Z článku sociologa Stanislava Bilera v iHNed.cz vybíráme:
Pokud chcete vychovávat své dítě cíleně pro práci u pásu, tak je naprostá disciplína, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti to jediné, co ho pro tento život potřebujete naučit. Ostatně jedním z motivů zavedení všeobecného vzdělání byla také disciplinace budoucí pracovní síly.
Učitelé ztratili monopol na znalosti a musí soupeřit o pozornost s mnoha dalšími autoritami včetně internetu. Tak elementární věc, jako je nutnost s dětmi diskutovat, učit je argumentovat a umět prosadit svůj názor, je v české diskusi stále předmětem nebývalé kontroverze. Důraz je kladen na memorování se suchých faktů bez souvislostí a bez ohledu na svět okolo. Přiznejme si, že jen s memorováním v dnešním světě nelze uspět. Děti to často ví lépe než jejich učitelé.
16 komentářů:
Jak diskutovat se žáky, když nahodím téma a položím otázku a po dlouhých dvaceti minutách hlubokého ticha si sama odpovím.
Ono lze diskutovat nad problémem, pokud o něm žáci něco vědí, tj. musí si sami něco zjistit a mít nějaké vědomosti.
Pokud jsou ve škole z větší části žáci, kteří by dříve na běžnou základní školu nechodili, nelze po nich chtít samostudium a problémové vyučování. Mně stačí, když vidím reakci na pokyn: "Vezmi si tabulky" a dítko začne zavřené tabulky otáčet v ruce a, promiňte mi ten výraz, s přiblblým výrazem je prohlíží.
Přiznejme si, že jen s memorováním už dnes nelze uspět.
Nevím, jestli uspět, nebo se dokonce uživit, ale publikační činnost vyvíjet lze bez uzardění. Kovaný sociolog po tísícíprvní omlel už tisíckrát omletý obsah svého článku, i se všemi nesmysly. Jen si nejsem jist, jestli si to všechno pamatoval.
po dlouhých dvaceti minutách hlubokého ticha
Vždycky si vzpomenu, jak žáci v jedné ze svých petic zmiňovali, že se cítí poníženi mým nepřiměřeně dlouhým mlčením po položené otázce, a následným tlučením hlavy o skříň.
A tak vždycky radši upřesním, že otázka nebyla míněna jako řečnická, a připomenu, že pokud už tedy sedí u počítačů s připojením na net, mohou si odpověď vygůůglit.
Buďme optimisty.
Autorů podobně hloupých, velkohubě nas*racích názorů bude vždycky dost. Podstatné je, jak budou přijímány. Podíváte-li se na diskusi pod původním článkem a odfiltrujete-li zákonité diskusní splašky, shledáte, že souhlasných názorů je mnohem méně, než bývalo před nějakými pěti či dokonce deseti lety. Jakkoliv jsou mnohé nesouhlasné reakce jen odrazem všeobecné dobové frustrace, nejsem pesimistou. Veřejnost - a ta je vždycky rozhodující - postupně začíná zjišťovat, že i po mnoha letech školských "reforem" to jde i nadále do kopru. A čím dál více lidí si snad také začíná uvědomovat, že když se došlo do kopru, nemusí to být tím, že se šlo pomalu a nedostatečně rázně, ale prostě proto, že se šlo špatným směrem.
děti jsou takové ,jaké si je vychováme,základním fubdament vzdělání a výchovy zůstává stále stát,u nás se stát zbavil veškeré zodpovědnosti,tříve ta zodpovědnost byla totální a stát vše organizoval a zabezpečoval a totalitně nutil všechny zůčastněné nutil k realizaci,dnes musí stát z podstaty problému zabezpečovat chod,byť netotaltními prostředky,nicméně musí!nemůžeme slovo muset zavrhnout jako totalitní nadávku,jinak největší tragedií pro všechny budou jednoho dne tisíce (v evropě miliony) nezaměstnaných,nevychovynách a nevzdělaných mladých lidí bloudících prostorem (městem,regionem,státemevropou..)
základním fubdament vzdělání a výchovy zůstává stále stát,
a základem státu je rodina.
Vypadá to, že se, pane laimes28, ve svých úvahách až zarputile trefujete těsně vedle. Až začínám mít intenzivní pocit, že tak činíte zcela záměrně. Obdobně, jako ve svém palcokladu.
v globálním multikulti světě nemá rodina své místo,je to svět "bloudících individuakit",nicméně stát jako organizační jednotka stále zůstává,byť ne v pojetí tradičního státu národního ale nadnárodní eu,mému projevu nepřikládejte významu,špatně vidím,jsem po mrtvici,prsty mne neposlouchají a internet je má jediná zábava....
v globálním multikulti světě nemá rodina své místo
Což je také důvod, proč jde svět do kopru. Alespoň ten náš, západní.
Stát jako struktura není schopen být partnerem globálnímu kapitálu. Vytváření nadnárodních a "nadstátních" politicko-ekonomických struktur je prostě logickým důsledkem globalizace ekonomiky.
Ne že bych s vámi, kolegové předřečníci, nesouhlasil, ale zkusím reagovat konkrétně na tuto větu v článku:
Stejně jako asi nikdo netouží být léčen 100 let starými metodami, je komické, že se v případě žáků vzpomíná školní disciplína 100 let stará.
