§ 16 novely školského zákona nese dvě protichůdná rizika: zbytečné umisťování dětí do praktických škol a obstrukce pro děti s těžkým postižením.
Novela školského zákona předpokládá změny v posuzování a rozhodování o umístění dětí v praktických a speciálních školách. Hrozí zbytečné umisťování žáků do praktických škol (§ 16, odst. 2, písmeno i). Hrozí však i to, že dětem s těžkým postižením bude ztížena cesta k adekvátní podpoře (§ 16, odst. 7).
Novela přichází se systémem tzv. podpůrných opatření, která mají být postupně aplikována, aby se ověřilo, které z nich nejlépe vyhovuje žákovi. Byť se jedná o krok správným směrem v posuzování specifických potřeb, nová formulace ustanovení o podpůrných opatřeních nese dvě rizika.
Prvním z nich je, že přeřazení dítěte do speciální či praktické školy je pojímáno jako jedno z podpůrných opatření. Hrozí přitom konflikt zájmů, jelikož doporučení o zařazení žáka do praktické školy (nově aplikaci podpůrného opatření) dávají speciální pedagogická centra a poradny zřizované často při praktických školách. Praktické školy tak mohou ovlivňovat zařazení žáků, což koliduje s jejich zájmem o naplnění kapacit. Byť o konečném zařazení rozhodují rodiče, jejich doporučení může jejich rozhodnutí výrazně ovlivnit.
Formulace téhož paragrafu může však zároveň problematizovat i přístup dětí s těžkým postižením k optimálnímu vzdělávání. Zařazení do speciální školy by mělo nově předcházet vyzkoušení všech těch předchozích zmíněných opatření, mezi která patří poradenská pomoc, individuální vzdělávací plán nebo využití asistenta pedagoga. Hrozí tak, že by rodiče museli těžce postižené dítě umístit nejprve do běžné školy a teprve následně přeřadit do speciální školy.
Jan Černý, ředitel Programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, řekl: „Podpůrná opatření by měla být dostupná dětem, které se vzdělávají ve všech typech škol. V současné době na tato podpůrná opatření ale nejsou vyčleněny dostatečné finanční prostředky a ani tento návrh s dodatečnými prostředky nepočítá. Proto hrozí, že přeřazování dětí bude i nadále preferovanou variantou intervence, mimo jiné i proto, že školy sledují své ekonomické zájmy.“
Tamara Kováčová, předsedkyně Expertní komise pro otázky vzdělávání (EKOV) osob se sluchovým postižením při Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP), řekla: “Doufejme, že v obou pasážích, které prioritizují nejprve uplatňovat opatření nižšího stupně, jde pouze o nezamýšlený formulační nedostatek. Například pro dítě, které nemůže vnímat řeč sluchem, jsou opatření zahrnující komunikaci v českém znakovém jazyce až ve stupních čtyři a pět, nicméně dítě každým dnem, kdy nemá plnohodnotný nástroj pro komunikaci a tím i pro myšlení, utrpí nevratné jazykové, kognitivní a sociální ztráty.“
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
3 komentářů:
Opět tu dochází k démonizaci praktických a speciálních škol. Myslím, že tento fakt vyplývá z neznalosti problematiky autorů tohoto článku. Nevím jak dlouho učili v podobném typu zařízení.Pokud neučili, tak jak dlouhý čas tam strávili třeba pozorováním vyučovacího procesu a celkové atmosféry školy. Docela bych si troufla tvrdit, že ani neučili(možná vůbec) a ani nebyli na delším pobytu v nějaké podobné škole.Já bych si třeba netroufla popisovat a kritizovat práci kohokoli jiného, pokud bych si to sama nějak nezažila nebo neměla dlouholeté zkušenosti třeba z rodiny. Ale nešť. Pečlivě jsem si prostudovala podpůrná opatření na internetu (běžným učitelům se totiž zatím třeba v písemné podobě do rukou nedostaly). První dva stupně jsou jakžtakž splnitelné. Pro další stupně budou evidentně chybět peníze, a to velmi. Dítě hluché nemůže učit učitel bez praxe s těmito dětmi, podobně je to se slepými atd. Kde vezmou školy peníze na speciální pedagogy? Protože jen speciální pedagog by tyto děti měl vzdělávat. Přeceňování role asistentů je další velkou chybou, která se časem ukáže (nic proti asistentům). Poradny vám poradí. Mají příliš mnoho klientů,aby se na každého dostalo času dosytnosti. S postiženým je třeba SOUSTAVNĚ pracovat, ne jen jednou za čas nezkušené učitelce(nebo už vůbec asistentce) poradit. Tento argument jsem vepsala do možných připomínek na internetovém portále, kde se o podpůrných opatřeních píše a každý se tam smí vyjádřit.( http://katalogy.inkluze.upol.cz/site/).
