Z průzkumu společnosti Studenta Media vyplynulo, že 72 % studujících mělo někdy k dispozici otázky z testu na vysoké škole ještě před konáním samotné zkoušky. Více než polovina (55 %) studentů zároveň přiznává, že jim znalost těchto otázek výrazně pomohla k tomu, aby u zkoušky uspěli. 42 % studentů si myslí, že by zkoušku i bez znalosti otázek zvládli. Více než pětina (22 %) studentů se netají tím, že je ochotna za získání otázek zaplatit.
„Zdrojem otázek z testů jsou nejčastěji studenti, kteří již zkoušku absolvovali, a znění otázek jednoduše sdílí na internetu. Takové materiály dalo někdy k dispozici ostatním spolužákům téměř 60 % studentů vysokých škol. Využívané jsou především specializované servery určené ke sdílení studijních materiálů či facebookové stránky tříd,“ dodává k výsledkům průzkumu Michaela Raková z mediální skupiny Studenta Media.
Právě portály pro sdílení studijních podkladů (např. Primát.cz) využívá jako zdroj testových otázek 73 % respondentů průzkumu. Téměř stejný počet studentů (71 %) získává otázky od spolužáků prostřednictvím e-mailu. Více než polovina (51 %) uvádí, že sdílí testy na Facebooku. 15 % dotazovaných dokonce uvedlo, že získali otázky přímo od vyučujícího.
Otázky za stovku i tisíce
Z respondentů, kteří uvedli, že jsou ochotni za otázky z testu zaplatit (22 %), by téměř třetina (31 %) vynaložila částku do 100 Kč. Dalších 33 % respondentů uvedlo částku mezi 100 a 200 Kč a necelých 5 % dokonce více než 1 000 Kč.Samotní studenti zaujímají různé postoje k tomu, zda jde či nejde o podvádění, mají-li testové otázky k dispozici předem. Roman Sovka z Metropolitní Univerzity Praha říká: „Pokud se jedná o úplně stejný test, tak to je podvádění. Ale když jde o souhrn testových otázek z předchozích let, tak samozřejmě ne.“ Jiný názor má například Magdalena Medková z Univerzity Karlovy: „Když ukradnu otázky profesorce, pak to podvádění je. Když mi to řekne spolužák, který to psal o termín přede mnou, pak to podvádění není.“
Podvádí se i přímo ve třídách
V průzkumu byli studenti také dotazováni, zda podvádějí přímo u zkoušek. Celých 64 % přiznalo, že někdy podvádělo. „I dnešní studenti používají nejrůznější formy taháků a opisují od spolužáků. Dnes mají navíc díky mobilním telefonům možnost nalézt správné odpovědi i na internetu přímo ve třídě. Pouze každý druhý se přitom cítí provinile nebo nepříjemně,“ doplňuje Michaela Raková.Průzkum byl realizován společností Studenta Media ve spolupráci s Primát.cz prostřednictvím on-line dotazování na podzim 2013 mezi 2 105 studenty vysokých škol po celé České republice.
5 komentářů:
Celých 64 % přiznalo, že někdy podvádělo.
A pak, že je dnešní mládež špatná.
My jsme svého času podváděli všichni, ale nepřiznal by to nikdo.
Tedy až na Petrželu. Ten byl tak blbý, že nikdy nepodváděl, ale vždycky se přiznal.
Pokud budeme hledat slůvka pro obalení syrové skutečnosti, tak se nikam kupředu nedostaneme. Divíme se, že magistři a judři bez titulu jimi šermují a tolerujeme skutečnost, že jsme jim k tomu dali výchovou palec na takové jednání. Opisování není podvádění, je to PODVOD. Podvod je taxativně vymezen (a to nedokonale) v trestním zákoníku. Netolerujme podvody v dětství v domnění, že jsou jen malé. Jsou to podvody a rakovina těchto podvodů zůstává v našich dětech celý život. Nelze být trochu těhotná, nelze být trochu pravdomluvná, nelze trochu podvádět.
Jo jo. Každý požár vznikl z malé jiskry, každá černá skládky z první odhozené petky.
Rodiče zhusta netuší, kde se jim dítko potuluje, ale omluveno všechno jest. Horečky v čase předem oznámeného testu, a tak.
Vzpomínám, jak matka, učitelka matematiky argumentovala, že pokud nechytím synka přímo za ruku, jak si zkopírovává cizí práci, nemohu ji hodnotit nedostatečně. Také se mi vybavuje, jak jsem v jedné třídě rozkryl podvod hromadného charakteru, a jak jsem si tam pak už nezaučil.
Ostatně, kdo někdy vzdělával učitele, ví svoje. Sběř.
A to mne zas žáci, když jsem jim v lavici dal stejné zadání všem s tím, že je prosím, aby řešili každý sám, tak mi odpověděli, že u mne se podvádět nedá, protože je hned vidím. Něco na tom je. I ten vysokoškolský učitel musí vědět a reagovat na podvody.
Někde je získání a učení se na test z otázek použitých v předchozích letech de facto nutností.
Sám jsem zažil situaci, kdy jsem se několik týdnů šrotil na zkoušku a v prvním termínu skončil cca 15% pod limitem. Druhý termín po dalším týdnu s ještě větším šrocením, a 20% pod limitem.
V zoufalství jsem se ptal spolužáků, kteří to hladce zvládnuli, jak se na to učí. Překvapilo je, že se na to ptám. Dali mi štosík otázek z minulých let, od dřívějších studentů. Na poslední termín, který byl následující den jsem si otázky prošel a u zkoušky uspěl na >90%
Po zkoušce jsem šel za učitelem a ptal jsem se ho, čím si vysvětluje mé zázračné zlepšení v testech o desítky procent za jeden den. Odpověď, prý jsem se asi lépe vyspal...
Jen podotknu, že v tom testu byly informace s téměř nulovou hodnotou praktického použití. Spíše šlo o chytáky a špeky.
---
Možná je na čase, věnovat se více praktickým formám zkoušení, než frkat A,B,C,D. Chápu, že je to pracnější sestavovat i opravovat a zavání to snížením objektivity. Testy by měly sloužit jako zpětná vazba pro žáky/studenty, kterým oblastem by měli věnovat více pozornosti, nikoliv jako nástroj hodnocení. Až budou testy takto vnímány a používány, věřím tomu, že málokdo bude mít zájem podvádět.
Okomentovat