta logika, ta mne jednou umoří.
1. Učitelé češtiny jsou excelentní šmahem a žáci předmět milují od nepaměti. Předvším pak pravopis, větnou stavbu a louskání povinné literaturu. Proto je i povinná maturita oprávněná.
2. Za svou nedomrlost si učitelé matematiky mohou sami. Nechávají se přijímat do pracovního poměru nebohými řediteli škol, aby pak soustavně a systematicky dětem škodili. A to Hejného metodě navzdory.
Tolik logika. A teď ještě trošku reality. Už v době mého narození bylo na povinnou maturitu z matematiky pozdě. Bez diskuse.
Trefa do černého, Nico Pytlíku!
Jenomže kdybych tady napsal, že i státní maturita z češtiny je nesmysl, hned by po mě zase vyjela celá ta smečka.
Máte naprostou pravdu v tom, že mezi učiteli (pouze) matematického aparátu a učiteli (pouze) lingvistického aparátu (a literárních dějin) není prakticky rozdílu.
Podobně však jiní nevyučují fyzikální myšlení, nýbrž fyzikální aparát. Případně nikoli biologické myšlení, ale názvosloví a taxonomii. Atd.
Aby bylo jasno: vůbec netvrdím, že ten aparát není důležitý. Ale nelze ho úspěšně vyučovat tak, že se drilem vyučuje prakticky pouze on -- s výmluvou, že myšlení přijde na řadu, až bude probrán ten aparát.
To je prostě nesmysl. A jedna z příčin dnešních problémů.
příčina současného stavu není v tom, že nějaká zkouška chybí
Myslím, že nic takového jsem nepsal. Ale to není důležité, protože každý snad chápe, že zkoušky primárně pouze ověřují znalost, ale nejsou příčinou neznalosti.
V dětech to také není. S tím souhlasím. Jsou naprosto stejně líné, jako jsme byli my.
Některé učení bavilo, některé něco a některé vůbec.
Jedni se učili, protože v tom byli dobří. Druhé bavila třeba biologie, ale nebavila fyzika, ani matematika. Někdy to dokázal pozitivním, nebo i negativním směrem ovlivnit učitel. Ale pro člověka, který nemá prostorovou představivost bude analytická geometrie utrpením, i kdyby jej učil reinkarnovaný Jan Amos.
Spolu s těmi, které místo školy bavil třeba fotbal, se do těch "otravných" předmětů učili jen proto, že museli, když jim stál za zadkem tatínek s řemenem.
Dnešní žáci NEMUSÍ a v tom je celý rozdíl.
Na střední už ani nemohou, i kdyby začali sami chtít, anžto dorostli do rozumu, protože jim chybí základ, na kterém by mohli stavět.
V biologii to lze dohnat, v gramatice obtížně, v matematice velmi těžce.
To ale není chybou dětí. Ty jsou vlastně oběťmi zparchantělého vzdělávacího systému, ve kterém peníze za žáka jsou určujícím měřítkem všeho.
k poste.restante:
Mrzí mě, pokud lze moje slova vykládat tak, že tvrdím, že jste něco takového (doslovně) napsal. Ale Váš příspěvek (30. října 2014 11:47) asi ukazuje, že jsem se snažil – nejspíš tedy neuměle a nepřesně – pojmenovat něco, co si myslíte. Anebo si aspoň myslím, že si to myslíte…
Problém je v tom, že když se ŽÁCI MUSÍ učit bez ohledu na to, jak učitelé vyučují, pak se zase UČITELÉ NEMUSÍ snažit o to, aby vyučovali dobře. Vím, že se mnozí učitelé snaží, i když nemusejí. Vím ale také, že mnozí by dobře vyučovat nedokázali, ani kdyby museli. I učitelé matematiky s diplomem z matfyzu.
Vůbec nic z toho, co se žáci učí, nemusí být pro nikoho otrava. Ani analytická geometrie. Kolik učitelů poskytne například VŠEM žákům (tj. nejen těm nejrychlejším) čas na to, aby sami objevili, že rovnice kružnice není v kartézské souřadné soustavě ničím jiným než Pythagorovou větou? Tedy větou, kterou zná prakticky každý?
Tu otravu, vážený pane, z toho udělají žákům někteří učitelé! Vím, že je obtížné napravovat škody až na střední škole. Vím ale také, že čas na provedení zmíněného objevu s rovnicí kružnice neposkytují všem žákům ani učitelé na výběrových gymnáziích. Namísto toho s nimi do omrzení procvičují výpočty průsečíků různých křivek, což je ale zase jen otravná výuka aparátu. V situaci, kdy existují mraky programů, které umějí ty křivky nakreslit (a spočítat průsečíky) velmi rychle a snadno. Kolik jejich žáků si ale z výuky odnese to nejdůležitější: totiž že jazyk matematiky dokáže propojit dva tak odlišné světy, jako je svět rovnic a svět křivek?
Dnes už aspoň víme, kteří učitelé nedokážou žáky zaujmout. Není to vždycky chyba učitelů a není to vždycky chyba jejich předchůdců. Je to například také chyba lidí, kteří neustále recyklují staré osnovy do nových formátů (závazných standardů, závazných katalogů požadavků apod.). Protože oni by místo toho měli učitelům učitelům pomáhat s tím, aby vyučovali dobře. To ale zjevně nedokážou.
Připadá mi, že skutečný profesionál v pozici učitele nemůže nevědět, že se musí analytické geometrie aspoň trochu dotknout. On ale především potřebuje manévrovací prostor: když je jasné, že většina jeho žáků je zcela mimo, asi i pro ně bude mnohem důležitější, když zkusí dohnat učivo ze základky. Aby i ta holka ze zdrávky uměla přepočítat množství účinné látky na hmotnost pacienta.
Zájemci z řad žáků si můžou počítat průsečíky křivek na volitelném semináři.
