Ti, kdo se ohání vznešeným termínem "kvalifikace", mají na mysli pedagogickou aprobaci stvrzenou magisterským diplomem z vysoké školy. Tedy papírem, který u nás bohužel reálnou kvalitu učitelů s dlouhou učitelskou praxí nezvyšuje, pouze zkušeným učitelů a školám hodně komplikuje život. Dlouholetému učiteli, mému kamarádovi Janu Bočanovi, se podařilo skvěle a bez obalu vystihnout podstatu problému. Zde jeho vidění věci s drobnými stylistickými úpravami sdílím:
Je fascinující, jak se pořád někdo (ministerstvo, politici, novináři) strachuje, aby učitelé byli kvalifikovaní, čímž se míní, aby měli titul (ten "správný"). Jenomže zrovna u tohohle zaměstnání na papíru fakt houby záleží - za 27 let praxe to mám ověřeno mnohonásobně. Běžně potkávám bezva učitele bez papíru a strašné učitele s papírem. A přitom u nás v zemi nikoho stále moc nezajímá, v čem tkví podstata dobrého učení - učitele.
Ale hlavně už vůbec nikdo kupodivu nepoukazuje na to, že za celou dobu, co se požadavek na papírovou kvalifikaci přetřásá nikdo neřešil, KDE si mají ti papírově "nekvalifikovaní" papírovou "kvalifikaci" doplnit. Je to tak trochu, jako kdybych po někom chtěl, aby mi ukázal, jak umí plavat v bazénu, ale vodu jsem mu tam nenapustil.
Bylo a je totiž třeba, aby spektrum oborů bylo otevřeno i v KOMBINOVANÉM (dříve dálkovém) studiu. Možná to někoho překvapí, ale zkušení učitelé, po kterých je studium tak vehementně požadováno, většinou samozřejmě chodí do práce. Tito lidí opravdu nemohou studovat prezenčně. Mělo by to být jasné, ale není. Nabízelo se něco takového v Praze pro spektrum studijních oborů v případě učitelů fyziky, českého jazyka a jazyků obecně, dějepisu, zeměpisu atd., atd.? Opravdu nenabízelo.
Považuji za nehorázné i neekonomické vyžadovat po někom na vysoké škole mnohé hlouposti po 20 letech úspěšné učitelské praxe. Když je učitel neúspěšný, tak ho prostě ředitel vyhodí. Prokazovat svou kvalifikovanost papírem za studium něčeho, co mu nemůže nic moc dát, to je prostě hloupost. A navíc ta hloupost stojí peníze (státu) a peníze, čas a nervy učitelských nešťastníků.
Když už někdo po těch lidech ty papíry chce, byť v tomhle případě jde opravdu o hloupost, neměl to vyžadovat, aniž by k tomu byly vytvořeny podmínky - pak už je to blbost na druhou.
Papírové kvalifikace učitelů - libovůle ředitelů?
Je fascinující, jak se pořád někdo (ministerstvo, politici, novináři) strachuje, aby učitelé byli kvalifikovaní, čímž se míní, aby měli titul (ten "správný"). Jenomže zrovna u tohohle zaměstnání na papíru fakt houby záleží - za 27 let praxe to mám ověřeno mnohonásobně. Běžně potkávám bezva učitele bez papíru a strašné učitele s papírem. A přitom u nás v zemi nikoho stále moc nezajímá, v čem tkví podstata dobrého učení - učitele.
Ale hlavně už vůbec nikdo kupodivu nepoukazuje na to, že za celou dobu, co se požadavek na papírovou kvalifikaci přetřásá nikdo neřešil, KDE si mají ti papírově "nekvalifikovaní" papírovou "kvalifikaci" doplnit. Je to tak trochu, jako kdybych po někom chtěl, aby mi ukázal, jak umí plavat v bazénu, ale vodu jsem mu tam nenapustil.
Bylo a je totiž třeba, aby spektrum oborů bylo otevřeno i v KOMBINOVANÉM (dříve dálkovém) studiu. Možná to někoho překvapí, ale zkušení učitelé, po kterých je studium tak vehementně požadováno, většinou samozřejmě chodí do práce. Tito lidí opravdu nemohou studovat prezenčně. Mělo by to být jasné, ale není. Nabízelo se něco takového v Praze pro spektrum studijních oborů v případě učitelů fyziky, českého jazyka a jazyků obecně, dějepisu, zeměpisu atd., atd.? Opravdu nenabízelo.
