Při všem tom snažení orientovat se ve světovém vývoji vzdělávacích technologií bychom neměli zapomínat na to, co je nám nejbližší. V minulých dobách, kdy jsem měl občas příležitost zúčastnit se aktivit organizovaných EUN (European Schoolnet) a ještě dříve ESP (European Schools Project) jsem striktně dodržoval pravidlo, že o každé akci musím informovat veřejnost. Dnes jsem odkázán jen na veřejné zdroje, ale to by nemělo vadit. I z nich se dá zjistit dost, aby člověk zůstal v obraze.
Dovolím si se vrátit k nedávno ukončenému 10 € milionovému projektu iTEC, o němž jsme před dvěma roky informovali jako o největší a nejzajímavější aktivitě EUN (iTEC – Inovativní technologie ve třídě budoucnosti, První výstupy projektu iTEC). V květnu měl závěrečnou konferenci, ale jeho myšlenky nezanikly. Navázalo na něj hned několik dalších aktivit, třeba Evropský projekt The Living Schools Lab, Třída budoucnosti ad.
Od počátku jsem projekt iTEC díky jeho zaměření na budoucnost a zapojení špičkových evropských odborných pracovišť (např. Futurelab) považoval za důležitý. To se zcela potvrdilo. Během projektu si mohlo na 2500 tříd z 18 evropských zemí vyzkoušet aktuální inovativní postupy a nástroje využívající technologie. Na webu projektu i na blogu našich účastníků najdete celou řadu důkazů o tom, že to pro všechny zúčastněné bylo přínosem. Přesto jsem přesvědčen, že naše účast (nejen) v tomto projektu EUN je spojená s jistým zásadním problémem.
Mezi původními 7 hlavními cíli projektu iTEC byl na 2. místě tento [1] str.3: „Vyvinout kritéria podporující rozhodování (na technologické, pedagogické i politické úrovni), která pomohou vybrat ty projektem ověřené scénáře využití technologií ve školách, které mohou být použity plošně a všeobecně uznány za přínosné.“ Téměř žádný z oficiálních dokumentů projektu nikdy nezapomněl zdůraznit, že „zapojeno je přímo 15 národních ministerstev školství“. Snaha ovlivnit politiku členských států EU v oblasti integrace technologií do vzdělávacího systému byla viditelným rysem projektu a byla též hlavním doporučením tzv. rady starších pro další směrování projektu iTEC v roce 2012, které jsem citoval minule (První výstupy projektu iTEC). Snahou tedy od počátku jednoznačně bylo ovlivnit též strategické a koncepční směřování účastnických států.
Že se tento záměr nepodaří v našem případě naplnit, jsem samozřejmě tušil od počátku. Ministerstvem přímo řízené organizace nesmí dělat nic, co by narušovalo jeho stávající strategické záměry, v nichž technologie nejsou prioritou. Realizace evropských projektů, rozhodně to platí o výzkumných projektech koordinovaných EUN, je u nás v rámci DZS řízena navíc velmi neodborně. Projevilo se to již na loňském průzkumu Evropské komise ICT ve vzdělávání 2013, který pracoval u některých položek s naprosto neuvěřitelnými daty, a týká se to částečně i projektu iTEC. Podívejme se, jaké informace o naší účasti jsme centrálním řešitelům EUN v loňském roce předali.
Interní výstup 5.8 Národní perspektivy projektu iTEC ovlivnit politiku a všeobecnou praxi [2] na několika místech přímo uvádí informace z ČR. Budu citovat:
„Hlavní překážkou jsou kompetence učitelů zapojovat technologie do každodenního učení různých předmětů. Učitelé stále nejsou zvyklí ve třídě běžně s technologiemi pracovat.“ (str. 22)
„Učitelé potřebují podporu – ne jen technickou, ale též didaktickou.“ (str. 23)
“Většina problémů zmiňovaných v souvislosti s ovlivňováním přípravy učitelů je spojena se skutečností, že v uvedených zemích (BE, CZ, FI, HU, LT, PT, TR UK) nebyl nikdo zodpovědný za tuto oblast do projektu iTEC zapojen…“ (str.30)
Celý článek spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat