Pro školství v Britské Kolumbii nastává doba vzrušujících změn. Máme motivované a talentované žáky, skvělé učitele, aktivní rodiče, schopné ředitele, horlivé partnery, a máme navíc to štěstí, že žijeme v provincii, kde má školství vysokou prioritu a mladí lidé dostávají příležitost vyniknout. Přesto je náš vzdělávací systém stále založen na modelu vyvinutém v minulých stoletích. Abychom to změnili, musíme žáky dostat do centra jejich vlastního rozvoje. Musíme lépe propojit to, co se naučí ve škole, s tím, co se dozvídají v každodenním životě mimo školu. Musíme vytvořit nové vzdělávací prostředí, které jim umožní objevovat, poznávat a naplňovat vlastní touhy. Musíme nastavit podmínky tak, aby naše děti uspěly ve světě, který si málokdo dnes umí představit.
Inspirováni inovativními změnami, které se již v našem společenství odehrávají, po konzultacích, které jsme prováděli řadu měsíců, předkládáme Vzdělávací plán Britské Kolumbie, jež reaguje na skutečnost, že svět se mění a bude se dramaticky měnit i v budoucnosti. Před námi leží obrovské příležitosti. Víme dnes mnohem více o tom, jak se děti učí, a měli bychom tyto poznatky použít a umožnit každému dospět k maximu svých individuálních možností.
Tak toto je podstatná část předmluvy pana ministra George Abbotta k dokumentu [1], který popisuje, jak má být v příštích letech nasměrovaná školská politika kanadské provincie Britská Kolumbie. Detaily o tomto akčním plánu, který začal být zaváděn do praxe ve školním roce 2012/13, najdete na specializovaném webu BC's Education Plan. Podívejme se alespoň na jeho hlavní priority:
1) Personalizovaná výuka pro každého
Je třeba zajistit splnění všech osobních vzdělávacích potřeb každého žáka, jež budou postaveny na nově definovaných klíčových kompetencích, dovednostech a znalostech potřebných pro život ve 21. století. Zvýšená flexibilita vzdělávacího systému musí umožňovat naplňování osobních zájmů a vést k růstu zájmu o studium.
2) Kvalita výukového procesu
Při zavádění personalizované výuky je zásadní role učitelů. Jejich úkolem je nastavovat podmínky vyhovující vzdělávacím potřebám každého žáka. Protože tento přístup vyžaduje částečně změněné kompetence, potřebují učitelé podporu ze strany státu i všech zúčastněných institucí. Výrazným způsobem musí být přizpůsobeny programy dalšího vzdělávání ped. pracovníků a příprava učitelů na ped. fakultách. Kromě změny legislativy bude hlavním nosným prvkem přípravy učitelů mentoring a vzájemná výměna poznatků v podobě online kooperace.
3) Flexibilita a volba
Místní školské úřady mají za úkol poskytnout žákům větší volnost v tom, kdy, kde a co se učí. Mohou například modifikovat školní kalendář tak, aby více vyhovoval potřebám žáků. Měly by lépe strukturovat zdroje tak, aby bylo více příležitostí se vzdělávat. U studujících se předpokládá, že se budou vzdělávat kombinovaně, tj. že některé výukové aktivity budou realizovat online. Existenci mimoškolních vzdělávacích aktivit musí reflektovat změněný způsob ověřování dosažených výukových výsledků. Do tohoto procesu poznávání žáků musí být ve větší míře zapojováni rodiče.
4) Kvalitní standardy
Je třeba upravit stávající standardy tak, aby lépe odpovídaly potřebám 21. st. (základní znalosti, klíčové kompetence, kritické myšlení, týmová práce) a zavést komplexní systém hodnocení jejich naplňování dávající okamžitou zpětnou vazbu nejen žákům a učitelům, ale též rodičům, jejichž role má být výrazně posílena. Cílem je zajistit možnost co nejdříve reagovat na vznikající výukové problémy žáků. Metody hodnocení budou vyvíjeny ve spolupráci s učiteli.
