Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, myslím, a ukázala to i diskuze, která předcházela, řada faktických připomínek, že nikdo z nás asi nebude zpochybňovat význam toho, aby žáky a studenty vyučovali kvalifikovaní a aprobovaní pedagogové, kteří mají potřebné vzdělání a znalosti. Osobnost učitele, která je ve výchovně-vzdělávacím procesu klíčová, může mnohé dokázat, ale také mnohé zkazit.
V každém případě odpovídající pedagogické vzdělání je jednou z podmínek, které by měly vést k požadovaným výsledkům tohoto procesu. Tento cílový stav byl dán zákonem o pedagogických pracovnících, který byl schválen před deseti lety. Učitelé bez požadované kvalifikace tak měli dostatečnou dobu na to, aby začali studovat a toto vzdělání si doplnili. Z různých objektivních i subjektivních příčin tak mnozí neučinili. Někteří spoléhali na to, že účinnost zákona se opět odsune, jiní věřili řediteli školy, který situaci někdy zlehčoval, jindy vůbec neřešil, další studovat chtěli, ale nemohli, jak už tady na to upozornila i kolegyně paní Dobešová, protože potřebný obor nebyl otevřen.
Výsledkem je situace, kdy v České republice je 17 tisíc pedagogů bez kvalifikace. Část z nich již studuje, část plánuje studium zahájit. Pokud by tak neučinili, museli by za stávajících podmínek školy k 1. lednu 2015 opustit. To by však na mnoha místech v regionálním školství způsobilo kolaps, protože by neměl kdo učit. Čísla hovoří jasně. V České republice je podíl učitelů bez odborné kvalifikace na celkovém počtu učitelů 11,9 %, 4,3 % již studují, u 2,7 % se předpokládá, že zahájí studia, na rozdíl od 4,9 %, kteří studium zřejmě nezahájí.
Předložený návrh má tedy řešit současnou situaci s tím, že zavádí některé výjimky z požadované kvalifikace, aniž by z ředitelů snímal odpovědnost za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání na škole. Zároveň je dohodnuto s pedagogickými a dalšími fakultami, které zabezpečují přípravu učitelů, jaké obory a programy nabídnou k doplnění požadované kvalifikace. Vím, že toto řešení není ideální. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že není možné zavírat oči před realitou a nechat zřizovatele i ředitele bez pomoci. Předložený návrh zákona byl projednán se školskými odbory, které se současnou úpravou pravidel pro udělování výjimek vyjádřily souhlas s tím, že jejich požadavek na kvalifikaci učitelů je přitom trvalý.
Musím říci, že sama mám s prodlužováním stavu, kdy na školách učí kantoři bez kvalifikace, problém. Na druhou stranu si uvědomuji riziko, že pokud by novela nebyla přijata, hrozí na mnoha místech v regionálním školství opravdu kolaps. Proto se přikláním k tomu, že je nutno tuto novelu schválit, zvlášť pokud jsou přesně dané podmínky možnosti výkonu přímé pedagogické činnosti pro osoby, které předpoklad odborné kvalifikace dle výše zmíněného zákona nesplňují. Jedná se o přesně specifikovaný okruh pedagogických pracovníků, a to rodilých mluvčích, pedagogických pracovníků některých předmětů pracujících na zkrácený úvazek, jak tomu má být například u uznávaných odborníků ve svých oborech, umělcích a trenérech, a také těch, kteří mají dostatečnou praxi minimálně dvacet let, přičemž dosáhli alespoň 55 let věku. Zákonem stanovená výjimka by se měla vztahovat i na pedagogické pracovníky bez odborné kvalifikace po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu, avšak pouze za podmínky, že za ně vedení školy nemá kvalifikovanou náhradu a hrozí tak, že škola nebude schopna zajistit v potřebném rozsahu vzdělávání.
Závěrem bych chtěla zdůraznit následující. Jedna věc je zákon, druhá věc je zajištění podmínek pro práci kantorů. V prvé řadě je třeba učitele zaplatit, to znamená přiznat jim konečně plat odpovídající významu tohoto povolání. Tato podmínka dlouhodobě naplněna není. Nedivme se proto, že nám absolventi pedagogických fakult a dalších vysokých škol s učitelskými obory utíkají jinam. Pokud budeme neustále podléhat přihlouplé kampani médií, která prezentují práci pedagogů výhradně ve smyslu "co věčně chtějí, mají neustále prázdniny a pořád chtějí vyšší a vyšší plat", přičemž se mlčí o náročnosti tohoto povolání, zvlášť v dnešní době, kdy narůstá agresivita žáků, studentů, učňů, ale i jejich rodičů, pokud se zkresluje skutečné platové ohodnocení, které výrazně zaostává za platy ostatních vysokoškoláků, o srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie ani nemluvě, pak se nástupu kvalifikovaných odborníků, zvlášť mužů, ve školství těžko dočkáme.
V té souvislosti, i když vím, že o tomto tento zákon není, chci připomenout, že prostředí školy netvoří pouze učitelé. Tvoří ho také nepedagogičtí pracovníci škol, kuchařky, školníci, hospodářky, uklízečky. Tito pracovníci berou plat v průměru kolem 14 tis. hrubého. Představte si, jak s ním asi mohou vyžít.
Úplně na závěr. Přes všechny výhrady předložený návrh zákona klub KSČM podpoří. Jde nám o to, aby nedošlo k avizovanému kolapsu v regionálním školství. Zároveň nám však jde o to, aby se z výjimek nestal trvalý stav pro výuku bez náležité kvalifikace.
Vzhledem k tomu, jak na tuto novelu čeká řada škol, řada učitelů, řada ředitelů, budu navrhovat, aby byla zkrácena lhůta mezi prvním a druhým čtením na 30 dnů. Děkuji.
0 komentářů:
Okomentovat