Badatelsky orientované vyučování neboli BOV je vyučovací metoda, která staví na přirozené zvídavosti a vede žáky k aktivitě.
BOV podporuje konstruktivistický, nikoliv jen transmisivní styl výuky. Využívá aktivizující metody (heuristickou metodu, kritické myšlení, problémové vyučování, zkušenostní učení, projektovou výuku a učení v životních situacích.
BOV využívá rozporuplných situací, které odporují žákovu dosavadnímu porozumnění světu, protože právě tyto situace vzbuzují touhu "přijít věci na kloub", a ta je základem bádání.
Výsledkem je to, že žáci kladou otázky, formulují hypotézy, plánují postup jejich ověření, provádějí pokusy, vyhledávají a třídí informace, vyhodnocují výsledky a formulují závěry, které nakonec prezentují před ostatními.
13 komentářů:
Dvě poznámky:
1. Tahle zázračná novinka je známa už už pěkných pár desítek let a nazývá se "problémové vyučování". Ve svých základech je obsažena i u Komenského a mluví o ní dokonce už Sokrates. Ale pod starým názvem by se na to asi nezískaly ty evropské peníze, že?
2. Všechny podobné "badatelské" či "heuristické" metody sice vypadají efektně, skrývají však jedno riziko: Obratnými "nápovědami" či jinými podobnými impulsy sice žáka efektně dovedeme ke kýženému "objevu", žák však vůbec netuší, jak k výsledku dospěl. A hlavně není schopen podobný výsledek v jiných podmínkách zopakovat.
Viz článek Petra Kukala zde na České škole (zvláště pak kapitola "Vyvozování poznatků jako karetní trik").
Pane Hrabáči kapský, je dobře, že máme více metod, aspoň si můžeme vybrat tu, která se nám hodí. Metoda BOV (angl. inquiry-based science education) je známa od 60-tých let 20. století a liší se jak od problémového vyučování, tak od metody kladení otázek. Podrobnosti si jistě najdete sám, budete-li chtít :-). Jen toto. Základním kamenem BOV je motivovat děti k tvorbě otázek a následně k vytváření hypotéz. Děti poté plánují pokusy (pozorování nebo zkoumání v datech), kterými by hypotézu ověřili, vyhodnocují je a tvoří závěry. V čisté podobě si dokonce samy hledají problémy, které budou řešit. Učitel jim v zásadě neradí, pokud se mu něco nezdá, navede je na lepší cestu např. tím, že se ptá. Je jasné, že se takto nedá učit každý den, ale je to jedna z dobrých metod, protože se děti naučí 1) dobře se ptát 2) ověřovat vědecky své domněnky (hypotézy) 3) plánovat svou práci 4) pracovat v týmu 5) zdůvodnit své postupy 6) hodnotit svou práci i práci spolužáků (při závěrečné prezentaci) a ještě i další dovednosti. Pokud vám tam chybí znalosti, tak věřte, že těch získají dost a hlavně je nezapomenou.
Pane Dopito,
jako hlavní znaky "BOV" jste popsal přesně to, co nám na přednáškách z didaktiky uváděli jako nejúčinnější formu problémového vyučování.
Na přírodovědecké fakultě před 30 lety.
Nehodlám se přít o terminologii, jen mě v článku zarazilo, že jakýsi tým za evropské peníze dva roky bádal nad něčím, co je známé už desítky let. Možná by bylo přesnější napsat, že jde o soubor vesměs notoricky známých pokusů, k nimž byly v češtině vypracovány - či z letitých příruček oprášeny - pracovní listy s náznaky "badatelského" přístupu - i to může být pro nezkušeného učitele cenné (dodávám smířlivěji zjistiv, že jste jedním z autorského týmu).
Nejsem nepřítelem pokusů ani jiných praktických aktivit (naopak běsním, jak se je v současné "reformě" podařilo vytlačit bezduchým plácáním a balicími papíry počmáranými pastelkami). Jen ve své druhé připomínce upozorňuji na metodické úskalí, jemuž se ani prezentované materiály nemohly vyhnout: Pomocí vhodně volených otázek jsou žáci manipulováni k formulaci té "správné" otázky a nakonec k "objevení" správného výsledku. Kdyby toho byli schopni úplně sami (alespoň u některých úloh), bylo by to ve své době na Nobelovu cenu (jak praví Petr Kukal v odkazovaném článku). Věřte, tolik géniů ve školních lavicích nesedí.
