Černé labutě vzdělávání – blog na pokračování, díl 1.1 z 9 (tenhle je navíc)
Díl 0: Úvod
Díl 1: Vzdělávání mimo školství
Díl 2: Připravujeme naše děti na život, ale nevíme na jaký
Tyto blogy přebírá i server Česká škola, kterou čtou většinou učitelé. K dílu 1 sa tam objevily příspěvky učitelů, které myslím stojí za přečetní. A připojuji k nim i svoje reakce.
Celá diskuse na České škola zde.
Josef Soukal řekl(a)... 26. září 2014 8:53 na České škole
JS: Shrnutí je pro orientaci přínosné, závěry jsou poněkud fantasmagorické. "Neškola" bude dále sílit a její materiály budou učitelé využívat, ale nedovedu si představit, že Khanova akademie masově nahrazuje výuku matematiky na ZŠ.
Ano, to je jistě otázka představivosti. Výborný učitel matematiky je jistě mnohem lepší než Khanova škola. Khanova škola (KŠ) je ale lepší než špatný učitel matematiky. A jaký je odhad té hranice, je na každém z nás. Já si dovedu představit masové užití KŠ. Ovšem těžko ve škole, protože špatný učitel ke KŠ žáky nepřivede. Mnohem spíše doma, kde KŠ budou využívat žáci špatných učitelů, pokud je tam rodiče nasměrují, i žáci dobrých učitelů, nebo vlastně spíše žáci dobrých učitelů, kteří KŠ dovedou využívat (viz flipped classroom). A ještě autentický postřeh z diskuse na facebooku:
Klára Svobodová tady se ale pořád řeší, že to dobrý učitel zvládne lépe než Khanova akademie a vůbec se neřěsí, že učitel na 1. stupni není matematik-matiku do sebe nasoukal jako nutné zlo na pedag.fakultě ale není jí nijak nadšen- a právě tady, pokud ne ještě v mateřské škole, se pokládá základ všeho-jak mají děti získat lásku k matematice, když jim jí vykládá učitel, který její podstatu de facto nikdy nepochopil a za hranice 1. stupně už by si nikdy netroufl? Já z vlastní praxe vidím jako velké plus , to, že si tu látku děti mohou doma pustit znovu, zatímco látku odvykládanou učitelem nikoliv. A jsou tu také rodiče, kteří jsou dost často bezradní z domácích úkolů a tyto hodiny by jim mohly pomoci.
JS: Obávám se, že nadšení, s nímž O. Šteffl ostřeluje tradiční školu, je výrazem slepoty bezděčného sebevraha, který nevidí, že opět výrazně roste socializační úloha školy a laicky řečeno nutnost vnášet do života jistý řád; děti, které mají jen neomezené možnosti, se nakonec v životě stejně topí.
Za pozornost snad stojí, že v jedné větě je implicitně obsaženo, že škola se má změnit (roste úloha, děti se stejně topí), ale současně je kritika tradiční školy nežádoucí. To je ovšem obecný jev, mnozí diskutující na jedné straně konstatují, že množství nežádoucích jevů (ať již kázeňských, postojových, výchovných, nebo úzce vzdělávacích) ve školách roste a děti nejsou připraveny do života, ale na druhé straně alergicky reagují na jakékoliv náznaky, že škola by se měla změnit.
JS: Rozbijeme-li školu, postihne to především děti pocházející z méně podnětného prostředí, se všemi společenskými důsledky; stát je pak bude pracně lapat do nově budovaných sítí sociální a jiné záchrany.
Ano, zde naprosto souhlasím. Uvedl jsem to už v několika diskusích. Jednou z těžko nahraditelných a stále důležitějších funkcí školy je a bude (měla by být!) kompenzace deficitů, které si děti přinášejí z rodin. Pokládám to dokonce za zcela klíčový úkol současné školy. Bohužel se mu nikdo vážně nevěnuje, on totiž mj. vyžaduje, aby se škola v mnohém přizpůsobila dítěti. Mnozí ovšem vycházejí právě z opačného předpokladu a navrhují či podporují další selektivní opatření, které nutně postihují právě tyto děti, a marní čas debatami o státní maturitě či plošných přijímačkách.
