Díl první: Úvod
Díl druhý: Vzdělávání mimo školství
Dil druhý, pokračování: Jak to vidí učitelé
Díl třetí: Připravujeme naše děti na život, ale nevíme na jaký
Dil čtvrtý: Studovat může každý
Díl pátý: Každý chce něco jiného
Díl šestý: Vláda peněz
Díl sedmý: Všeobecný blahobyt
Jde o mírně upravený příspěvek do knihy
Současně ubývá práce. Reálně hrozí automatizace, robotizace, komputerizace dalších a dalších prací. Práce pro většinu lidí dost možná prostě nebude. Píše o tom nositel Nobelovy ceny Paul Krugman. Mj. konstatuje, že, vzdělání již není odpovědí na rostoucí nerovnosti, pokud vůbec někdy bylo. A navrhuje ještě větší přerozdělování, směřuje k podobným řešením jako návrh, aby každý občan dostával po celý život pevný, takzvaný Základní nepodmíněný příjem, který by mu zajistil sice nebohatý, ale důstojný život, a to bez ohledu na to, zda pracuje nebo ne. Za práci by měl peníze navíc. Ve Švýcarsku např. by takový „plat“ měl činit 2500 SFR a Švýcaři už nasbírali 100 000 podpisů nutných pro vypsání referenda nad tímto návrhem.
Technický a technologický pokrok, všeobecný blahobyt, rozšiřování občanských práv a sociální systémy změnily svět a změnily i motivaci k práci a dokonce i motivaci k tomu mít děti.
Důsledky pro školstvi
V takovém světě se také zcela mění motivace pro vzdělávání. Dříve to byla, a v řadě rozvíjejících se zemí stále je, hrozba bídy, či „výtah“ k vyššímu společenskému postavení, k lepší práci, cesta od manuální dřiny do tepla kanceláře, z vesnice do města. Odtud např. pochází pro nás fascinující studijní úsilí žáků třeba v Číně. V rozvinutých zemích ale spíše postupně přestává být jasné, zda vzdělávání je vůbec přípravou pro práci.Po měsíci návštěvy školy, koncem září, přišel žák jedné průmyslovky za ředitelem a vracel mu učebnice, že už nebude do školy chodit. „A proč? Vždyť studuješ docela dobře.“ „Rodiče jsou nezaměstnaní, a když jdu ráno do školy, tak ještě spí a já je vždycky vzbudím.“ S tím můžeme srovnat příběh studenta čínské střední školy, jak je popsán v dokumentárním filmu I Wanna Be Boss. Připravuje se na přijímací zkoušky, které rozhodnou o budoucnosti jeho, ale vlastně i celé jeho rodiny. Ze svého prvního platu chce svým starým rodičům koupit nový nábytek. Představa, že i v rozvinutých zemích můžeme nějak zařídit stejně silnou motivaci studentů ke studiu, je zjevně mylná.
Samozřejmě, že pro ty, co pokládají vydělávání peněz za smysl života, je vzdělání, resp. titul stále jeden z nástrojů. Na druhé straně je zde zvětšující se skupina rodin, které docela dobře žijí ze sociálních dávek. V takovém prostředí vychované děti často už ani nepočítají s tím, že budou pracovat. A že by je škola mohla připravovat na nezaměstnanost, trávení volného času či nabízet cesty k seberealizaci ve světě, kde práce nebude dost, o tom neuvažují ani oni, ani jiní, a hlavně tak vůbec neuvažuje škola.
Česká škola stojí pořád do značné míry na vnější motivaci. Předpokládá, že se žáci budou bát známek, učitelů a přijímaček, a proto se budou učit. Ukazuje se ale, že to už nefunguje, děti se přestaly bát. (…) učitelé si s řadou situací nevědí rady. Mocenské nástroje, které vždy měli k dispozici, už nefungují.(Jana Straková, Rozhovor s Janou Strakovou z projektu CLoSE, Lidové Noviny 22. 01. 2013.
Něco se změnilo!
8 komentářů:
Na druhé straně je zde zvětšující se skupina rodin, které docela dobře žijí ze sociálních dávek. V takovém prostředí vychované děti často už ani nepočítají s tím, že budou pracovat.
To jsem rád, že autor nazývá věci pravými jmény, protože na jiných serverech se urputně dočítáme, jak vlastně všichni sociálně znevýhodnění strašně touží po vzdělání dětí. Naopak mnozí sociální kurátoři potvrdí, že pro řadu rodin je "zanedbání" dítěte ekonomicky výhodné, neboť dítě je diagnostikováno jako mentálně postižené a sociální dávky na ně jsou rázem vyšší.
Obávám se, že rozbujelá sociální síť lidi závislé na dávkách postupně vytváří. Zkusme dávky redukovat a řada problémů se začne řešit sama, byť to bude s velkým křikem.
Práce pro většinu lidí dost možná prostě nebude.