5) Výuka umocněná technologiemi
Britská Kolumbie je díky 85 % občanů běžně pracujících s internetem na čele mezi všemi kanadskými provinciemi. Vhodná integrace technologií do výuky je proto samozřejmou součástí akčního plánu. Žáci musí být připraveni uspět v digitálním světě. K tomu je třeba i nadále posilovat konektivitu škol (smlouva se společností TELUS), poskytnout podporu a pomoc s vhodným využíváním technologií k výukovým účelům učitelům a vyvinout systém řízení výuky disponující analýzou výsledků umožňující personalizaci výukových postupů (např. viz Learning and performance support system).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
17 komentářů:
zajistit splnění všech osobních vzdělávacích potřeb každého žáka
Hned po prázdninách udělám velmi podrobný průzkum vzdělávacích potřeb svých žáků. Doposud jsem vycházel ze vzdělávacích potřeb státu, promítnutých z rvp do švp.
Před prázdninami jsem se dětí ptal, co podle nich nejdůležitějšího se za uplynulý školní rok naučily. Ještě, že jsem se za ta léta naučil čelit i poměrně vysoké míře beznaděje.
"Máme motivované a talentované žáky, skvělé učitele, aktivní rodiče, schopné ředitele, horlivé partnery, a máme navíc to štěstí, že žijeme v provincii, kde má školství vysokou prioritu a mladí lidé dostávají příležitost vyniknout".
Ach jo, ta zpropadená Evropa!
Neodpustím si však jedno malé rýpnutí . Tak se nám vrátila z Kanady sourozenecká dvojice. Dívku s věkem 15 let jsme museli zařadit o dva roky níže. Neuměla ani anglicky, ani česky, matematiku se ani snad neučili. Sourozenec putoval ze třetí do první třídy, protože neznal ani abecedu. Závěr? Šlo o děti s průměrným intelektem.
Nepřeceňujeme někdy Kanadu, Finsko,..a nepodceňujeme sami sebe?
Po 6 letech projektu Comenius (3x2)si to dovolím tvrdit.
Kritika toho, jak je prováděn výzkum PISA skutečně existuje. Je vedena směrem k přílišnému ovlivňování školství ve smyslu přípravy na testování (což nám jistě něco připomíná) a nenáhodnému výběru respondentů v těch nejlepších asijských zemích.
Nic z toho se ale netýká Finska ani Kanady. Proto si může pan ministr z Britské Kolumbie své zjevně populistické vyjádření dovolit. Možná bychom i v této věci mohli srovnávat.
V každém případě je jakákoli přímá konfrontace našich žáků s cizinou velmi užitečná, a výsledek často mluví v náš prospěch. Velmi bych ale varoval před snahou, utvrzovat se v přesvědčení, že pro budoucnost našich dětí uděláme nejvíce, budeme-li učit totéž, co dříve!
" Velmi bych ale varoval před snahou, utvrzovat se v přesvědčení, že pro budoucnost našich dětí uděláme nejvíce, budeme-li učit totéž, co dříve!"
No to už ale neučíme, takže můžete být v klidu...
Pokud chcete říci, že učíme méně, v klidu nebudu. Mnohem klidnější bych byl, kdybychom mohli konstatovat, že do výuky zařazujeme to, co budou žáci v budoucnosti nejvíce potřebovat. K mému uklidnění by pomohlo již to, kdyby se vám podařilo mě přesvědčit, že většina učitelů chápe, co to je?
"co budou žáci v budoucnosti nejvíce potřebovat."
A mohl byste to specifikovat?
Myslel jste kurz sebeobrany, střelba, kurz přežití, rybolov, základy zemědělství a chov domácího zvířectva?
To všechno budou podle mě potřebovat až se společnost/civilizace zhroutí.
Co to bude podle Vás?
"neučíme, takže můžete být v klidu..."
