Dámy a pánové. Ta novela, jak zde bylo řečeno, reaguje na celou řadu technických problémů, se kterými se školství v České republice potýká. Po této stránce je samozřejmě správně, že novela některé z nich řeší. To, co mně na tom návrhu předloženém Ministerstvem školství vadí, že nám neříká, kterým směrem se to školství má vlastně rozvíjet. Neukazuje nám nějaký koncepční pohled. A já v těch změnách, v tom souboru změn, které tu jsou, žádnou koncepci nevidím, a nevím, čeho chceme vlastně dosáhnout. Ta novela je hodně komplikovaná. Je tam řada technických detailů. Ale já bych vás přece jenom poprosil, abyste tomu věnovali pozornost, protože ty technické detaily zásadním způsobem ovlivňují vzdělávání v naší zemi. A já souhlasím s tou poslední větou paní poslankyně Bohdalové, že školství je pro naši budoucnost mimořádně důležité.
Já bych možná, až se budete seznamovat s detaily toho školského zákona, tak vás upozornil na jednu věc, kterou jsem z tohoto místa říkal už jako ministr školství, ale bohužel jsem neměl dost času, abych ji mohl provést. A to je to, že pokud budeme dále tímto způsobem rozvíjet školský zákon, tak našemu školství vůbec nepomůžeme a nevyřešíme ty problémy, na které čeká školská veřejnost, a to je snižování byrokracie, vytvoření podmínek pro práci učitelů a ředitelů, odstranění toho zbytečného papírování, neustálé změny, s kterými se potýkají. A samozřejmě také, a to je obrovský úkol pro Ministerstvo školství a pro nás všechny, lepší, spravedlivější systém financování základních a středních škol.
To, co máme před sebou, školský zákon, a tady zase souhlasím a paní poslankyní Bohdalovou, že školství je věc, která se musí řešit napříč politickým spektrem v těch podstatných věcech. Tak si uvědomme, že školský zákon je příklad zákona, jaký nemá být. To je příklad špatné legislativní normy. Školský zákon má více než 100 stran, má 190 paragrafů, a k němu se váže obrovská spousta různých nepřehledných doprovodných vyhlášek. Školský zákon upravuje věci, které upravovat nemusí a nemá, které se nemají upravovat takovouto zákonnou normou. A pokud chceme školám pomoct, tak je před námi do budoucna úkol připravit jednoduchý, srozumitelný, koncepční školský zákon, a ne si neustále hrát s vylepšováním této špatné normy. Nicméně máme před sebou technickou, obsáhlou, komplexní novelu, tak se pojďme podívat na některé návrhy, se kterými přišlo v rámci tohoto textu Ministerstvo školství.
Abych vám na příkladu dokázal, co je zbytečná regulace, a co je nekoncepční návrh ze strany Ministerstva školství, tak uvedu jeden příklad. Příkladem může být zkouška z grafických disciplín, zkouška z těsnopisu, kterou novela v § 171 vyhrazuje ministerstvu nebo jím pověřené právnické osobě. Ve školském zákoně řešíme zkoušku z těsnopisu, a ještě k tomu bude vydána speciální vyhláška. Přitom tato věc by byla řešitelná mimo rámec školského zákona v rámci národní soustavy kvalifikací, což je mimochodem jedna z výborných věcí, kterou v našem vzdělávacím systému máme na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání z roku 2006. A kdybychom to řešili v rámci národní soustavy kvalifikací, tak ta zkouška z těsnopisu má jednu obrovskou výhodu, kterou nemá tato zkouška, kterou tu má teď Ministerstvo školství. Byla by totiž uznávána i mimo rámec České republiky, protože národní soustava kvalifikací je napojena na evropský systém uznávání kvalifikací. My ale v rámci reformismu a levicové představy o tom, že všechno musí být řešeno zákonem do posledního detailu, vložíme zkoušku z těsnopisu, možná na nátlak nějakých zájmových skupin, přímo do školského zákona. Vydáme k tomu speciální vyhlášku, a výsledek? Ti, co tu zkoušku udělají, tak ji budou mít platnou jenom pro území České republiky, ale ne, kdybychom použili jiné nástroje, mnohem vhodnější, pro celé území Evropské unie.
Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je, a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kde skutečně dochází k určité individualizaci, a kde je to hodně složité, kdybych to měl říci jednoduše v jedné větě, kde se odstupuje od toho, že se k žákům přistupuje podle typu znevýhodnění, ale nyní se k nim bude přistupovat spíše podle individuálních potřeb. Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů, a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován. A já bych poprosil pana ministra, aby nám vláda před druhým čtením spočítala, kolik bude v praxi potřeba peněz na tento nový systém speciálního vzdělávání, nebo systém podpory žáků se specifickými potřebami.