P. Botlík:
"Pokud neděláte něco podobného, pak si troufám říct, že mám o dost větší přehled o stavu v ČR než Vy, navíc podložený empirickými daty. Výrazy „podle mého názoru“ a „zdá se mi“ vkládám do svých vyjádření proto, že to pokládám za korektnější – nemám čas připravovat si detailní podklady pro každý komentář v této diskusi. "
Podívejte, k tomu mám jedno. Dotazník je jedna věc a přímá zkušenost druhá. Ukazujete stejnou přezíravost, jako kdysi "managoři" u Indoše, pedagogičtí velikáni u RVP-reformy a ukazuje se to dodnes u řady "odborníků". Jeden
"je v kontaktu", jeden "má data z testů", jeden o tom "přece deset let píše".
Společným jmenovatelem je, že dotyční přes absenci své praxe v posledních letech důsledně ignorují "učitele ze spoda" a odmítají byť částečně připustit, že není od stolu všechno takové, jaké z "testů" plyne.
Až si otestujete tisíc krotitelů lvů dotazníkem, doufám, že bez hnutí brvou vlezete do klece a budete přesně vědět co dělat.
NEPŘECEŇUJTE stohy papírů.
Možná už je pozdě vstupovat do sáhodlouhé diskuse, zkusím příště neodjet na prázdniny s dětmi a reagovat včas :-)
Víte, někdy od roku 2000, kdy se začala připravovat reforma maturity, se táhne zásadní nepochopení. Maturita má společnou a profilovou či školní část. Ve společné části se testuje povinné minimum, v profilové části nadstavba.
Jinými slovy společná část není celá maturita. Na celou maturitu ji musí doplnit školní část. To je stejné jako v autoškole: máte test z předpisů (společnou část) a jízdu ("profilovou" část).
Kupodivu nikdo nevytýká testu z předpisů, že jeho úlohy nic neříkají o tom, jaký je adept řidič. Jeho úkolem je (např.) nepustit ke zkoušce člověka, který nepozná zákaz vjezdu a nezná pravidlo o přednosti zprava.
Kdyby u nás byla výuka matematiky (ale obecně jakéhokoliv středoškolského předmětu) v pořádku, pak by se společné části nikdo nebál, protože to přece všichni bezpečně umějí. Mnohem náročnější by byla profilová část, kde by se teprve lámal chleba. Nicméně je to naopak, a to znamená, že máme kdesi nějaký problém.
Asi by se společná část neměla jmenovat maturita, ale třeba ověření minimálního středoškolského základu. A mohla by se konat na začátku 4. ročníku, aby případní neúspěšní měli šanci složit opravnou zkoušku na jaře. Ale to už je technikálie.
To rozdělení maturity na část společnou a část profilovou ovšem může platit pouze pro matematiku. V ČJL - pokud chcete ve společné části ponechat pouze test - takto postupovat nelze, jak už bylo dříve opakovaně vysvětlováno.
"a to znamená, že máme kdesi nějaký problém."
Ano, to je pravda. Ten problém začíná na základní škole a jmenuje se "neustálé snižování nároků a ústup pod nátlakem rodičů".
Pokud si žák v sedmé, osmé třídě, plete pojmy krácení a násobení, neumí prakticky násobit a dělit stem, tisícem a podobně, logicky těžko udělá maturitu na střední škole, kam se přesto všechno dostal.
k Janu Hučínovi:
Máte naprostou pravdu. I z tohoto důvodu předložila skupina odborníků v roce 2001 každému poslanci a senátorovi materiál, který donutil tehdejšího ministra školství E. Zemana stáhnout z projednávání návrh školského zákona.
Materiál byl mj. výrazem zoufalství z toho, jakým směrem se ubírá příprava státní maturity a jak nekvalitní jsou připravené dokumenty (katalogy požadavků) i ukázkové testové úlohy.
Materiál tehdy navrhl, aby se stát zaměřil – chce-li už zavádět centralizovanou zkoušku – na to, zda si žáci odnášejí ze základního vzdělávání především potřebné dovednosti. Předmětem návrhu byla státní středoškolská zkouška, kterou by středoškoláci mohli skládat kdykoli během střední školy: gymnazisté například už po prvním ročníku vyššího gymnázia, učňové třeba až těsně před koncem střední školy.
Ani takto pojatá zkouška by samozřejmě nezajistila zlepšení výuky, ale svým moderním pojetím by alespoň dala jasnou zprávu základním školám, že něco zásadního v jejich práci chybí.
Jistí lidé byli však přímo posedlí možnostmi strojního vyhodnocení odpovědí žáků na zaškrtávací úlohy, a tak Cermat „jel“ dál bez výraznější změny pojetí své „státní maturity“.
Mě samozřejmě velmi mrzí, jak to nakonec dopadlo, ale všechny současné problémy jsem pomáhal předpovědět s předstihem a nejpozději v roce 2001 byly na stole spolu s návrhem, jak se jim vyhnout. Všechny předpovědi se bohužel vyplnily beze zbytku, včetně té, že nemá smysl dělat dvě úrovně obtížnosti, když není zajištěno, že vysoké školy budou tu vyšší brát vážně.
Návrh se letos v létě objevil i na České škole. Tam i v jeho původním umístění ho najdete, dáte-li do vyhledávače výraz Skupina CZ-21 Alternativa.
Kdyby u nás byla výuka matematiky (ale obecně jakéhokoliv středoškolského předmětu) v pořádku, pak by se společné části nikdo nebál, protože to přece všichni bezpečně umějí.
Kdyby u nás stačilo u povinné maturity z tělocviku skočit sounož alespoň 30 centimetrů, asi by se jí nikdo nebál.
Odkaz na povinnou část MZ tudíž kulhá. Všichni víme, že naučit se na testy v autoškole zvládne (až na pár jednotlivých výjimek) i lehce retardovaný jedinec. O kvalitě výuky v jednotlivých autoškolách ale přitom úspěšnost jejich absolventů neříká vůbec nic.