Považuji za nehorázné i neekonomické vyžadovat po někom na vysoké škole mnohé hlouposti po 20 letech úspěšné učitelské praxe. Když je učitel neúspěšný, tak ho prostě ředitel vyhodí. Prokazovat svou kvalifikovanost papírem za studium něčeho, co mu nemůže nic moc dát, to je prostě hloupost. A navíc ta hloupost stojí peníze (státu) a peníze, čas a nervy učitelských nešťastníků.
Když už někdo po těch lidech ty papíry chce, byť v tomhle případě jde opravdu o hloupost, neměl to vyžadovat, aniž by k tomu byly vytvořeny podmínky - pak už je to blbost na druhou.
Papírové kvalifikace učitelů - libovůle ředitelů?
(článek Stanislava Štěcha otištěný v Právu 29.7. a mnou zde doplněn o mutace slova "papírový" pro ilustraci toho, jak drobné upřesnění terminologie dokáže postavit původní argumentaci na hlavu)
Probíhající mimořádná schůze Poslanecké sněmovny má na svém programu i zrychlené druhé a třetí čtení novely zákona o pedagogických pracovnících z roku 2004. Je pravda, že současný ministr školství zdědil po minulých vládách mezi jinými kostlivci ve skříni i problém papírově nekvalifikovaných učitelů.
Současné znění zákona neumožňuje pedagogickým pracovníkům, kteří papírově nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, vykonávat přímou pedagogickou činnost po 1. lednu 2015. Jde o zhruba 6,4 procenta učitelů v České republice.
Novela má umožnit vykonávat přímou pedagogickou činnost po uvedeném datu mezi jinými i pedagogickým pracovníkům s dostatečnou praxí, kteří dosáhli alespoň 55 let věku a mají za sebou aspoň 20 let přímé pedagogické práce nebo jsou „uznávanými odborníky v oboru“. Co je však podstatné, nově k nabytí kvalifikace stačí rozhodnutí ředitele školy.
Novelou se řeší akutní politický problém, který zavinilo ignorování povinnosti zahájit odborné kvalifikační vzdělávání pro papír samotnými papírově nekvalifikovanými pracovníky a řediteli škol.
Lhůta účinnosti byla totiž již jednou odložena o pět let. Ani po deseti letech se tedy nepodařilo učitelům, ředitelům a ministerstvu s tímto problémem pohnout. Novela je tedy nutná, pragmatická, avšak poněkud uspěchaná - a hlavně zcela nesystémová.
Tlačí-li nás nyní čas, nejsnazším řešením jistě bylo prodloužit platnost lhůty, do které je třeba zahájit studium, např. o další dva roky. To se nestalo a nyní stojíme před několika problémy. Zmíním čtyři z nich.
Trvalá výjimka
Především, přesunem na ředitele škol, tedy na osoby k tomuto účelu nekvalifikované a neakreditované, dochází k erozi pravomoci státu udělovat kvalifikaci pro výkon regulované profese. Představme si tuto situaci u jiné regulované profese.
Bylo by představitelné, aby ředitel nemocnice nebo přednosta kliniky argumentoval, že při nedostatku lékařů uzná jako kvalifikovaného lékaře praktika třeba v oboru alternativní medicíny, který má obrovské zkušenosti a příliš vysoký věk na to, aby musel začínat kvalifikační studium?
Za druhé, uvedená dílčí rezignace státu ve věci veřejného zájmu má další důsledky. Tímto průlomovým rozhodnutím se totiž nepřímo sděluje, že praktická zkušenost spojená s papírem nekvalifikovaným výkonem profese může nahradit komplexní odborné vzdělání.
Je pravda, že komplexní akademická příprava je dnes pro kvalitní výkon učitelské profese stále víc pouhou podmínkou nutnou, nikoli postačující. Proto musíme klást větší důraz na praktické dovednosti. Avšak s tím, že ty budou tvořit nadstavbu nad nezbytnou teoretickou přípravou.
Za třetí, platnost novelou uváděné výjimky z papírové kvalifikace není nijak časově omezena. Tím se ovšem z výjimky stává nepsané pravidlo ekvivalence plné kvalifikace. Jak zabránit tomu, aby za dalších pět let nebylo papírově nekvalifikovaných učitelů třeba 15 procent?
Vždyť o jejich počtu vlastně rozhodnou ředitelé podle svého osobního vyhodnocení, např. podle spokojenosti se zkušeným praktikem, nebo když usoudí, že dotyčný je „uznávaným odborníkem v oboru“.
