Stále zuří prázdniny a tak bych další letní komentář věnoval opět pohledu do zahraničí. Tentokrát americkým školám, zejména panujícím rozdílům, kde bychom se případně mohli poučit či zamyslet.
Školy jsou v jádru pochopitelně všude na světě stejné. Učitel, děti, tabule a většinou nějaké učebnice :-). I v USA. Ale odlišnosti najdeme.
Američtí učitelé pracují „tvrději“ než u nás.
Obvykle 26 hodin (šedesátiminutových) týdně přímé výuky. Nemyslím, že jsou lepšími učiteli, ale třeba jsem tam nikdy neviděl, že by hodina nezačala přesně na čas.
Jejich přestávky bývají jen pětiminutové (pravda, učitelé mají svou učebnu a studenti za nimi přicházejí dle svého rozvrhu). Během těchto pěti minut učitel obvykle již popíše (připraví) tabuli, položí pracovní listy na každou lavici atd.. A současně se zvoněním se zahajuje. S velkou energií.
Ruku na srdce, na řadě českých škol se 2 minuty po zvonění vyšourá učitel s obřím čajovým hrnkem ze sborovny, má to tak 3 minuty přes celou školu do třídy, pak se zapisuje do třídnice (od té doby, co jsou elektronické třídnice, to trvá tak třikrát déle neb školní počítačová síť většinou není zrovna high-tech) a 7 minut po zvonění se zvolna zahajuje výuka. Právě po svém návratu z USA před mnoha lety jsem způsobil lehce „odborářské“ pozdvižení, když jsem nechal u každého kantora 3x namátkově změřit, kolik sekund po zvonění se začalo ve třídě učit. Dodnes jsem přesvědčen, že fakt, že učitel je ve třídě a učí je ten úplně klíčový. To jestli učí skvěle či méně skvěle – je také velice důležité, ale jaksi až v druhém plánu.
Američané myslí pozitivně.
Byl jsem na velké škole, která byla pátou nejziskovější firmou v milionovém městě. Tato univerzita hledala nového „Prezidenta“, protože starý odcházel do penze (nebo zemřel – už si přesně nepamatuji). Měli pochopitelně na to najatou prestižní “Human Resources” firmu a celý výběr měl asi 5 kol. No a já byl na schůzi pro zaměstnance, jejímž smyslem bylo seznámit lidi z univerzity s celým procesem „hledání“ nového šéfa. Byla přítomna půlka Search Committee. Každý se mohl na cokoli zeptat. A druhá část byla o tom „Jaký by měl být nový Prezident?“
Našinec by řekl, že je to kašpařina – stejně nakonec majitelé někoho vyberou (a my na něj budeme dřít) – a co. Nikdo by se na nic neptal, maximálně by pak v přísalí spořádal nějaké ty chlebíčky. Ne tak v Americe. Občerstvení žádné nebylo, zato z 200 lidí v auditoriu asi 40 vystoupilo (vesměs k tomu druhému tématu). Některé proslovy byly slabé, ale asi šestkrát si někdo vysloužil bouřlivý potlesk. Oni si byli jistí, že jejich názor je důležitý (i když v reálu to třeba tak slavné nebylo), ale ta míra „positive thinking“ a obecného optimismu byla nakažlivá. Zejména jako kontrapunkt k našemu obecnému skepticismu.
Snaží se o důslednost
Možná někdy až moc. Každá kapitola končí “standardizovaným testem”. Jejich testy (třeba 2 za rok) ze všech předmětů jsou srovnatelné. Tj. ředitel je dostane ve výsledcích a vidí, jak je na tom ta třída letos oproti loňsku a podobně. S těmito srovnáními si velmi vyhrají a přikládají jim možná až zbytečně velkou důležitost. A i samotné testy nejsou často bůhvíjak kvalitní či inspirační. Ale u nás se ve školách standardizovaně nesrovnává nic s ničím. Ani se moc nehospituje, protože chudák ředitel musí vyplňovat miliardy administrativních šíleností a na kontrolu a stimulaci kvalitní výuky mu nezbývá čas. Většinou to přehazuje na svého zástupce, který ale k tomu na 3/4 úvazku sám učí.
V Americe neodpadají hodiny a nesupluje se
Američtí učitelé moc nestonají, neb to nemají placené. Mají nárok jen na 3 dny tzv „sick days“ ročně. A když takový den nastane, stejně musí mít učitel na svém stole „přípravu“ neboli „Lesson Plan“. Učitel tedy ráno zavolá řediteli, že nepřijde. Ředitel vezme Lesson Plan a volá Suba (od slova substitute). Sub je buď důchodce – bývalý učitel nebo třeba člověk, co hraje večer po barech na saxofon a má nějaké vzdělání. Subové mají svůj seznam a také se pochopitelně ví, kdo je dobrý „Sub“ a kdo ne. Čili Subovi v 7 ráno zavolají „ta a ta škola; učebna 542; látka Hadi severní ameriky; Lesson plan u administrátora – paní Black“. Sub se sebere a autem vyrazí. Vezme Lesson Plan a jde učit. Odučí, dostane peníze a jede zase domů. Druhý den bude buď na jiné škole nebo třeba taky bez práce doma.