Pokud tedy chceme mít maturitní zkoušku na takové úrovni, aby ji zvládnul opravdu každý, stejně jako řidičák, nemám s tím ani nejmenší problém. Jen bych za sebe prosil, nenazývejme takovou zkoušku maturitou. Při sledování filmů pro pamětníky by mohl v mysli diváka nastat mylný dojem o neuvěřitelné tuposti tehdejších gymnaziálních studentů.
Ad O. Botlík.
Žáci se především MUSÍ UČIT.
Bohužel už to slovíčko "musí" vyvolává v myslích některých stejnou reakci, jako červený hadr.
Systematicky opakují mantru, že žák se musí chtít učit a že učitel MUSÍ svou výuku upravit tak, aby se každý žák chtěl učit jeho předmět. Tedy v důsledku všechny předměty.
Nezlobte se, ale to je prostě blbost. V tomto případě se ani nechci namáhat s kulantním vyjadřováním, jak je mým obvyklým zvykem.
Vůbec nic z toho, co se žáci učí, nemusí být pro nikoho otrava.
Jistě. Jako cíl, jako vidinu to beru. Patří to do stejné kategorie, jako vize sociálně spravedlivé společnosti, vize komunismu, nebo království nebeského. Tedy něco, o co se neustále musíme snažit, ale co je současně nedosažitelným ideálem.
Jsem prototypem žáka, kterého bavilo a baví až dodnes učení se.
Přesto byly hodiny, kdy jsem z duše nesnášel i fantastický pedagogický výkon svého vyučujícího. Protože jsem v té době chtěl dělat něco úplně jiného a někde úplně jinde.
Troufám si tvrdit, že i Albert Einstein, nebo kdokoliv ze zdejších diskutujících to měl podobně. To je fakt, který doufám nebude nikdo soudný rozporovat.
Výskyt tohoto jevu násobte 30 žáky v běžné třídě.
Představa, že výuka nebude nikdy pro nikoho otrava je tudíž chiméra. Q.E.D. - (Důkaz sporem u všeobecného výroku - existuje alespoň jeden X, pro který tvrzení neplatí.)
Jedním z důvodů výukové mizérie je smutný fakt, že se v posledních deseti, patnácti letech podařilo úplně paralyzovat oborové didaktiky. V některých případech je dokonce úplně zničit.
Takže například na katedrách didaktiky biologie vymýšlejí, jak dělat "projekty podle RVP", jak implementovat výchovu k evropanství do botaniky a multikulturní výchovu do hlavonožců. A samozřejmě tuhletu recyklaci, kompostování, a obnovitelné zdroje energie, jak se žádá.
Místo aby učitelům nabízeli nové formy jednoduchých aktivit, kde by žáci sami prakticky odhalovali zákonitosti přírodních dějů, učili se je chápat a vnímat souvislosti. Za posledních deset let jsem viděl desítky přihlouplých vystřihovánek k tématu "ekosystém rybník", ale ani jeden jediný nový námět třeba na mikroskopická praktika, který by reflektoval například nové organismy, kterou jsou dnes běžně dostupné.
Druhým logickým důvodem jsou peníze. Konečně se začíná projevovat prostý fakt, že za plat úřednice na přepážce budou do škol nastupovat lidé s tvůrčí potencí a iniciativou úřednice na přepážce. Od nich opravdu nemůžete čekat žádnou invenci a motivaci ke změnám. Výjimkám čest, ale - bohužel - už je nemůžeme považovat za standard.
Teda, tady se rozjelo.
Reaguji ještě na první polovinu, kde bylo řečeno, že dokud se nezmění učitelé matematiky, tak ne.
A co politici? Od nich se odvíjí právní linie říkající učitelům, co a jak.
A co voliči, co ty politiky zvolili? S Brechtem volám: "Vyměnte lid!"
---
Ale vážně - pan Botlík tu připomněl jeho snahu o korigování maturity v návaznosti na výstupy ze základní školy. Jste tedy pro testování v ř. a 9. třídě nebo pro povinné přijímačky?
Na závěr si jen znovuzvolám: jací lidé, taková společnost, jaká společnost, taková škola. A jsem rád, když ze 40 studentů v podstatě nevadím nikomu a asi pět to i trochu baví ;-)
k poste.restante:
Nezlobte se, ale nemůžu Váš „důkaz“ přijmout. Podle mě ho vedete kruhem. Vycházíte z toho, jak škola vypadala za Vašeho mládí, „vynásobíte to třiceti“ (teď trochu zjednodušuji, ale ne zas tolik) a dospíváte k závěru, že nemůže vypadat jinak ani dnes.
Díval jsem se nedávno na několik videí zachycujících, jak děti reagovaly na staré technologie. Ukázali jim například obyčejný starší telefonní aparát s vytáčením a sluchátkem. Děti sice hned poznaly, že jde o telefon, ale divily se: „A jak dřív lidé mohli něco takového pořád nosit u sebe?“ Anebo přemýšlely, jak se tehdy asi psaly esemesky… Řekl bych, že jejich uvažování je duální k tomu Vašemu. Děti se ve svých úvahách nedokázaly zbavit toho, jak telefon vypadá a jak se používá dnes, Vy se zase nedokážete zbavit toho, jak škola vypadala „za starých dobrých časů“.
Samozřejmě, že učení je výsledkem aktivity těch, kteří se učí (tedy žáků). Není to ale tak, že učení je automaticky výsledkem vyučování. Speciálně pak není (a těžko může být) výsledkem vyučování špatného.
Podělím se o dva příklady z tohoto týdne.
