Škola přestává stíhat, co se v životě mladých děje, a ti ji čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá. Je to na nich v hodinách vidět a vnímavý učitel, za kterého se při vší skromnosti považuju, to musí vidět, napsal na blogu nick MaB. Myslím, že to vystihuje pocit mnohých, ne-li většiny učitelů a také řady rodičů. Přidejme si výrok Jana Amose Komenského, podle něhož „kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení“ – a celé to vypadá, že práce školy je z velké části marná.
Z komentáře Ondřeje Šteffla, který vyšel 26. 5. v Mladé frontě Dnes, na EDUin.cz vybíráme:
Na jedné straně tu už třináct let máme Bílou knihu, která ukazuje směrem k propojení školy a rychle se měnícího světa kolem, a na druhou stranu realizované nebo plánované kroky ministerstva jdou většinou opačným směrem. Co jiného jsou další a další snahy o centralizaci, věci jako státní maturity, statut učitele coby úřední osoby, jednotné přijímací zkoušky, požadavky na kvalifikaci učitelů, standardy, omezování domácího vzdělávání atd. Co mají společného se světem mimo školu? Jen dál opevňují školy v jejich ghettu, izolují je od okolního světa.
Před českou veřejností stojí zásadní rozhodnutí. Má se škola vracet zpět do minulosti? Anebo se má škola začít měnit k obrazu světa, tak aby pro děti měla smysl a probudila u nich „vřelý zájem o učení“?
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
3 komentářů:
Děti nesmějí cítit, že škola je jim k ničemu
1. Jak se ví, že jim je k ničemu?
2. Ona jim má být k něčemu?
3. A není poněkud pokrytecké tu školní nanicovatost před dětmi tak urputně skrývat?
Na moudra EDUinů se nedá reagovat jinak než humornou nadsázkou. A chytáním za slova, máte recht, pane Pytliku.
Má se škola vracet do minulosti, nebo se začít měnit k obrazu světa?
Škola učí o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, tak co by se nemohla vracet. To k učivu. K metodám práce ovšem též. Edukace, stejně jako i všechny další obory lidské činnosti, vždy vycházejí z nejlepších zkušeností z minulosti a promyšleně a cílevědomě implementují (ha, asi moc čtu) to nové, co doba přináší a empirie potvrzuje jako efektivní. O tom, že stále na všech stupních škol vycházíme z didaktických principů a vyučovacích zásad zmíněného J. A. Komenského jste asi slyšel, p. Šteffle. Námitky??
Děti nesmějí cítit, že škola je jim k ničemu.
Bohužel to ty děti cítí zcela správně. Ne škola, do té se chodí aspoň schovávat před deštěm, pokud do ní neprší, a občas naobědvat. Ale smysl vzdělávacího procesu (výchovného pak tupl) vzal za své. A to od té doby, co každý žák ZŠ ví, že se bez sebemenší námahy dostane na střední školu, na kterou si prstem ukáže. - Od té doby, co od šestek výše nejsou skoro žádné přirozeně motivované, talentované a zvídavé děti, které by táhly kolektiv a byly katalyzátorem aktivity a lakmusem i pro učitele, nutily ho přemýšlet o postupech ve výuce a hecovat k "dělání" místo k rezignaci.
Těch změn k obrazu světa už naši "školští odborníci" s notebookem na klíně, mísou sušenek (není v nich náhodou zapečeno něco zeleného?) vedle sebe a s hlavou ponořenou do anglicky psaných článků spáchali víc než je zdrávo. Jen k následkům se nějak nehlásí...
Navrhuju zůstat raději u toho Komenského a vzpomenout na další dobré věci, které jsme dřív uměli. Ale sami učitelé na to nestačí, zapřít musí hlavně rodič. Několik stále platných výchovných přísloví a rčení si každý jistě vybaví. Z minulosti.
Tak tomuhle nerozumím, ona se nějak změnila geometrie plochého světa? Nebo snad ve výrazech používáme jiná písmenka? Nebo učit matematiku bez proměnných?
Furt mne trápí otázka, jestli svět svěřuje vpřed nebo vzad - jeslti máme učit programování nebo jak rozdělat oheň, ale na tohle nějak odpověď nezískávám.
Okomentovat