Z rozhovoru Lukáše Gregora s Lukášem Bajerem v Mítvšehotovo.cz vybíráme:
Při diskuzi s učiteli nad webovými nástroji, které mohou obohatit prezentace, jsem se dostal k jejich tvrzení, že malý žák bude nejrůznějšími obrázky spíše rozptylován. Máš takovou zkušenost?
I já jsem se s tímto názorem setkal a do jisté míry jej považuji za správný. Obrázkové prezentace, vyžadující od diváka vysokou míru abstraktního myšlení a uvědomění si souvislostí, se totiž nehodí pro každý věk. Už Piaget ve své vývojové psychologii definoval různá stadia vývoje myšlení dítěte a obrazové a především abstraktní myšlení přiřadil až k nějakému dvanáctému roku věku. Mé zkušenosti tuto hranici potvrzují.
Na druhou stranu nám ale obrázky či videa v prezentacích pomáhají představit věci či vyvolat souvislosti, ke kterým žáci buď nemají přístup, nebo si je ve chvíli, kdy probíhá seznámení se s tématem, uvědomování (a učení), ani neuvědomují. Obdobně slouží i obrázky, které kreslím při výkladu – pomáhají uchopit složité abstraktní pojmy a umístit je do času, prostoru a souvislostí s jinými pojmy. Na rozdíl od dospělých ovšem musí být prezentace pro žáky v určitých chvílích o něco více „polopatičtější“. A menším žákům slouží úplně jiným způsobem.
Proto musí každý, kdo chystá prezentaci, neustále přemýšlet nad tím, kdo jej bude poslouchat, jaké dosažené vzdělání a jakou úroveň znalosti může od svého publika očekávat. A samozřejmě také to, k čemu přesně má prezentace sloužit, tedy jaká by měla být odpověď publika.
0 komentářů:
Okomentovat