V pondělí jsem mluvil se zástupkyní ředitele jednoho pražského gymnázia, všeobecně pokládaného za velmi prestižní. Její aprobací není matematika, ale byla o pár dní dříve hospitovat u učitele, který vyučoval úročení. Žákům předkládal příklady typu „Kdo získá na úrocích víc: pan Novák, který si na půl roku uloží 6 000 Kčs na vkladní knížku s ročním úročením 7,5 %, anebo pan Dvořák, který si uloží na sedm měsíců 8 500 Kčs na vkladní knížku s ročním úročením 5,5 %? Čísla už si nepamatuji, ale i ta neaprobovaná zástupkyně si samozřejmě všimla, že měna neplatí, vkladní knížky už nikdo nepoužívá, výše úročení je úplně jiná a současný roční úrok ze šesti tisíc v podstatě nikoho nezajímá. Protože šlo o velmi tolerantní žáky na výběrové škole, poslušně počítali, i když i oni si nejspíš mysleli své. Ale přistoupili holt na ten trénink procent. Na méně výběrové škole by nejspíš všichni odešli kouřit na záchod. A já bych se jim nedivil.
Druhý příklad je ze včerejška. Moje spolupracovnice mi ukazovala video, na němž devítiletý český kluk, její vnuk, vypráví plynnou angličtinou příběh o drakovi, který sám napsal. Jeho otec nyní pracuje v Bukurešti a vnuk chodí do International School of Bucharest. On a jeho spolužáci dostali ve škole za úkol napsat pohádkový příběh. Jemu to bylo málo, a tak mezi učiteli starších žáků vyhledal jednoho, kterého přesvědčil, aby mu pomohl s technickými záležitostmi (osvětlení, střih, upload na YouTube). Jinak si všechno udělal sám: napsal si příběh, nakreslil kulisy a sám příběh „odehrál“. Pobláznil tím videem všechny děti ve třídě – pohádková videa tam dnes točí všechny děti. On sám už těch filmů natočil asi deset (s papírovými figurkami) a zcela přirozeně se naučil, že musí diváky nejdřív uvést do situace, že příběh musí být sdělný a jasně vypointovaný ap. Protože se ptal svých spolužáků, co se jim líbilo, a co ne. A proč. A pak na to reagoval v dalším dílu svého seriálu. Svou babičku dnes o tom poučuje a žádný učitel mu nemusí složitě teoreticky vysvětlovat, jak se to dělá… Zvlášť když sám žádnou pohádku nikdy nenapsal.
Nechci trávit čas disputacemi, kolik žáků co dělá či nedělá a co je baví. Dokonce si myslím, že to slovo „bavit“ není úplně vhodné. Řekl bych, že vhodnější je „jevit o něco hlubší zájem“, „za něčím vytrvale jít“ apod. Zkusím tedy vyjádřit jádro svého sdělení jinými slovy a méně vyhraněně.
Je zcela evidentní, že významná část žáků ve škole ignoruje prakticky všechno, co tam probíhá. Já se domnívám, že značnou část viny na tom nese škola a povinná maturita z čehokoli to nemůže změnit – naopak to ještě zhorší. Musím přiznat, že mě to neznepokojuje ani tak kvůli tomu, že mi sestřičky nedokážou přepočítat dávku léku na moji tělesnou hmotnost (což by asi stejně měl dělat lékař), nýbrž kvůli tomu, že tito žáci už mají nebo budou mít volební právo.
Tak Vy vyčtete panu poste.restance jeho argumentaci, abyste to zazdil svým vlastním následujícím textem?
Velmi humorné.
nelze ho úspěšně vyučovat tak, že se drilem vyučuje prakticky pouze on
Za každé jméno drilujícího učitele Vám dám, pane Botlíku, ať si klidně dva dny nejím, celých dvacet sedm korun. Argumentovat v dnešní době drilováním považuji za projev naprostého zoufalství z nedostatku jakýchkoli doložitelných argumentů.
Když se mi přihodí, že se v náhlém zatemnění mysli a ztrátě posledních zbytků pudu sebezáchovy uchýlím k něčemu tak dramatickému, že žákům naznačím, že by si tuto konkrétní informaci mohli zapamatovat, dva týdny předem sháním podklady o oprávněnosti tohoto činu pro případnou obhajobu před inspekčním koncilem. Mnoho nocí pak nemohu oka zamhouřit a celý se chvěji při pomyšlení, že budu nařčen právě z toho Vašeho biflování, následně lapen a konfrontován se školníkovic rafanem. Zvažuji, že se začnu obracet na rodiče, aby svým podpisem stvrdili, že nemají námitek, abych maximálně třikrát, zdůrazňuji že maximálně třikrát za klasifikační období zatížil jejich děti informací k zapamatování.
poste.restante řekl(a)... 30. října 2014 15:34
Jsem prototypem žáka, kterého bavilo a baví až dodnes učení se.
Přesto byly hodiny, kdy jsem z duše nesnášel i fantastický pedagogický výkon svého vyučujícího. Protože jsem v té době chtěl dělat něco úplně jiného a někde úplně jinde.
Troufám si tvrdit, že i Albert Einstein, nebo kdokoliv ze zdejších diskutujících to měl podobně. To je fakt, který doufám nebude nikdo soudný rozporovat.
Výskyt tohoto jevu násobte 30 žáky v běžné třídě.
No fajn, a k čemu to bylo? Co si z toho pamatujete? Jaký to mělo přínos?
ke Hrabáči kapskému:
Souhlasím s Vámi, že řada didaktických pomůcek a metodik (zvláště těch vytvořených za peníze z evropských fondů) nestojí za nic.
Všichni aprobovaní učitelé však jistě mají jazykové znalosti (doložené diplomem z vysoké školy), které jim umožní, aby si na internetu našli taková metodická doporučení, jež potřebují. A internet mají ve škole přece taky. Na internetu jsou vhodných námětů a podnětů mraky -- odborná erudice našich učitelů a jejich zkušenost jim nepochybně umožní rychle rozpoznat opravdovou kvalitu.
Navíc, kdo měl a má zájem, mohl a může využívat řady domácích aktivit. Jistě není chybou organizátorů, že tam člověk potkává pořád těch několik stovek stejných tváří.
