V tomto článku bych se chtěla zaměřit zejména na problematiku digitální demence z pohledu učitele IT. Na toto téma bylo napsáno již mnoho článků a proběhlo mnoho diskusí – na Spomocníkovi počínaje podzimem 2008 a článkemDělá z nás Google hlupáky?, pokračuje polemikou význačných expertů Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 nebo zajímavými výsledky výzkumu Jak Google ovlivňuje naši paměť. Hlavní příčinou současného zájmu se stala nedávno vyšlá kniha Manfreda Spitzera „Digitální demence“, která populárně ličí nebezpečí spojené s nadměrným používáním digitálních technologií.
Spitzer upozorňuje především na to, že používání digitálních médií zabírá více času než spánek, vzniká na nich závislost, poškozují mysl, brání cvičení paměti. Ta vlivem nedostatečného vyvíjení duševního úsilí ochabuje. Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod.
Co se týká dětí, Spitzer poukazuje především na toto: „U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti.“ Z výzkumu je také patrné, že generační rozdíly v rodině, jsou jednou z příčin, jak k digitálním médiím jednotliví členové rodiny přistupují. Je zde diametrální rozdíl ve znalostech jednotlivých členů rodiny. Proto u některých dětí není vliv rodiny na využití technologií až takový, jak by bylo vhodné, neboť rodiče i prarodiče, médiím tolik nerozumí. Dokumentovat to můžeme třeba na tvrzení uvedeném v článku České školy, které se týká domácí přípravy: „Studie provedená v USA uvádí, že v patnácti sledovaných minutách domácí přípravy studenti skutečně věnovali úlohám pouze 65 % času. Ve zbytku se rozptylovali elektronikou (mobil, web, Facebook apod.)“.K velmi podobným závěrům dospěl i známý odborník z Kalifornie Dr. Rosen (Rizika spojená s technologiemi podle Rosena).
Neustále narůstající tempo v objevování nových digitálních médií však každého, zejména děti, nutí se s těmito médii seznamovat, neboť to současný vývoj světa vyžaduje. Ať už se jedná o mobilní telefony, počítače, televizi, veřejné služby apod. Technologický pokrok nikdo nezastaví a nám nezbývá nic jiného, než se mu podřídit. Cesta zpět již nevede, proto by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu v používání médií, naučí je, jak s nimi pracovat, jak je v přiměřené míře používat. Celosvětově dochází ke změně kompetencí, které by si měli žáci osvojit.
Nabízí se otázka, jak proti digitální demenci mohou bojovat učitelé?
12 komentářů:
Technologický pokrok nikdo nezastaví a nám nezbývá nic jiného, než se mu podřídit.
Ten pokrok si fakt dělá, co chce. Jak bychom si tu mohli krásně žít, aniž bychom se mu museli podřizovat.
Ale máme-li jistotu, že tak jako tak přijde, tak proč jej urychlovat víc, než je zdrávo.
Normálně bych se s dětmi věnoval běžným činnostem, a až se ten pokrok vlomí do dveří, však ony si s ním už děti poradí. Možná líp, než s naší pomocí.
Tahle vyumělkovaná fascinace novotami, svědčí mimo jiné i o poměrně nízkém sebevědomí nositelů zkompetentňování. Jako kdyby měli strach, že toho umí dost málo na to, aby tím někoho dokázali zaujmout, a ne-li obohatit.
Jako když se estrádní umělec ověsí cingrlátky a na jevišti se pitvoří. A aby se o něm vůbec psalo, musí každou chvíli ztropit nějaký ten škandál.
jak proti digitální demenci mohou bojovat učitelé
Standardně. Omezit alkohol a kouření, pravidelně cvičit, zdravě jíst a držet si nízkou váhu.
....nepomáhá to,už nepiju,nekouřím,tělo si cvičením nehuntuju,na pořádné žrádlo nemám prachy,shodil jsem 10 kilo a akorát se mi široká ramena posunula doprostřed těla,chytrý mobil nemám,blbý mám v šupliku a stejně si občas připadám jako úplný dement....
„U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti.“
To néni možný.
Nejsou na to nějaký tablety?
Co na to pan Brdička?
"... proto by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu v používání médií, naučí je, jak s nimi pracovat, jak je v přiměřené míře používat."
