Tomáš Pecina: Náboženská intolerance v Ústí

Před nějakými třiceti lety jsem se, coby gymnasista, zúčastnil celostátního kola mathematické nebo fysikální olympiády (případně jiné studentské soutěže, na čemž nyní nezáleží), jež se konalo v Čáslavi, v jejímžto rámci byli účastníci vyvezeni na exkursi po blízkých památkách, mimo jiné do Kutné Hory. Při prohlídce tamní nekathedrály, p. t. farního kostela Sv. Barbory, se průvodce zmínil o maďarském králi Matyáši Korvínovi a jelikož exkurse byli účastni soutěžící ze Slovenska, neodpustil si výtku, jak mylně je tato historická osobnost na Slovensku a najmě pak v Maďarsku hodnocena. Jeden z přítomných pedagogických průvodců, slovenský Maďar, se s ním okamžitě dostal do sporu, načež se návštěva památky proměnila v poučnou historiografickou rozpravu. Pánové si nakonec nenafackovali, leč v dobrém se nerozešli. Kuriosní: ač komunisté měli svůj vědecký výklad historie vyladěn takříkajíc do posledního šroubku, na Hunyadiho-Korvína se zapomnělo a tak si jednotlivé ruské satelity vykládaly osobnost po svém, správného řešení souladného s vědeckým světovým názorem fatálně postrádajíce.

Na dávný zážitek jsem si vzpomněl, když jsem se dočetl o konfliktu mezi Davidem Kafkou, učitelem českého jazyka a dějepravy na střední škole v Ústí nad Labem, a jeho bývalou studentkou muslimského vyznání Nur Ashraf Bekai. Zprva jmenovanému byl školou ve smyslu zákoníku práce vytčen nedostatek náboženské snášenlivosti, jmenovaná druze se stala morální vítězkou a maturitní zkouškou na druhý pokus o jediný bod prošla. Roli v tom podle všeho sehrálo asertivní (kdysi se říkalo: drzé) chování studentčina otce.

Znepokojivé jsou dvě věci. Za prvé zjištění, že v této společnosti se zřejmě už definitivně etablovalo mocné slůvko diskriminace, které otevírá uživateli cestu k nadpráví a zvláštnímu zacházení. Není diskriminací vyhodit od zkoušky studentku, která se nenaučila část látky, jakkoli se přitom mohla ohánět tvrzením, že školou proponovaný a vyžadovaný výklad je v nesouladu s jejím přesvědčením. A za druhé snadnost, s níž škola svůj vytýkací dopis formulovala. Po právní stránce by dokument nemohl obstát ani před soudem nejnižší stolice: tvrzení zákonného zástupce studenta je tu zaměňováno za důkaz a tam, kde by bylo na místě specifikovat podstatu deliktu přesně, dopis mlčí (která přesně videa? jaké nevhodné zavádějící poznámky?). Vedení škody zřejmě vychází z poznatku, že český učitel je ten nejbojácnější tvor na Zemi, který se nikdy nepostaví autoritě: poslušnost a oddanost každému momentálně vládnoucímu režimu patří u českého učitelstva téměř již ke genetické výbavě. Rád bych, kdyby v ústeckém případu tato presumpce nevyšla; v zájmu nás všech, bez rozdílu povolání a náboženského přesvědčení.

Převzato z autorova blogu Παραγραφος pod licencí CC BY-SA 3.0 CZ.