A speciálně pro matematiku je k dispozici například skvělá kniha profesorů Kuřiny a Hejného Dítě, škola a matematika. Obsahuje všechno podstatné.
A abych nezapomněl. Už v době převzetí moci v naší zemi dělníky, rolníky a pracující inteligencí bylo na povinnou maturitu z matematiky pozdě. Bez diskuse.
Nechci rušit matematickou diskusi, ale ještě jednou musím zopakovat, že představa, že testem ověříme nějaký češtinářský ZÁKLAD, je naprosto mylná. ZÁKLADNÍM cílem výuky tohoto předmětu je naučit žáky vyjadřovat se ÚSTNĚ a PÍSEMNĚ - tyto dovednosti ŽÁDNÝ TEST neověří.
Modernost - říkejme raději kvalita - formy maturitní zkoušky z ČJL se zdaleka nevyčerpává tím, že k ústní a písemné zkoušce přidáme test; je dána především pojetím těchto dvou zkoušek. To, jak tyto dvě zkoušky v praxi vypadají, je dáno jednak úrovní učitele, jednak úrovní žáků. Budeme-li ale nadále tvrdit, že nás úroveň konkrétních maturitních výkonů nezajímá, jak to činívá pan Botlík, nepřestaneme se točit v kruhu problémů, na jejichž vzniku se podobné postoje výrazně podílely.
A abych nezapomněl. Už v době převzetí moci v naší zemi dělníky, rolníky a pracující inteligencí bylo na povinnou maturitu z matematiky pozdě. Bez diskuse.
Je věru zhola nemožné diskutovat s někým, kdo své příspěvky zakončuje slovy BEZ DIS-KU-SE!
Kdo si myslí, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech (Paracelsus). A taky nic o trnkách (Šteffl).
Nehodlám se znovu nořit do debaty o povinné státní maturitě z matematiky – podrobně jsem to rozebral v roce 2010 zde.
Dnes bych na tom mnoho neměnil, jen bych byl ostřejší. Ale přece jen dvě poznámky.
Rozhodovaní na základě dat
Debata s lidmi, jako je Anonymni z 21:30 30. října 2014 14:11 (Dotazník je jedna věc a přímá zkušenost druhá.) je marná. Bohužel takových diskutujících, kteří skutečně viděli jen svoji třídu a možná ještě jednoho dva kolegy ve škole, je mezi diskutujícími mnoho. A právě jim patří citát na začátku (I Vám Poste.restante – ač si vašich nepředpojatých názorů vážím). Problém je, že školy jsou různé, učitelé jsou různí i žáci jsou různí. A osobní zkušenost může být inspirativní a zajímavá, ale pro rozhodovaní o systémových věcech je zpravidla nedostatečná. Škol je 4000 základních a 1600 středních, a věřte mi, jsou velmi, velmi různé.
V ČR jsme si bohužel zvykli, že se taková rozhodnutí dělají do stolu, co ministra zrovna napadne. A to vede přesně k tomu stavu, ve kterém jsme. Jak je např. možné, že nikdo nevyhodnotil, jaký dopad měla na vzdělávací systém a výsledky vzdělávání státní maturita (SM), neporovnal stav před a po třeba teď po čtyřech letech. Jak je možné, že MŠMT nesleduje, alespoň na základě sociologického šetření, co se děje s neúspěšnými maturanty? Co víme o tom, jak se jinak, po zavedení SM, rozhodují uchazeči o maturitní studium. Atd. Atd. Zdá se, že to nikoho ani nezajímá Kalibro i Scio má dat spousty, my jsem je nabízeli, nikdo je nechce. CERMAT od roku 1998 dělal různé "maturity na nečisto", nejen, že ta data nikdo neanalyzoval, ale ona se ztratila, prostě nejsou.
Abych to shrnul. Rozhodovat se má na základě dat, analýz, rozborů. Debatovat
o osobních zkušenostech můžeme do nekonečna, jsou různé.
pokračováni...
Argumenty proti povinné maturitě z matematiky
Plně se ztotožňuji s tím, co píše kolega Botlík. Pozoruhodné je, že stejně jako on, nečerpám jen z osobní zkušenosti, ale mám k dispozici rozsáhlá data, sleduji výsledky PISA, PIAAC a mnohé další. Zjednodušeně řečeno kolega Botlík říká: Mnozí učitelé matematiky učí mizerně, a my místo toho, abychom hleděli, jak to tyhle učitele přimět ke změně metod práce (nebo je vyhodit), tak jim dáváme do ruky bič na žáky, v podobě povinné maturity z matematiky. Mimochodem, vracím se k předchozímu, že takových učitelů je dost , plyne mj. z dat. Věřím, že žádný z diskutujících k nim nepatří. Ale to že někteří diskutující takové učitele neznají, ani je nikdy neviděli, nic nemění na tom, že jich jsou tisíce (celkem bude matikářů kolem 25 000 z toho asi půlka na SŠ). Kolik z nich znáte a o kolik z nich víte alespoň něco?
Věc ovšem není tak černobílá. Současně totiž platí, že ten bič v rukou jiných učitelů, může přinést jisté zlepšení, že žáci budou MUSET (jak píše poste.restante). Osobně si myslím, že i tohle má háček, (NĚKTEŘÍ! - i žáci jsou velmi různí) žáci se možná budou víc učit, ale rozhodně nezačnou mít matematiku víc rádi, ba u některých se odpor k ní zvýší (v tom jsme podle PISA, jak známo, už tak první na světě). A to já pokládám za větší škodu, než je přínos spočívající v tom, že budou umět „dělit mnohočlen mnohočlenem“. Ale to není hlavní argument.
Debata se zde vede o tom, zda by po zavedení povinné SM z matematiky škody napáchané některými učiteli převýšily přínosy získané jinými. Já spolu s Botlíkem, si myslím, že škody by byly větší. Věc má ovšem i podstatný etický rozměr, a to je pro mě hlavní argument proti. Ty škody by se napáchaly na zcela konkrétních dětech, které za to opravdu, ale opravdu nemohou.