Drobné i méně drobné odborné chyby (např. že barva antokyanů v rostlinách není indikátorem vlastností prostředí, ale pouze metabolického stavu uvnitř samotné buňky) pomíjím, stejně jako vaši poznámku o znalostech (ty ke zdárnému splnění úkolů musí "někde" vyčíst, protože ze samotného experimentu je nezískají). U balení některých "experimentů" do "zábavné" či dokonce "pohádkové" formy v duchu vztekle soptím, ale ve svém věku už takovou úlitbu "moderní" infantilitě dokážu rozdýchat.
Na závěr pak jeden ověřený námět:
Skutečně "badatelský experiment" získáte tak, že žákům zadáte problém (stačí jen opravdu velmi jednoduchý), u něhož ani vy sám předem neznáte řešení. (Ale opravdu! Nedívat se do Googlu!)
Pak můžete problém řešit společně se žáky, společně můžete hledat pomocné informace na webu a žáci názorně vidí, jak se hledá účinný postup, nebo naopak jak jste bezradný a zjišťujete, co všechno vám chybí k ověření formulované hypotézy. Mimochodem, to druhé často bývá mnohem cennější než obyčejné "heuréka!".
Sám si pro radost jedno či dvě takové "badatelské pozorování" za rok do biologických praktik pro své žáky vymyslím (zbytek jsou jen banální "pseudo-BOV"). Problém je, že vlastní badatelské nadšení proběhne jen u jedné skupiny ve třídě, u druhé paralelky už tuším výsledek a kouzlo je pryč. A samozřejmě takhle nelze "objevovat" žádné "velké poznání" typu funkce fotosyntézy či vliv látek na pevnost kostí, ale drobounce nepatrné dílčí kamínky do mozaiky vědění. Přesně tak, jak se ve skutečném bádání po staletí činí.
Pane Hrabáči kapský, je dobře, že si pro radost sám takové bádání s dětmi dáte.
Učitelství má v sobě hodně herectví - děti nesmí vědět, že daný problém je dávno vyřešen, pokud si to sami nezjistí. Já jako učitel musím být "v šoku", že rostliny mají nějaká vodivá pletiva atp. Já, ani vy (nechci vás podceňovat) určitě žádný světový objev neuděláme a naši žáci taky ne, ale jde o metodu, o způsob myšlení a práce s fakty. BOV má docela pevnou strukturu a jednotlivé dovednosti (tvorba otázek, hypotéz, plánování pokusů, zpracování výsledků, ...) se nacvičují v samostatných cvičeních. Střihnout si celou BOV lekci je dost náročné a s dětmi, které tyto dovednosti nemají téměř nemožné. Třeba jen o tom, jak správně položit otázku byly napsány celé knihy.
Vaše poznámka o oprášených pracovních listech je úsměvná. Až si sám zkusíte takovou BOV lekci připravit, pochopíte.
Učitel žáky samozřejmě vede, ale vede je tak, aby postupovali vědecky správně. Pokud nějaká skupina postupuje "do kopru", tak ji tam nechám jít (ale vědecky správně). Oni na konci zjistí, že to, co si mysleli neplatí a příště už si dají daleko větší pozor. Kouzlo té metody je v tom, že není žádná "správná" otázka, jen otázka, která je správně položená - k takové se dá vytvořit správná hypotéza atd. Velkou výhodou je, že ta opravdu velká a důležitá vědecká fakta (fotosyntéza, pevnost kostí) si žáci nastudují z vlastní vůle a rádi, protože je potřebují k svému malému bádání.
"Je jasné, že se takto nedá učit každý den,..."
Jako laikovi, který BOV až tak nepoužívá, by mě zajímalo proč. Napadá mě jedna odpověď - musí být na to vhodní žáci a vhodné téma?
Učím fyziku, nedovedu si představit, jak Ohmův zákon s 20 - 30 žáky ve třídě objevujeme.
Umím si představit postupy blízké nebo podobné.
Tak jsem si všechny náměty z přírodopisu poctivě stáhl a prostudoval...
A řeknu vám, povrchní pohled byl mnohem příznivější než když si vše pročtete skutečně podrobně.
Vždyť tohle není vůbec žádné "bádání"!!!
To je pouhé formální "hraní si na vědu" s předem známými výsledky, k nimž musí učitel žáky krok po kroku dokopat. (Ti chytřejší pak sami intuitivně pochopí "co se vod nich chce" a "kde si to mají vygůglit").
