Já se Štefflem mohu souhlasit, aniž bych ho slyšel mluvit. Stačí i jen ten titulek. 'České školy jsou zabiják zvídavosti.' Na jednu stranu v zásadě detailní zorganizování školní výchovy je hodno závisti řady zemí, kterým právě tato organizovanost chybí; na stranu druhou právě tyto země si neuvědomují, že české školství je brutální pohrobek předchozího socialismu, takže v českých školách vůbec nejde o pružnost myšlení opírajícího se o rozšiřované povědomí o celospolečenských poznatcích, ale jde primárně o společenskou výchovu. O tvorbu systémové poslušnosti. Takže v českém školství nevítězí chytré děti. V českém školství vítězí poslušné a servilní děti, což je prostě ohromný rozdíl.
Toto pootočení skutečného významu školství se odvíjí od české mentality, kterou se pokouším přibližovat i níže na tomto profilu. Češi chytráky nechtějí a dokonce chytračení považují za zápor, protože podle Čecha se chytrák snaží jen druhé přechcat a to je přeci amorální! A zde to máme. Ideálem českého občana je tak mentálně pasivní kripl, v zásadě názorově ovladatelný, ochotný s potleskem vstoupit do střední třídy a na nějaké státní, úřednické místo, když se bude slušně chovat a přesně plnit domácí úkoly. K čemu by byl státu člověk s mozkem? Jen k tomu, aby se opíral do systémových chyb a tvořil společenský afekt? Ne, to by byl stát sám proti sobě, takže státní osnovy jasně, striktně a tvrdě tlačí v první řadě na poslušnost.
Chytráci jsou prostě pro Čecha zápor, protože ON (ve svém průměru) je přeci hodný, morální, klidný člověk, který chce jen závětří, trošku toho pohodlíčka a moc si neohýbat záda. Chce toho Čech snad tak moc? Tohle ale pochopilo zahraničí velmi záhy, takže Havlova debilita otevřela stavidla výkupu českých mozků, takže alespoň přes různá zahraniční lycea a instituty zahraničních škol dochází k dolování českých mozků. Když se v Čechách ukazuje dnes někdo mentálně nadprůměrně, je stažen nějakou takovou institucí a bohudík odeslán za hranice, kde je konfrontován s otevřeným přístupem v duchu: třeba si ser na hlavu a choď v pavučině, tady je důležitý, co odpovíš. V Čechách je to naopak: slušně oblečný a slušně vychovaný mladík je základním předpokladem ke sdělení správné odpovědi už jen proto, že je slušně vychovaný. V zahraničí je chytrák ohodnocen za to, že překonal ostatní. V Čechách je chytrák ponížen, že nerespektuje ostatní a povyšuje se.
Takže ANO: ten kdo chce projít českým vzděláním bez ztráty kytičky musí být slušný a upravený. A když není chytrý, musí být zodpovědný, protože v součtu slušnost, morálka a zodpovědnost je přeci signálem inteligenta (v Čechách) tudíž to skutečně stačí.
...strašné ale pak je, když jste s takovými vysokoškoláky konfrontováni v přímém kontaktu. Navoněná debilita střední třídy v Čechách prosakuje prostě na mnoha místech a protože tito lidé jsou systémově zaplacení, mají možnost se množit a produkují naprosto stejný ksindl odpovídající socialistické servilitě, jakým byli jejich rodiče.