JS: Tak jako každý jev, který se kvantitativně rychle šíří, postihuje i "neškolu" problém s kvalitou a problém v hierarchizaci - na jeden kvalitní kurz připadne deset kurzů ryze výdělečných a přínosných jen pro ty, kdo je nabízí.
Ano, zcela jistě ano. Je to ovšem jen další potvrzení mých tezí. Lišíme se ale v tom, kdo rozhoduje o tom, co je pro vzdělávajícího se přínosné. Chápu, že byste o tom rád rozhodoval vy, ve škole, u maturity a dokonce i zde tak suverénně činíte. Jedna z věcí, která se změnila, ovšem spočívá v tom, že si lidé stále více osobují právo o tom rozhodovat sami, a svět je čím dál víc zařízen tak, že mohou. U mnohých bychom se dokonce i my dva shodli, že rozhodují chybně, mnozí by to dokonce i sami přiznali. Takže buď se budeme snažit rozhodovat za ně (což jednak jde stále obtížněji, a hlavně je to v konečném důsledku škodlivé), anebo je budeme učit se lépe rozhodovat. Škola obecně a vy sám se zatím spíš držíte prvního přístupu.
Zdeněk Sotolář řekl(a)... 26. září 2014 12:14 na České škole
ZS: Jen bych připodotknul, že při náhodném kliknutí na naučmese.cz jsem neviděl nic zadarmo, naopak vidím nádhernou ukázku vzdělávacího byznysu ad absurdum. Svazování partnera za 1200 - no neberte to. Je tohle ještě vzdělávání? Nebo už? Nepřidáme to do ŠVP jako volitelný předmět? (Pro stydlíny pod názvem skautské uzlování?) Na školy necháme tu banální uhlířinu, jako hloupé čtení, psaní, počítání a pak můžeme za velké peníze nabízet často blbiny. Dyslektický kroužek tam najdeme sotva.
Ano, opět přesně. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, říká klasik. Ani mně se to nelíbí. Ale je to tak, taková je společenská realita, kterou ve svém blogu popisuji, a vy ji zde potvrzujete. Lidé jsou ochotni zaplatit 1200 Kč za partnerskou bondáž. Kdyby si měl každý žák platit výuku češtiny sám, platil by asi 4500 za rok. Kolik myslíte, že z vašich žáků by je zaplatilo? A znovu opakuji, že se mi to vůbec nelíbí. A mj. proto píši tyhle blogy. Dřív to tak nebývalo, a děti přikládaly škole větší smysl. Otázka je, co s tím. Představa, že to vyřešíme objektivizací maturitní zkoušky, standardy nebo tím, že učitel musí mít papír z pedagogické fakulty, je podle mého názoru zcela mylná nebo slovy pana Soukala poněkud fantasmagorická. Vzdělávání se prostě podstatně změnilo, a pokud na to škola nebude podstatně reagovat, budou její problémy narůstat, a nakonec přestane plnit své funkce, a to včetně třeba té kompenzace.
Příklad: Vy, pan Soukal, ostatní čtenáři, i já, my všichni se právě vzděláváme. Učíme se, možná aniž si to všichni uvědomují. Ba dokonce pro mnohé je to učení velmi intenzivní, neb mé příspěvky vyvolávají emoce, a co je spojeno s emocemi, si lépe pamatujeme ;-). Podobně a ještě patrně o něco intenzivněji se lze vzdělávat v diskusích na Facebooku (klidně se podívejte, co se děje na mých stránkách). A dělají to téměř všichni mladí. Je to masové, pane Soukale, ale bohužel se tam děti většinou učí něco, co my dospělí pokládáme za hlouposti. Ne vždy to ale hlouposti jsou, protože tam často experimentují s mezilidskými vztahy a mj. se tam také učí psát, tak aby jim druzí rozuměli, což obojí se jim jistě bude hodit. Ale co s tím, máme to ingonorovat, potlačovat? Třeba pan Jan Dušek (učí na gymnáziu Budějovická) provozuje Facebook a stránku Moderní dějiny. Nejen, že se tak žáci učí dějepis, ale učí se i to, že Facebook může být nejen zábava ale i zdroj vzdělávání. To je jen jednoduchý příklad, jak i při současné regulaci může škola reagovat (pravda, nikdo kromě žáků to moc neocení).