Ono se to přece nějak sfoukne
A konečně za čtvrté, laxní vztah k naplňování litery zákona představuje vzkaz veřejnosti: není nutno vždycky konat podle zákona, ono se to v krizi vyvolané neřešením předmětu zákonné normy nakonec nějak „sfoukne“. V rozhovoru pro Právo 17. června Jiří Růžička, ředitel gymnázia J. Keplera, zcela bez obalu říká: „Nikdo nepočítal s tím, že to (zákonná lhůta) brzy vstoupí v platnost, a proto to nechávali plavat ředitelé i učitelé.“
Situace je vážná, ale stále ještě existuje možnost, jak omezit nesystémové důsledky novely.
Stačí právo ředitelů na uznávání papírové kvalifikace změnit na právo prominout nedostatečnou papírovou kvalifikaci, omezit platnost tohoto výjimečného opatření časově a zavázat ministerstvo, aby konečně začalo plnit svou povinnost správce veřejné služby a sbíralo tyto údaje průběžně, vyhodnocovalo je a přijímalo opatření.
Nejen rodičovská veřejnost přece potřebuje mít elementární jistotu, že kvalifikace učitelů jako nutná, byť ne postačující podmínka kvality je garantována. Tu nelze nahradit názorem ředitele, co už stačí a co nikoli.
Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na Aktuálně.cz
13 comments:
Byla bych ráda, kdyby už konečně přestali mnozí srovnávat nesrovnatelné (zde třeba p. Štěch) - studia pedagogická a lékařská. Zatímco papírovou kvalifikaci (jak ji vtipně nazývá p. Münich) pedagogického zaměření lze (kromě praxe před žáky, lépe se žáky - tu však ti "bezpapíroví" mají) skutečně získat téměř bez omezení z domova, a dokonce i samostudiem, málokdo má doma ve formaldehydu naloženého vojáka z 1. světové války, aby si mohl podomácku vypreparovat třeba n. ischiadicus, nebo biochemickou laboratoř se spektroskopem. Možná by někdo mohl mít maximálně to štěstí, že by některý z jeho příbuzných dovolil, aby si na něm autodidakt v oboru medicíny zaoperoval.
Každý, kdo tyto dva obory srovnává z hlediska požadavků na formální kvalifikaci, ukazuje, že o nich nic neví.
Pro oponenty rovnou dodávám, že jsem medicínu studovala, takže vím, o čem mluvím.
A copa se přihodilo, že jste jenom obyčejná učitelka?
(Vypadlo Vám "k", ale to bude určitě jen překlep, že?)
Někdo by to nazval životní tragédií, já to přijímám jako školu života - otěhotněla jsem, pochovala jedno z narozených dvojčat, přežila vlastní klinickou smrt a pečovala o druhé, postižené dvojče. A to byl jen začátek.
O tom ale můj diskuzní příspěvek nebyl...
V tom případě se omlouvám, ale možná by bylo dobré, kdybyste své studium medicíny ve svých příspěvcích neustále nenastrkávala na obdiv. A možná by také bylo dobré nedělat z kantorů blbce a z doktorů génie. Ono takové učitelské studium M,F či Ch také není žádný med. A pokud byste chtěla porovnat požadavky na formální kvalifikaci u těchto učitelských oborů s medicínou, musela byste je taktéž studovat.
Paní obyčejná učitelka myslím rozdíl v přístupu k těm oborům vystihla docela dobře. Není dost dobře myslitelné, aby byl papírově nekvalifikovaný rádbylékař puštěn na živé pacienty. Nějak ovšem nikdo nespatřuje potíž v tom, že běžně pouštíme papírově nekvalifikované rádbyučitele na živé děti.
Jinými slovy, ten rozdíl, na který poukazuje, není v těch dvou oborech jako takových. Je v tom, jak se na ně díváme, resp. na co jsme zvyklí.
Aby srovnání bylo fér, museli bychom se ptát: nechal bych se operovat lékařem bez školy (a tréninku na preparátech ve formaldehydu, plus baterie dalších aktivit, které jsou bez výjimky zcela relevantní a nezbytné pro praxi, na rozdíl třeba od učitelského studia), ale s letitou úspěšnou praxí? Kdybychom opravdu nechali do zdravotnictví vniknout lidi, co by se učili za běhu, byl by za dvacet let rozpoznatelný rozdíl mezi nimi a skutečnými lékaři? V čem by ten rozdíl spočíval?