Přiznávám se, že mám rád problémové děti, protože si myslím, že jim rozumím. A možná právě proto jsem byl vždy otevřen veškerým problémům svých dětí, které když viděly, že můžou, tak ztratily chuť nějaké problémy dělat, tak nemají proti čemu rebelovat. Mají fotra, který se umí zeptat jen: "Krvácíš hodně? Ne? Tak mi polib prdel!" A tam, kde jsem neustále obviňován slabými z ignorování výchovy líhnou se děti s vlastním přístupem ke svému životu, co nemají ve škole žádný problém. Rodič se s nimi neučí a k ničemu je nenutí. Nesnaží se z nich dělat svůj vlastní klon, protože tenhle rodič si uvědomuje i zápory (nejen klady) jaké mu nadělila jeho vlastní perioda mládí - ve zcela odlišném režimu. Ale je to i rodič, který vlastní dítě spraží za idiota, když to plácne nějakou kravinu bez přemýšlení. Rodič bez ohledů, rodič nemilosrdný. Leč ono to jaksi funguje - paradoxně ke spokojenosti všech.
Ano. Alespoň u prostřední dcery bych rád, aby šla studovat do zahraničí a klidně tam i zůstala. Syn - pokud vše dopadne v současném trendu - bude evropsky certifikovaný síťař v IT ze školy, která se považuje za prestižní a data neznají hranice - i on může z Čech. U nejmenšího dítěte zatím nevím, jasně. Je to jasné, protože výš jsem udal, proč s tím Štefflem souhlasím. Takže zase žádný národovecký optimismus, ale třeba i ten časem přijde! ;-)
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
8 komentářů:
Češi chytráky nechtějí a dokonce chytračení považují za zápor, protože podle Čecha se chytrák snaží jen druhé přechcat a to je přeci amorální!
Je dobré vyjasnit si pojmy.
Je rozdíl mezi chytrostí a chytračením.
Ten, kdo se snaží jen druhé přechcat , tedy obohatit se na jejich úkor, ten bude považován za amorálního všude na světě. V naší zemi se usadil pojem "šmejdi". Je výstižný.
Je rozdíl mezi poslušností a servilitou. Mezi běžným dětským testováním hranic a arogantní drzostí.
Je dobré nezaměňovat obyčejnou lidskou nevychovanost a bezohlednost s projevy výrazné osobnosti a nonkonformity.
Chlápek, který svém Porsche zaparkuje na místě vyhrazeném pro invalidy není neotřelá osobnost, nepodřizující se diktátu průměrnosti. To je prostě bezohledný hajzlík.
slušnost, morálka a zodpovědnost je přeci signálem inteligenta (v Čechách) tudíž to skutečně stačí.
Ano, tyto vlastnosti opravdu jsou dokladem inteligence. Inteligence sociální, která může, ale nemusí souviset s intelektem. Faktem je, že skutečně inteligentní lidé si většinou uvědomují význam vzájemnosti, komunity, společnosti, a tudíž se většinou nechovají vůči ostatním jako asociální hovada. Ale neplatí to vždy.
A v Čechách se v určitých vrstvách prosazuje dokonce přesně opačný pohled. Čím víc na ostatní kašlu, čím víc je dokážu odrbat, čím více dokážu urvat ze společného pro sebe, tím jsem větší chytrák a borec. Je zbytečné vysvětlovat, že i tím se od vyspělých zemí lišíme.
Mají fotra, který se umí zeptat jen: "Krvácíš hodně? Ne? Tak mi polib prdel!" A tam, kde jsem neustále obviňován slabými z ignorování výchovy líhnou se děti s vlastním přístupem ke svému životu, co nemají ve škole žádný problém. Rodič se s nimi neučí a k ničemu je nenutí. Nesnaží se z nich dělat svůj vlastní klon, ... Rodič bez ohledů, rodič nemilosrdný. Leč ono to jaksi funguje - paradoxně ke spokojenosti všech.
Inu, možná má tento rodič prostě štěstí. Štěstí na potomky, kteří jeho pomoc nepotřebují a jsou dostatečně silné osobnosti na to, aby rodiče bez ohledů, nemilosrdného, ..který je k ničemu nenutí přežily a bez následků.
Platí totiž, že "cokoliv tě nezabije, to tě zocelí". Ale bylo by velkým omylem tento závěr zobecnit a dokonce považovat silné osobnosti za úspěšný produkt své výchovy. Tím totiž může být, ale také nemusí.