Dyslektický kroužek je dobrý nápad :-). Dokonce si myslím, že by se to i pěkně prodávalo.
Jana Karvaiová řekl(a)... 26. září 2014 14:15 na České škole
JK: Ha,zrovna mi to nahrálo na smeč, zde je historka ze života dnešního školního:
Já -"Děcka, kdo pozná toho pána na obrázku?"
Klárka -"Josef Lada"
Jára- " Ježíš, to je ten vůl, co sem kuli němu dostal pětku"
Já - "jak to že jsi dostal pětku?"
Jára - "Měl jsem o něm referát a měl sem fšecko blbě a úča mě dala kuli.Přitom mě to kontrolovali rodiče"
Já - "Aha, to je divné.A odkud jsi čerpal informace?!"
Jára - "No z Wikipedie ne? Jenže to tam asi napsal nějakej dement (pardon,pančelko,sem se nějak nechal strhnout)
Já - " a díval ses taky někam jinam?"
Jára - "NE. Proč?"
Především je ta historka nejspíš smyšlená nebo to Jára nějak popletl. Wikipedie totiž obsahuje kompletní historii hesla, a tam jsem žádné nesprávné údaje nenašel. Jak ovšem znám paní Karvaiovou z diskusí, asi si to nevymyslela. Jen si to neověřila.
Druhou věcí je trvale podivné přesvědčení, že na Wikipedii jsou chyby. Ano občas jsou, ale vydrží tam zpravidla jen pár hodin. Anglická Wiki zdárně konkuruje Encyclopedia Britannica. Samozřejmě že na webu obecně je spousta chyb, ale např. u dalších vzdělávacích zdrojů, o kterých píšu, je jich velmi málo. A to prostě proto, že na každou chybu někdo brzo přijde, upozorní provozovatele a ten je opraví.
Za třetí. Naopak kritici vzdělávacích zdrojů často přehlížejí, kolik chyb je v učebnicích, a stejně přehlížejí chyby, které dělá učitel. Ostatně i paní Karvaiová nám zde prezentuje něco, co slyšela ve škole, a není to pravda. Nedávno jsem na vlastní oči viděl, jak učitelka třídě asi desetiletých dětí před mosteckou věží sdělila: „Toto je děti Prašná brána.“ Když jsem řediteloval, zažil jsme při hospitaci, že si učitel zeměpisu pletl Golanské výšiny a Sinajský poloostrov, jindy zase úplně popletený výklad teorie relativity, kterou učitelka zjevně ne zcela pochopila (kolik je takových?). Rozdíl oproti internetovým vzdělávacím zdrojům je ovšem v tom, že většinu chyb učitele, zejména u malých dětí, nikdo nikdy neopraví.
A za čtvrté, to nejdůležitější. Co dělá škola, každý jednotlivý učitel pro to, aby se žáci na internetu správně orientovali? Nikdo snad nepochybuje, že to je potřeba, ale kdo to dělá? Ono to v RVP totiž není a u maturity a přijímaček se to nezkouší. Je to jen další ukázka toho, že škola je odtržená od reality měnícího se světa, i ukázka toho, že jednotlivý učitel s tím může dělat něco jen navzdory systému.
JS: Obávám se, že nadšení, s nímž O. Šteffl ostřeluje tradiční školu, je výrazem slepoty bezděčného sebevraha, který nevidí, že opět výrazně roste socializační úloha školy a laicky řečeno nutnost vnášet do života jistý řád; děti, které mají jen neomezené možnosti, se nakonec v životě stejně topí.
Za pozornost snad stojí, že v jedné větě je implicitně obsaženo, že škola se má změnit (roste úloha, děti se stejně topí), ale současně je kritika tradiční školy nežádoucí. To je ovšem obecný jev, mnozí diskutující na jedné straně konstatují, že množství nežádoucích jevů (ať již kázeňských, postojových, výchovných, nebo úzce vzdělávacích) ve školách roste a děti nejsou připraveny do života, ale na druhé straně alergicky reagují na jakékoliv náznaky, že škola by se měla změnit.
