Přečtěte si: Stereotypy o škole

pátek 8. srpna 2014 ·

Je opravdu povzbuzující pročítat si neotřelé a nestereotypní články o školství takovém, jaké doopravdy je, a přitom se snažit poctivě vykonávat šesté nejprestižnější povolání u nás. Nestává se tak často, že by se člověk o současné „škole“ dočetl něco pozitivního nebo aspoň povzbuzujícího. Všichni se upínáme na své negativní zážitky ze školních let, údaje z výzkumů „gramotností“ a potom vše zkombinujeme s tím, jak si sebe samé pamatujeme jako studijní typy cílevědomě se připravující na svou budoucnost. A negativní emoce jsou rázem na papíře.


Z komentáře Jana Nováka v NeviditelnýPes.cz vybíráme:

Na jedné straně se motorem kritiky školství stává tvrzení, že škola neodpovídá současným požadavkům, které klade měnící se svět na mladé lidi. Zároveň však všichni uznávají, že nikdo z nás nemůže vědět, co bude za pár let potřeba. Ocitáme se tak v celkem obtížné situaci. Naštěstí se z ní elegantně dostáváme tím, že po škole požadujeme, aby od obsahu (informace) přistoupila k formě (kompetence), která snad bude použitelná vždy a všude. Vzniká pak samozřejmě otázka, nakolik lze tyto dvě kategorie oddělit. Naštěstí dává tento pohled celkem dobrou příležitost postavit proti sobě odpudivé a zastaralé „memorování“ a moderní „opravdové učení“, které už „k něčemu“ je. Chceme, aby děti uměly diskutovat (kompetence), ale na základě čeho a o čem (informace) ustupuje do pozadí. Nechci zde být zarputilým obhájcem onoho nenáviděného „memorování“. Není totiž přesně jasné, co to vlastně ona nenáviděná „informace“ je. Pro někoho to může být údaj o tom, v jakém roce se narodila Božena Němcová, nepochybně důležitá představitelka našeho národního obrozování, pro někoho pokyn k tomu, aby podepsal nevýhodnou smlouvu, nebo dojem ze západu Slunce.

Ačkoli je přirozené hledět do budoucnosti, možná by bylo vhodné zdůraznit důležitý a často opomínaný rozměr školy, kterým je minulost. Kritika školy, která ji vidí jako přípravnu na budoucnost, na ni trestuhodně zapomíná. Na budoucnost se však připravíme jedině tehdy, pokud víme, odkud jsme přišli, co tu děláme a jak. Ve škole se totiž celkem nepochybně, snad to všichni uznáme, učí zjednodušené výsledky nejrůznějších vědních oborů, poznatky získané v průběhu času a také určitá tradice mimochodem proto, aby jí bylo rozumět. A když budeme ještě ambicióznější, abychom i světu kolem sebe rozuměli. A k rozumění se bez „informací“ bohužel dostat nelze. Otázkou samozřejmě je, zda musíme něčemu rozumět k tomu, abychom to uměli? Nemusíme přeci vědět, jak funguje zážehový motor, stejně jako nemusíme znát deset vzorců o nakloněné rovině, abychom se s autem dokázali rozjet do kopce. Stejně jako nemusíme vědět nic o devatenáctém a dvacátém století či osmadvacátém říjnu, abychom nadšeně skandovali pronárodní hesla či fandili našim hokejistům a obecně a nekriticky byli hrdí na to, že jsme Češi. K čemu nekritické „češství“ nebo jiné „národovectví“ vede, jsme poznali v historii několikrát.

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.