To se mi zdálo hodně zvláštní. Jim se zase zdálo hodně zvláštní, že může nějaká hodina odpadnout nebo být „suplována“ ve formě jen jakéhosi kázeňského dozoru.
Mgr. Václav Klaus
expert ODS pro oblast školství
Zdroj: ODS.cz
9 comments:
Jo, halt Améééérika byla, je a bude vždycky země zaslíbená, zejména pro ty, co mají pravou ruku trochu silnější, než tu levou.
Škoda, že pan Klasu nenavštívil také nějakou obyčejnou státní základní školu.Myslím si,že dojmy by si vezl úplně jiné.Ale to by musel sestoupit mezi plebs a podívat se na tu realitu,která je ještě horší než ta naše.Je to jako chválit chrámy a umělecká díla a zcela ignorovat slumy na krajích měst.To je pravičáctví.pravé.
Možná máte pravdu v tom, že Klaus ml. popisuje situaci na lepších školách. Nicméně pokud chceme naše školství někam posunout asi nebude dobré srovnávat naše školy s americkými školami ve slumech a brát si tyto za vzor.
Předpokládám, že nejvíc učitele, kteří si to přečetli, vyděsil úvazek učitelů, který se ovšem týká zřejmě všech škol nejen těch lepších (viz níže) a jejich pracovní morálka.
Doporučuji přečíst "Vyučovací povinnosti učitelů a jejich platy ve srovnání zemí OECD a Průměrná velikost třídy a počet žáků na učitele v zemích OECD" na odkazu http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4842&PHPSESSID=0f25f5ca140cecb2f5e2a53fa17d088d, kde je mj. uvedeno:
Vyučovací povinnost je pro účely publikace definována jako počet hodin (přepočet vyučovacích hodin na 60 min.), které učitel stráví vyučováním ve třídě. Nezapočítávají se přestávky mezi hodinami, státní svátky a prázdniny.
Učitelé žáků na primární úrovni učí v rámci zemí OECD v průměru 792 hodin ročně, ale hodnoty ukazatele se pochopitelně v jednotlivých zemích liší. Pohybují se od méně než 650 hodin v České republice (605), Dánsku (640), na Islandu (634), v Japonsku (635) a na Slovensku (634) do více než 950 hodin na Novém Zélandě, ve Skotsku a v USA.
Je to sice staršího data, ale i tak je to zajímavé počtení.
"Nicméně pokud chceme naše školství někam posunout asi nebude dobré srovnávat naše školy s americkými školami ve slumech a brát si tyto za vzor. "
Nemyslím. Pokud chceme naše školství posunout, je třeba vidět zase celé školství.
Nemůžete posunout systém na základě shlédnutí jedné (prestižní?) školy.
Taky by se mohlo stát, že 5% škol posunete trochu nahoru a 40% škol propadne drasticky dolů. Teď je otázka, zda-li toto bude cílem, či nikoliv.
Ano,ty úvazky.Klidně budu učit 26 hodin.Ale víc nic!Protože to se nazývá přímá práce.Jenže moje přímá práce s dětmi je více než našich 22 hodin týdně.Protože se u nás za přímou práci s dětmi považuje pouze vyučování. To že musíte s dětmi na exkurzi,výlet,představení,děláte dozory nebo řešíte třídnické problémy se u nás za přímou práci s dětmi nepočítá.Přitom to JE přímá práce. Takže vykázané jsou jen ty naše odučené časy,ty další tak nějak někdo zapomíná počítat. Navíc se zeptejte svých kolegů ze zahraničí,kolik času stráví kravinami typu - třídnice,výkazy,osoobní(katalogové) listy,dopisováním si se soudy a OSPODem,vyplňováním úžasných tabulek všeho druhu,ale také uklízením školy,prací na zahradě apod. Na to se jaksi také zapomíná ( a to jsem si teď určitě nevzpomněla na všechno).Na to mají jiné lidi.Tady dělá učitel děvečku pro všecko.