Některé vaše informace jsou zcela špatné. Např. nařčení poraden a SPC, že si svým školám „přihrávají“ žáky. Do praktických škol mají kompetenci dávat doporučení pouze PPP. SPC poté se školou pouze spolupracuje a metodicky pomáhá. Na našem okrese je jediná poradna, která není pod žádnou školou a jediné SPC, které je přiřazeno ( z ekonomických důvodů) k praktické škole. Ostatní školy praktické nebo třídy speciální při ZŠ žádná SPC nemají. Je nabíledni, že SPC ani poradna nemá žádnou motivaci si nějak „přihrávat“ děti. Pokud by si autoři dali dost práce s informacemi,poté by zjistili, že poradna pouze poradí.Nic víc a nic míň. Do praktické školy se dostává dítě na základě těchto několika faktorů:doporučení poradny + doporučení pediatra+písemný souhlas rodičů. Pokud rodiče nesouhlasí, dítě zařazeno není!!!!!!!!!! A pozor, to se bude obhájcům práv rodičů dětí obzvláště líbit – pokud si rodič PŘEJE (většinou po dlouhodobém selhávání jejich dítěte na ZŠ ) aby jejich dítko do praktické školy nastoupilo, NESMÍ se tak stát. Máme na škole takové rodiče, co si na tuto skutečnost stěžovali až na ministerstvo. Neuspěli!!!!!!!! Jen tak pro zajímavost – v našich speciálních třídách není v podstatě žádný Rom. Jeden žáček má romského tatínka. Myslím, že celá ta velká starost o nezařazování dětí do praktických škol souvisí pouze a jenom s podporou Romů. Nikoho nezajímají neromské děti, bohužel. Není toto taky diskriminace? Je jasné, že zařazovat Romy do praktických škol bez diagnozy je nesmysl. Ale pochybuji, že se tak v posledních letech vůbec děje. Připouštím, že se tak mohlo dít v minulosti. Spíš v dávné minulosti. Na druhou stranu existuje pojem „dítě dlouhodobě selhávající“ . Pokud ani podpůrná opatření nepomohou, nevidím důvod nezařadit do praktické školy dítě s IQ o něco málo vyšším než je 70. Myslím, že to je zájem dítěte, aby se netrápilo a nestresovalo. Mám spoustu absolventů praktické školy, kteří se dobře uplatní v normálním životě i zaměstnání. Démonizovat praktické školy – děti nemají uplatnění, nepracují apod., je známkou tuposti a neznalosti problému. Odkazuji na pár zajímavých pojednání o mentálně postižených a jejich práci s nimi http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=2579, http://www.ceskaskola.cz/2010/06/karel-kapralek-zakladni-skoly-prakticke.html http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/vzdelavani-deti-se-specialnimi-potrebami/vzdelavani-deti-s-mentalnim-postizenim.shtml
Já bych do zvláštních umístil polovinu žáků...
1.1.1 = 3, 6, 1000 a další výsledky
Jasně, jsou to teprve sedmáci...
Pokud jsou ale vaši žáci ti široko daleko nejzlobivější, neviděl bych to tak dramaticky.
Jen bych s dovolením připomněl a zdůraznil to, co uvádí paní Karvainová, a co se, snad ne úmyslně, opomíjí. Do praktické školy nemůže být umístěno dítě proti vůli jeho zákonných zástupců. Poněkud svérázné tvrzení, že mnozí rodiče byli tak nějak obelháni, je spíš obveselující, pokud si uvědomíme, že oni rodiče patří zpravidla mezi nejinformovanější občany v oblasti nejrůznějších výhod a nároků. Ba co více, některým rodičům je dokonce upíráno právo umístit svoje dítě tam, kam uznají za pro ně nejvhodnější. Já tedy nevím, ale není to něco jako diskriminace?
Okomentovat