Ne, badatelsky pochopit význam zraku a podstatu zrakových poruch se během dvou hodin opravdu nedá. Ani podstatu rozdílů v pokryvu těla obratlovců. Ani princip fotosyntézy, růst stromu, vlastnosti půdy a cokoliv dalšího, co nám materiály nabízejí.
Autoři zkrátka podlehli příliš velkým ambicím a místo několika námětů na skutečné badatelské aktivity připravili nepoužitelný balík pseudomoderní "projektové" slámy, kde skutečné praktické aktivity jsou jen formální vnější ozdobou papírového plácání.
Ano - říkám tvrdě - hlavním výsledkem zase budou jen jalové papíry pomalované pastelkami. A samozřejmě spousta líbivých fotek dětí ve skupinkách se skloněnými hlavičkami a nějakým tím přírodním haraburdím na stolech. A jistě i desítky děkovných dopisů od těch, kteří ve školní knihovně nenašli příručky s náměty na skutečné pokusy a pozorování, třeba ty ze 60. a 70. let (minulého století, samozřejmě).
Že jsou v materiálech někdy i velmi hrubé odborné chyby (například rozlišování nerostů a hornin pouhým okem) mě netrápí. Jsem si jist, že žáci si z projektů (toto pejorativní označení užívám záměrně) žádné trvalé znalosti neodnesou, tedy ani ty chybné.
Omlouvám se, ale s komentáři k tomuto tématu raději končím.
"Je jasné, že se takto nedá učit každý den,..."
...by mě zajímalo proč
To proto, že by se toho děti celkově naučily poměrně dost málo. A nejsem si jist, jestli by skutečnost, že objevily něco už dávno objevené, vyvážila celkově poněkud nenadějný stav jejich zkompetentnění.
Já jako učitel musím být "v šoku", že rostliny mají nějaká vodivá pletiva
Pro tyto případy by bylo vhodné nasazovat učitele mimo aprobaci. Takový dějepisář nebo učitel ZSV by se vyloženě nabízel.
Takové případy 'šoku' ale mohou nastat zcela neplánovaně, a o to jsou zajímavější. Dřív se čas od času stalo, že se žáci i na něco zeptali, a za těch téměř třicet let asi ve dvou nebo třech případech i na něco, co jsem doopravdy nevěděl. Pak nastává pěkná příležitost k bádání. Ale protože moje přípravy na hodinu dosáhly téměř dokonalosti, žáci se dnes už na nic neptají. Tak občas otázku nadhodím já sám, a zcela úmyslně ji nechám nezodpovězenu s tím, že povzbudím jejich připrozenou zvídavost, a žáci sami se dají do pátrání. Nebudu to prodlužovat. V učebně se mi hromadí nadhozené a doposud nezodpovězené otázky.
Tím ale nechci říci, že by nám ve výuce badatelská činnost nějak zkomírala. Už zcela pravidelně se rozhoří tato aktivita ve třetím ročníku, kdy žáci párají po tom, jak příponu .txt přejmenovat na .html, když ji v tom Průzkumníkovi ale vůbec nevidí.
Pánové, nikdo vám tuto metodu nevnucuje. Klidně si učte svým způsobem a můžete si i žít v přesvědčení, že se vaši žáci hodně naučí a zapamatují a že si také odnesou dobrý postoj k vašemu předmětu, k vědě a vědeckému způsobu práce. Že se od vás naučí ptát se, ověřovat si své domněnky, než vynesou nějaký zásadní soud. Že se naučí prezentovat výsledky své práce a spolupracovat ve skupině na "profesionálním" úkolu.
Pozn.: ti, kteří chtějí, dokáží získat a použít velmi odborné informace. Možná byste i vy byli spokojeni.
Učit takto každý den se nedá z prostých důvodů. 1) takové hodiny jsou velmi těžké na přípravu i vedení. 2) každá metoda má své klady a zápory a proto je dobré je střídat a využívat vždy tu nejvhodnější vzhledem k cílům, které si stanovíte.