Učím na ZŠ a na průmyslovce. Výuka na ZŠ je již tak rozmělněna a narušována různými akcemi, že je nám jednoduše "znemožněno" učit. Na průmyslovce je potom vidět tyto mezery velmi zřetelně. A potom se není čemu divit při státní maturitě třeba z matematiky. Žaludek se svírá nejen maturantům.
Co to bude podle Vás?
Ukrást tři metráky česneku, vošulit průměrně dva důchodce denně, přes řiť svého šéfa se dobrati odměn, protlachat se do povědomí laické veřejnosti jako odborný konzultant, prolobbovat se do vily v Toskánsku, velkohubě se vmanévrovat až do sněmovny... Stačí?
Další z mamutího množství článků na téma "jak si někdo myslí, že by se to mělo dělat". Tentokrát v Britské Kolumbii.
V porovnání s nimi tvoří články obsahující skutečná "tvrdá data" jen nepatrný zlomek. Mám na mysli výsledky konkrétních výzkumů porovnávajících dva modely ve srovnatelných podmínkách a jejich seriózní statistické vyhodnocení. Vykazuje inovativní model A v porovnání s dosavadním modelem B o x % lepší výsledky? Dobrá, zkusme ho zavést do praxe. Pozitivní přínos není prokazatelný? Pryč s ním.
Ach bože, proč se změny ve školství dějí jen na základě něčích dojmů?
Ne, to není adresně namířeno ani proti tomuto článku, ani proti České škole. Je to trpké odplivnutí nad systémem, který umožňuje, aby subjektivní pocity několika "pomazaných" ovládaly významnou část populace i prostředků veřejných rozpočtů, aniž by za to kdokoliv nesl osobní odpovědnost.
V Britské Kolumbii, Burkině Faso i Kardašově Řečici.
Milý Hrabáči,
váš názor, že je reforma školství v Britské Kolumbii založena jen na dojmech je velmi mylný. Mylné je i přesvědčení, že lze školství snadno řídit na základě tvrdých dat. I tento článek se snaží naznačit, co ovlivňuje výukové cíle ve 21. století. Podle nich je třeba měnit výukové postupy a ověřovat jejich naplňování. Narozdíl od nás se do řešení tohoto problému v Kanadě zapojila jejich Akademie věd a vyvíjí např. Learning and performance support system, který je v článku odkazován. O jiných kanadských vědeckých zjištěních v oblasti online vzdělávání jsme informovali naposledy zde - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17741/.
Již velmi brzy se do veřejného připomínkového řízení dostane naše Digitální koncepce školství. Pak bude příležitost se k problematice vrátit. Je tam kapitola o zavedení vědeckého ověřování úspěšnosti výukových metod, k níž mám výhrady. Ale to bude asi až v polovině července!
Milý pane Brdičko
(bez ironie, Vaše aktivity vnímám už řadu let),
vrážíme-li do něčeho (v měřítku ČR) stamiliony až miliardy (včetně práce učitelů), nutně potřebujeme vědět, zda jsou ty prostředky vynaloženy efektivně. To se nedá zajistit jinak než definicí přesně měřitelných ukazatelů a jejich vyhodnocením, například porovnáním s výstupy "standardního" vzorku. Nejsem technokrat, ale kdyby jakákoliv firma přistupovala k investicím a změnám podobně jako školství (téměř kdekoliv na světě), zákonitě zkrachuje. Je smutné číst, že na počátku 21. století ani tak bohatá a vyspělá země jako Kanada "zatím" nemá k dispozici ucelený systém měřitelných ukazatelů, natož jejich dlouhodobé sledování a vyhodnocování.