I kdyby povinná státní maturita z matematiky velmi podstatně zlepšila kvality matematického vzdělávání (v což myslím málokdo věří), ale současně nespravedlivě zkazila život jen desítkám dětí (reálně by to byly tisíce), prostě proto, že měly smůlu na špatného učitele, který je nedokázal dobře připravit. Tak já jsem zásadně proti. Školy tu nemáme kvůli vzdělávacímu systému, ale kvůli dětem.
O podobné věci se diskutovalo v souvislosti s nezávisle opravovanými esejemi z češtiny. Češtináři (Soukal, Kostečka i další) opakovaně ukazovali, že pro ně je důležitější (jejich!) systém, než ohled na konkrétní děti, U učitelů mě to upřímně udivuje.
Ondřej Šteffl
No fajn, a k čemu to bylo? Co si z toho pamatujete? Jaký to mělo přínos?
O to tu nešlo. Jen jsem chtěl vyvrátit tvrzení:
Vůbec nic z toho, co se žáci učí, nemusí být pro nikoho otrava.
Tvrdím, že občas je to otrava i pro toho, koho učí dobrý učitel a kdo se učí rád.
Větší ambice můj textík neměl.
Když ale přeformuluju páně Botlíkovo tvrzení tak, že "učitel by se měl snažit, aby většina jeho výuky u většiny témat nebyla pro většinu žáků otrava",
tak s pod to bych se naopak klidně podepsal.
Pane Šteffle,
češtinu nechme na jindy. Ale rád bych vám připomněl, že když o někom napíšete něco negativního, musíte to být schopen také doložit nějakými argumenty. Což je ve vašem případě - a nejen v tomto případě - zásadní problém.
Ad téma:
Asi bych měl pár bodů upřesnit.
Můj text o rozdělení matematiky na "počty" a "matematiku" je také jen pokračováním dřívějších úvah.
Tomu odpovídající formu maturity z matematiky a její (ne)povinnost chápu jako cílový stav a nikoliv jako aktuálně uplatnitelné opatření.
Vlastně mě velice příjemně překvapilo, že o povinné maturitě z matematiky se uvažuje až pro žáky, kteří teprve nastoupí do prvních ročníků. Z dosavadních zkušeností s MŠMT bych spíše očekával, že bude povinná maturita z matematiky rovnou pro současné třeťáky a to jen proto, že pro čtvrťáky už se to nestihne.
Podle mne je ale chyba povinnou maturitu z matematiky vnímat jako opatření k zlepšení její výuky. Jako bič na žáky.
Mělo by tomu být právě naopak. Tedy povinná maturita z matematiky jako vyústění systémových změn, které, aby měly smysl, musí proběhnout nejdřív přinejmenším na druhém stupni. Takže odhadem tak za 10 let a nikoliv za 5 let.
žáci se možná budou víc učit, ale rozhodně nezačnou mít matematiku víc rádi
Tak to si, pane Šteffle, přečtěte něco o stockholmském syndromu. Nahlížím, že tudy vede cesta.
To je jako s manželkama. Nemusejí mě právě milovat, ale hlavně, když vaří teplé večeře... a občas něco přeperou.
Ostatně, už před nástupem fašismu bylo pro povinnou maturitu z matematiky pozdě. Bez diskuse, pane Botlíku, bez diskuse.
a k čemu to bylo? Co si z toho pamatujete? Jaký to mělo přínos?
Ale no ták. Takhle se už přestali ptát i žáci z kvarty. Stačilo si s nimi trochu popovídat o tom, jak funguje mozek. Nebo lépe, spíš o tom, že pořád ještě to nevíme ani dost málo.
On si tam něco chroustá, a čas od času nám něco vloží do toho, co nazýváme naším vědomím. A my si pak myslíme, že si to myslíme my.
Kolikrát si říkám, že si z nás ty naše mozgy dělají poměrně velkou švandu, a pak to dávají k lepšímu. 'Hele, kluci, koukejte, jak z to svýho člověka zase udělám pitomce.' Představuji si, jak se mozky zdejších přispivatelů řežou smíchy, když si jejich příspěvky jejich očima čtou.
Vyjdeme-li z předpokladu, že vše, co jsme kdy prožili, nás více či méně formuje, pak v případě pana Poste. restanta ten přínos je nezanedbatelný, neboť na dnešní poměry je to člověk až neskutečně bystrý a učenlivý. Už jenom těch myšlenek a jejich formulací, co ode mne převzal.
A když už o tom mluvíme, můj mozek mi právě podsunul myšlenku o tom, že už za první republiky bylo na povinnou maturitu z matematiky pozdě. A to bez diskuse.
k poste.restante:
Učitel by se měl snažit, aby většina jeho výuky u většiny témat nebyla pro většinu žáků otrava.
Rád bych to s dovolením ještě natučnil a přidal kvantifikátor (snad nebudete namítat):
Každý učitel by se měl snažit, aby většina jeho výuky u většiny témat nebyla pro většinu žáků otrava.
Diskuse vedená se zájmem pochopit jeden druhého vedla k nalezení srozumitelného konsensu. Mně to takhle úplně stačí. Děkuji Vám, že jste to tak pěkně naformuloval.
Vnímat povinnou maturitu z matematiky jako bič na žáky by samozřejmě chyba byla. Už se však dávno stalo, a to v širokém měřítku. Domnívám se dokonce, že snaha ji zavést je důsledkem velmi rozšířené touhy mít ten bič v ruce.