JS: Rozbijeme-li školu, postihne to především děti pocházející z méně podnětného prostředí, se všemi společenskými důsledky; stát je pak bude pracně lapat do nově budovaných sítí sociální a jiné záchrany.
Ano, zde naprosto souhlasím. Uvedl jsem to už v několika diskusích. Jednou z těžko nahraditelných a stále důležitějších funkcí školy je a bude (měla by být!) kompenzace deficitů, které si děti přinášejí z rodin. Pokládám to dokonce za zcela klíčový úkol současné školy. Bohužel se mu nikdo vážně nevěnuje, on totiž mj. vyžaduje, aby se škola v mnohém přizpůsobila dítěti. Mnozí ovšem vycházejí právě z opačného předpokladu a navrhují či podporují další selektivní opatření, které nutně postihují právě tyto děti, a marní čas debatami o státní maturitě či plošných přijímačkách.
JS: Tak jako každý jev, který se kvantitativně rychle šíří, postihuje i "neškolu" problém s kvalitou a problém v hierarchizaci - na jeden kvalitní kurz připadne deset kurzů ryze výdělečných a přínosných jen pro ty, kdo je nabízí.
Ano, zcela jistě ano. Je to ovšem jen další potvrzení mých tezí. Lišíme se ale v tom, kdo rozhoduje o tom, co je pro vzdělávajícího se přínosné. Chápu, že byste o tom rád rozhodoval vy, ve škole, u maturity a dokonce i zde tak suverénně činíte. Jedna z věcí, která se změnila, ovšem spočívá v tom, že si lidé stále více osobují právo o tom rozhodovat sami, a svět je čím dál víc zařízen tak, že mohou. U mnohých bychom se dokonce i my dva shodli, že rozhodují chybně, mnozí by to dokonce i sami přiznali. Takže buď se budeme snažit rozhodovat za ně (což jednak jde stále obtížněji, a hlavně je to v konečném důsledku škodlivé), anebo je budeme učit se lépe rozhodovat. Škola obecně a vy sám se zatím spíš držíte prvního přístupu.
Zdeněk Sotolář řekl(a)... 26. září 2014 12:14 na České škole
ZS: Jen bych připodotknul, že při náhodném kliknutí na naučmese.cz jsem neviděl nic zadarmo, naopak vidím nádhernou ukázku vzdělávacího byznysu ad absurdum. Svazování partnera za 1200 - no neberte to. Je tohle ještě vzdělávání? Nebo už? Nepřidáme to do ŠVP jako volitelný předmět? (Pro stydlíny pod názvem skautské uzlování?) Na školy necháme tu banální uhlířinu, jako hloupé čtení, psaní, počítání a pak můžeme za velké peníze nabízet často blbiny. Dyslektický kroužek tam najdeme sotva.
Ano, opět přesně. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, říká klasik. Ani mně se to nelíbí. Ale je to tak, taková je společenská realita, kterou ve svém blogu popisuji, a vy ji zde potvrzujete. Lidé jsou ochotni zaplatit 1200 Kč za partnerskou bondáž. Kdyby si měl každý žák platit výuku češtiny sám, platil by asi 4500 za rok. Kolik myslíte, že z vašich žáků by je zaplatilo? A znovu opakuji, že se mi to vůbec nelíbí. A mj. proto píši tyhle blogy. Dřív to tak nebývalo, a děti přikládaly škole větší smysl. Otázka je, co s tím. Představa, že to vyřešíme objektivizací maturitní zkoušky, standardy nebo tím, že učitel musí mít papír z pedagogické fakulty, je podle mého názoru zcela mylná nebo slovy pana Soukala poněkud fantasmagorická. Vzdělávání se prostě podstatně změnilo, a pokud na to škola nebude podstatně reagovat, budou její problémy narůstat, a nakonec přestane plnit své funkce, a to včetně třeba té kompenzace.
