„Škola přestává stíhat, co se v životě mladých děje, a ti ji čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá. Je to na nich v hodinách vidět a vnímavý učitel, za kterého se při vší skromností považuju, to musí vnímat.“ napsal na tomto blogu nick MaB. Myslím, že to vystihuje pocit mnohých ne-li většiny učitelů a také řady rodičů. Přidáme-li si k tomu, co řekl už Jan Ámos Komenský "Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.". A tak to celé vypadá, že práce školy je z velké části marná.
Otázka ovšem je co s tím. Jsou dva protichůdné směry řešení. Buď se pokusíme se vrátit školu tam, kde byla před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety, a nějak přimějeme žáky, aby se více věnovali tomu, co se jim ve škole předkládá. Anebo se dáme opačným směrem a školu nasměrujeme do světa 21. století.
Represe na děti přestává platit
Mnozí zatím dávají přednost první možnosti, obnově školy svého mládí, jak si ji idealizovanou pamatují. Chtějí ve škole kázeň, větší přísnost, sílu autority. Chtějí utahovat šrouby, více kontrolovat, testovat, posilovat mocenské nástroje a strach ze špatných známek, selektovat, určovat pravidla, hranice, mantinely, dávat standardy.Taková opatření fungují na děti stále méně - přestaly se bát, ale ve výsledku způsobují, že se škola nemůže vyvíjet a pružně reagovat na potřeby moderní doby, a dál se uzavírá sama do sebe, separuje se od reálného světa kolem. Ale to je přesně to, co se mladým lidem a dětem ve škole zajídá. A právě tahle izolace od vnějšího světa je to, co nakonec nejvíc škodí i samotné škole. Škola tak totiž ztrácí svůj základní smysl, připravit žáky na jejich budoucí život. Ten přece budou žít ve světě, ne ve škole (tedy s výjimkou budoucích učitelů).
Děti, rodiče, mnozí učitelé i ředitelé by to chtěli řešit
Vcelku rychle ale přibývá lidí, kteří vidí, že tudy cesta nevede. Děti to vnímají už nějakou dobu někdy jen intuitivně ale často i zcela uvědoměle. Rychle se zvětšuje skupina rodičů, kteří zjišťují, že běžná škola jejich děti pro život v polovině 21. století neumí připravit. Jsou to ale i mnozí učitelé, kteří si uvědomují, že přes veškerou snahu a úsilí děti prostě nezajímá to, co je podle osnov (Rámcových vzdělávacích programů) musí učit, že „škola nestíhá“ a že snaha přimět je k zájmu o školu silou, nemůže vést k úspěchu.Přibývá i ředitelů škol, kteří cítí, jak narůstá rozpor mezi tím, co by žáci chtěli a pro svůj budoucí život potřebovali, a tím, co a jak jim překládá škola, a hledají řešení. Snaží se otevřít školu světu a svět škole, omezit to, co škola dělá jen zase pro školu a více dělat věci z reálného světa a pro reálný svět, snaží se přiblížit školu životu žáků tak, jak jej žijí dnes a jak jej budou žít v budoucnu.
Zmatené ministerstvo
Největší problém dneška ovšem je, že stát a MŠMT vydává zmatené signály. Na jedné straně tu už třináct let máme Bílou knihu, která ukazuje směrem k intenzivnějšímu propojení školy s rychle se měnícím světem kolem, a na druhou stranu realizované nebo plánované kroky MŠMT jdoucí většinou opačným směrem. Co jiného jsou další a další snahy o centralizaci a omezování teď v čele s Chládkem a předtím s Dobešem zvlášť intenzivní. Věci jako státní maturity, učitel jako úřední osoba, jednotné přijímací zkoušky, požadavky na kvalifikaci učitelů, standardy, omezování domácího vzdělávání atd. atd., co mají společného s reálným světem mimo školství? Jen dál opevňují školy v jejich ghettu a dál je izolují od okolního světa.Tak kam?
Před českou veřejností stojí zásadní rozhodnutí. Má se škola vracet zpět do minulosti? Anebo se má škola začít měnit k obrazu světa, tak aby pro děti měla smysl a probudila u nich „vřelý zájem o učení“? Jakkoliv se zdá, že je zcela jasné, co se má udělat, kterým směrem se vydat, většina veřejnosti, rodičů, učitelů, politiků se tomu z nostalgie, z neznalosti, z neochoty ke změně, z pohodlnosti či ze zvyku brání. Čím déle se ale bude bránit, tím hůř pro školy a tím hůř pro vzdělání našich dětí.Vyšlo původně MFDnes 26.5. Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na Aktuálně.cz.
8 komentářů:
"Represe na děti přestává platit"
To ju, ale hlavně protože represe ze strany učitelů není nikterak podpořena represí ze strany rodičů, kteří si v poslední době kálejí způsobem výchovy svých ratolestí na hlavu.
"Tak kam?"
No tak poraďte, čekáme. Řečí o tom, že v našem školství to vypadá bídně jsme už vyslechli dost, ale radu na cestuztohoven žádnou.
Už ani nevím, co si s texty tohoto typu počít.
A tak se zeptám přímo:
'Vy jste se, pane Šteffle, pomátl?'
Kdysi, co by žák, jsem se ptal "K čemu mi to, co mě učíte bude dobré?". Tehdy mě systém počastoval trojkou z mravů a nenávistným chováním učitelů. Dnes, jako učitel se žáků ptám, "K čemu vám je dobré, to co vás teď učím?".
Všechno se mění. Vždy se všechno měnilo a vše se měnit bude. Je na nás, abychom hledali cesty a řídili, kam to bude směřovat.
Považuji za velmi prospěšné se zamýšlet nad smyslem věcí a prověřovat i léta zavedené pořádky. Co když bude třeba sáhnout i na základy. Nikoliv však bez rozmyslu bořit, ale uvědoměle s hlubokým vhledem a pozorností, pečlivě, vytrvale hledat nové cesty.
Ať se nám tedy daří.
Mintaka
prověřovat i léta zavedené pořádky
To by šlo. Revizi Bloomovy taxonomie výchovných cílů tu už máme. Tak teď třeba presumpci neviny nebo v pochybnostech ve prospěch obviněného.
na rozcestí není škola ale celá společnost,výroba je v evropě likvidována a přenesena do asie,evropu budou bloudit miliony nezaměstnaných lidí a to jak padesátníků,kteří budou skákat pod vlak,upíjet se nebo prostě jen tak čekat na smrt a miliony mladých lidí které již tito padesátníci ,jejich rodiče,nebudou schopni uživit,cílem školství bude tyto mladé držet co nejdéle ve škole,než vyrazí rabovat do ulic
a jednoho dne vyjde na balkon nějaký učitel a starým vrátí důstojnost a mladým dá víru v budoucnost a oni mu vztyčenou pravicí slíbí podporu v budování nových zítřků,a to se pak zase budeme všichni divit
Vážení, padá na mě deprese z vašich příspěvků..každopádně, pan Šteffl "hezky" obecně hovoří, ale jak toho bohulibého cíle dosáhnout, taky neví..Nejspíš musíme opravdu jako společnost padnout "na hubu", aby se začalo opravdu něco měnit. Zatím (s odpuštěním) čtu jen samé kecy, nářky, stížnosti a kde nic..tu nic. PS: sebekriticky přiznávám, že též netuším, co s tím celým školským marasmem..:o(
co s tím celým školským marasmem
Coby. O to tady přece vůbec nejde. Kdyby školství fungovalo, většina těch darmojedových expertů a konzultantů by pojídala tak akorát spařený jetel.
Okomentovat