Kam jsme to klesli v přístupu k profesní přípravě učitelů, potažmo k požadavkům na kvalitu pedagogů vůbec...! Jak je možné, že někdo řeší kvalifikační nároky na někoho, kdo vychovává a vzdělává celou mladou generaci tohoto národa a zásadním způsobem ji ovlivňuje v nejcitlivějším věku, doslova na celý život...?
Stále někdo srovnává učitele s lékaři, někdo jiný se proti tomu ohražuje. Připomíná mi to situaci s léčiteli. Za svůj život jsem jich poznala (díky rodinným zdravotním trampotám a náklonnosti i k alternativním postupům) desítky. Můžu říci, že několik z nich má vynikající léčebné výsledky, pacientů neúrekom, všichni je chválí, nám pomohli naprosto a s dlouhodobým účinkem.
PŘESTO si nikdo nedovolí TYTO VYNIKAJÍCÍ PRAKTIKY S VÝSLEDKY označit za kvalifikované lékaře, ani je zaměstnat ve státních zařízeních. Prostě - neexistuje, profesní nároky jsou neúprosné. A nikdo neprotestuje, nevíří veřejné mínění, neštve proti zdravotníkům. Jen u učitelstva je vše dovoleno. Zkrátka jsme zanedbali mnoho věcí (ani ne tak my kantoři, ale ti, kdo s námi manipulují nebo spíše si na nás honí politické body, a po volbách konec zájmu), kantorské povolání upadlo, školství upadá, a není samo. Neveselé perspektivy nás ještě čekají.
A odborník na vzdělávání pan Münich si ještě taky přihřeje svoji polívčičku. No, čekala bych opravdu odborničtější názory, pane akademický ekonome, člene NERVu, významný výzkumníku...
je to zajímavé ,že u učitel na kvalifikovanosti nezáleží a u lékaře ano,píčemž jak jsou dobří i špatní kvalifikovaní učitelé,tak jsou dobří i špatní doktoři,prostě tak to je,všichni nejsme géniové, ani samí jedničkáři a nikdo nejme neomylní,nejvíc mě fascinuje argument:"ona je ta paní (nekvalifikovaná)učitelka tak hodná",mě jedna hodná paní doktorka málem odeslala do věčných lovišť a jiná, protivná a na pacoše občas sprostá, mě vrátila do tohoto světa zpátky.....
protivná a na pacoše občas sprostá, mě vrátila do tohoto světa zpátky...
To Vám, pane laimes28, beztak udělala schválně. Už jste mohl v klidu pobývat v blaženosti věčné...
Kdybychom opravdu nechali do zdravotnictví vniknout lidi, co by se učili za běhu, byl by za dvacet let rozpoznatelný rozdíl mezi nimi a skutečnými lékaři? V čem by ten rozdíl spočíval?
Nejspíš asi v počtu vystavených úmrtních listů.
Mnozí stále ignorují, že papírového absolventa medicíny léčit pacienty nenechají, může tak leda dělat anamnézu nebo držet u operace háky.
Teprve, když má první atestaci. Což je mj. ZKOUŠKA, tak smí samostatně léčit. A pokud by pro učení dětí opravňovala jasně definovaná zkouška (ne papír), tak jsem pro. Na rozdíl od medicíny bych k takové zkoušce pustil každého s VŠ vzděláním - proč jsem vysvětlil zde.
bych k takové zkoušce pustil každého s VŠ vzděláním
Já bych k takové zkoušce bez rozpaků pustil kohokoli.
Stejně jako k maturitě, nebo k jakékoli jiné zkoušce.
Osvoj si požadovaný předmět zkoušky kde a jak uznáš za vhodné, pak přijď a předveď, jak na tom jsi.
Jen bych uzákonil povinný záznam z takové zkoušky, aby se v případě nejasnosti, mohly tyto projasnit. Ona dnes už taková zkušební komise nemá mnoho šancí proti tvrzení zkoušeného, že mohlo dojít ke skutečnostem, které by za jistých okolností mohly případně ovlivnit průběh zkoušky v jeho neprospěch. Třeba, že se zkoušející při blekotání zkoušeného díval do stropu, nebo že mu hlady kručelo v břiše, což zkoušeného rozhodilo nepřiměřeným způsobem.
O. Šteffl: "Na rozdíl od medicíny bych k takové zkoušce pustil každého s VŠ vzděláním"
A ty bez VŠ bych tam nepustil. Nebo jim stačí papír, že mají výjimku?
Post a Comment