Pokud jde o vhodný termín k jejímu zavedení, kvituji, že dáváte přednost 10 letům, aby se mohla zásadně zlepšit výuka matematiky na druhém stupni základního vzdělávání. Já se domnívám, že je třeba zásadně zlepšit už výuku matematiky na prvním stupni. Tam to ovšem bude největší problém, neboť elementaristky (resp. těch několik málo elementaristů) nemají vůbec žádnou speciální zkušenost s praktikováním takové matematiky, která by jim umožnila pochopit, v čem problém spočívá.
Existují samozřejmě výjimky – několik desítek takových se přihlásilo například do našeho projektu Matematika s chutí. Ale i profesor Hejný tvrdí, že pro současné i budoucí učitele na prvním stupni je velmi obtížné přemýšlet o miskoncepcích, které si žáci v matematice často vytvářejí, a přivést je k jejich opravě takovým způsobem, aby se žáci postupně naučili, jak je mají opravovat sami.
Připomnělo mi to, jak jsem kdysi, někdy v osmdesátých letech, vyhledal svoji učitelku z první třídy (které za mnoho vděčím) a zeptal se jí, co říká na tehdejší množinovou reformu. Odpověděla: „Víš, já sama jsem se to naučila docela rychle a rozumím tomu. Ale už neumím poznat, zda tomu rozumí taky žák, natož abych mu uměla správně pomoci, když neví, jak dál. Moje dosavadní zkušenosti mi nejsou téměř k ničemu.“
Nešlo by nějak decentně rozlišit, která ze zdejších úvah se týká základní, a která střední školy?
Jen bych rád připomněl, že se tu mluví o maturitě, a že pokud se žáci na střední škole votravují, pak zcela dobrovolně. Tedy pokud podávali přihlášku a nechali se přijmou ve stavu, kterému se říká 'při smyslech'.
Jakkoli na tu zmíněnou maturitu bylo pozdě už při výstřelu z Aurory. Bez diskuse.
Pane Soukale, znáte nevyhnutné dopady povinných přijímaček na děti, které se na sš s maturitou nedostanou, byť by eventuálně maturitu zvládly a znáte selektivní a ze své podstaty nespravedlivý systém státních maturit, ať už s či bez matematiky. Souhlasíte s nimi, obhajujete a podporujete je. Šteffl má pravdu. Zcela ignorujete "přípustné ztráty", děti, které jsou oběti nedokonalého školství a propadnou sítem. Jste ve škole kvůli dětem, nebo kvůli systémovým nástrojům zaměřeným na represi, nátlak a vnější motivaci pod rouškou měřitelnosti, objektivity či "zvyšování laťky"?
Opravdu si nechme češtinu na jindy. Už jsem na ČŠ napsal leccos, aby bylo jasné, o co opravdu usiluji a co vlastně hájím.
"Debata s lidmi, jako je Anonymni z 21:30 30. října 2014 14:11 (Dotazník je jedna věc a přímá zkušenost druhá.) je marná. Bohužel takových diskutujících, kteří skutečně viděli jen svoji třídu a možná ještě jednoho dva kolegy ve škole, je mezi diskutujícími mnoho."
Jak chcete reformovat školství, když odmítáte diskusi s učiteli? Chováte přesně tak jak, jak jsem popsal. Sežrali jste (obecně "nahoře") veškeré moudro a NIC s vámi nehne.
Dosavadní praxe v naší pomatené republice potvrzuje, že ani ti nejvyšší nejsou neomylní a často věci, které Pepa z Horní Dolní se základním vzděláním vidí, nejlepší odborníci a hlavy pomazané uzákoní takovým způsobem, že se to za několik let, až je to do očí bijící, musí napravovat.
STEJNÝM způsobem se zatím postupuje i ve školství.
děti, které jsou oběti nedokonalého školství
Proč tak kulantně? Řekněme to správně a naplno. Oběti špatného školství, špatných rodičů, špatné společností, potažmo špatného počasí a špatné genetické výbavy.
Při této příležitosti bych se rád vrátil k jedné ze svých školských tezí. Čím nižší věk žáka, tím pedagogicky způsobilejší a tím víc lépe placený učitel!
O všem tom zcestném experimentování s dětmi ve jménu jejich zkompetentňování a zkonkurenceschopňování tu už bylo napsáno na slušnou dizertační práci. Z toho vyplývá, že už před Sarajevským atentátem bylo na povinnou maturitu z matematiky pozdě. Bez diskuse.
Jejda, tak ona je selekce ze své podstaty nespravedlivá? Tak to abychom zrušili veškerou klasifikaci a hodnocení, protože i to jsou nástroje selekce - nejkřiklavěji na vysokých školách. A bude v Čechách zase bílý den a plno růží kolem.
Jak již konstatoval Jan Hučín, státní maturita v současné podobě stanovuje nepodkročitelné minimum, nic víc. Jestli Vám toto , Tajný učiteli, připadá diskriminující, jestli máte dojem, že žák, jenž nezvládne toto minimum, je obětí nedokonalého školství, pak nemohu než konstatovat, že Vaše kognitivní schopnosti jsou vážně narušeny (omlouvám se za argumentaci ad hominem, ale nemohu jinak). De facto tak děláte z žáků s prominutím blbce, bytosti bez vůle, schopností, kompetencí, ubožáky, které likviduje školský systém. Nic není vzdálenější realitě.
k Anonymnímu z 21:30:
Jak chcete reformovat školství, když odmítáte diskusi s učiteli?
Nejsem si sice u některých účastníků jist, zda opravdu stojí o diskusi, a nejsem si ani jist, že jsou všichni skutečně učiteli. V některých příspěvcích v těch několika málo diskusích, kterých jsem se na České škole zúčastnil, například zřetelně cítím duch Pavla Zeleného.
Nicméně O. Šteffl i já jsme Vám nezávisle na sobě vysvětlili, každý jinými slovy, že provádíte nekorektní zobecnění z velmi malého vzorku na veliký celek. Pokud tuhle námitku odmítá pochopit a přijmout matematik, pak opravdu není důvod pokračovat v diskusi s ním. To ale rozhodně neznamená, že „odmítáme diskusi s učiteli“, jak píšete. Vaše formulace naopak znovu potvrzuje mé (a Štefflovo) přesvědčení, že provádíte nekorektní zobecnění z velmi malého vzorku na veliký celek.