Nelze podle toho, že v určité oblasti (léčba nemocí) nastal mohutný vědecký pokrok, vyvozovat, že se stejně mohutně změnily pedagogické zásady nebo předpoklady k tomu, aby vůbec nějaká výuka mohla proběhnout. Jan Ámos, který je zde v diskusích často citován, žil dokonce dřív než před 100 lety. Princip, že žák ctí učitele, je mnohem starší (je v Hippokraotvě přísaze i v evangeliích). Ono ne všechno staré je špatné, pane Bilere.
A akupunktura je ještě mnohem starší léčebná metoda. Jen jsme ji teprve před nedávnem "objevili". :-)
Pacient může být léčen moderní metodou, ale pokud nedodržuje disciplínu při léčení, tj. doporučení lékaře, většinou to s ním nedopadá dobře.
Podobně ve školství můžeme používat supermoderní metody, ale pokud nebude trocha té disciplíny ve třídě, tak jde všechno do pyhele.
Kdyby v medicíně platila stejná pravidla jako ve školství, léčí se infarkt bujarou pitkou nad porcí vepřového kolena.
Dospělo by se k tomu následovně:
Nejdříve by se zveřejnila pravdivá statistika, že počet kardiovaskulárních chorob navzdory intenzivní léčbě neustále roste.
Pak by experti na zdraví (neplést s lékaři!) vydali dokument, v němž se praví, že dosavadní způsoby léčby jsou neúčinné. Klid na lůžku a úprava životosprávy jsou předpotopní metody staré více než sto let a chirurgické zákroky (bypass, arteriální stenty ap.) jsou jen kosmetickou úpravou bývalých drastických felčarských postupů. Zaznělo by pár důležitých názorů pacientů, kterým se nelíbilo, že jim lékař zakázal rum, cigarety a bůček. A když to porušili, lékař se na ně mračil, což jim nemoc prokazatelně zhoršilo.
Vznikla by "strategická bílá kniha zdravotnictví" s hlavní myšlenkou, že léčba musí být příjemná a rozhoduje o ní výhradně pacient.
Aby nevznikla anarchie, vydá se Rámcový léčebný program, v němž se stanoví typy pečeného vepřového, které se může při léčbě používat. Každá nemocnice ho rozpracuje podle svých možností, program pak schválí RPP (Rada potenciálních pacientů).
Slavnostně se zahájí léčba srdeční ischemie vepřovým kolenem (pivo a cigarety volitelné) za nadšených titulků v médiích "Konec tyranů v bílých pláštích!".
Po pěti letech se ukáže, že počet úmrtí neklesl, z čehož se logicky odvodí, že lékaři novou metodu nepochopili a neprovádějí ji dostatečně účinně. Navíc jsou pohodlní a nechtějí se obtěžovat s každým pacientem do hospody. Takže se připraví akce "Pípy do špitálů", "Štamgasti vítáni", "Pařit spolu" a podpůrný systém testování kvality grilů s žertovným názvem "Ó kolena, kolena, nechť přiblíží se k jezeru".
Pro lékaře pak bude spuštěn portál "Pípokratova přísaha".
A sestry absolvují seminář z prostředků ESF "Co se myslelo tím jezerem?".
To by bylo, aby se ono zpropadené a zkostnatělé "Lege artis" konečně nepodařilo odkopnout na smetiště dějin!
Přesně, pane Hrabáči.
Člověk by se smál, až by se za svůj tuplovaně laparoskopický břich popadal. Kdyby ovšem Váš komentář nebyl tak skličujícím způsobem skutečnosti odpovídající.
Nutno ještě dodat, že oni zastánci a propagátoří konečně už moderních a tedy i zaručeně účinných léčebných metod jsou zpravidla i výrobci nebo aspoň dýleři lihovin, kuřiva a špeku. Nebo aspoň participují na zisku z reklamy.
"jsou dnešní děti liné a pohodlné"?
Mám obavy, že je to i z části pravda, ale je to zřejmě i o přežití v globalizovaném světě. Do důchodu totiž "velmi" daleko, člověk 20x změní zaměstnání, mezi tím bude i několikrát nezaměstnaný. Žáci podvědomě šetří síly. Dřívější jistoty sociálního státu mizí jako pára nad hrncem. Bohužel ani vzdělání nezajišťuje tuto jistotu, pouze dává o "trochu" větší šance. A navíc dnešní učitel již není jediný zdroj informací o světě, jako ti vysloužilí vojáci (učitelé) z roku 1774.
biflování a memorování je základem vzdělání! kdo neumí číst,kdo neví co čte,kdo se neumí nabiflovat stránku a kdo neumí to nabiflované použít,alespoň odrecitovat a nejlépe při plnění jiného,podobného nebo dokonce odlišného úkolu,ztrácí dalším pobytem ve školství čas....
společnost a stát stojí a padá se vzdělaným aparátem úředníků ,což ovšem nejsou bc.,ba. bbc,abc, apod. ale lidé s klasickým vzděláním tj. historie,filozofie,lingvistika,samozřejmě i matematika,jako sir humhrey,který dokáže citovati klasiky v latině i řečtině,nebo bernard znající nuance jazykovědy a mající filozofii v malíčku,na takových lidech stojí impérium!
Okomentovat