Principy, které citujete (i jejich "upřesnění" na odkazovaných stránkách) jsou jen více či méně obecná tvrzení "mělo by se...". Není řečeno na základě jakých konkrétních zjištění a už vůbec není řečeno, jaký má být měřitelný (!) cílový stav. Zkrátka jde o pouhý subjektivní názor skupiny "expertů" či politiků, vycházející z intuitivního pocitu, že se to "nedělá dobře" (to se dá téměř vždy "vědecky" dokázat nějakou anketou), takže by se to mělo dělat "nějak" jinak. A "experti" se domnívají, že vědí jak. Stejně jako to věděli před dvaceti, čtyřiceti či sto lety. A ono vždycky kulové...
Ano, volám po "tvrdých datech". Nemusí to být nutně číselné výstupy z TIMSS, PIRLS a dalších (dříve oslavovaných, dnes už proklínaných) mezinárodních šetření.
Pedagogická věda v institucionální podobě existuje už více než století, finančně nestrádá, tak snad - k sakru - byl dostatečný čas nějaká měřitelná kritéria definovat (a ověřit). Nevím, jak v Burkině Faso, ale u nás se k tomu nikdo nemá. V uplynulém desetiletí proběhla (alespoň papírově) grandiózní reforma (zavedení ŠVP), ale nikoho ani jednou (!) nenapadlo porovnat výsledky žáků ze "staré" a "nové" školy. Teď už je samozřejmě pozdě, protože školy jsou už "árijsky čisté" a všichni žáci se učí podle RVP, takže porovnávat není s čím.
Nabízejí se dvě vysvětlení:
Buď sedí ve výzkumných seslích pedagogických ústavů a kateder naprostí tupci, kteří ani netuší, že měli něco takového ověřit.
Nebo se bojíme, že výsledky takového šetření by byly nejednoznačné, ba dokonce by se ukázalo, že žáci jsou na tom hůř než dříve, takže veškeré investice do reformy byly promrhané zcela zbytečně. A navíc by se tím zúžil prostor pro vymýšlení dalších báječných nápadů, jak to s vynaložením dalších stamilionů - teď už ale fakt doopravdy - "zaručeně" zlepšit.
Nemyslím si, že v těch seslích sedí naprostí tupci. Z čehož vyplývá...
Rozhodně nepatřím o obhájcům naší pedagogické vědy. Vaše názory by jí ale nejspíše vyhovovaly. Snaží se, i když neuměle, statisticky vyhodnocovat výsledky výukové činnosti našich škol. Nejvíce se vždy bavím, když se objeví výzkum založený na dotaznících, které vyplňují zájemci dobrovolně online. Zásadní problém je ale jinde. V dobách, kdy se vyvíjejí výukové cíle, vůbec není možné porovnávat výsledky minulé se stávajícími. Tedy určitě ne tak jednoduše, jak si to představujete.
Možná, že už pomalu nadchází čas začít hodnotit dopady naší školské reformy, zkrystalizované do rámcových vzdělávacích programů a přetavené do vzdělávacích programů školních. Docela by mne zajímalo, jestli se daří činit to, co se zamýšlelo, jestli postupovat dál stejným směrem, nebo se pozastavit a oumysly přehodnotit. Nejhorší je ta zkompetentňovací nejistota.
A k tomu se mi ještě přidává zmatek v hlavě způsobený nepochopením mnohých vizí a představ expertů v oblasti vzdělávání a odborných konzultantů. Jedni tvrdí například, že české školy jsou přespříliš zaměřeny na pídění se po chybách nebohých žáčků, a druzí kritizují, že se s chybou poracuje málo, protože chyba je na školní práci to nejlepší a je moderní se na ni těšit.
Učitel má naslouchat žákům, aby měl zpětnou vazbu, a sám má tu zpětnou vazbu poskytovat žákům. Úplně se děsím toho, za jakou až únosnou mez se zesílíme takto kladně zavazbeni. Také se volá po individuálnějším přístupu v týmové práci.
Docela by mne zajímalo, kdy asi tak se všechny tyto postupy přestaly používat. Vzpomínám si, jak nás ve škole už nebavily ty věčné opravy našich prací, a jak bychom bývali uvítali více měřicích přístrojů, abychom nemuseli pracovat ve skupině a neustále si rozdělovat pracovní úkoly.