Už jsem si ověřil, že s velkým sebezapřením snesu, když mi někteří češtináři například vysvětlují, že „Spojení sloves vyjadřujících děje živých podmětů s podměty neživými, věcnými, je zvláštním druhem metafory, zvaným personifikace: houba saje, plíce pracují, lék pomáhá, stroj selhal…“ Nejspíš se domnívají, že to nevím, když nemám „jejich“ státní maturitu…
Od učitele matematiky, nejspíš aprobovaného, však přece jen očekávám korektnější uvažování a přesnější vyjadřování. Mě stojí zapojení do podobných diskusí poměrně dost času, kterého se mi právě teď nedostává. Přesto to dělám. Nikoli však proto, že bych chtěl reformovat školství, jak píšete. Chci čtenáře těchto diskusí (i ty, kteří se do nich nezapojují) upozornit na souvislosti, které jim možná unikají.
Já Vám pane Botlíku rozumím, velice dobře chápu i ono "nekorektní zobecnění z velmi malého vzorku na veliký celek.", nejsem padlý na hlavu (a to nejsem ani matikář), nicméně, pořád platí, že sebevětší množství dat BEZ náležitého kontaktu s praxí je Vám k ničemu.
Teď je otázka, jestli jste ochoten si to připustit.
Co se týká této diskuse, Vás já moc nesleduju, nejste ani tak exponován jako kolega Šteffl, u něhož jsem již několikrát zaznamenal výroky, které by neodtržen od dění ve škole nemohl vynést.
Pane Krátký, co je nespravedlnost když ne fakt, že při povinných cermat přijímačkách se na sš nedostanou děti, které by mohly o čtyři roky později úspěšně odmaturovat? Nedostanou se tam, protože v tomto momentě v čase neumí něco tak, aby udělali test. Proč to neumí, může mít mnoho důvodů a vůbec to neznamená, že nejsou hodné maturitního studia.
Jak je spravedlivé, že dítě, které neumí počítat, ale umí psát dlouhé a krásné eseje, umí plynule dva cizí jazyky a hraje na čelo bude mít státní maturitou z matematiky zavřenou cestu k vysokoškolskému vzdělání a cermat přijímačkami pravděpodobně i středoškolskému všeobecně-vzdělávacímu s maturitou. Chápete, že tyto rozhodnutí dělají úředníci od politického stolu, kde sedí spolu s lobbysty ANIŽ by vzali v potaz způsob jakým jejich zhovadilé rozhodnutí ovlivní životy mnoha dětí na dlouhou dobu.
Proč je někdo, kdo umí počítat lepší člověk, více hoden vzdělání, které si vybere, než někdo kdo tak dobře neumí, ale umí třeba krásně malovat? Pokud nechápete hluboce systémovou nespravedlnost jednotných přijímaček a maturit, nejde vám o děti, nýbrž o status, prestiž, laťky, standardy a jiné zbytečné populistické kecy.
"Proč je někdo, kdo umí počítat lepší člověk, více hoden vzdělání, které si vybere, než někdo kdo tak dobře neumí, ale umí třeba krásně malovat?"
Vím, že je to nekorektní (a v reálu složitější), tak to neberte až tak vážně a nespílejte mi, nicméně se mi dere kdesi v hloubi jízlivá odpověď ve stylu:
Ten s tím malováním mě nenakrmí...
Samozřejmě chápu, pane Anonymní z 21:30, že náležitý kontakt se školní praxí je nutný. Jenom nechápu, proč jeho nedostatek vytýkáte zrovna mně.
Mám za sebou zkušenost na místě učitele, spolupracuji s řadou učitelů na přípravě a ověřování testových úloh, občas učitele školím, chodím se dívat na maturity i do výuky, podílím se na přípravě a průběhu projektů pro učitele, pomáhám napravovat chyby Cermatu (včetně pomoci právníkům zastupujícím poškozené maturanty), sleduji, co se děje zajímavého ve výuce různých předmětů u nás i v zahraničí, analyzuji výsledky našich testů a komentuji je pro učitele a ředitele škol, Když už mám pocit, že to ministři školství přehánějí, veřejně je zkritizuji. A pořád se snažím, aby to, co dělám a říkám, bylo konzistentní.
S tím souvisí i to, že neustále přenáším nové zkušenosti získané v jedné oblasti do oblastí dalších. Naposledy mě například opravdu udivilo, jak absurdita vzdělávacích postupů běžně uplatňovaných například na základních školách vynikne, když pozorujete učitele, který je aplikuje v základní škole praktické. Tím nechci říct jenom to, že ty postupy jsou absurdní v ZŠ praktické – jsou absurdní rovněž v „normální“ ZŠ. Odcházel jsem tehdy z té ZŠ praktické s tím, že mnohem lépe rozumím „zdravým“ dětem, když dávají najevo, že školu „nemusejí“.
Ach, ach, ten pan Botlík skutečně nepromarní ani chviličku, aby si mohl píchnout, když už ne rovnou kopnout, a to on tak rád. Škoda že si při tom svém nasazení nenajde čas na to, aby jeho vlastní úlohy byly bez chyby.
Anonymní,
Ha, máte pravdu, ale jaksi, nevím proč, bych mnohem raději žil s úspěšnou/neúspěšnou malířkou než s matematičkou. Asi se bojím chytrých žen...
Já s matematičkou přes dvě desítky let žiji a neměnil bych.
Přitom umí i malovat...
Asi se bojím chytrých žen...
A je to tady. Trauma z dětství. To jsem přece říkal už dávno. Nakonec to vždycky vyjde najevo.
Takže je to jasné. Už na počátku dvacátého století bylo pozdě. Bez diskuse.
Okomentovat