Přestože si docela dost lidí myslí, že se výukové výsledky našich žáků zhoršují, pravděpodobně by bylo dost těžké najít někoho, kdo je přesvědčen, že je třeba učit děti stále to samé. Jenže v situaci, kdy se mění výukové cíle, je nesnadné porovnávat stávající výsledky s minulými. Tradiční výukové cíle v podobě základních gramotností jsou dnes stále více rozšiřovány o další potřebné kompetence, typicky nazývané kompetencemi pro 21. století. V převažující míře se jedná o kompetence nekognitivní (měkké), tj. schopnosti, které jdou nad rámec pouhých znalostí. Patří k nim kritické myšlení, schopnost spolupracovat, kreativita, motivace, umění se učit [1]. Vnějším projevem tohoto vývoje je rostoucí počet různých nových gramotností, kterými by měl současný člověk disponovat. Je tu čtení s porozuměním místo pouhého čtení, informační gramotnost, síťová, sociální – a celá řada dalších. Nejprostším způsobem, jak se spojení tradičních kognitivních a inovativních nekognitivních kompetencí projevuje v praxi je schopnost řešit problémy (někdy označovaná jako funkční gramotnost).
Tato schopnost může mít mnoho různých forem. Je dosti nesnadné zjišťovat úroveň jejího dosažení. Rozhodně není možné nasadit tradiční metody vyvinuté pro ověřování pouhých znalostí, nelze použít ani zaškrtávací test ani běžné dotazníkové šetření. Zkoumat je třeba přímo chování jedince při řešení vhodně voleného problému. Různé metody hodnocení nekognitivních dovedností dnes již existují. Mohou být velmi zajímavým indikátorem vypovídajícím o schopnostech cílové skupiny lidí či v našem případě žáků. Takové ověřování je zařazováno do různých výzkumů, stále častěji ve spojení se schopností k řešení využívat technologie. Některé projekty se týkají i nás. Tak třeba výzkum OECD PIAAC 2013 realizoval zvláštní modul Dovednost řešit problémy v prostředí informačních technologií (výsledky viz Dovednosti české populace v prostředí informačních technologií). Učitelům bude asi mnohem bližší jiný výzkum OECD, a to PISA. Zkoumání kompetence k řešení problémů bylo zařazeno již v roce 2012, blížící se PISA 2015 však obsahuje nový modul nazvaný Collaborative Problem Solving [2].
Kolaborativní (týmové) řešení problémů je zde definováno jako „schopnost se efektivně zapojovat do procesu, v němž dva nebo více agentů řeší problém sdíleným porozuměním a spojeným úsilím vedoucím k jeho vyřešení“. Jedním z agentů je vždy zkoumaný jedinec, všichni ostatní jsou u aplikace použité v PISA simulováni počítačem. Nejedná se tedy o kolaboraci skutečnou ale jen fiktivní.
Přiznávám, že o problematiku ověřování kompetencí pro 21. století se zajímám již delší dobu. Chtěl jsem proto o tom, jak bude kolaborativní řešení problémů PISA 2015 konkrétně vypadat, vědět co nejvíce. Celkem snadno se mi podařilo zjistit, že hlavní zásluhu na jeho zařazení do tohoto prestižního výzkumu OECD mají výsledky projektu ATC21S (Assessment and Teaching of 21st Century Skills), který byl v letech 2009-12 realizován s podporou Cisca, Intelu a Microsoftu za účasti 6 zemí (Austrálie, USA, Finsko, Holandsko, Singapur, Kostarika) pod vedením dvou vědeckých pracovníků Assessment Research Centre University of Melbourne Esther Care a Patricka Griffina.
Proto, když jsem narazil na (pro nás) prázdninový MOOC Assessment and Teaching of 21st Century Skills vedený právě těmito dvěma odborníky realizovaný prostřednictvím Coursery, neváhal jsem a zapsal jsem se. Stálo to za to. Jsem přesvědčen, že právě toto je oblast, kde dochází v současné době k tak velkému pokroku, že ji musíme nutně sledovat. Coursera je komerční podnik, a tak se na videa v kurzech umístěná podíváte jen po přihlášení. Naštěstí ale vystačíme s volně dostupnými materiály zmiňovaného projektu. Podívejte se na následující video a věnujte pozornost především ukázkám výukových aktivit, které simulují prostředí, v němž se kolaborativní řešení problémů odehrává.
V rámci projektu ATC21S bylo vyvinuto hned několik počítačovou hru připomínajících aplikací, na nichž se ověřování schopností žáků spolupracovat online ověřovalo. Na rozdíl od jednodušší verze použité v PISA se zde jedná o aktivity, v nichž se zkoumá skutečná interakce dvou žáků, a teprve další potřebné role agentů jsou simulovány počítačem disponujícím určitou mírou umělé inteligence. Vtip je v tom, že spojení agentů je zajišťováno výhradně prostřednictvím sítě. Nejedná se tedy o nic, co bychom mohli přirovnat k běžně v naší školní praxi realizovaným projektům přímé týmové spolupráce žáků.
Experimentální verze je volně dostupná zde (plně funkční systém má být spuštěn v nejbližší době). Jedná se o aktivity, v nichž se vždy dvojice žáků snaží řešit společný problém. Dorozumívají se přitom prostřednictvím chatu. U některých úloh vidí oba na displeji totéž (symetrické), u jiných se obsah liší a nezbývá, než se navzájem o to důkladněji informovat (asymetrické). Podívejme se na několik nejzajímavějších příkladů ATC21S i PISA 2015 podrobněji.
0 komentářů:
Okomentovat