To poslední bych s dovolením nechala spíše na rodičích. To je ve škole bohužel nenaučíme. Pokud se rodiče dětem nevěnují a technika jim slouží k tomu, aby měli od dětí klid, tak se můžeme ve škole i zbláznit a nemáme šanci.
"...by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu...
Proč bychom to měli být zrovna my, hloupí, nechápající, retardovaní, neschopní a odsouzení k zániku? Ať si nabijí hubu sami! Nebude to tak dlouho trvat.
Jsem optimistou - a to bez ironie. Zákonitě brzy přijde doba, kdy naše otabletovaná doba dostane pořádnou facku a nejúspěšnější bude ten, kdo bude mít největší políčko s tuřínem a největší pytel s pšenicí v kůlně. Čím dříve to nastane, tím méně drastické následky.
No jo, vlastně, TUŘÍN!!!
Na ten bych úplně zapomněl.
Ano, pane kolego, Tuřín. Také je dobré nezapomenout, že nový VPŘED ještě nevyšel. :-)
http://www.komiks.cz/img_clanek/6917_dejiny-2.jpg
Co já na to? Pan Spitzer v zájmu zvýšení prodeje knihy a sledovanosti svého pořadu v německé TV neváhá upravovat statistiky k obrazu, který je dostatečně katastrofický a zvyšuje zájem veřejnosti. Něco pravdy na tom samozřejmě je, ale realita je jiná. Schopnosti dětí se nezhoršují, ale mění. Rizika existují a je třeba jim předcházet dokonalou znalostí vlivu technologií na člověka.
Tuřín bude dobrý jen tomu, kdo bude mít příležitost ho nejen vypěstovat, ale též v klidu zkonzumovat. Bojím se, že ve světě, kde bude každý druhý nezaměstnaný ten tuřín neuhlídáte!
v zájmu zvýšení prodeje... a sledovanosti
Kolik asi tak lidí ještě v nějakém svém zájmu překrucuje skutečnost a mele nesmysle?
Třeba, že bez masivního a nepřetržitého nasazení technologií se dítko nenaučí řádně myslet, natož aby se vůbec vzdělalo.
Schopnosti dětí se nezhoršují, ale mění...
k horšímu.
Mně se loni auto změnilo natolik, že muselo do šrotu.
Musel jsem si od příbuzných půjčit na nové. Jezdí jako drak.
Nevím, zda je to univerzálně použitelný recept, ale v rámci zdejšího workshopu ho nabízím k zamyšlení..
" Něco pravdy na tom samozřejmě je, ale realita je jiná."
To se, pane Brdičko, povedlo (i když si Vaší vizionářské práce vážím!). Připomnělo mi to, jak jsem před deseti lety chlapci sděloval: "Máš z písemky dvojku, maximálně trojku, nejhůř čtyřku." A stejné rozpětí jsem mu hlásil měsíc před koncem roku: "Když se budeš snažit, mohla by to býti dvojka, když ne, tak čtyřka."
Svět není černobílý a páně Spitzerův pohled - podle mne - tu dlouho chyběl na vyvažování toho přeceňování IT.
P.S.: Vzpomene dnes ještě někdo na programovanou výuku? A podle ní se učí psaní na počítači (www.zav.cz), řada MOOC kurzů. Ve škole možnost jejího použití omezená, protože nepočítá s tolika odchylkami a záludnostmi - nemoci, nezájem, zvýšený zájem, nedostatek vstupních znalostí, ...
Dovolím si pedagogům připomenout, proč má programovaná výuka jen omezené možnosti uplatnění. Všimněte si, že je přiznávám. Použít se dá právě tam, kde je cílem učit fakta - technické obory s jejich xMOOCy jsou typickým příkladem.
Od té doby, kdy se začalo ukazovat, že pro uplatnění ve 21.st. bude daleko více potřeba mít též nekognitivní kompetence (občas jim ještě někdo řekne "soft skills"), je programovaná výuka na ústupu. Spitzer s tím nic nenadělá! Může tisíckrát tvrdit, že technologie brání myšlení, při konfrontaci s někým, kdo myslí a navíc ještě umí myslet informaticky, budou naši žáci na trhu práce (a nejen tam) v jasné nevýhodě.
Okomentovat