Pěkný den, badatelsky orientovaná výuka rozhodně do škola patří (a téměř vždy byla, je a bude v různé míře uplatňována - ani ten Herbart nebyl tak jednoznačný) a pokud prostudujeme zahraniční zdroje a přidám k tomu své poznatky, tak je zřetelné následující:
- badatelsky orientovaný výuka je pojetí odrážející se v celé své šíři a ne jen v metodách (ale i v cílech, organizačních formách, prostředcích),
- badatelsky orientovaná výuka ani vyučování není a nemůže být metodou (tohle se učí snad v prvním ročníku učitelské přípravy: výuka = vyučování + učení; výuka je realizována pomocí vyučovacích metod)
- badatelsky orientovaná výuka zahrnuje celou škálu vhodných metod - problémová metoda, heuristická, částečně-objevná, metoda problémového výkladu a další (záleží na teoretických vstupech),
- badatelsky orientovaná výuka ve své šíři je známá cca od 50 let, ale badatelské výukové metody už opravdu využíval Sokrates, Komenský aj. - je chybou tvrdit, že BOV je něco zcela nového, nemající dávné historické kořeny.
- BOV je hodě o myšlení žáků, ne o prosté manipulaci s učebními pomůckami,
- BOV lze uplatňovat v různé míře ve všech předmětech,
- badatelské metody nejsou spasitelné a ani by nebylo efektivní s dětmi všechno objevovat - to by škola přestala plnit svou funkci,
- polemizoval bych nad překladem "Metoda BOV (angl. inquiry-based science education)"; a co potom instruction, teaching a learning. Není education daleko širší než nějaká metoda nebo dokonce učení či výuka?
Začetl jsem se do metodického materiálu: "Co je kyselé, nemusí být veselé (?)" a opravdu ho nejde nekomentovat:
1) osobně nemám rád nekonstruktivní kritiky a proto budu navrhovat řešení.
2) Opravdu chceme, aby výsledkem dvouhodinové výuky bylo "Žáci pochopí, že zdrojem elektrického napětí může být také kyselé ovoce a zelenina. Vyzkouší, jak ovoce funguje jako zdroj elektrických spotřebičů s malou spotřebou."? Dovolím si tvrdit, že to by bylo trochu mrhání časem bez užitku.
3) Jsem přesvědčen, že obsah vzdělávání nemá být odtržen od života a já se tedy ptám, kolik z nás si v životě vyrábí elektřinu z kyselého ovoce a zeleniny? Ať bádám jakkoliv, nenašel jsem nikoho! Tak k čemu mi takový poznatek je? K ničemu! A to je uváděn jako trvalé porozumění, takže "něco" k ničemu by se mělo nosit v hlavě trvale.
3) Spíše se může jednat o badatelský motivační experiment, který bude mít učitel předpřipraven a předvede to v pěti až deseti minutách.
4) Zaměřil bych se na bádání v souvislosti s ekologií - proč a jak ekologicky likvidovat použité baterie (porozumí potřebě ekologické likvidace)? Dále: Jak zvýšit napětí aneb proč nesvítí žárovka při nižším napětí/klidně zapojme citrony sériově/ (porozumí volbě vhodných spotřebičů vzhledem k napěťové hladině - využije doma i při cestování)? Proč se prakticky nedají napájet spotřebiče s větší spotřebou z baterií (pochopí, že baterie dodávají energii jen dočasně)? Co elektromobily, jak fungují (pochopí, že i automobil může jezdit na elektřinu a při nákupu automobilů může být jednou z alternativ)? Kdy je lepší použít jednorázové baterie a kdy dobíjecí (pochopí výhody těchto alternativ s ohledem na spotřebič a jeho výši odběru el. energie)?.....
Dobrý den, k teorii se nebudu vyjadřovat, protože jako v každé "měkké vědě" je vždy více pohledů, definic a chápání téhož problému. V tomto projektu spolupracovali tři didaktici z VŠ a pojmové problémy jsme opravdu neměli. Jedním z cílů bylo vytvořit pevnou strukturu BOV lekce (osnovu) tak, aby si do ní učitelé mohli relativně snadno doplnit svůj obsah a využít ve výuce. K připomínkám k lekci - ty lekce tvořili učitelé a proto odráží jejich potřeby a zkušenosti. Já sám mám tu zkušenost, že jsem ještě nikdy nestáhl z netu materiál a nepoužil ho přímo. Vždy je to pro mně jen inspirace. Budu rád, když se necháte inspirovat a své nápady přetvoříte do podoby konkrétní lekce, kterou použijete pro svou potřebu. Tak by to mělo být. Přeji vám hodně zdaru.
Okomentovat