Možná, že se v tom reformním maglajzu skrývá i podstata jevu, kdy se o mojí rakouskouherské pedagogické herbartovštině vyjádřil kontrolní pracovník: To jsou ty vaše moderní metódy!!!
Pane Brdičko,
napsal jste "Mnohem klidnější bych byl, kdybychom mohli konstatovat, že do výuky zařazujeme to, co budou žáci v budoucnosti nejvíce potřebovat." Můžete prosím specifikovat, co konkrétně budou žáci v budoucnosti nejvíce potřebovat? Já si tím nejsem ani trochu jist. Na konci 80. let jsme se na VŠ v didaktické technice učili zacházet s promítačkami, jako novum přišlo VHS video. Říct mi někdo, že za dvacet let si bez PC ani neupšouknu, že přijde blu ray, 4k video atd., měl bych jej za přinejmenším podivína. On nám to ale nikdo neříkal, protože to netušil. O změnách společensko-politických to platí stejně. Nač tedy máme žáky připravit? Nechci Vás nachytat ani provokovat, jen se ptám, protože nevím.
Pane Brdičko,
těm ťulpasům, kteří nás oslňují "výzkumy" plnými tabulek a barevných sloupcových, koláčových i štrůdlových grafů vytvořených na základě "exaktního" vyhodnocení blábolivých anket by moje názory byly velmi říznou osinou v hýždích. Neboť statistické vyhodnocení subjektivních názorů opravdu za "tvrdá data" nepovažuji. Souhlasím, je to dýmějový mor současné pedagogické "vědy". Každý týden nám chodí do školy minimálně dvě žádosti o vyplnění nějakých "výzkumných" dotazníků, a to nejen do diplomek, ale i jako doktorské práce či dokonce velké "výzkumné úkoly" procucané státními granty. Tabulky a grafy opravdu nepovažuji za záruku exaktnosti - je to jen pouhé "hraní na vědu", neboli pavěda. U těch "odborných" pedagogických závěrů by mi bohatě stačilo jen ono prostinké kritérium vědeckosti definované už kdysi Karlem Popperů: Teorie je vědecká, pokud ji lze falzifikovat. Neboli vyvrátit. Stačilo by tedy jen dodat, podle jakých ukazatelů se v budoucnu ukáže, že názor byl správný. Nenaplní-li se, názor správný nebyl.
Můžete nějaké ukazatele navrhnout. Problém je v tom, že již ty ukazatele samy o sobě ovlivňují, co se učí. Smysl to má tedy pouze v případě, že postihnete všechny výukové cíle. Podle mě je to do budoucna řešitelné jedině velkými daty.
Ptáte se mě, co má být hlavním výukovým cílem v situaci, kdy přesně nevíme, co budou naši žáci v životě potřebovat? Mám ten pocit, že právě v tomto konstatování je již odpověď obsažena. Jsou to, Pytlíku, právě ty kompetence, neboli např. schopnost se celý život učit něco nového. Mnohem lepší otázka je, jak lze takové cíle naplňovat. To je fakt těžké. Jedinou cestou je zájem ze strany žáků o práci. Občas se ho někomu vyvolat podaří. Bohužel to nejsou případy, které lze exaktně popsat, změřit a kdekoli opakovat. Nedokážeme-li to, čeká nás cesta a la Rocketship - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/18183/.
30. června 2014 21:54
Máte pravdu, za dvacet let bude všechno naprosto jinak a ani vědmy to nebudou vědět. Pokud si toho dobře všímáme, tak škola jako taková se zpožďuje nejen za technologiemi ve výrobě, ale zaostává i za vývojem ve společnosti. Tak to bylo a mám obavy, že do roku 2020 se v tomto naprosto nic nezmění ani v Kanadě, Finsku, Číně.... Maximálně je možné onen rozdíl zkracovat. Průsečík však nikdy nenalezneme, protože ho nelze definovat.
Okomentovat