Ta další věc, která zde byla zmíněna i panem ministrem, i myslím paní zpravodajkou, je zavedení registru pedagogických pracovníků, § 28 a). Tento nový informační systém, a my jsme teď v naší zemi posedlí nejrůznějšími registry všeho možného, které zavedeme. Vždycky jsme nadšeni, že máme další registr, budeme mít nějaký přehled. Vložíme do toho miliony korun, toto má stát tři miliony korun, ale často nevíme, k čemu ten registr je, a vůbec ty registry v praxi nevyužíváme, leda ke kontrole, k nové byrokracii, k tomu, aby se lidé nemohli věnovat své práci, a vypisovali něco do nějakého registru, s kterým stát nakonec nic neudělá. Tento registr na tři miliony korun má také sloužit pouze statisticko-analytickým účelům.
A co mně na tom vadí, že není provázán na zákon o pedagogických pracovnících, například z hlediska zajištění jednotného přístupu k potvrzování a uznávání učitelských kvalifikací. Takže tento registr zavedeme, vložíme do něj peníze, učitelům to nezajistí rovné zacházení v rámci celé ČR, je to další papírování, další zátěž na školy, na Ministerstvo, je to další gesto nedůvěry našeho státu vůči školám a učitelům.
To, co je rozhodně pozitivní, je úprava týkající se konkurzu na ředitele škol - § 166 odst. 3 - to je posun k lepšímu a nepochybně bylo potřeba tuto věc ve školském zákoně řešit, protože hrozilo to, že schopní lidé nebudou podstupovat riziko, kterému je vystavuje stát, a nebudou se vůbec hlásit na místa ředitelů, když po šesti letech odejdou a nebudou mít ani zajištěno místo ve škole. To je dobré, že toto Ministerstvo napravuje, ale myslím i po těch zkušenostech, které máme, s pozicemi ředitelů škol, že bychom měli jít ještě dál, že bychom měli ještě zabránit určité politizaci, která tady může v některých případech nastat a že vyhlášení konkurzu na obsazené místo ředitele školy by mělo být podmíněno pouze návrhem školní inspekce nebo školské rady, což jsou orgány, které jsme mimochodem zřídili k tomu, aby školu a práci ředitele hodnotily. Ale o tom můžeme diskutovat dál při projednávání ve výborech, tady tato úprava týkající se konkurzu ředitelů, je mimořádně důležitá. Jinak ohrozíme kvalitu těch, nebo ohrozíme to, že se nebudou na místa ředitelů hlásit kvalitní lidé.
Dámy a pánové, když děláme takto významnou novelu školského zákona s pozitivními i negativními věcmi, tak bychom si neměli všímat jenom toho, co je tam dobré a špatné, ale měli bychom si všimnout i toho, co tam chybí. A jedna věc v návrhu Ministerstva opravdu chybí. Není dobře, že ten návrh zákona zachovává pouze současný stav domácího vzdělávání, tedy to, že domácí vzdělávání je přípustné pouze pro první stupeň základní školy, a nerozšiřuje možnost domácího vzdělávání na druhý stupeň základní školy, tedy až do 9. tříd. Možná vy, kteří nesledujete tu problematiku, tak si řeknete, jaké domácí vzdělávání a co, bude tam někdo vzdělávat dítě, stát nemá garanci, že to dítě bude vzděláno kvalitně, to samozřejmě není pravda. Stát tu garanci má. Ale hlavně Ministerstvo školství postupně několik let testovalo domácí vzdělávání na 2. stupni. Jaké jsou výsledky tohoto testování? Jednoznačné. Jednoznačné. Lze to zavést, je možno i vzdělávání na 2. stupni základních škol uvést do praxe, upravit podobně, jako je upraveno individuální vzdělávání na 1. stupni základních škol. Tak já se ptám: když to tam Ministerstvo nedalo, proč jsme pokusně testovali několik let, proč se tím zabývali odborníci, proč jsme sledovali to, jestli domácí vzdělávání je možné nebo ne? Výsledky jsou jednoznačné, je to možné, ale my to potom v zákoně neupravíme. Já samozřejmě předpokládám, že v rámci pozměňujících návrhů, pokud se to už nestalo, tak tato možnost bude z iniciativy poslanců do zákona doplněna.
Dámy a pánové, já vám děkuji, že jste i u tak technických záležitostí a někdy odborných detailů věnovali svým ztišením zde ve Sněmovně pozornost tomu, co jsem zde říkal, a chtěl bych skončit ujištěním, že ODS také podpoří propuštění návrhu zákona do druhého čtení tak, aby ve výborech mohlo dojít k podrobné a důkladné diskuzi a hlavně také, aby mohlo dojít k úpravě tohoto návrhu tak, abychom opravdu měli i ten špatný školský zákon lepší, než jak je to teď navrženo ze strany Ministerstva školství. (Ojedinělý potlesk z pravé strany jednací síně.)
Zdroj: PSP.cz
Sněmovní tisk 288/0, část č. 1/6 Novela z. - školský zákon
0 komentářů:
Okomentovat