Národní muzeum získalo rozsáhlou sbírku Muzea dělnického hnutí, která unikátním způsobem zachycuje dějiny středoevropského prostoru, a to jak z pohledu dělnictva, tak z pohledu mezinárodní politiky. Na základě smlouvy o spolupráci a darovací smlouvy rozšířilo Národní muzeum své sbírky novodobých dějin o jedinečnou ucelenou kolekci předmětů a dokumentů, jejíž historicko-společenská hodnota je nevyčíslitelná. Ve sbírce je dokumentován veřejný a společenský život, významné události novodobých dějin, tradice profesních skupin i historie základních rituálů (první máje, oslavy výročí apod.). Významná je i pozůstalostní část sbírky (K. Gottwald, A. Zápotocký, J. Fučík), fotografický archív, fond výtvarného umění včetně socialistického realismu, fond plakátů, maket, militarií apod. Nedocenitelná je sbírka i v oblasti zachycení dějin československého muzejnictví v letech 1954 – 1989.
„Jedním z nejdůležitějších poslání Národního muzea je dokumentace současnosti tak, abychom budoucím generacím zanechali pokud možno nejucelenější svědectví o naší době. Naše generace tak nese v tomto smyslu odpovědnost nejen za 21. století, ale též za složité, mnohdy i tragické století minulé. Systematicky sbíráme a dokumentujeme všechny oblasti lidského života a společnost - hudbu, kulturu, sport, klíčové politické události. V našich fondech se nachází například unikátní materiál k událostem roku 1968, před více než 10 lety jsme převzali sbírku Československého dokumentačního střediska, tedy největší archiv českého politického exilu. Dnes přebíráme rozsáhlou sbírku Muzea dělnického hnutí, unikátní soubor, který dokumentuje počátky levicového hnutí nejen u nás, ale též v evropském měřítku. Dobu vlády komunistického režimu včetně metod jeho propagandy a manipulace s masami. Mnozí by rádi na některé okamžiky historie zapomněli a zničili důkazy. Povinností Národního muzea je naopak nemilosrdně zanechat budoucím generacím i doklady o době a činech, na které nemůžeme být příliš hrdí. I z tohoto důvodu považuji akvizici sbírky Muzea dělnického hnutí za mimořádnou,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Národní muzeum doteď nemělo ve své sbírce moderních dějin tak široké spektrum sbírkových předmětů. Přestože interpretace dějin byla za minulého režimu účelová a doba byla sporná, samotné předměty, které Národní muzeum z Muzea dělnického hnutí přebírá a které mapují naši historii od poloviny 19. století, jsou unikátní. Takováto ucelená sbírka nemá v českých muzeích obdoby, jedná se o zcela výjimečný pramen ke studiu doby nesvobody a socialismu.
V současné době probíhá stěhování exponátů do depozitářů Národního muzea v Terezíně. Zatím byla přesunuta logisticky nejobtížnější část – sbírka plastik, sbírka tapisérií a část filmotéky. Nová sbírka se stane nedílnou součástí Oddělení novodobých českých dějin jako samostatně vedená podsbírka. Unikátní předměty představí Národní muzeum svým návštěvníkům v rámci budovaných nových expozic v Historické budově Národního muzea i na speciálních výstavách. Jako zdroj cenných informací bude sloužit také badatelům. Velká část fondu, především fotografická sbírka, bude urychleně digitalizována.
Obraz světoznámého kubistického malíře Emila Filly nebo pero, kterým byla podepsána kapitulace německých vojsk v Praze 8. května 1945, ale i soubor plastik s pracovní tématikou, zobrazující dělnické a jiné pracovní profese
Sbírka čítající téměř 700 000 předmětů, kterou převzalo Národní muzeum, obsahuje celou řadu unikátů, jako jsou chlebové figurky vytvořené Antonínem Zápotockým ve vězení počátkem 20. let, originál rukopisu Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce, obraz namalovaný kosmonautem Leonovem i díla Maxe Švabinského, Emila Filly, Jana Štursy či J. V. Myslbeka. Se sbírkou získalo Národní muzeum i předměty dokládající každodenní život v minulém století - například legitimace, denní tisk, žebračenky a potravinové lístky. Ve sbírce nechybí ani historické prapory, vlajky a stuhy, vyznamenání, dary věnované bývalým prezidentům republiky i jejich osobní předměty, historické plakáty, fotografie, knihy, výtvarná díla socialistického realismu a mnoho dalšího.
„Muzeum dělnického hnutí spravovalo nejucelenější soubor sbírkových předmětů z bývalých stranických muzeí, která měla bohatou akviziční činnost na poli moderních a soudobých dějin. Jsem rád, že se Národní muzeum a Muzeum dělnického hnutí, o. p. s. dohodla na spolupráci a že sbírky Muzea dělnického hnutí doplní předměty, které se v současné době nacházejí v novodobých sbírkách, spravovaných Oddělením novodobých českých dějin Národního muzea. Sbírka Národního muzea se tak stane jednou z největších sbírek předmětů dokumentujících 20. století v celé České republice,“ dodává ředitel Historického muzea Národního muzea Marek Junek. Po roce 1989 byla většina ideologických a stranických muzeí přejata do regionálních muzeí a některá i zanikla.
Muzeum dělnického hnutí
Muzeum dělnického hnutí vzniklo v březnu 1990 jako muzeum novodobých dějin, zaměřené na sociální dějiny 19. a 20. století. Bylo založeno zejména k převzetí rozsáhlých sbírkových fondů tří muzeí - Muzea Klementa Gottwalda, Muzea Julia Fučíka a Muzea V. I. Lenina. Hlavním cílem a smyslem činnosti Muzea dělnického hnutí se stalo uchování a ochrana kulturních hodnot a předmětů patřících do movitého kulturního dědictví, shromážděných v jeho sbírkovém fondu a umožnění jejich veřejného využití při výzkumu novodobých dějin.
„Pro rozhodnutí o začlenění sbírky Muzea dělnického hnutí do struktury největší české muzejní instituce byl podstatný především závazek Národního muzea uchovat předanou sbírku v její celistvosti, zřídit pro správu tohoto daru v rámci Historického muzea Národního muzea samostatnou podsbírku, která ponese název Sbírka Muzeum dělnického hnutí a zachovat název Muzeum dělnického hnutí pro všechny předané sbírkové, knihovní a archivní fondy, který je zakotvený v darovací smlouvě a smlouvě o spolupráci,“ prohlásila ředitelka Muzea dělnického hnutí, o.p.s. Libuše Eliášová.
0 komentářů:
Okomentovat