Měl jsem tu čest vidět produkt jiného tvrdého rodiče bez ohledů. Vystresovaného a vyklepaného kluka, který se bál s něčím obtěžovat jakéhokoliv dospělého.
Viděl jsem produkt plánovitého a programového nezájmu rodičů ve stylu výchovy "když nekrvácíš, tak si poraď sám". Kluka, který našel oporu, jíž se mu jinde nedostávalo, v partě a posléze injekční stříkačce.
Takže opatrně s přehnanými závěry.
Každý umí vyhrát bitvu, která skončila a vychovávat sousedovy děti.
Ale jen skutečně inteligentní jedinci a silné osobnosti jsou schopné si přiznat, že na výchovu neexistuje univerzální recept.
v českých školách vůbec nejde o pružnost myšlení opírajícího se o rozšiřované povědomí o celospolečenských poznatcích, ale jde primárně o společenskou výchovu. O tvorbu systémové poslušnosti.
Tu největší pitomost jsem si nechal na závěr. Je vidět, že autor zjevně už hodně dlouho v české škole nebyl, anebo posuzuje dnešní školu optikou vlastní zkušenosti z dob velmi dávno minulých.
K výchově systémové poslušnosti totiž dnešní školy nemají ani ty nejmenší nástroje. Vždyť my dnes v podstatě nemáme ani možnost zajistit podmínky pro výuku alespoň pro ty, kdo se opravdu něčemu chtějí naučit. A vychovávat - to ani programově nesmíme.
V českém školství nevítězí poslušné a servilní dítě. V českém školství vítězí nevychovaný a nezvladatelný fracek.
A učitel? Ten je vděčný za každé alespoň trochu slušně vychované dítě, které ve třídě najde. Jedině díky takovým mu totiž ještě zbyde energie na nekonečné umravňování sebestředných "osobností" a sem tam i na nějakou tu výuku.
nevím kde dotyčný v zahraničí pracoval,že má takové přihlouplé názory,mám příbuznou 30 let ve švajcu a tam je totalitní disciplína jak v místě bydliště tak v zaměstnání,když je svolána schůze ulice nikdo si nedovolí nepřijít aˇje to instalatér nebo bankovní ředitel,a u firmy kdy pracuje musí chodit všichni slušně oblečeni,ne jako šupáci u nás, a cení se disciplinovanost a loajalita a ne nějaký sebestředný individualismus či touha vyniknout nad ostatní,proto je taky švajc prosperující země řízená referendy...
Tento článek není polemika, ale sebestředná verbální poluce se slovníkem namnoze periferním. Charles Bukowski kdysi napsal: "Problém ve světě je ten,že inteligentní lidé jsou plni pochyb,kdežto blbci plni sebedůvěry." Kam vřadit p. Hamrala, resp. jeho příspěvek, je nasnadě.
nevítězí chytré děti... vítězí poslušné a servilní děti
Jen skutečně chytré dítě ví, že být poslušným a servilním se vyplatí.
Bude-li dostatečně dlouho poklonkovat správným směrem, může to dotáhnout třeba až do úřadu předsedy vlády. Teprve až tam se ukáže, jestli je ve skutečnosti gauner nebo pablb.
Svět je plný rovných a čestných, ale zkormoucených a odstrčených lidí.
V českém školství vítězí poslušné a servilní dítě.
Dobře už to napsali předřečníci.
První dceru jsme vychovali k slušnosti. Vydrželo jí to do 3. roku věku. S příchodem do školky začaly po půl roce znenadání slzy, modřiny, ráno nechuť tam jít. Kluci ji mlátí, jsou sprostí... Opatrný dotaz směrem k učitelce nic nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Tak jsme ji začali "doučovat sociálním dovednostem": Co uděláš, když ti Kuba dupne na nohu? Jo, taky ho dupni, jinak to udělá příště znovu a víc. Tak nějak jsme tomu dítěti začali kazit hlavu... leč zabralo to. Spratci pochopili, že se tak snadno nedá.