Ještě k té USA - musíme jejich školství hodnotit ze všech úhlů,a já nemluvila o školách ze slumu.to byl jen obrazný příklad. Jde o státní školy jako takové,ty neprestižní,neplacené. je jasné,když půjdete někam do školy )kdekoli,nejen v USA) do které se nalejvají peníze horem dolem, že to tam bude vypadat trochu jinak .Tam se neškemrá o zakoupení pár knížek,o novou skříň, když vám u té stávající vypadávají dvířka.Tam se neškemrá o pár kaček na zmrzlinu pro děti na konci roku,na odměny žáků.I to je realita některých současných českých škol.
Nevím, nevím paní Karvaiová.
V rámci projektu Comenius jsme byli v kontaktu s učiteli Finska, Německa, Španělska a Turecka. Činnosti, které v těchto státech učitelé vykonávají, byly téměř shodné s těmi našimi. Spíš byl trošku rozdíl v tom, co se chce po ředitelích, protože např. ve Finsku se ředitel stará pouze o výuku a nikoliv o provoz školy. A Turecku se údajně učitelé na postu ředitele sřídají po jednom roce. Ale u tohoto nevím, zda nešlo o "ztrátu v překladu".
Jestli vy to učitelské povolání za hranicemi našeho státu a tedy za hranicemi našeho všedního dne nevidíte růžovými brýlemi a nejste spíš znechucená naším finančním ohodnocením, které je skutečně dost zoufalé.
To, že po učitelích na vaší škole někdo chce úklid školy a práci na zahradě, je dost kuriózní a ne zrovna běžné. Na druhé straně nazývat třídnici, výkaz a katalogový list kravinami? Zkuste zabloudit do některé jiné profese a budete teprve zírat, co to je papírování. Těch našich pár povinných školních papírů, je fakt docela minimum. Pokud ovšem nemáte ředitele, krerý vymýšlí kopy zbytečných nepovinných lejster. Taky občas zíráme, co si na sousedních školách vymýšlejí, a snažíme se nepodlehnout tomuto dnes velmi módnímu trendu.
Ještě k tomu počtu hodin:
Rozdíl mezi naší a americkou školou je i v úloze učitele. Ten americký má téma "Hadi Severní Ameriky" přesně rozpracované v manuálu, dostane k němu veškeré výukové materiály, podrobný průběh hodiny, filmy, testy... Je to téměř "dělník na pásu" postupující podle daných algoritmů a svůj vklad může uplatnit nanejvýš v tom, že přidá nějakou velmi krátkou historku, jak viděl u motelu chřestýše. Klepne-li ho pepka uprostřed věty, jeho nástupce může podle manuálu větu dokončit a plynule pokračovat dál.
Tímto způsobem se skutečná dá "odučit" více hodin než u nás .
Je však otázka, zda by nás to bavilo. A zda bychom to nevnímali jako urážku našeho vzdělání.
Já osobně si ty "hady" raději nachy(s)tám sám, i když mi to trvá jak lačnému vyměšování.
Aneb, jak snadno z emerického učitele udělat blbce.
Prosím Vás to, že to v té emerice mají asi o trošku líp nachystané a že v tom mají trošku větší systém, neznamená, že k učivu učitelé nedávají nějakou svou přidanou hodnotu. A ta je asi i větší než u nás, protože nemusí chystat k učivu elementární blbiny. Ale rozhodně to neznamená, že se na hodiny nechystají. Možná by se kterýkoliv náš "přetížený" učitel divil v jakém rozsahu si chystají např. materiály k individuální práci žáků.
On je problém spíš v těch mnohde 60 minutových a u nás 45 minutových hodinách. Ale ruku na srdce, kdo z nás by neodučil 60 místo 45 minut s jednou přípravou, to už přece moc práce navíc nedá. A možná by to každý i uvítal, protože těch 45 minut vždy uběhne velmi rychle, že? Ovšem nevím, jak by se s tím vyrovnali naši zpovýkaní žáčci.
Už nezbývá, než abych si zase vzpomněl na počátek devadesátých let, kdy jsem měl na průmyslovce úvazek 28 hodin, které jsem musel odučit za čtyři dny, protože v pondělí jsem si jezdil doplňovat svoji pedagogickou způsobilost, což by mi samo o sobě dnes bylo k ničemu, protože informatika je na gymnáziu kupodivu všeobecně vzdělávací předmět. To jen na okraj.
Pravdou je, že jsem tenkrát spal tak čtyři, pět hodin denně, ale zase jsem ten úvazek odučil prakticky jen ve dvou třídách, takže vlastně přes kopírák. A pozor, měl jsem přes šest tisíc osobního. To jsem ale ještě patřil mezi ty 'kvalitní' učitele. Nezbývá než konstatovat, že kvalita je povahy značně těkavé. Ty doby jdou už dávno pryč. Dnes jsou žádané kvality především řiťolizní, a to doopravdy nemohu sloužit.
Post a Comment