Příklad: Vy, pan Soukal, ostatní čtenáři, i já, my všichni se právě vzděláváme. Učíme se, možná aniž si to všichni uvědomují. Ba dokonce pro mnohé je to učení velmi intenzivní, neb mé příspěvky vyvolávají emoce, a co je spojeno s emocemi, si lépe pamatujeme ;-). Podobně a ještě patrně o něco intenzivněji se lze vzdělávat v diskusích na Facebooku (klidně se podívejte, co se děje na mých stránkách). A dělají to téměř všichni mladí. Je to masové, pane Soukale, ale bohužel se tam děti většinou učí něco, co my dospělí pokládáme za hlouposti. Ne vždy to ale hlouposti jsou, protože tam často experimentují s mezilidskými vztahy a mj. se tam také učí psát, tak aby jim druzí rozuměli, což obojí se jim jistě bude hodit. Ale co s tím, máme to ingonorovat, potlačovat? Třeba pan Jan Dušek (učí na gymnáziu Budějovická) provozuje Facebook a stránku Moderní dějiny. Nejen, že se tak žáci učí dějepis, ale učí se i to, že Facebook může být nejen zábava ale i zdroj vzdělávání. To je jen jednoduchý příklad, jak i při současné regulaci může škola reagovat (pravda, nikdo kromě žáků to moc neocení).
Dyslektický kroužek je dobrý nápad :-). Dokonce si myslím, že by se to i pěkně prodávalo.
Jana Karvaiová řekl(a)... 26. září 2014 14:15 na České škole
JK: Ha,zrovna mi to nahrálo na smeč, zde je historka ze života dnešního školního:
Já -"Děcka, kdo pozná toho pána na obrázku?"
Klárka -"Josef Lada"
Jára- " Ježíš, to je ten vůl, co sem kuli němu dostal pětku"
Já - "jak to že jsi dostal pětku?"
Jára - "Měl jsem o něm referát a měl sem fšecko blbě a úča mě dala kuli.Přitom mě to kontrolovali rodiče"
Já - "Aha, to je divné.A odkud jsi čerpal informace?!"
Jára - "No z Wikipedie ne? Jenže to tam asi napsal nějakej dement (pardon,pančelko,sem se nějak nechal strhnout)
Já - " a díval ses taky někam jinam?"
Jára - "NE. Proč?"
Především je ta historka nejspíš smyšlená nebo to Jára nějak popletl. Wikipedie totiž obsahuje kompletní historii hesla, a tam jsem žádné nesprávné údaje nenašel. Jak ovšem znám paní Karvaiovou z diskusí, asi si to nevymyslela. Jen si to neověřila.
Druhou věcí je trvale podivné přesvědčení, že na Wikipedii jsou chyby. Ano občas jsou, ale vydrží tam zpravidla jen pár hodin. Anglická Wiki zdárně konkuruje Encyclopedia Britannica. Samozřejmě že na webu obecně je spousta chyb, ale např. u dalších vzdělávacích zdrojů, o kterých píšu, je jich velmi málo. A to prostě proto, že na každou chybu někdo brzo přijde, upozorní provozovatele a ten je opraví.
Za třetí. Naopak kritici vzdělávacích zdrojů často přehlížejí, kolik chyb je v učebnicích, a stejně přehlížejí chyby, které dělá učitel. Ostatně i paní Karvaiová nám zde prezentuje něco, co slyšela ve škole, a není to pravda. Nedávno jsem na vlastní oči viděl, jak učitelka třídě asi desetiletých dětí před mosteckou věží sdělila: „Toto je děti Prašná brána.“ Když jsem řediteloval, zažil jsme při hospitaci, že si učitel zeměpisu pletl Golanské výšiny a Sinajský poloostrov, jindy zase úplně popletený výklad teorie relativity, kterou učitelka zjevně ne zcela pochopila (kolik je takových?). Rozdíl oproti internetovým vzdělávacím zdrojům je ovšem v tom, že většinu chyb učitele, zejména u malých dětí, nikdo nikdy neopraví.
A za čtvrté, to nejdůležitější. Co dělá škola, každý jednotlivý učitel pro to, aby se žáci na internetu správně orientovali? Nikdo snad nepochybuje, že to je potřeba, ale kdo to dělá? Ono to v RVP totiž není a u maturity a přijímaček se to nezkouší. Je to jen další ukázka toho, že škola je odtržená od reality měnícího se světa, i ukázka toho, že jednotlivý učitel s tím může dělat něco jen navzdory systému.
19 komentářů:
Pane Wágnere, přejmenujte to z Česká škola na Šteflovy noviny nebo podobně.