Ve škole totéž, musela se naučit bojovat i dalšími zbraněmi. Mladší dceru dokonce v 1. třídě o přestávce, když paní učitelka na chvíli odešla, dva podrželi u radiátoru a další ji zkopal do břicha, vůbec nevěděla za co jí to udělal. Asi jen dala najevo, že se jich dost nebojí, poučena sestrou. To už jsem šla do školy vyjednat, kde kdo selhává, rodiče byli informováni a snad se to na čas zlepšilo. No, 1. třída.
Několik let jsem učila na 2. stupni na menší obci. Můžu říct, že na jednu třídu napočítám tak dvě až tři slušně se chovající děti, ostatní už to dávno šikovně maskují, aby přežily mezi grázlíky. Nebo nic nemaskují, jsou vychováni liberálně demokraticky - dělej, co chceš, hlavně tě nesmí nikdo chytit. A učitel - to je nejmenší pán ze všech. Bohužel vás posílají do kytek tak nějak neustále, celé vyučování to máte na talíři z jejich pohledů, gest, sprostých otázek a drzých odpovědí. A to jsem dobrosrdečný lidumil, žádná jedubaba, co by s ní nebyla řeč.
Přemýšlím, kde vzal p. Hamral námět a přesvědčení. Snad v tom roce šedesátém šestém... to o té slušnosti dětí a nejen ve škole ještě platilo, ale dnes tomu už snad sám nemůže věřit. Že by psal za žold p. Śtefla? Tak tomu věřím spíš, než citátu na začátku.
Původně jsem jen chtěl počkat, až mi zaleze naběhlá žíla, uklidní se tep a mávnout rukou.
Ale mlčet k blbostem by se opravdu nemělo. Jsou očividně infekční.
S Ondřejem Štefflem stokrát souhlasím v kritice státních maturit a diletantského přístupu MŠMT k testování obecně.
Ale tisíckrát nesouhlasím s jeho tezí "Nevíme kam jdeme, a proto musíme jít úplně opačným směrem než dosud a hlavně mnohem rychleji!"
Kdybychom měli brát vážně podobné vize a rady z doby před 25 lety, v každé lavici by trůnil 8bitový počítač s televizí, každý učitel by bravurně programoval v Basicu a Pascalu, ti lepší pak i v Cobolu a Assembleru. Místo prací v kůlně a na podzimku bychom mrskali biotechnologie a v jídelně by buchtičky se šodó vydával robotický manipulátor.
Naštěstí jsme tvrdohlavě setrvali u -ný, -natý, itý, -ičitý, takže nám teď mohou jiní světlonoši ukazovat jednu z mnoha dalších "teď už zaručeně správných" cest, aniž bychom přitom zakopávali o tuny nevyužitých IQ 151 a Ondrů.
Starý zatuchlý a zkostnatělý způsob vzdělávání nás dovedl od loučí k smartphonům. A proto špatně, tedy čelem vzad.
Čelem k masám.
A loučím.
Před třiceti lety byl na škole jeden přiblblý jedinec, dnes je jich v každé třídě 5 i více. Před 30 lety bylo in snažit se, mít jedničky, udělat přijímačky a dostat se na střední školu. Žáci se snažili přizpůsobit jedničkářům. Nyní jsou výborní žáci odfiltrováni na osmiletá gymnázia. In se stává žák, který si naprosto neplní žádné povinnosti. Obvykle čtverkaři a propadlíci. Průměr třídy, který zbyl, se přiklání v chování a prospěchu k nim. Není na druhém stupni vyjímkou, když ve třídě není žádný žák s vyznamenáním. Příčin bude mnoho a nevidím světlo na konci tunelu
Okomentovat