Dne 5. června 2014 se konala v Praze v hotelu Fortuna City odborná konference k tématu Domácí násilí - úloha školy a učitele, které se zúčastnilo asi 100 posluchačů z celé republiky. Konferenci uspořádalo oddělení prevence a speciálního vzdělávání (odbor vzdělávání).
Na konferenci vystoupily přední odbornice v této oblasti:
- Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., vedoucí Katedry společenských věd Policejní akademie ČR v Praze
- PhDr. Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra
- Mgr. Barbora Holušová, vedoucí Intervenčního centra v Praze
- a Mgr. Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, z.s.
Konference měla velký ohlas mezi účastníky konference, proto na přání auditoria a se souhlasem autorů zveřejňujeme nejdůležitější informace z jednotlivých přednesených prezentací:
Domaci_nasili_Cirtkova.doc (47kB DOC)- Dopad_domaciho_nasili_Duskova.doc (47kB DOC)
- Intervencni_centra_Holusova.doc (96kB DOC)
Pravni_ramec_DN_Vitousova.ppt (357kB PPT)
2 komentářů:
Ludmila Čírtková: ZÁKLADNÍ INFORMACE O DOMÁCÍM NÁSILÍ PRO PEDAGOGY VE ŠKOLÁCH: Zásada: ochrana matky je nejlepší pomoc dítěti.
... = nikdo přece netvrdí, že násilníci jsou jen muži... ale ochranu shodou okolností potřebuje (nevysloveno, přesto: "jen") matka (v textu 2x).
Pak se světe div, že si oběti-muži neříkají o pomoc ... a tak máme poměr 95 ku 5 vykázání ... takže je jasné, kdo je tu viník a kdo oběť... takový Bludný kruh bezpečí...
Nesnižuju téma, kvůli nesouhlasu s postupem vedení ve věci řešení (resp. neřešení) domácího násilí jsem kdysi přestal učit... vidím, kolik tohohle smutku kolem je... ale cítím potřebu se vyjádřit ke dvěma stereotypům.
1) Nevěřím, že podíl žen na domácím násilí v roli agresorů je tak marginální, jak uvádějí statistiky... ty vycházejí z evidencí ohlášených případů a už tohle je pro muže vysoký práh. Fyzické násilí je viditelné, odporné a člověk si ho tak nějak všimne. Ekonomické, sociální a psychické násilí, které je ze strany žen častější než fyzické, má mlhavější hranici... a navíc "správný kluci přece nebrečí, žejo".
2) Prevence jen na úrovni škola-dítě... bez aktivizace zdrojů obou(!) rodičů... není úplná Souvisí to dle mého s fenoménem "jeden rodič=rodina"... škola má pocit, že když komunikuje s jedním rodičem, že naplňuje komunikaci ve vztahu škola-rodina. Zrovna na DN se ukazuje, jaké může toto pojetí mít důsledky - škola vidí jen reprezentaci rodiny, nevidí ty lidi v interakci, nemá přehled o způsobu zapojení jednotlivých rodičů a rodičovských postav při rozvoji (nebo naopak poškozování) dítěte.
Čekám námitku, že škola přece není sociální ústav... někdo to tak třeba může mít, budiž, pak ale nemusíme řešit Domácí násilí, žeano.
Když už to ale chceme řešit, tak raději důkladně... a když už vidíme dítě ve škole (na výjimky) každý den, tak máme oproti všem jiným institucím lepší pozici pro dobrou preventivní práci... třeba už jen tím, že učitel sleduje, jak se dítě má, a umí se vyptat na příčiny... a nejlépe bez předsudků.
Okomentovat