On ten člověk někde kandiduje?
To je geniální - osmidílný seriál a už třetí díl je komentářem komentářů. Já už to začínám číst jenom pro pobavení. Pane Šteffle, děkuji. Jen se bojím, že už jste se dostal do situace toho pasáčka - už Vás nebude nikdo brát vážně.
Pane Šteffle,
chystám se Vám odpovědět, momentálně ale nemám čas na víc než na stručné sdělení. Požádám pana Wagnera o prostor pro samostatné delší vyjádření, do pátku to snad stihnu.
Pánové, založte si blog o vzdělávání a něco na něj napište, pošlete administrátorovi ČŠ odkaz a můžou to být i vaše noviny.
Anebo články Ondřeje Šteffla nečtěte, nikdo vás k tomu nenutí.
Kolego krtku, bylo by vám milejší, kdyby autor nereagoval na názory čtenářů? A já si myslel, že je fajn, když se to nejzajímavější z diskuse shrne na jedno místo, aby to člověk nemusel hledat všude možně.
Re: "Pane Wágnere, přejmenujte to z Česká škola na Šteflovy noviny nebo podobně." Za poslední zhruba dva roky jsme zveřejnili něco málo přes třicet článků Ondřeje Šteffla, tedy průměrně jeden a kousek měsíčně. V posledním čtvrtroce je to zhruba jeden článek týdně. Jediné, co vám mohu poradit, pište články pro Českou školu, rádi je zveřejníme!
Já nebudu komentovat komentátory.Každý má nárok na nějaký názor.
Mě napadla taková myšlenka - trochu se mi zdá, že se ve školství tka říkajíc moc tlačí na pilu. nevím, zda to budu schopna vysvětlit lépe. i pan Šteffl (ale i mnoho dalších) by pořád něco předělávali a inovovali. Někdy až "násilně" - jestli pochopíte smysl uvozovek.
Mám za sebou dvě životní zkušenosti. Ty mne poučily na celý život, i když zkraje se zdály nepříjemné až hnusné. Čím víc jsem se snažila a věci tzv. lámala přes koleno, tím hůř jsem na tom byla a situace se nijak nelepšila.Pak jsem (ale že mi to trvalo!) přišla na to, že tlačit na pilu není ta správná cesta. Vzít do hrsti selský rozum, z toho špatného si vzít to nejlepší a pomaloučku (kladu důraz na slovo pomaloučku) se snažit něco dělat tak, abych měla pocit, že jsem udělala co se dalo udělat v rámci svých možností.
Výsledkem bylo neuvěřitelné zlepšení mé situace, pocit přijmutí a spokojenost v životě.Od té doby tyto principy aplikuji i v práci a mohu říci, že zaměstnání, které jsem chtěla opustit mě zase začalo naplňovat a pracuji i více a s větším elánem.
Tolik moje zkušenosti, které se nemusí líbit. nejsou nijak akademicky podložené,ale platí.
Tak. Říkam to pořád. Když něco aspoň trošku funguje, nemá se to měnit. Nemít tzv. velký voči. Kolikrát jsou změny spíš k horšímu.
To je jako s manželkama.
Tak nevím. Na ZŠ jsem byl posledním ročníkem vzdělávaným podle tzv. staré koncepce, tedy v podstatě herbartisticky a ryze frontálně. O počítačích jsme nevěděli nic, teprve na gymnáziu se objevily první vlaštovky v podobě IQ 151 a PMD 85 (přístupné ovšem jen několika málo vyvoleným), první PC s DOSem jsem viděl na vysoké v lednu 1990. Jsa ještě ke všemu postižen humanitním vzděláním, přesto jsem pochopil princip, na němž počítač pracuje a stal se středně pokročilým uživatelem. Analogických případů by se našlo povícero.
Jak to ta kletá stará zpuchřelá zvetšelá škola dokázala? Jak to, že mi dala základy, které jsem poté dokázal samostatně rozvíjet? Jak to, že mě naučila vyjadřovat se (vcelku smysluplně) písemně i ústně? Že mě vybavila (dlouho době navzdory) schopností kriticky myslet? Že mi objasnila základní myšlenkové operace jako analýza, syntéza, indukce, dedukce...? Jak to, že mě na VŠ zkoušeli často ne ze znalosti teorie, ale ze schopnosti aplikovat ji v praxi?