Možná ano, možná ne. Prazákladem ekonomiky je směna statků, tedy barter. Abych se dostal k potravinám, které sám nepěstuju, musím nabídnout něco, co žádá pěstitel potravin. V širším smyslu pak po čem je poptávka. A poptávka pořád po něčem bude, protože člověk je nenasytný. Je možné, že za pár let bude potřeba daleko víc než dnes podnikavost, schopnost zjistit poptávku a uspokojit ji. Je možné, že se ve větším měřitku obnoví povolání jako služebná, komorník, pečovatelka, zahradník. Příjmová nerovnost je na úrovni roku 1820, což znamená, že máme novou šlechtu.
Stejně dobře je ale možné, že naše mudrování rázně ukončí nějaký konflikt. Kdoví, zda si nad úpadkem kvůli blahobytu nelámali hlavu chvíli před pádem Západořímské říše. Černá labuť...
rozbujelá sociální síť lidi závislé na dávkách postupně vytváří
To je, bohužel, obvyklé klišé. Zkuste žít půl roku jen ze sociálních dávek. Zkuste se informovat o životní úrovni rodičů, kteří například musí pečovat o postižené dítě. A pak budeme debatovat o rozbujelé sociální síti.
Případy zneužívání pochopitelně existují a není jich málo. Stačí sem tam sledovat média, která podobné případy cíleně vyhledávají. Často je na vině legislativa. Ve skutečnosti ale už dnes lze vůči případům zneužívání zasáhnout i podle už platných zákonů. To by ale nesmělo na jednoho pracovníka úřadu práce nebo sociálního odboru připadnout kolem dvou set klientů.
A nesměly by v případech zásahu proti členům některých minorit okamžitě vystartovat desítky mediálně aktivních "bojovníků proti diskriminaci".
Kolego poste.restante,
problém je právě v rozporu teorie a praxe. Jekot antidiskriminačních bojovníků a vynalézavost v podvůdcích s dávkami jsou příliš silní soupeři.
Ano, máte pravdu, že omezování dávek by dopadlo i na ty, kdo je opravdu potřebují. Ale v jiných dobách i zemích takto velkorysý sociální systém nebyl a lidé dokázali přežít. Což teprve dnes, kdy se máme jako prasata v žitě, a jak píše Ondřej Šteffl, i lidé žijící oficiálně v chudobě mají životní úroveň, jaká by před nějakými padesáti lety byla považovaná za solidní.
Proto si opravdu myslím, že zejména v současné blahobytné situaci je možné na dávky sáhnout.
chvíli před pádem Západořímské říše
Představuji si, jak to bylo, asi tak...
Normálně, zahnívání v blahobytu... klídek, pohoda... a na jed nou... BÁC!!!
Hele! Co to bylo?
No, coby... padla říše, vole.
Pane Hučíne, víte, o čem mluvíte? Víte, jaký je minimální příjem? Víte o tom, že klesá počet dětí jezdících se školou na hory, na zahraniční zájezdy? Ano, hlady na ulicích snad nikdo neumírá, ale kolik dětí vyrůstá na ubytovnách?
Zrušení dávek a ponechání lidí jejich osudu by mělo jednoduchý důsledek - hledání jiných způsobů obživy i za legální hranicí. A co bude Váš druhý krok? Tábory nucených prací? Stavba hladových zdí? Vaše zahradnice a služky už dnes existují, počet těchto pracovních míst příliš stoupat nebude. Tak snad už jen žoldáci?
Pane kolego krtku, považujete lyžařský a zahraniční zájezd za nezbytnou součást života či za standard životní úrovně? Já tedy nikoli.
Druhá část vaší poznámky jsou argumentační klamy. Typický hastroš -- podsouváte mi návrh zrušit dávky a ponechat lidi jejich osudu, já jsem přitom mluvil jen o omezování dávek. Falešné dilema -- není pravda, že když lidé nebudou mít dávky, budou se nutně živit ilegálně, taková situace má mnoho řešení. Druhý typický hastroš -- podsouváte mi tvrzení o táborech nucených prací, které jsem nikde neuvedl. A šikmý svah -- stupňujete podsouvaná tvrzení ad absurdum.
Omezování dávek - to zní mnoha uším zajímavě. Pak se podíváte na televizní šot, v němž se konstatuje, že 10 % žáků ZŠ nemá peníze na obědy. Tak nevím.
V prvním ročníku jsme před pár lety měli kluka, který dva měsíce chodil do školy v teplákách, protože mu rodiče nebyli schopni pořídit alespoň rifle od Vietnamců za 300. Nejsou to alkoholici ani gambleři, pouze dlouhodobě nezaměstnaní s více dětmi. Vítejte na severu, pane Hučíne.
"Je možné, že se ve větším měřitku obnoví povolání jako služebná, komorník, pečovatelka, zahradník."
Vida. Měl bych do hodin češtiny přidat poučení, co je to onkání. Aby se pak s panstvem domluvili.
Okomentovat