Dle tezí páně Šteflových bych měl být spíš loser či dokonce looser. Byl jsem přece připravován na to, abych se stal poslušným kolečkem v reálsocialistické mašině. Koho by v roce mé maturity (1987) napadlo, že se systém za dva roky řízeně sesune? Učitelé mě nemohli ani náhodou cíleně připravit na život v relativně demokratické, otevřené společnosti, na tu obrovskou proměnu, která přišla. Přesto jsem jí relativně slušně prošel a zatím procházím i nadále. Že by jádro pudla leželo někde jinde než ve škole samotné a v tom, co dělá? Že třeba není nutné bezhlavě inovovat? Jenže to by pak spousta mudřeců a pseudoreformátorů přišla o vliv a moc...
Nezbude Vám, pane Gustave, než se smířit s tím, že jste anomálie.
A nám, učitelům, nezbude, než námi ne dostatačně vzdělané žáky odškodnit drobným penízem a pěkně se jim omluvit.
Upřímně řečeno, že se ten "blog" objevil i na České škole mě trochu překvapilo. Ale to je rozhodnutí pana Wagnera. Čtenář České školy si totéž mohl přečíst přímo pod původním článkem. Psal jsem to pro čtenáře na Aktuálně.cz, kteří většinou na ČŠ nezabrousí. Upřímně si taky myslím, že už musím jít některým lidem na nervy, takže se kloním spíš k Anonymnímu z 21:30 :-)
A to by mě zajímalo, co jste se dozvěděl na Aktuálně.cz, pane Šteffle?
Pane Gustave, napsal jste to sáhodlouž(z)eji,ale stejně jako já. I já jsem tudíž anomálie své doby. Je tu ještě někdo takový, mohli bychom založit klub.
Nevím přesně, jestli to sem patří, ale já jsem se naučil jakž takž čelit debilům, hovadům a šmejdům, aniž by mi k tomu škola jakkoli pomohla.
Tedy, myslím školu mého mládí. Současná škola, to už je ovšem jiná. Celoživotní učení, prostěěě.
Pan Gustav a paní Karvaiová
To že vy nebo i já jsme úspěšní o kvalitě škol, do kterých jsme chodili nic nevypovídá. Nejjednodušší odpověď dává Nietzsche: Co mě nezbije, to mě posílí. Nás škola nezbila. Ale např. jedna mých bývalých spolužaček je v kriminále, dvě v blázinci... A nebo jinak, kde jsme my tři mohli být, kdybychom chodili do lepší školy? To jsou ovšem jen legrácky a anekdotické evidence.
Skutečně významný, je počet lidí nešťastných, počet nezaměstnaných, počet bezdomovců, počet lidí v kriminále - samozřejmě, že ve všech případech to má zejména jiné příčiny než špatné školy, ale příčiny to má i ve špatných školách.
Dobrá pane Šteffle, pokud to berete takto, má smysl pořád něco na školství analyzovat a nimrat se v tom? V podstatě tím říkáte "vím, že nic nevím". A je to tak správně. My vlastně opravdu na tuty nic nevíme. A ta myšlenka " co tě nezabije to tě posílí" je přesná. Proč se tedy někdo tak úpěnlivě snaží dětem umetat cesty?
co tě nezabije to tě posílí
Skoro bych řekl, že se pan Šteffl v poněkud bujaré náladě lehce podřekl. Pár piv, dva tři fernety... a expertýza je na světě.
jedna z mých bývalých spolužaček je v kriminále, dvě v blázinci
Otázkou zůstává, kam s takovou školní minulostí směřuje sám pan Šteffl.
Přejme mu, aby nedopadl jak ten Nýče...
Nýče, Nýče ... eto ničevo.
---
Já to říkal, že to ještě bude sranda.
Jenom si tak říkám, co asi všechno škola provedla panu Štefflovi. A proč je expertem pan Feřtek, který nedostudoval vysokou školu.
Je-li pravdou, že v českých kriminálech je cca 60% osazenstva "romského" původu, vypadá to, že škola jako taková tam většinu nenažene.
Okomentovat